Ráno jsem byl poměrně brzo u Andriese, takže jsme za celý den stihli nejen přeříkat si říkanku o N|ankusi, ale i o Sisoovi. Jsou to dva zesnulí N|uuáci, kteří tady s těma našima informantama jsou nějak příbuzný. Pak jsme dál pracovali na textech dávno natočených, který taky musím zapsat.
O penězích jsme mluvili až ke konci, kdy se Andries smířil s tím, že teď už nebude dostávat stravný. Velkej vnuk si vyžádal telefon na Toma, ale pochybuju, že tím něčeho dosáhne. Nejspíš ho překvapí, že ho minuta hovoru bude stát kolem 4 R.
Velkýmu vnukovi jsem za tenhle týden přece jen ještě zaplatil, protože afrikánštiny je v nahrávkách přece jen ještě dost, a sám bych to tak rychle a snadno přepsat nezvládl.
Dojel jsem k De Wittům, jen tak tak, zadní kolo bylo zase píchlý. Někde vždycky najedu na trn. Leží jich na ktrajích cest hodně, všude tady roste trnitý pouštní křoví.
Odpoledne jsem si musel chvíli pospat, byl jsem nějak znaven. Pak jsem ale zase pilně pracoval, procházel a upravoval dnešní zápisky.
Večer jsem četl co nového mi napsala Soňa. Včera jsem si to u De Wittů zkopíroval na USB, ale pak jsem na to nějak zapomněl. U jedněch Soniných známejch se v březnu uvolní byt. Až se vrátím do Lipska, vezmeme to v úvahu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat