Objeveno dýmkařství v Upingtonu

Když jsem byl minule s paní De Wittovou v Upingtonu, vešli jsme do obchůdku koupit rasky (jihoafrická specialita) a co nevidím. U kasy stojí zamknutej prosklenej regálek plnej fajfek petersonek. Většinou to byly Aran, ale i pár systémovek a jedna nebo dvě ze sady Sherlock Holmes. Zajímal jsem se o tuhle. Ale já jsem si ji maminko nekoupil. Abych si koupil další fajfku, to by se mi musela moc a moc líbit. Ty co teď mám ty mi bohatě stačej.

Stránky z deníku XXVII

Spal jsem dlouho. Zdálo se mi, že mi brašule poškrábal (místy jakoby osmirkoval) dýmku petersonku. Na těch osmirkovanejch místech ji poznamenal takovýma hlubokýma ostrýma zářezama, jako od nože. Udělal to záměrně, nějak ze msty, což mě strašně rozčílilo a já mu dal pohlavek. Moc jsem nadával, mimo jíné slovy kurva kopanec, což mi přišlo jako děsně originální kombinace. Pak jsem se naprd a říkal si, že si za to půjdu koupit tu krásnou černou dýmku z rašeliništního dubu, kterou jsem v září chodíval obdivovat do Pfeifenstube.

Paní De Wittová byla dopoledne ještě doma a dala mi zubní kartáček a pastu, takže jsem do Upingtonu nemusel. Proseděl jsem víceméně celej den u internetu s delšími či kratšími přestávkami. Psal šéf Tom z Lipska a ptal se co nás vede k tomu, že chceme teď informantům platit víc, tak jsem mu odpověděl.

Maminka taky byla online, psala jakej má komplikovanej překlad. Nedá se to ani pořádně číst, natož překládat. Brrr. Domluvili jsme se a zavolala mi k De Wittům. Byl jsem moc rád, že jsem s ní mohl mluvit.

Početoval jsem s Pepou. Má se asi dobře tam daleko na severu.

Většinu času jsem pak seděl a četl postahovaný texty který mě osobně zajímaj.

Psům jsem dal nažrat. Bylo mi podezřelý, proč za mnou lezou všichni najednou a lísaj se, až mě to nakonec trklo. Pak jsem si uvědomil, že jsem vlastně ani sám nic pořádně nejedl, a ohřál si zbytek včerejší večeře, kterou jsem měl u De Wittovejch, kterej mi paní De Wittová ráno dala než odjela.

Když jsem šel večer zkontrolovat mejly, slyšel jsem tak krásnej žabí a hmyzí koncert, že jsem se vrátil pro nahrávač, sešel dolů k silnici k tůňce (za doporovod psů jsem byl vděčen, byla tma a já neviděl kam šlapu), a natočil jsem to. Kochněte se. Naneštěstí byla silnice jen málokdy úplně klidná. Co chvíli tam jelo auto. Vystříhl jsem nejpovedenější kousek. Komáři mě nemálo žrali.

boomp3.com

Druhá návštěva Andreisvale

Martina a Lena si byli ráno na letišti koupit novou letenku. Lety z Upingtonu do Johannesburku mají totiž poslední dobou často zpoždění a tak se může stát, že by nestihly let do Frankfurtu. Přemýšlel jsem, zda si taky nezměním let, protože protože v mám v Johannesburku na přestup asi jen hodinku a půl, ale když jsem zjistil, že by mě to stálo asi 70 €, který bych musel zaplatit z vlastní kapsy, tak jsem si řek, že mi to za to nestojí. Dost na tom, že mi MPI neuhradilo Reiserücktrittversicherung stejné ceny, který jsem z dobré vůle koupil před odletem do Afriky, abych v případě nouze nejvyšší ušetril 1300 projektových eur.

Pak jsme jeli do Andriesvale, abysme ještě než se definitvně rozdělíme zkusili zapátrat po oněch dalších dvou mluvčích v Botswaně. Ubytovali jsme se na dvě noci v Molopo Lodge. Lena tu pak zůstane celý 3 týdny. Navštívili jsme |Unu, Simona a Griet Využili jedný z mála příležitostí, kdy máme v Andriesvale kameru a rozhohovor |Uny s Griet jsme natočili i na kameru. Simon moc nemluvil, jen tu a tam něco podotkl. Vítr nám po 20 minutách nahrávání začal spolehlivě kazit nahrávku. Naštěstí ten nejzajímavější text se stačil natočit. Musím si našetřit na pořádnýho medvěda na mikrofon, abych mohl nahrávat i venku. Mám tu fotku z nahrávání

Byli jsme taky v Andriesvale v obchůdku, kde se prodávalo všechno. V Andriesvale bydlí všehovšudy asi 100 lidí, a vše co potřebujou si koupěj právě v tom jenom obchůdku. Viděl jsem tam prodávat i „mački“ tetris, takovej jako jsme měli s Pepou když jsme byli v Limbachu. Stál v přepočtu necelý 2 €, tak jsem ho hned koupil. Samozřejmě že nechodil. Foch na baterky byl tak špatně odlitej, že do něj nešly dát. A Když jsem je tam silou nacpal, ani se to nedalo zapnout. Abych z toho baterky zase vydoloval, vzal jsem si na to dýmkařský náčiní, a ejhle! Sotva jsem do toho náčiním šťournul, display se rozsvítil, a přístroj se zapnul. Fungovalo to jen když byl ke špičce baterky píchnutej dýmkařskej píchlák. Překlenul totiž nepatrnou mezírku mezi pólem baterky a kontaktní ploškou, na kterou měl doléhat. Odlomil jsem tedy v přihrádce na baterky kousek plastický hmoty, kterej baterce bránil správně doléhat na kontakt, a už chodí to tak jak má (-: Nechť mi krátí dlouhé chvíle čekání v Johannesburku, kdybych opravdu propásnul let.

Procházka po Londýně

Studentská kolej International Hall přijímala nový návštěvníky až od 2 hodin. Takže ikdyž nám trvalo 3 hodiny v dopravně zkolabovaným Londýně bez plánu měta dostat se ze Stanstedu až sem, měli jsme ještě asi 4 hodiny čas trajdat po městě.

Bohužel jsem si nevytiskl mail, kterej mi Píďa poslal, takže jsem nevěděl, kam jít a co si prohlídnout. Recepční na koleji říkal, že budu potřebovat vlastní ethernetovej kabel, že WiFi nemaj. Takže jsme se s Martinou vydali do nejbližšího obchodu koupit kabel. Dal jsem za něj 7 £. Pak další co jsem si koupil byl pořádnej plán Londýna. Za 5,50 £.

Šli jsme se podívat na Covent Garden, místo, který si Martina pamatovala ze svý návštěvy Londýna před lety. Moc mě nezaujalo, tudíž jsem tam nic nefotil. Bylo tam jedna malá, špatně zásobená, předražená, ale hezky staře stylová prodejna dýmek.

Cestou zpět jsem koukal po ulicích a mé fotografické vybíravé oko spočunulo zde na tomhle papírnictví



a na tomhle průchodu, do kterýho se smí jen s přísavkama:

Dýmka v učebnici češtiny II

Soňa pokročila v učebnici češtiny:

Desátá lekce:

Zdraví je důležité

Jsem v parku. Sedím na lavičce. Vedle sedí starý pán a mladá žena. Slečna čte časopis Moderní svět.
„Prosím vás... nemáte zápalky?“, říká pán. „Hledám zapalovač. Kouřím už dlouho, ale není to zdravé. Musím přestat. Dnes je tak krásně... Možná přestanu kouřit zítra.“
Slečna se směja a říká, že je lepší přestat hned.
„Máte pravdu,“ odpovídá pán. „Tohle je má poslední cigareta. Zdraví je důležité. Koupím si dýmku.“

Dobrá práce

Velmi nenápadně se objeví dýmka v téhle reklamě:

Dýmka v učebnici češtiny

Soňa se učí česky, a v osmnáctý lekci má tenhle překrásnej dialog:

V tabáku
–Přejete si?
–Holandský tabák, jeden pohled a známku. Potom jednu velkou obálku, dopisní papír a pero.
–To bude všechno?
–Ne, ještě potřebuji plán Prahy nebo mapu. A ukažte mi prosím tu hnědou dýmku...
–Kterou? Tu vpravo?
–Ne - tuhle dole.
–Aha, už ji vidím. To je dárek?
–Ano, pro sestru.
–Pro vaši sestru? Ale kouření není zdravé!
–V tabáku tohle člověk neslyší často... Máte pravdu. Jenže sestra kouří jako lokomotiva! Ten holandský tabák je taky pro ni.

Zdroj: Olga Spilar: Tschechisch ohne Mühe, ISBN: 3-89625-006-x, Assimil 1999 (Německá adaptace knihy Česky bez nesnází), za dvacku na Amazonu