S Andriesem bylo dneska všechno v pořádku, nebyl opitej, spolupracovalo se nám dobře. Protože jsem si u De Wittů zapomněl bloček s těma zápiskama, který jsem si spěšně dělal, když jsem byl s Andriesem na tahu, vytáh jsem laptopa a ťukal věty, na který jsem se ptal přímo do něj. Tahal jsem z Andriese věty záporné a zakazovací: nespi, nesmíš spát, nekuř, neodcházej, nemám hlad, ještě nechci jíst, nefouká vítr, nemám peníze, atd. Bylo to plodné vyptávání. Zatímco včera jsem znal akorát zapornou částici ||u, dneska jsem narazil na další dvě záporné konstrukce, o kterých jsem předtím nevěděl. Jedna se tvoří pomocným záporným slovesem čoã’a zhruba ve významu nebýt (v našem dosavadním korpusu jsem to našel jen v jednom textu jako samostatné sloveso). Ta druhá je zakazovací, tvořená asi taky slovesem ||chala, který zatím nikde v našem korpusu není. Gramatika záporu v n|uuštině je ještě zcela neorané pole a je toho ještě mnoho nejasného. Čekal jsem, že dojde taky ve slovníku avizovanou zakazovací částici g=ii, ale kde nic tu nic. Moje včerejší teorie o negaci obou spojených sloves se nepotvrdila nebo není obecně platná. Nechci pracovat má v n|uuštině záporné jen sloveso chtít.
Andries po mě zkusmo loudil 20 R, že by si rád odpoledne zašel koupit kafe. Jo, kafe, pomyslel jsem si. Řek jsem mu, že jsme se domluvili, že peníze dostane až v sobotu. S sebou jsem neměl dneska vůbec nic. A už jsem se ptal jak se to řekne n|uusky, což se vyplatilo. Pak Andries říkal, že se zamýšlel nad tou cestou do Olifantshoeku, a vidí to jako nereálný. Říkal, že mu není tak dobře, aby se tam na jeden nebo dva dny vypravil. Má už slabej měchýř, musí chodit často čůrat, a já nevím co ještě. Tak jsme to zatím přeplánovali tak, že přivezeme jeho dvě dcery a tu jednu babku z Olifantshoeku na pár dní do Upingtonu, a dědu Andriese tam za nima přivezeme, třeba jen vždycky na dopoledne. Nějak to zařídíme. Ale každopádně bude mimořádně přínosný natočit Andriese v rozhovoru s ostatníma.
Nikdo z vnoučat nechtěl půjčit kolo, a tak jsem dnes po dlouhé době dojel tam a zpět bez píchnutí. Bylo taky vyjímečně málo aut na silnici, takže jsem nemusel nikomu uhýbat.
Cestou domů mě viděl pan policejní vyšetřovatel, kterej se mnou probíral tu ztrátu peněz. Ptal se mně co a jak. Řekl jsem, že potřebuju aby mi faxnul to oficiální policejní nahlášení ztráty. To evidenční číslo, který mi sdělili telefonicky je sice fajn, ale s ním si v Lipsku nebudou vědět rady. Fax ale do večera nepřišel. Zavolám mu třeba zítra odpoledne, abych mu to zase připomněl.
De Wittovic psi měli dneska ňákel tulimangel. Málem mě umačkali, když jsem přijel. Celý odpoledne mi pak pět psů obléhalo práh strkali nosy dovnitř a těšili se až projdu kolem nich abych je pohladil. Už i domácí Nálinka přišla na to, že je fajn když se nechá podrbat a pohladit. Jen nejdrzejší a nejpyšnější domácí Minka dělá že to nemá zapotřebí. Akorát už na mě tolik neštěká, a když jsou ostatní psi pryč, dolejzá a zkouší, zda ji taky nepohladím.
Zde Cuketka a za ní Minka
Bylo vedro, hlášeno bylo 35 °C ale vypadalo to na víc. Bez klimatizace se nedalo vydržet. Produktivně pracovat jsem byl schopen až v pozdním odpoledni a večer.
Žádné komentáře:
Okomentovat