Stránky z deníku XV

Ráno jsem časně vyjel, ale hned jsem píchnul. A to tak moc, že jsem ani nedojel. Musel jsem v půli cesty lepit duši. Tak jsem k Andriesovi dojel asi o 40 minut pozdějc. Práce začala dobře. V sobotu jsme si domluvili, že dneska posedíme venku na zahradě, a budeme si cvičit n|uuskou konverzaci. Takže jsem notebook pro pohodlnost nezapnul a snažil se vše zapisovat do bločku. Bavili jsme se příjemně, Andries měl radost z tabáku i rolovátka na cigarety. Pak na mě ale loudil peníze. Říkal něco o 20 R. Já jsem řek, že mám s sebou akorát tu stovku pro něho. Tak říkal, ať mu zaplatím už teď. No pro mě za mě ... Dnes jsem měl s sebou výjimečně i svačinu, tak jsem ji vytáh a podělil se o ní s Andriesem. Pak se ptal, jestli už půjdu. Ne ne, ještě můžeme dvě hodinky pilně pracovat. Navrhl, abysme se šli projít po okolí. Tak fajn. Povídali jsme si dál, já se snažil toho do bločku zapsat co nejvíc, ale sotva měl jsem pokaždý sotva půlku věty Andries už zase říkal něco dalšího a to starý už nezopakovával přesně tak jak to řekl napoprvé.

Zjistil jsem, že Andries bydlí hned u hospody. Vlastně to ani jako hospoda nevypadá, ale prodávaj tam pití. U Dranwinkel People’s Choice se jen zastavil a pokecal s prodavačkou. Pak jsme šli zase zpátky, minuli jsme sousedy na druhý straně od Andriese dál ob barák jsme vešli do dvorku. Vysedávala tam skupinka divnejch očividně nezaměstnanejch týpků, se kterejma se Andries znal. Hospodu jsem v tom opravdu nehledal. Ale prodávali tam bílý víno a cigarety s kdovíjakým tabákem motaný do novinovýho papíru. (Takže už vím, kde si to pořád kupuje.) Andries sotva si sedl poručil si hned flašku bílýho vína a vypil ji se servírkou asi napůl. Než jsem ho přesvědčil, abysme už zase šli, stačil si objednat a zrovna tak vypít i druhou flašku. Nechtěl jsem, aby tu druhou flašku dopíjel, ale než se definitivně zvedl, ještě jednou si pořádně přihnul z dvoudecový sklenice, pročež se pak po pár krocích svalil. Snažil jsem se ho udržet, ale spadli jsme oba. Nastěstí z toho vyvázl jen s ošklivou krvácející odřeninou na obočí. Spadnout o kousíček vedle, tak si o tak si o ten šutr mohl přinejlepším pořádně rozbít hlavu. Domů se sotva dopotácel. Přišel ho podpírat i středně starej vnuk, kterýmu jsem půjčil kolo, když jsme se byli s Andriesem na tý jeho procházce.

S Andriesovou dcerou, která mu tam vaří i uklízí, jsem se pak bavil, říkala, že je to s Andriesem opravdu špatný a k nevzdržení. Že sotva má peníze, tak se jde opít. Proto chtěla, abych mu minulej týden zaplatil až v pátek, a proto byl v sobotu opitej. Prášky samozřejmě pak nemůže brát. Tak jsem domluvil, že mu tehle týden zaplatím až v sobotu. 77 R který zbyly z hospody jsem tam dal do opatrování tý dceři. Andries, než usnul poctivým spánkem opilce se stačil s ní stači ještě pohádat, a rozplakal se nad tím, jak jsou na něj všichni zlí, jak mu ubližujou.

Zkusím Andriese přesvědčit, aby si ty peníze spořil na ty jeho třetí zuby, který snad pořád ještě chce. Klidně mu je budu poukazovat na konto. Nebo může mladýmu vnukovi koupit kolo za šest stovek. Nebo cokoliv jinýho, ale ať ty peníze nepropíjí. To na mě škemral 150 nebo 200 R za den, ale když to hodlá takhle prochlastat, tak dvacka by pro něho byla moc, protože za dvacku si koupí támhle vedle dvě flašky bílýho a ožere se do němoty. Ničí si tím už tak dost podlomený zdraví, prášky nemůže brát, na příbuzenstvo je zlej ... je to s ním těžký.

Středně starej vnuk mě než jsme vyšli s Andriesem do hospod srdceryvně vylíčil, jak chce navštívit nemocnou maminku v nemocnici, abych mu půjčil kolo. No tak teda jo. Nevím, byl-li ji skutečně navštívit, ale to že je nemocná, potvrdil Andries. Kolo samozřejmě vrátil probodaný trnama, takže jsem než jsem odjel ještě hodinu záplatoval. Celkový počet děr za dnešek se vyšplhal na čtyři (vím o jedný další, ale nemohl jsem ji najít). Takže to máme patnáct děr za čtrnáct dnů ježdění. Prohlásil jsem tam přede všema shluklýma vnoučatama a příbuznejma, že to bylo naposled, kdy jsem komukoliv z nich kolo půjčil. Mě to stojí hodně času to furt lepit.

Velkej vnuk pomocník byl dneska přítomen, ale nijak se neangažoval a ani peníze nechtěl. Přišlo mi to vhod, doufám, že už ho nebudu tolik potřebovat. Andries mi tu svou afrikánštinu bude muset odpřeříkal slovo po slovu sám.

Odpoledne jsem se snažil u De Wittů uploadnout fotky ze včerejšího dovádění u řeky, ale marně. Trvalo půl hodiny čekání na servr a přihlašovacích procedur, než jsem mohl začít uploadovat. Za hodinku to jdu zkontrolovat, ale bylo to přerušený, protože De Wittovi museli zjistit pozici náklaďáků. Jejich syn mi to ukazoval a vysvětloval. Maj to bezvadně zařízený. Každej z jejich kamionů má GPS vysílačku, takže nejen že přijímá signál a vypočítává svou pozici, on tu svou pozici taky vysílá zpátky přes satelit někam do centrály ze který si můžou přes internet ihned zjistit a na mapě zobrazit, kde se kterej kamion právě nachází, jak rychle jakým směrem jede. Syn říkal, že když třeba sjede mimo plánovanou trasu, že jim přijde upozorňovací SMSka. Nebo že můžou vyslat příkaz, aby ho to zastavilo. Zaplaceno maj taky, že kdyby jim kamion ukradli, že ho najdou a odškodněj je. Software na to pozorování se jmenuje Fleet Manager Professional (verze 8), myslím že to je od firmy VDO.

Napodruhý jsem u uploadu vydzřel čekat, ale když uploadnul všechny fotky, ztratil spojení se serverem, takže včechno čekání bylo marný. Kašlu na to. V neděli zajdu zase do kavárny.