Ráno jsem vstával pozdě, v půl devátý a sotva jsem se nasnídal, už tu byly babky a Mário. Zase jako včera, pracoval jsem s Máriem až do dvou, a stihli jsme všechno, co jsem měl připraveno. Zbývá afrikánština už jen v jedný čerstvý nahrávce ze soboty, kterou musím ještě trochu prostříhat, protože tam je hodně rušivejch pozornost odvádějících pasáží. Tu připravím na pátek. Zítra jsme se dohodli že nepozveme nikoho, ale že si v projektu přerovnáme oběžničky.
Večer jsme si společně zašli na pizzu. Dal jsem si dobrou, s pořádnou porcí česneku (-: Byl to na dlouhou dobu poslední večer, co jsme byli takhle pospolu. Martina zase jede zítra brzo ráno do Olifantshoeku, já jsem od soboty zase v Raaswateru, a Lena třináctýho prosince letí zpátky do Německa.
Večer jsem si zpestřil dvdčkama, který Lena měla s sebou. Koukal jsem na francouzskej thriller Anthony Zimmer. Překvapilo mě, jak se mi líbil. Je totiž natočenej tak, že jsem na samým konci filmu zjistil, že vlastně nevím, kdo byl s kým spolčenej, kdo na čí straně, a zda vyhrálo dobro nebo zlo, nebo nikdo z nich. Je prostě několik možností, jak si události ve filmu vyložit. A to se mi na tom moc líbilo. Určitě se na něj znova podívám.
Pak jsem měl ještě půjčený dvdčko s nějakým dalším francouzským filmem, ale ten byl tak dlouhej a složitej, že jsem nevěděl, o co tam vlastně jde.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat