Stránky z deníku V

Dnes práce nebyla produktivní. Včera jsem celý odpoledne a večer proležel, ráno jsem zaspal a zjistil, že mám píchlý kolo (hádej, Murphy, zda přední či zadní). Přijel jsem tak Andriesovi nejen pozdě, ale i nepřipraven, tak jsem jen tak doplňkově vyptával k už udělané práci. Chtěl jsem začít s přepisem textů co je nahráli lingvisti před náma, ale to jen Andriese zlobilo, a říkal, že to s nima už dělal a nehodlá to s náma teď dělat za polovic peněz znovu. Takže se nám to ke konci zase zvrátilo v hořekování nad penězi. Říkal, že teď dál teda bude možná dělat jen kvůli mně, ale příště že mám přijít s Tomem, že si to s ním vyříká. Vnuk pomocník podotkl, že za tu stovku původně Andries dál dělat nechtěl, takže jsme to zase ještě jednou omleli celý kolem dokola.

Říkal jsem, že promluvím s Tomem. Tentokrát jsem tak opravdu udělal a naštěstí jsem u budky potkal Andriesova mladšího vnuka, kterej hovor poslouchal. Rozumněl akorát že mluvíme o Andriesovi. Řekl jsem mu coby shrnutí, že Andries nechce ty peníze, který mu nabízíme a my že mu nemůžeme víc platit. (Ten vnuk se mi teď hodí jako svědek, že jsem s Tomem opravdu mluvil.) Od De Wittů jsem pak mluvil s Tomem ještě dýl. Řekli jsme si, že přestože jsou Andriesova slova pro nás velmi cenná, nesmíme mu ustoupit. Projekt se přinejhorším bude muset obejít bez Adriese. Nejsme dojná kráva, platíme každýmu stejně a nechce-li s náma dělat, nemusí. Když nebude Andries chtít, necháme ho tejden nebo dva na suchu a zeptáme se ho pak znova.

Tom taky říkal, že není správný, že jsem Andriesovi nabídl stravný. Upingtonský babky taky přece žádný stravný nedostávaj. Jen jedí to co tam máme my. A to jen proto, že pracujou celej den, jsou pryč z domova a stejně by neměli čas jít si nakoupit a uvařit. (O tom, že platím pomocníka na přepis afrikánštiny jsem se Tomovi pak už radši ani nezmínil.)

Takže dáme dědkovi nespokojenýmu zítra ultimátum. 100 R za půlden, a žádný stravný, (taky žádná odměna pomocníkovi, maximálně kokínko). A řeknu, že máme naplánováno odpracovat s ním ještě 180, možná 200 (půl)dní. Ať si to děda pěkně rozmyslí a v pondělí ráno se ho přijedu zeptat.

Usmál jsem se, když jsem si u De Wittů spočítal, kolik u Andriese spotřebuju proudu. Dnes totiž vnuk pomocník šel koupit kupón na proud a přinesl 19,4 kWh za 10 R. To můj laptop i s externíma repreákama (dohromady 70 W) spotřebuje za 69 dní (à 4 h) (a to jen pracoval-li by na plnej výkon, k čemuž má při psaní textu hodně daleko). Takže proud jim milerád zaplatím, klidně z vlastní kapsy, ale blbce ze mě dělat nebudou. Když o proudu mluvili minule, znělo to jako bych jim tam bral děnně za 50 R.

Zbytek dne jsem si připravoval afrikánskou slovní zásobu na zítřek a sepsal jsem dosavadní poznatky k odlišnostem Andriesova nářečí, který pošlu Tomovi zítra nebo pozítří mejlem. On dokáže nejlíp posoudit, o kolik bez Andriese projekt přijde.

Připadá mi, že Andriese ku smlouvání popichuje vnuk pomocník. Skončí to teď tak, že připraví sebe a Andriese o 175 R týdně. A to je určitě depotěší. Stejně bych pomocníkovi těch 10 R/d už moc dlouho neplatil. Odposlouchat si tu afrikánštinu umím už skoro sám, jsem jen línej elke woord in die woordeboek seker maak. I tak si myslím, že na naší nabídku Andries nakonec přistoupí. Včera nebo předevčírem se mi svěřil, že by si rád koupil třetí zuby (má už jen tři dolní řezáky). Nevim tak z čeho, kdybychom ho neplatili. Ale jsem rád, že Andries vydělaný peníze nepropije a že hodlá žít ještě aspoň ty tři roky, možná dýl. Chudý člověk si přeci nebude třetí zuby kupovat do hrobu, že?

Pozn. Píchlý kolo jsme zalepili s vnukem pomocníkem u Andriese (dvě díry). U De Wittů uklízim kolo a co nevidím? Trn velkej jak prase zapíchnutej do pneumatiky. Cože, Murphy? Ano, ano, do zadní. Píchl si snad někdy přední, kde se nemusíš prát s řetězem a přehazovačkou?