Spal jsem dlouho. Zdálo se mi, že mi brašule poškrábal (místy jakoby osmirkoval) dýmku petersonku. Na těch osmirkovanejch místech ji poznamenal takovýma hlubokýma ostrýma zářezama, jako od nože. Udělal to záměrně, nějak ze msty, což mě strašně rozčílilo a já mu dal pohlavek. Moc jsem nadával, mimo jíné slovy kurva kopanec, což mi přišlo jako děsně originální kombinace. Pak jsem se naprd a říkal si, že si za to půjdu koupit tu krásnou černou dýmku z rašeliništního dubu, kterou jsem v září chodíval obdivovat do Pfeifenstube.
Paní De Wittová byla dopoledne ještě doma a dala mi zubní kartáček a pastu, takže jsem do Upingtonu nemusel. Proseděl jsem víceméně celej den u internetu s delšími či kratšími přestávkami. Psal šéf Tom z Lipska a ptal se co nás vede k tomu, že chceme teď informantům platit víc, tak jsem mu odpověděl.
Maminka taky byla online, psala jakej má komplikovanej překlad. Nedá se to ani pořádně číst, natož překládat. Brrr. Domluvili jsme se a zavolala mi k De Wittům. Byl jsem moc rád, že jsem s ní mohl mluvit.
Početoval jsem s Pepou. Má se asi dobře tam daleko na severu.
Většinu času jsem pak seděl a četl postahovaný texty který mě osobně zajímaj.
Psům jsem dal nažrat. Bylo mi podezřelý, proč za mnou lezou všichni najednou a lísaj se, až mě to nakonec trklo. Pak jsem si uvědomil, že jsem vlastně ani sám nic pořádně nejedl, a ohřál si zbytek včerejší večeře, kterou jsem měl u De Wittovejch, kterej mi paní De Wittová ráno dala než odjela.
Když jsem šel večer zkontrolovat mejly, slyšel jsem tak krásnej žabí a hmyzí koncert, že jsem se vrátil pro nahrávač, sešel dolů k silnici k tůňce (za doporovod psů jsem byl vděčen, byla tma a já neviděl kam šlapu), a natočil jsem to. Kochněte se. Naneštěstí byla silnice jen málokdy úplně klidná. Co chvíli tam jelo auto. Vystříhl jsem nejpovedenější kousek. Komáři mě nemálo žrali.
boomp3.com
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat