Andries byl dneska mírně přiopit, což zezačátku nebylo na škodu. Mluvil n|uusky jedna báseň, zahrnul mě sprškou zajímavých vět ještě než jsem s stačil vybalit. To snad abych přístě vešel s už zapnutým nahrávačem a mikrofonem v ruce. Takový krásný spontánní věty. Pryč jsou navždy.
Začali jsme pracovat na starý nahrávce, šlo to dobře. Andries mi pak už už chtěl povyprávět vtipnej příběh, ale v ten okamžik přišel na návštěvu jeden dědula, kterej k nám už jednou nakouk, ale Andries na něj tenkrát neměl čas. Tentokrát s ním mluvit chtěl. Přestože mi říkal, že se na dvoudenní cestu do Olifantshoeku necítí zdráv, teď to zase tak nějak šlo. Plánování dopravy vzal Andries nečekaně do svých rukou, a začal s dědulou domlouvat, za kolik by nás tam mohl odvýzt a kdy. Handlovali, a když se cena vyšplhala na 600 R, uvědomil si Andries asi, kolik je to peněz, že to on se mnou vysdělá za tejden. A tady tomu to měl dát za dva dny. Takže zase začal hořekovat, jak málo mu platím. Dědula mu odkejvl, že 100 R na den je málo, a to byla voda na Andriesův mlejn.
Zřejmě si neuvědomuje, že 100 R za to, že spolu dopoledne sedíme a povídáme, je něco jinýho než 100 R za den namáhavý práce. Dědula dá cestou do Olifantshoeku 400 jen za benzín, a to tam ještě nespal a nejedl. Říkal jsem s trochou nadsázky, že za 600 R si v Upingtonu můžeme půjčit auto, a jet si tam sami. To, že auto bude mít klimatizaci a bude v bezpečným technickým stavu, ve kterým nakrásně dojedeme tam a zpátky, jsem radši neříkal, abych nepopudil. Vzalo nám to asi hodinu času, pak už Dědula musel jít. Nic nedohodli. Jen to dohnalo Andriese k tomu, že mi řekl, že až se za tejnden vrátím z Upingtonu, bude se mnou dělat už jen tejden, pak že toho nechá. Nevím, na kolik to mám brát vážně. Každopádně jsem s tím nepočítal, tak jsem jen zakoktal něco ve smyslu: „no jo no, co se dá dělat“.
Pak jsme teda šli do kuchyně nahrávat, ale bylo tam pořád ještě napjatě třaskavý ovzduší. Prvních 10 minut nahrávky si Adries furt ještě stěžoval, říkal, že ho okrádám, a až se vrátím do Německa, ať honem rychle sháním peníze, abych mu mohli platit víc. Říká to napůl n|uusky, takže to asi vystřihnu, a někdy to asi s někým projdu.
Pak se teda rozpovídal, ale místo vtipnýho příběhu přišel nějakej děsně sprostej, fekální, a navíc jsem měl pocit, že to Andries modifikoval, tak, aby mě v tom příběhu zesměšňoval a urážel. Ale možná jsem tomu jen špatně rozuměl. Občas totiž nevím, kdy Andries říká hy ‘on’ a kdy jy ‘ty’. Ale možná to opravdu je takovej příběh. Tom říkal, že N|uuáci si mezi sebou pro zábavu vyprávěj hrozně sprostý příběhy, a děsně se tím bavěj. Spousta tradičních povídaček je prej tak zvhrlá, že je z toho nepřipravený Evropan naprosto konsternován. Nevím, kdy se odvážím to s Andriesem transkribovat. Domnívám se, že mu to zase připomene jak byl naštvanej kvůli penězům, a zase se hned začne hádat. Na druhou stranu mám dojem, že se to v příběhu tabuizovanými výrazy jen hemží, což může být cennější než jen ňáký Šla Nanynka do zelí, natrhala lupení, který už dávno máme všechno ve slovníku.
Pak teda vyprávěl ještě další dva příběhy. Jeden volně navazuje na ten předchozí a ten poslední je naučnej a lidově vysvětluje, jak to, že kůň záhadným způsobem vytuší, kde v blízkosti leží jedovatej had. Tím příběhem asi budu pokračovat. Možná ho přehraju už i babkám v Upingtonu.
Odpoledne jsem byl rozčílenej z Andriese, až do pozdního večera jsem nemohl koncentrovaně pracovat. Jen jsem nahrávku poslouchal a uvažoval, jak ji rozstříhám. Je narušená další návštěvou a Andriesovým napomínáním vnuka, kterej za mými zády tahal po pokoji notebook z jednoho místa na druhý. Venku jsem nahrávat nechtěl, protože tam zněla z dálky hudba, ale vevnitř máchala Taloe prádlo a vejskal tam její jedenapůlroční (seskviroční?) prcek. Navíc jsem neuváženě zvolil vyšší citlivost mikrofonu, protože Andries nemluvil přímo do něj, ale to jen přidalo nahrávce ozvěnu pokoje a zesílilo ruchy na pozadí.
Večer, když už byla tma mě De Wittovi vytáhli do města podívat se na předvánoční tradiční výzdobu Jihoafričanů. Vyfotil jsem. Pošlete mi mejlem fotky svítících Švipbógnů a blikátek tam u nás v podkrušnohoří.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat