Martině se včera rozbil externí disk na zálohy. Ulomil se uvnitř krabičky s externím diskem samičí konektor USB. Pájený spoje povolili. Naštěstí můžu martin disk vyměnit s mým, takže data z něj můžeme zkopírovat. Musí teď někde v příštích dnech sehnat nějakej novej externí disk, na kterej ty data zkopírujem. To se tady v Upingtonu snadnějc řekne než udělá. Není tu žádnej Mediamarkt, kde by takový věco prodávali.
Dostal jsem mail od kolegy Matse, že v nahrávkách nǀuuštiny objevil novej foném ǀɢ. Až doposud jsme ho považovali za variantu ǀq, ale mylně. Je to opravdu úplně jiná samostatná hláska. Známe ji z prapříbuznýho jazyka ǃXóõ. Jsem zvědav, najdeme-li i ǁɢ ǃɢ ǂɢ a ʘɢ.
Posílám Matsovi CDčko s nahrávkama, který potřebuje pro dokončení fonetický analýzy nǀuuštiny.
Nabouraný auto mě bude stát asi 100 €. Celková škoda byla za 400.
sobota, září 13, 2008
pátek, září 12, 2008
Mautbufïtē
F buzra'jīh tmağ nı ťarē zdeluzďı Zuje. Se dždrmē'dzt tjī nı mamebzere ejı ŗēdğo. Nymoraň luğ nı buzïrere sēbizğı z tajīğo. Manōšo ňymağ maž zı nızra'n, ša ož nja bluzďa manē ḷēte'.
Maž ňzaŋ u'jaŕ tu Evlıği, ter ňzaŋ zı tu ňa'muğo džezubizo ımsaḷē'n, ša za hdzı zasmēni'n. Utbufňaťaŕı nı seďīŋ tfe'. Ňataŋ za nı ňafī farıdza seňïmefja. Bïža, ša ňa bzyhuruğ. Ďažīŋ za, ež seza otbufī. Zğulu fī'dz maž za ďažīŋ me utbufňať ut Zujı.
Maž ňzaŋ u'jaŕ tu Evlıği, ter ňzaŋ zı tu ňa'muğo džezubizo ımsaḷē'n, ša za hdzı zasmēni'n. Utbufňaťaŕı nı seďīŋ tfe'. Ňataŋ za nı ňafī farıdza seňïmefja. Bïža, ša ňa bzyhuruğ. Ďažīŋ za, ež seza otbufī. Zğulu fī'dz maž za ďažīŋ me utbufňať ut Zujı.
čtvrtek, září 11, 2008
Andries s ostatníma natočen
Po dobrých zkušenostech z Andriesvale jsem včera zavezl ještě dvě Upingtonský babky do Raaswateru a přepadli jsme Andriese. Byl rád, že mě vidí, zeptal jsem se ho, nechce-li si pokecat s babkama, a moh-li bych to natáčet. Mluvili skoro dvě hodiny, máme zachycenou asi půlhodinku hezkých nǀuuských dialogů. Tři osoby se mi dvěma mikrofonama natáčeli špatně. Příště si na takový situace musím rozhodně půjčit Martin zoom. Mám je i na videu. Když jsme se na to video večer s Martinou koukali, bylo nám jasný, že je krásným důkazem toho, jak jistě a plynule ti tři ještě nǀuusky uměj. Tom nám říkal, že skoro všichni mluvčí už ten jazyk zapomínaj a nemluvěj jím tak snadno. Ne, to, co máme na tom videu je pravý opak. S naprostou samozřejmostí a lehkostí si spolu popovídali v nǀuuštině.
Bude to hrůza transkribovat. Často mluvěj všichni tři najednou.
Boomp3.com
Bude to hrůza transkribovat. Často mluvěj všichni tři najednou.
Boomp3.com
středa, září 10, 2008
Naboural jsem půjčený auto
Do Askamu jsme jeli půjčeným autem. Podařilo se mi ho v Andriesvale, uprostřed pouště, poblíž chatrčí z vlněnýho plechu, nabourat. Potřeboval jsem se obrátit, couval jsem, říkal jsem si, tady nemůžeš narazit, všude kolem nic než písek. Couvám, a narazil jsem. Do stromu. V poušti. Solitërní kousek, široko daleko, a já do něj narazím. /-: Půjčovna aut nebude mít radost. Já asi taky ne. Doufám, že to nebudu muset platit.
První spontánní dialogy zachyceny
Dnešní cesta do Askhamu nebyla úspěšná pro svůj původní účel. Lenu jsme nakonec sice našli, ale ukázalo se, že ač trochu rozumí, slovo se ze sebe vydat neodváží. Babka Ainki, která nám o ní vyprávěla a která s náma za ní jela, rozhodně budila dojem, jako by si s ní pokaždý když se viděj, krásně nǀuusky pokecala. No nic. I kdyby nám to byla bábi Ainki namlouvala jenom proto, abysme ji k jejím nevlastním dcerám zavezli (je to k jedný 100 a ke druhý 200 km), udělali jsme to rádi.
Stavili jsme se totiž v Andriesvale, asi 20 km za Askamem, kde bydlí ǀUna, Griet a Simon. Když jsme přijeli k ǀUně, bylo nám jasný, že se spustí smršť nǀuuskejch babskejch tlachů. Rok se neviděli. Nǀuuský pozdravení uběhlo rychle, a když si rozjařený babky táhly kempigový stoličky do stínu pod stromem a už kvákaly, řekli jsme, že to chceme narávat. Nic proti neměly, a tak se nahrávalo. Začátek jsem samozřejmě nestih. Spustily jak dva mlejny. Byla z toho asi půlhodina nenucenýho spontánního nǀuuskýho potlachu. Většinu času mluvěj o nešvarách ostatních mluvčích a příbuznejch nebo vzpomínaj na společně prožitý mládí v sukýnkách z gazelích kůží a kasaj se, jak právě ony jsou ty nejlepší a nejušlechtilejší mluvčí. Ty samochvalný pasáže jsou pak taky převážně arfikánsky, aby tomu jó každej rozumněl — i v případě, že by ta jejich nǀuuská slova nikdo nidky nepřekládal.
Po malým oddechu se zase sesedli a zase se jelo nanovo, ikdyž už pak hodně ubíhaly do Afrikánštiny. Ale i tak se tam najde tučná čtvrthodinka nǀuuštiny.
Audionahrávky se mi docela povedly (na to, kolik nežádoucího hluku bylo všude okolo), dřepěl jsem tam před nima v písku, sluchátka na uších, mikrofony v rukou roztažených k jejich pusám. Za deset minut mě nohy brněly, svaly na rukou bolely, ale to jsou situace, kdy se prostě musí vydržet. Martina pak po chvíli vzala kameru a filmovala. Napřed asi čtvrthodinku proti světlu, takže není vidět ani zbla, ale pak přešla na druhou stranu, kde už bylo něco vidět. Bohužel to pak už byly převážně afrikánský pasáže. Nastěstí jsme nepřišli o nic extra důležitýho, kromě přirozený gestikulace. Ikdyby jsme nakonec archivovali jen zvuk, má pro nás cenu zlata. Je to první nevyžádanej nǀuuskej dialog. Těm vyžádanejm chybí šťáva a přirozenost. Taky co si maj najednou povídat dvě babky, který spolu k nám denně choděj, a kvákaj spolu a s náma v poledne u stolu. Všechny zajímavý novinky si řekli. Ikdyž je poprosíme o nějaký zážitky z mládí, není to tak úplně přirozený: ty dialogy jsou bez bohatší zpětný vazby a zvídavosti.
Boomp3.com
Ukázka nahraného rozhovoru. Pozornému posluchači neujde Afrikánké Saterdag ‘sobota’. Kde by taky nǀuuáci vzali pojem pro sobotu, že?
Už totiž když jsme letos začali tady v Upingtonu, viděli jsme v prvních dnech, jak dvě babky, který se díky nám spolu setkávaj po dlouhý, dlouho se neviděly a spolu se dobře snesou, jak si hodně a rády popovídaj nǀuusky. Za dva nebo tři dny si řeknou co si říct chtěj, prodrbaj to spolu vod vlastních zážitků, přes úmrtí, nemoci, mládež až po pomluvy známejch a příbuznejch, to všechno nǀuusky a většinou ve chvílích, kdy od nich odběhneme. Afrikánsky mluvěj spíž ze zdvořilosti, aby jsme z družnýho rozhovoru u stolu taky něco měli. Ty další dny už je to jen to každodenní kvákání o prkotinách, a to je afrikánsky. Proto jsme byli tak natěšený na setkání Ainki a ǀUny, protože jsme přesně tenhle dlouhej dialog čekali. Žel, jeho značná část je až moc pomlouvačná a pomlouvaj jednu z upingtonskejch babiček (a jejího příbuznýho, nějakýho poskoka — se zvučným titulem u křovácko-kulturního výboru), která si svou už zapomenutou nǀuuštinu jen stěží osvěžila a z nemalý části se ji naučila znova zpětně jako cizí jazyk. Je to kulturně nejvíc agilní babka. Vyhřívá se na výslunní po boku předsedů jazykových výborů a pěnězodárců pro zachování křovácký kultury. Svý slabě podprůměrný znalosti nǀuuštiny umí ze všech nejlíp prodat. Je to ta, která vyučuje ve škole, dokonce teď teď po ní jednu školu pojmenovali. Budeme to tu nahrávku asi muset nějak anonymizovat, nebo veřejně zpřístupnit jen neškodný části. Kdyby se to ti pomluvení dozvěděli, mohlo by to výst k nepěkným hádkám a narušení vztahů. Ony to babky o sobě vědí která se z kterou nemá ráda a proč, a taky vědí, co si ostatní o nich za jejich zády povídají, ale pokud je to za jejich zády, tak to neškodí, když se ty dvě dotyčný babky u nás sejdou a my s nima na něčem pracujem. Jsou od sebe jen tak důstojně distancovaný. Kdybysme jim jejich vzájemný pomluvy naservírovali a ještě je zveřejnili, aby i ti výborový předsedové slyšeli, jací jsou marnotratní budižkničemové, nedělalo by to dobrotu.
Ale i tahle chudák pomluvená babička díky svejm znovunabytejm znalostem nǀuuštiny velkou cenu. Ona je totiž velice inteligentní a má obrovskej cit pro jazyk. Dokáže gramatický věci vysvětlit hezky a přesně ví, co chceme zjistit, a na co se ptáme. Bohužel, je tohle dvousečná zbraň. Když totiž sama neví, spléhá na logiku, a odkejve nám klidně gramatickou strukturu, která je logicky správně odvozená podle něčeho podobnýho, ale jako taková se v normální nǀuuštině nevyskytuje. Musí se na ni opatrně. Ale jsme rádi, že jednu takovou máme.
Stavili jsme se totiž v Andriesvale, asi 20 km za Askamem, kde bydlí ǀUna, Griet a Simon. Když jsme přijeli k ǀUně, bylo nám jasný, že se spustí smršť nǀuuskejch babskejch tlachů. Rok se neviděli. Nǀuuský pozdravení uběhlo rychle, a když si rozjařený babky táhly kempigový stoličky do stínu pod stromem a už kvákaly, řekli jsme, že to chceme narávat. Nic proti neměly, a tak se nahrávalo. Začátek jsem samozřejmě nestih. Spustily jak dva mlejny. Byla z toho asi půlhodina nenucenýho spontánního nǀuuskýho potlachu. Většinu času mluvěj o nešvarách ostatních mluvčích a příbuznejch nebo vzpomínaj na společně prožitý mládí v sukýnkách z gazelích kůží a kasaj se, jak právě ony jsou ty nejlepší a nejušlechtilejší mluvčí. Ty samochvalný pasáže jsou pak taky převážně arfikánsky, aby tomu jó každej rozumněl — i v případě, že by ta jejich nǀuuská slova nikdo nidky nepřekládal.
Po malým oddechu se zase sesedli a zase se jelo nanovo, ikdyž už pak hodně ubíhaly do Afrikánštiny. Ale i tak se tam najde tučná čtvrthodinka nǀuuštiny.
Audionahrávky se mi docela povedly (na to, kolik nežádoucího hluku bylo všude okolo), dřepěl jsem tam před nima v písku, sluchátka na uších, mikrofony v rukou roztažených k jejich pusám. Za deset minut mě nohy brněly, svaly na rukou bolely, ale to jsou situace, kdy se prostě musí vydržet. Martina pak po chvíli vzala kameru a filmovala. Napřed asi čtvrthodinku proti světlu, takže není vidět ani zbla, ale pak přešla na druhou stranu, kde už bylo něco vidět. Bohužel to pak už byly převážně afrikánský pasáže. Nastěstí jsme nepřišli o nic extra důležitýho, kromě přirozený gestikulace. Ikdyby jsme nakonec archivovali jen zvuk, má pro nás cenu zlata. Je to první nevyžádanej nǀuuskej dialog. Těm vyžádanejm chybí šťáva a přirozenost. Taky co si maj najednou povídat dvě babky, který spolu k nám denně choděj, a kvákaj spolu a s náma v poledne u stolu. Všechny zajímavý novinky si řekli. Ikdyž je poprosíme o nějaký zážitky z mládí, není to tak úplně přirozený: ty dialogy jsou bez bohatší zpětný vazby a zvídavosti.
Boomp3.com
Ukázka nahraného rozhovoru. Pozornému posluchači neujde Afrikánké Saterdag ‘sobota’. Kde by taky nǀuuáci vzali pojem pro sobotu, že?
Už totiž když jsme letos začali tady v Upingtonu, viděli jsme v prvních dnech, jak dvě babky, který se díky nám spolu setkávaj po dlouhý, dlouho se neviděly a spolu se dobře snesou, jak si hodně a rády popovídaj nǀuusky. Za dva nebo tři dny si řeknou co si říct chtěj, prodrbaj to spolu vod vlastních zážitků, přes úmrtí, nemoci, mládež až po pomluvy známejch a příbuznejch, to všechno nǀuusky a většinou ve chvílích, kdy od nich odběhneme. Afrikánsky mluvěj spíž ze zdvořilosti, aby jsme z družnýho rozhovoru u stolu taky něco měli. Ty další dny už je to jen to každodenní kvákání o prkotinách, a to je afrikánsky. Proto jsme byli tak natěšený na setkání Ainki a ǀUny, protože jsme přesně tenhle dlouhej dialog čekali. Žel, jeho značná část je až moc pomlouvačná a pomlouvaj jednu z upingtonskejch babiček (a jejího příbuznýho, nějakýho poskoka — se zvučným titulem u křovácko-kulturního výboru), která si svou už zapomenutou nǀuuštinu jen stěží osvěžila a z nemalý části se ji naučila znova zpětně jako cizí jazyk. Je to kulturně nejvíc agilní babka. Vyhřívá se na výslunní po boku předsedů jazykových výborů a pěnězodárců pro zachování křovácký kultury. Svý slabě podprůměrný znalosti nǀuuštiny umí ze všech nejlíp prodat. Je to ta, která vyučuje ve škole, dokonce teď teď po ní jednu školu pojmenovali. Budeme to tu nahrávku asi muset nějak anonymizovat, nebo veřejně zpřístupnit jen neškodný části. Kdyby se to ti pomluvení dozvěděli, mohlo by to výst k nepěkným hádkám a narušení vztahů. Ony to babky o sobě vědí která se z kterou nemá ráda a proč, a taky vědí, co si ostatní o nich za jejich zády povídají, ale pokud je to za jejich zády, tak to neškodí, když se ty dvě dotyčný babky u nás sejdou a my s nima na něčem pracujem. Jsou od sebe jen tak důstojně distancovaný. Kdybysme jim jejich vzájemný pomluvy naservírovali a ještě je zveřejnili, aby i ti výborový předsedové slyšeli, jací jsou marnotratní budižkničemové, nedělalo by to dobrotu.
Ale i tahle chudák pomluvená babička díky svejm znovunabytejm znalostem nǀuuštiny velkou cenu. Ona je totiž velice inteligentní a má obrovskej cit pro jazyk. Dokáže gramatický věci vysvětlit hezky a přesně ví, co chceme zjistit, a na co se ptáme. Bohužel, je tohle dvousečná zbraň. Když totiž sama neví, spléhá na logiku, a odkejve nám klidně gramatickou strukturu, která je logicky správně odvozená podle něčeho podobnýho, ale jako taková se v normální nǀuuštině nevyskytuje. Musí se na ni opatrně. Ale jsme rádi, že jednu takovou máme.
úterý, září 09, 2008
Umíraj nám pod rukama
Včerejší cesta do Grootdrinku byla marná. Ukázalo se, že Ráchel Andriesova sestra, kterou jsme tam hledali, nedávno umřela. Když mi o ní minulej rok Andries minulej rok vyprávěl, ještě žila. Žel, neříkal, že by uměla nǀuusky, tak jsem to dál nesledoval. Teprve bábi Ainki mi řekla, že taky mluví. Pozdě. Z rozhovorů s Grootdrinčany vyšlo najevo, že Andries pravděpodobně ani neví, že Ráchel umřela. Dneska jedeme Do Askamu za druhou (snad) ještě žijící Andriesovou dcerou Lenou. Uvidíme, jak to dopadne. Stavíme se cestou v Andriesvale, navštívit ǀUnu, Griet a Simona, oznámit jim, že tam za nima za pár tejdnů přijdem. Mezitím babky vyšlou Simona natrhat pouštního křoví, který potřebujou na něco v domácnosti.
Prtejkýř, prsatec a černonosci
Jak tu teď jsme v Africe podruhý, rozumíme afrikánsky o trochu víc. Minulej rok to bylo zoufalý: překládat nǀuuský texty a nerozumět ani nǀuusky ani afrikánsky. Když teď zpětně posloucháme naše natočený rozhovory z babkama, obdivujeme jejich svatej klid, s jakým nám znova a znova překládali jednoduchý, prostiný větičky, a my jsme se jich ptali znova a znova protože jsme nerozumněli ani slovo nǀůsky, a ani slovo afrikánsky. A protože do afrikánskýho pravopisu a do zdejšího nářečí těch nejspodnějších vrstev není jen tak lehké proniknout. Hodně slovíček je v běžný mluvě tak opotřebovanejch, že se nám těžko hledaj ve slovníku. Je to asi jako kdyby se cizinec snažil najít hovorové čéče, prže nebo třea.
Noční můrou nám bylo patejkýs. Celej minulej rok jsme nevěděli, co to znamená. Minulý týden to kolem nás zase lítalo nepříjemně často, až se Martina naprdla a trvala na tom, aby nám to chudák babička vysvětlila, který to nic zlého netuše zase vyšlo z úst. Když nám to řekla hodně spisovně, slyšeli jsme prtejkýř. Těžko se jí význam slova vysvětloval. Ale z jejích příkladů mi vyšlo, že to musí znamenat někdy. (No schválně si zkuste někomu vysvětlit slovo někdy.) Po těměř celovečerním pročítání slovníků jsme to v jednom z nich našli. Je to asi dost hovorový a píše se to partykeers. Bičoval bych pravopisce, ale hlavně slovníkáře, že to do slovníků nedávaj.
Další záhadou bylo často se vyskytující jméno Tidís nebo Titís. Psali jsme to jako Tities, protože jsme to tak někde viděli. Když vůbec nevíte, co takový jméno znamená, necháte se inspirovat fantazií. Já jsem si k anglosaskýmu prsu (tit) přifařil německé zdrobňovací -ie a moderní plurál -s a rázem se mi nositel jména Tities proměnil v tělnatého prsatce. Když jsem před pár dny ofocoval stromy předků těch našich křováků, viděl jsem to psaný hodněkrát jako Tities, ale jednou to bylo napsaný jako Titus, což mě pak teprve trklo, protože v Afrikánským pravopisu se u čte většinou jako i. Teď se mi ovšem černošskej prsatec proměnil v Cézara v tóze s věnečkem na hlavě.
A dneska jsme přišli o černonosce. Ano, o lidi s černými nosy. Tak jsem si totiž vysvětlil Andriesův pojem pro černochy. Nǀuuáci a křováci vůbec nejsou černý jako uhel. Pleť mají světle hnědou snad ještě světlejší než Indové a rozhodně světlejší než ostatní černoši. Pojmem čenonosci (afrikánským pravopisem jsem to odhadoval na swartnaasi) označoval Andries všeliký osatatní nekřovácký černochy. Říkal jsem si, jak je to skoro až láskyplně utvořenej pojem. Však proč ne. Sumerové si říkali černohlavci (měli černé vlasy), tak proč by tu nemohli být čenonosci. Martina se včera večer dívala na zprávy v afrikánštině, tam něco podobnýho zaslechla, a dneska při odposlechu nějaký naší nahrávky o zdejších národech a národnostech ji to došlo. Swartnaasi neznamená černonosci ani se to tak nepíše. Je to swartnasie a znamená to černý národ, politicky neutrální označení všech zdejších nebúrskejch národů (inu černá náce). (-;. Docela nás to zachránilo před lingvistickým faux pas. Moji černonosci se v našem pracovním kolektivu těšili nemalé oblibě a já jsem to glosoval v textech jako black.noses. Kdybych to někde přednášel, určitě bych byl chtěl vtipnou poznámkou o významu tohoto slova uvolnit a rozesmát posluchače.
Noční můrou nám bylo patejkýs. Celej minulej rok jsme nevěděli, co to znamená. Minulý týden to kolem nás zase lítalo nepříjemně často, až se Martina naprdla a trvala na tom, aby nám to chudák babička vysvětlila, který to nic zlého netuše zase vyšlo z úst. Když nám to řekla hodně spisovně, slyšeli jsme prtejkýř. Těžko se jí význam slova vysvětloval. Ale z jejích příkladů mi vyšlo, že to musí znamenat někdy. (No schválně si zkuste někomu vysvětlit slovo někdy.) Po těměř celovečerním pročítání slovníků jsme to v jednom z nich našli. Je to asi dost hovorový a píše se to partykeers. Bičoval bych pravopisce, ale hlavně slovníkáře, že to do slovníků nedávaj.
Další záhadou bylo často se vyskytující jméno Tidís nebo Titís. Psali jsme to jako Tities, protože jsme to tak někde viděli. Když vůbec nevíte, co takový jméno znamená, necháte se inspirovat fantazií. Já jsem si k anglosaskýmu prsu (tit) přifařil německé zdrobňovací -ie a moderní plurál -s a rázem se mi nositel jména Tities proměnil v tělnatého prsatce. Když jsem před pár dny ofocoval stromy předků těch našich křováků, viděl jsem to psaný hodněkrát jako Tities, ale jednou to bylo napsaný jako Titus, což mě pak teprve trklo, protože v Afrikánským pravopisu se u čte většinou jako i. Teď se mi ovšem černošskej prsatec proměnil v Cézara v tóze s věnečkem na hlavě.
A dneska jsme přišli o černonosce. Ano, o lidi s černými nosy. Tak jsem si totiž vysvětlil Andriesův pojem pro černochy. Nǀuuáci a křováci vůbec nejsou černý jako uhel. Pleť mají světle hnědou snad ještě světlejší než Indové a rozhodně světlejší než ostatní černoši. Pojmem čenonosci (afrikánským pravopisem jsem to odhadoval na swartnaasi) označoval Andries všeliký osatatní nekřovácký černochy. Říkal jsem si, jak je to skoro až láskyplně utvořenej pojem. Však proč ne. Sumerové si říkali černohlavci (měli černé vlasy), tak proč by tu nemohli být čenonosci. Martina se včera večer dívala na zprávy v afrikánštině, tam něco podobnýho zaslechla, a dneska při odposlechu nějaký naší nahrávky o zdejších národech a národnostech ji to došlo. Swartnaasi neznamená černonosci ani se to tak nepíše. Je to swartnasie a znamená to černý národ, politicky neutrální označení všech zdejších nebúrskejch národů (inu černá náce). (-;. Docela nás to zachránilo před lingvistickým faux pas. Moji černonosci se v našem pracovním kolektivu těšili nemalé oblibě a já jsem to glosoval v textech jako black.noses. Kdybych to někde přednášel, určitě bych byl chtěl vtipnou poznámkou o významu tohoto slova uvolnit a rozesmát posluchače.
Těším se na Metallus
Stavebnice Metallus se zdá být velmi zajímavá. Tatínek už má doma nějaký Merkury, ale stěžuje si na nepřesnost dílů. Metallus je hodně drahej, ale vypadá velice slibně.
Bude to kromě Kamenný stavebnice a Märklina další žrout peněz. Ale už se na to moc těším.
Na Vánoce přijedu do Chemnitz. Doufám, že budu mít hodně času si stavět. Chci o tom udělat jůťůbácký videjíčka.
Pak si potřebuju udělat pořádek v Märklinu. V březnu jsem objednal nějaký další věci, hlavně jeden nadupanej nákladní vagón, a ještě mi nepřišel. Tak nevím, co se děje. Byl slíbenej na letošní rok. Ovšem po skoro tříčtvrtěročním handrkování s upgradem řídící stanice mě u Märklina už nic moc nepřekvapuje.
Bude to kromě Kamenný stavebnice a Märklina další žrout peněz. Ale už se na to moc těším.
Na Vánoce přijedu do Chemnitz. Doufám, že budu mít hodně času si stavět. Chci o tom udělat jůťůbácký videjíčka.
Pak si potřebuju udělat pořádek v Märklinu. V březnu jsem objednal nějaký další věci, hlavně jeden nadupanej nákladní vagón, a ještě mi nepřišel. Tak nevím, co se děje. Byl slíbenej na letošní rok. Ovšem po skoro tříčtvrtěročním handrkování s upgradem řídící stanice mě u Märklina už nic moc nepřekvapuje.
čtvrtek, září 04, 2008
Různé novinky
Tatínek objevil, kde se prodávaj stavebnice Merkur a hned nějaký objednal. Taky se dozvěděl o stavebnici Metallus. Nemůžu se tady na internetu vybrouzdávat, připojení je tu pomalý a drahý. Ale poslal mi o Metallusu 35 MB materiálu, tak se to tu snažím stáhnout a krátím si čekání.
Na pondělí a úterý si tu chceme půjčit auto a jet se podívat do Grootdrinku, Olifantshoeku a Askhamu. Dozvěděli jsme se od jedný ze zdejších Nǀuuskejch babiček, že prej v Grootdrinku a Askhamu žijou ještě další dva mluvčí, stařenky, o kterejch zatím nic nevíme. Doufám, že si to babka nevymyslela, a že opravdu Nǀuusky uměj. Pojede s náma, protože ví, kde bydlej.
A ještě jedna programátorská novinka. Kdysi jsem se v Pascalu snažil naprogramovat Naši Hru, karetní hru, kterou jsme s Pepou vymysleli. Naprogramoval jsem ji, ale počítačovej hráč nepřemejšlel. Naprogramovat umělou inteligenci jsem neuměl. Teď si po večerech krátím dlouhý chvíle tím, že se tu karetní hru snažím naprogramovat v Pythonu. Asi před čtvrt rokem jsem se naučil základy objektovýho programování, tak tu hru teď programuju objektově a ne procedurálně. Je to o něco zajímavější, realističtější. Mám zatím objekty pro hráče, karty a štychy. Jestli naprogramuju i umělou inteligenci, to zatím nevím. Bude to fuška.
Na pondělí a úterý si tu chceme půjčit auto a jet se podívat do Grootdrinku, Olifantshoeku a Askhamu. Dozvěděli jsme se od jedný ze zdejších Nǀuuskejch babiček, že prej v Grootdrinku a Askhamu žijou ještě další dva mluvčí, stařenky, o kterejch zatím nic nevíme. Doufám, že si to babka nevymyslela, a že opravdu Nǀuusky uměj. Pojede s náma, protože ví, kde bydlej.
A ještě jedna programátorská novinka. Kdysi jsem se v Pascalu snažil naprogramovat Naši Hru, karetní hru, kterou jsme s Pepou vymysleli. Naprogramoval jsem ji, ale počítačovej hráč nepřemejšlel. Naprogramovat umělou inteligenci jsem neuměl. Teď si po večerech krátím dlouhý chvíle tím, že se tu karetní hru snažím naprogramovat v Pythonu. Asi před čtvrt rokem jsem se naučil základy objektovýho programování, tak tu hru teď programuju objektově a ne procedurálně. Je to o něco zajímavější, realističtější. Mám zatím objekty pro hráče, karty a štychy. Jestli naprogramuju i umělou inteligenci, to zatím nevím. Bude to fuška.
pondělí, září 01, 2008
Zbrīŋ
Tmazğe lēmu ňzaŋ nızrar me Zujo. Břyžru ny rīdu, ša ňzŋa ňaŋ ğenelēťı. Sedžēdğaŋ bupido f Evlıdza' ňzaŋ chu'ja džezdu' huťiŗ tu ymdalmadufī hefēlŋı ğumdlurufe'n, ňazdrı ny jagtu mabīža. Puŗē'n ňzaŋ nızrar, ša za vzdeğ z Karı srabžī e değı ňzaŋ za ďažiŗ me enaňrı ut Nelğoza'. Zuja ňzaŋ bzeŗ nēru. I ume ny nēru bzere'. Bu bēl tmağ ňzaŋ zı ufňatufıŗ, ša nı Nēlğoz ezı ňaŋ ňa'muo daňťja. Du nı břibetē chu'ja nēru. E Karı ŗağre, ša mahdza bī'n burienuḷjī, ša zı bludu manōša břadzdefı'n zza nmuo fēšjaŋžī vzdeğ. Spıre nı ňaŋ ğulasbumtaŋdza' sa Zujwo. Chazğē, nirē, era ma senirufemē. Zuja ňzaŋ bzer aneňŗı, era busťaňı ny nudz utbufïtere. Bludu ňzaŋ ledži me ymdalma'n nudz mahuťiŗ, epiğ za ďīŋ spidadžja madḷēpiŗ. Ňaŋša v bēdağ e f zupudo' ňzaŋ hďaŗ ňī'n zğumdlurufe'n aneňrı, eğulē'n ny du jykti mafıžru, bluduša piru chu'ja ňymaňh zdeluzďī. F maťaŗı neň ňeh mebu'fuḷo sefȓïmo, değža ňzaŋ seza mafňaťa'ȓ ňazdrı nı Zuje ož utbufňaťaḷa'. Pır ňzaŋ z duchu mažďez'maň. Dzīťiŗ ňzaŋ za manirufēŋ. Gtiž ňzaŋ utňīžďa'r s Janadzğe, dzīťiŗ ňzaŋ, ža za se Zujwo nēŋa ňažďa buȓē'ŋ ḷēťı'. E duchu ňzaŋ zı blēfja břazde'r pī'n ňyzda'ň, bu ďağ naňrağ zza Zujwo. Değ nja du ďīširu. Sefurerı ny luťidža', a ňē zaŋ sjar me daravumo chu'ja zno'ja. Ŗīğe'r ňzaŋ, ša du ňa ğfōḷi Zuja. E z duchu nja ňažďa fī'z sedžru puḷa'n o zldza', neğupih dzïťiŗ, ša zı za Zujwo ož mapotaıŋa bzē'ŋ e ša za ejı mapotaŋa mevžďavufe'n ež seza' poto f Janadzğo. Mebzeŗ jzaŋ Zuja sa swoveruzďı azaŋazğo, era maudbufjaťara ny. Ejy me zuoğlunī, ejı me bledzufjī džïzru'. Pıru ny tu plağo.
středa, srpna 13, 2008
Druhý let do Afriky
Letošní let do Afriky byl dost vyčerpávájící. V letadle jsem se moc nevyspal, sedadlo bylo nepohodlný. V pět ráno jsme přiletěli do Kapskýho města. Celej den jsme čekali na letišti, protože náš let do Upingtonu byl naplánovanej až na pozdní odpoledne. Venku byla strašná zima, asi 8 °C. V Lipsku, když jsme odlítali, bylo 36 °C. Já byl samozřejmě oblečenej podle Lipskýho počasí, takže jsem se na letišti ohříval konstantním třasem. Teprve po poledni se sluníčko prodralo krz mraky a hřálo. Teplota vystoupala asi na 23 °C, na sluníčku ještě víc.
V Upingtonu pro nás přijel Edru. Měl ve svým autíčku navigaci Garmin nüvi. S kufrem a baťohama jsme se do jeho auta sotva vešli, protože měl Erdu plnej kufr věcí pro oslavu 21. narozenin De Wittovic dcery Huibré. Slavili ji někde v Upingtonu. Pozdě večer nás pak ještě na ni zavezli, bylo to fajn, mohli jsme se tam alespoň najíst. Jídlo jsme s sebou žádný neměli. Oslava to byla velká, prej pro 130 lidí. Paní De Wittová vše potřebný navařila sama.
V sobotu jsme s Martinou zašli ke Grace, kde měla Martina uložený kolo. Bylo zdevastovaný. Píchlý, a zadní kolo zkroucený do osmičky. Gracin syn se nikterak nestyděl nám ho v takovým stavu vrátit. Grace byla na cestách, domluvili jsme se, že tam k ní v pondělí zajdem. Musíme vyjednat, aby nás někdo zavezl k babičkám na kraj města do těch slumových sídlišť. Sami už bysme k nim cestu asi nenašli. Byli jsme se podívat po levnějším ubytování. Bydlíme od pátku u nějakýho Hendrika v lehce nadprůměrným ubytování za 250 R/noc, ale v rozpočtu máme jen 120 R/noc. Moc jsme nepochodili, ale v nouzi by se to dalo snýst.
Pak jsme šli nakoupit zásoby jídla. Zjistili jsme, že naše oblíbená internetová kavárna už neexistuje. Škoda. Bývala otevřená i celou sobotu a půlku neděle. Ostatní kavárny maj otevřeno jen v pracovní dny a půlku soboty. Za ty drahý peníze, co jsme ubytovaný u Hendrika jsem si pak pozdě odpoledne alespoň užil v jeho zahradním bazénku (asi 3 x 6 m).
V neděli jsme dopoledne plánovali efektivní obchůzku hotýlků a ubytování, odpoledne jsme pak chodili od jednoho k druhýmu a ptali se na slevy při době pobytí jednoho měsíce. Většina z nich ani na tak dlouhou dobu pokoj neměla a ani po slevě cena neklesala pod 300 R/noc (pro oba), takže bysme furt byli v mínusu s naším přešetrným rozpočtem. Potřebovali jsme něco, co by nás oba dohromady nestálo víc než 7000 R/měsíc. Večer Martina volala ještě někam, kam jsme nešli, protože to bylo daleko od všeho. Je to nějaká farma přímo u řeky (Waterfront). Tam nám řekli, že nám můžou na měsíc pronajmout jeden dvoulůžkovej pokoj za 4000 R, s další místností, kde by se dalo dobře pracovat, za 5000 R. Plus daň (asi 17 %). Což se ještě hezky vejde do našeho rozpočtu. Takže jsme se tam byli hned podívat, a vypadá to, že to tady u Hendrika za tejden zabalíme a půjdeme tam na farmu.
Problém s ubytováním v Upingtonu se tedy zdá být vyřešen. Asi na tý farmě budeme pak i příští rok. Teď tam bude spolu s náma i nějakej tým filmařů.
V Upingtonu pro nás přijel Edru. Měl ve svým autíčku navigaci Garmin nüvi. S kufrem a baťohama jsme se do jeho auta sotva vešli, protože měl Erdu plnej kufr věcí pro oslavu 21. narozenin De Wittovic dcery Huibré. Slavili ji někde v Upingtonu. Pozdě večer nás pak ještě na ni zavezli, bylo to fajn, mohli jsme se tam alespoň najíst. Jídlo jsme s sebou žádný neměli. Oslava to byla velká, prej pro 130 lidí. Paní De Wittová vše potřebný navařila sama.
V sobotu jsme s Martinou zašli ke Grace, kde měla Martina uložený kolo. Bylo zdevastovaný. Píchlý, a zadní kolo zkroucený do osmičky. Gracin syn se nikterak nestyděl nám ho v takovým stavu vrátit. Grace byla na cestách, domluvili jsme se, že tam k ní v pondělí zajdem. Musíme vyjednat, aby nás někdo zavezl k babičkám na kraj města do těch slumových sídlišť. Sami už bysme k nim cestu asi nenašli. Byli jsme se podívat po levnějším ubytování. Bydlíme od pátku u nějakýho Hendrika v lehce nadprůměrným ubytování za 250 R/noc, ale v rozpočtu máme jen 120 R/noc. Moc jsme nepochodili, ale v nouzi by se to dalo snýst.
Pak jsme šli nakoupit zásoby jídla. Zjistili jsme, že naše oblíbená internetová kavárna už neexistuje. Škoda. Bývala otevřená i celou sobotu a půlku neděle. Ostatní kavárny maj otevřeno jen v pracovní dny a půlku soboty. Za ty drahý peníze, co jsme ubytovaný u Hendrika jsem si pak pozdě odpoledne alespoň užil v jeho zahradním bazénku (asi 3 x 6 m).
V neděli jsme dopoledne plánovali efektivní obchůzku hotýlků a ubytování, odpoledne jsme pak chodili od jednoho k druhýmu a ptali se na slevy při době pobytí jednoho měsíce. Většina z nich ani na tak dlouhou dobu pokoj neměla a ani po slevě cena neklesala pod 300 R/noc (pro oba), takže bysme furt byli v mínusu s naším přešetrným rozpočtem. Potřebovali jsme něco, co by nás oba dohromady nestálo víc než 7000 R/měsíc. Večer Martina volala ještě někam, kam jsme nešli, protože to bylo daleko od všeho. Je to nějaká farma přímo u řeky (Waterfront). Tam nám řekli, že nám můžou na měsíc pronajmout jeden dvoulůžkovej pokoj za 4000 R, s další místností, kde by se dalo dobře pracovat, za 5000 R. Plus daň (asi 17 %). Což se ještě hezky vejde do našeho rozpočtu. Takže jsme se tam byli hned podívat, a vypadá to, že to tady u Hendrika za tejden zabalíme a půjdeme tam na farmu.
Problém s ubytováním v Upingtonu se tedy zdá být vyřešen. Asi na tý farmě budeme pak i příští rok. Teď tam bude spolu s náma i nějakej tým filmařů.
sobota, července 26, 2008
čtvrtek, července 24, 2008
Kurz lukostřelby u konce
Včera jsme měli velké klání. Zůčastnili se ho absolventi lukostřeleckých kurzů tohoto semestru. Organizátoři střeleckou halu vyšperkovali gumovejma divočákama, jezevcema, bobrama a zajícema, různě poschovávanýmah ve falešným trní a seně, na který jsme pak stříleli krz květináčovou zeleň, která znevýhodňovala výhled na cíl. Zpestřením byla střelba z pokleku nebo střelba z dvojpařezu. Problém byl na něm stát, natož v takovým postoji sřílet. Nechyběla ani hra na Viléma Tella (prostřelit plyšovému krtečkovi balónek velikosti jablka na hlavě). Zajímavou disciplínou bylo vyloupení sejfu pěti přesnými zázahy na určená místa běhen jedné minuty (byl to hec, nikomu se to nepodařilo, ani učitelům ne (ikdyž jen velmi těsně)).
Žofka a já jsme klání vyhráli stejným počtem bodů. O rozstřel o absolutního vítěze jsme oba nestáli, dobře si uvědomujeme že jsme to vyhráli s nezanedbatelnou dávkou štěstí. Ale i tak nás to oba moc potěšilo.
Učitel lukostřelby se mi pak úpřímě svěřil, že když mě viděl první tři hodiny střílet nikdy by si nepomyslel, že se ze mě stane docela dobrej střelec. Klíčovým zlomem v mý úspěšnosti byl zákrok druhý instruktorky, která mou začátečnickou pa-techniku a divně zkroucenej postoj zkritizovala tak moc, až mě to pořádně zdeprimovalo. Zároveň mi ale řekla, co a jak si mám cvičit abych to zlepšil. A já si to cvičil. Ovoce to přineslo hned další hodinu, hlavně to, že mě za to pochválila. A na mých střeleckých výsledcích to bylo taky znát, což mě ujistilo v tom, že to se mnou myslela opravdu dobře a že dobrou technikou zle leccos zlepšit.
"Co dál?" Ptali se instruktoři. Oni sami žádnej další kurz příští semestr nabízet nebudou, chtějí z toho lukostřeleckýho spolku vystoupit, nesnesou se s ostatníma. Až se vrátím z Afriky, asi se zapíšu na sportovní lukostřelbu v Gohlis (Lipská čtvrť). Chci se naučit střílet z moderního luku (compoundu) se zaměřovačem a spoustou technických vymožeností.
Žofka a já jsme klání vyhráli stejným počtem bodů. O rozstřel o absolutního vítěze jsme oba nestáli, dobře si uvědomujeme že jsme to vyhráli s nezanedbatelnou dávkou štěstí. Ale i tak nás to oba moc potěšilo.
Učitel lukostřelby se mi pak úpřímě svěřil, že když mě viděl první tři hodiny střílet nikdy by si nepomyslel, že se ze mě stane docela dobrej střelec. Klíčovým zlomem v mý úspěšnosti byl zákrok druhý instruktorky, která mou začátečnickou pa-techniku a divně zkroucenej postoj zkritizovala tak moc, až mě to pořádně zdeprimovalo. Zároveň mi ale řekla, co a jak si mám cvičit abych to zlepšil. A já si to cvičil. Ovoce to přineslo hned další hodinu, hlavně to, že mě za to pochválila. A na mých střeleckých výsledcích to bylo taky znát, což mě ujistilo v tom, že to se mnou myslela opravdu dobře a že dobrou technikou zle leccos zlepšit.
"Co dál?" Ptali se instruktoři. Oni sami žádnej další kurz příští semestr nabízet nebudou, chtějí z toho lukostřeleckýho spolku vystoupit, nesnesou se s ostatníma. Až se vrátím z Afriky, asi se zapíšu na sportovní lukostřelbu v Gohlis (Lipská čtvrť). Chci se naučit střílet z moderního luku (compoundu) se zaměřovačem a spoustou technických vymožeností.
neděle, července 20, 2008
Ukolébavka pro flamendry
Zítra dřív než slunko začne hřát,
dobrou noc a spát
Nabádá tím Nohavica děti aby proflámovali noc a šli spát až zítra než začne hřát slunko?
dobrou noc a spát
Nabádá tím Nohavica děti aby proflámovali noc a šli spát až zítra než začne hřát slunko?
pondělí, června 30, 2008
Copyright si může trhnout nohou, je tu OFF
Souborový systém OFF se naprosto geniálním způsobem vypořádal s copyrightem.
Když si uložím instalačky Photoshopu CS3 v souborovém systému OFF, nic copyrightovanýho jsem si neuložil ani nezkopíroval. Když je někomu pošlu, nic copyrightovanýho jsem mu neposlal, on Photoshop CS3 nepřijal, ale přesto ho má (i nemá zároveň) Copyright poruší asi jen tehdy, když ta data interpretuje tak, aby z nich Photoshop vznikl.
Nastanou softwarovým pirátům zlaté časy? Jak se s tím vypořádá právo? OFF se zdá být neřešitelným oříškem.
Žasnu nad lidskou genialitou. Fakt mě zajímá, jak se tohle bude právně řešit.
Podotýkám, že OFF soubory nešifruje.
Když si uložím instalačky Photoshopu CS3 v souborovém systému OFF, nic copyrightovanýho jsem si neuložil ani nezkopíroval. Když je někomu pošlu, nic copyrightovanýho jsem mu neposlal, on Photoshop CS3 nepřijal, ale přesto ho má (i nemá zároveň) Copyright poruší asi jen tehdy, když ta data interpretuje tak, aby z nich Photoshop vznikl.
Nastanou softwarovým pirátům zlaté časy? Jak se s tím vypořádá právo? OFF se zdá být neřešitelným oříškem.
Žasnu nad lidskou genialitou. Fakt mě zajímá, jak se tohle bude právně řešit.
Podotýkám, že OFF soubory nešifruje.
neděle, června 29, 2008
Anti-Fett-Magnet
Soused koupil mycí prostřededek na nádobí, Pril.
Jeho pyšný reklamní epiteton Anti-Fett-Magnet mě rozesmál. Snažil se totiž pochopit, co vlastně znamená znamená, a v tom to přišlo. Došel jsem k závěru, že Pril buď přitahuje tuky z antihmoty nebo je to prostředek proti magnetům z tuku (a že jich je, viďte?).
Snažil jsem se tedy klesnout na úrověň myšlení, pro kterou toto přízvisko asi vymysleli. Myslím, že se mi to povedlo, ale požitek z poznání to teda žádnej nebyl: Magnet přitahuje magnety jen, když jsou k němu otočený správným pólem, jinak je odpuzuje. Takže jestli Pril je magnet na antituky, bude odpuzovat jejich protipól, tedy tuky. Vypudí z nádobí všechny tuky. To je co? Nebo to mysleli jinak?
Jeho pyšný reklamní epiteton Anti-Fett-Magnet mě rozesmál. Snažil se totiž pochopit, co vlastně znamená znamená, a v tom to přišlo. Došel jsem k závěru, že Pril buď přitahuje tuky z antihmoty nebo je to prostředek proti magnetům z tuku (a že jich je, viďte?).
Snažil jsem se tedy klesnout na úrověň myšlení, pro kterou toto přízvisko asi vymysleli. Myslím, že se mi to povedlo, ale požitek z poznání to teda žádnej nebyl: Magnet přitahuje magnety jen, když jsou k němu otočený správným pólem, jinak je odpuzuje. Takže jestli Pril je magnet na antituky, bude odpuzovat jejich protipól, tedy tuky. Vypudí z nádobí všechny tuky. To je co? Nebo to mysleli jinak?
pátek, června 27, 2008
sobota, června 21, 2008
Keblovské heligonky 2008
jsem se brzo ráno vypravil s tatínkem na 8. sjezd heligonkárů v Keblově. Tatínek to spojil s návštěvou Benáků v Havlíčkově Brodě a já jsem se domluvil s panem Kouckým, že mu při tý příležitosti zavezu svou heligonku, aby mi přeladil tři klapky na půltóny, který mi v tolika písničkách scházej.
Cestou jsem si přál navštívit Hořovice kde mi ve firmě Delica, v dobách, kdy ještě vyráběla heligonky, pan Zdeněk Koutný (nyní samostatný harmonikář) vyrobil mou heligonku.
Takhle vypadá bývalá dílna dnes:
Cestou z Hořovic do Ondřejova jsme jeli k panu Kouckýmu přes Neumětely, kde je pohřbenej Šemík. Jeho památník vypadal dnes takto:
U pana Kouckýho v Ondřejově jsem nechal svou heligonku a jeli jsme do Keblova. Tam jsme přijeli právě včas, v půl jedný, kdy se začínali sjíždět první hosté a hlediště bylo ještě docela prázdný. Čekal tam už pan Dufek, jeden z letošních účinkujících a nabízel mi levně třířadovku. Jenže já jsem spíš sháním dvouřadovku, takovou, na jakou pak při vystoupení hrál pan Doležal.
Než se po 50 Kč začlo prodávat vstupný, dorazil ještě „jeden z dorostu“, vytáh moderní červenou kulatou Delicii třířadovku a začal na ni čekajícím hrát. Šlo mu to hezky, škoda jen, že si šlape na jazyk.
Zabral jsem si dobrý místo v hledišti, a čekal. Vystoupení začalo až ve 1400, zvukař a kameraman totiž ještě neměli postavíno. Upřímě jsem litoval, jak že kameraman měl svou kamerku postavenou na vachrlatým statívečku, kterej se mu vždycky zakymácel, když kolem jej někdo prošel - a to bylo každou chvilku. Zvukař by taky nějakej nešika. Na snímání basů heligonek nastavil pěvěckej mikrofon Sennheiser, kterej má kulovej pickup o poloměru asi 10 cm, takže z heligónových tónů heligonek toho nebylo moc slyšet. Zpěv byl někdy moc nahlas, a bohužel někteří (ano, Pepo Janoušku, i ty) zpívali zak blízko mikrofonu že kazili zvuk explozívama. Nepomohl ani windshield, který zvukaře napadlo nasadit na mikrofon po první takto zkažené nahrávce. Doufám, že se nám do příštího roku zvukař a hlavně interpreti ponaučí. Nevím, nevím, co teď z těch nahrávek pánové střihači a zvukaři vykouzlej.
Začlo vystoupení. Na úvod zahrál Petr Borovský pár svejch akrobatickejch kousků (s měchem na hlavě), k tomu ten šikovnej koštěmlat a „vozembouchista“, jak ho označil Jaroslav Tuřák. Pak vystupovali další interpreti, seřazený medle vzestupně podle toho, kolik toho uměli. Prokládáno to bylo heligonkářskými hvězdami, aby se náročnější posluchači předčasně nerozutekli.
Psal jsem si, co jsem pochytil, že tam zaznělo. Psal jsem si jen začátky písní nebo, když jsem to nestihl, tak nějaké gůglitelné úryvky jejich textů. Program od 1400 do 1755, kdy jsem už musel jít vypadal přibližně takto:
Dál už jsem program nemohl sledovat, tatínek byl už celej netrpělivej, abysme ještě za světla dojeli do Chemnitz.
Příští rok se tam hodlám přihlásit, že bych tam taky vystoupil.
Cestou jsem si přál navštívit Hořovice kde mi ve firmě Delica, v dobách, kdy ještě vyráběla heligonky, pan Zdeněk Koutný (nyní samostatný harmonikář) vyrobil mou heligonku.
Takhle vypadá bývalá dílna dnes:
Cestou z Hořovic do Ondřejova jsme jeli k panu Kouckýmu přes Neumětely, kde je pohřbenej Šemík. Jeho památník vypadal dnes takto:
U pana Kouckýho v Ondřejově jsem nechal svou heligonku a jeli jsme do Keblova. Tam jsme přijeli právě včas, v půl jedný, kdy se začínali sjíždět první hosté a hlediště bylo ještě docela prázdný. Čekal tam už pan Dufek, jeden z letošních účinkujících a nabízel mi levně třířadovku. Jenže já jsem spíš sháním dvouřadovku, takovou, na jakou pak při vystoupení hrál pan Doležal.
Než se po 50 Kč začlo prodávat vstupný, dorazil ještě „jeden z dorostu“, vytáh moderní červenou kulatou Delicii třířadovku a začal na ni čekajícím hrát. Šlo mu to hezky, škoda jen, že si šlape na jazyk.
Zabral jsem si dobrý místo v hledišti, a čekal. Vystoupení začalo až ve 1400, zvukař a kameraman totiž ještě neměli postavíno. Upřímě jsem litoval, jak že kameraman měl svou kamerku postavenou na vachrlatým statívečku, kterej se mu vždycky zakymácel, když kolem jej někdo prošel - a to bylo každou chvilku. Zvukař by taky nějakej nešika. Na snímání basů heligonek nastavil pěvěckej mikrofon Sennheiser, kterej má kulovej pickup o poloměru asi 10 cm, takže z heligónových tónů heligonek toho nebylo moc slyšet. Zpěv byl někdy moc nahlas, a bohužel někteří (ano, Pepo Janoušku, i ty) zpívali zak blízko mikrofonu že kazili zvuk explozívama. Nepomohl ani windshield, který zvukaře napadlo nasadit na mikrofon po první takto zkažené nahrávce. Doufám, že se nám do příštího roku zvukař a hlavně interpreti ponaučí. Nevím, nevím, co teď z těch nahrávek pánové střihači a zvukaři vykouzlej.
Začlo vystoupení. Na úvod zahrál Petr Borovský pár svejch akrobatickejch kousků (s měchem na hlavě), k tomu ten šikovnej koštěmlat a „vozembouchista“, jak ho označil Jaroslav Tuřák. Pak vystupovali další interpreti, seřazený medle vzestupně podle toho, kolik toho uměli. Prokládáno to bylo heligonkářskými hvězdami, aby se náročnější posluchači předčasně nerozutekli.
Psal jsem si, co jsem pochytil, že tam zaznělo. Psal jsem si jen začátky písní nebo, když jsem to nestihl, tak nějaké gůglitelné úryvky jejich textů. Program od 1400 do 1755, kdy jsem už musel jít vypadal přibližně takto:
- Petr Borovský
- zahrál pár hitů na zahřátí, s měchem na hlavě ve finále
- Jíša z Otročic
- ?
- ?
- Dva přátelé
- Mám já zahrádečku roubenou
- Koutková
- Kam jsi mě odešlo moje mládí
- Já dávno vím, že nejsem sám, že za tebou chodí…
- Mysliveček vyšel z lesa
- Láďa Strnad (dorost)
- Ještě já se podívám
- Na Šumavě je dolina a v tej dolině kalina
- Kolíne, Kolíne
- A já sám
- Bohuslav Vlasák
- hrál převážně písničky přítomného Vlasty Dvořáka
- Vysočina, krásná Vysočina
- Jen jeden den v týdnu mám, kdy se mi nechce spát
- (V tanci?) když tě držím v pase … ty mi dáš co mi schází a jsem spokojen
- Postavil si malou chaloupku
- nějaké tango
- To se to zpívá a tancuje
- Hrajte, já ráda tancuju
- Zůstaň tu s námi, muziko česká
- Pepa Janoušek a toulavá kapela (profíci)
- Přemšíne, Přemšíne
- Kde je moje máma (polka kterou obyčejně hrává jako perličku Jiří Koucký)
- Já jsem ten synáček marno-, marnotratný (Jen ty mě šenkýřko pivo, pivo nalej)
- Ručičky nebojte se
- Mysliveček vyšel z lesa
- Škoda lásky
- Čihák a Lihák(?)
- Na břehu Blanice
- Sedlák na louce seče, už se mu sekat nechce
- Pod našima okny
- Já jsem malej kominíček
- Fišeráci (profíci, pokud si správně vzpomínám)
- Na zdravíčko, přátelé
- Dobrou noc, hvězdičky
- Břeclavská kasárna malovaná
- Až budou trumpety
- Bratři Kotrbáčkovi
- Mám já zahrádečku roubenou
- Dva věrní kamarádi
- Děti z Pirea
- Pavel Oberlautner (dorost z Rataj)
- Nebylo mu skoro vůbec rozumět, co zpívá, proto ty otazníky:
- Ten římovský malý můstek
- ?
- ?
- Cestář
- A jej a jej, můj táta byl frajer
- Na Pankráci
- Veselý (nováček, senior, fandím mu)
- Můj táta rybářem byl
- Myslivci na nebíčku
- Od Tábora až k nám
- Od Vimperka jedou vozy
- Holakovský (mladej, šlo mu to, i hezky zpíval)
- Příroda je velkmi krásná … prátelství tam má své sídlo, drahá milko pojdme tam
- Klekání (moravský valčík)
- Kdybych byla ptáčkem, tím malým zpěváčkem
- Já jsem malej mysliveček
- Dlouhý, Toužka
- bez zpěvu něco, co jsem nepoznal
- Když jsem šel včera z večera
- Znám já zahrádečku roubenou
- Splněná přání (valčík Vlasty Dvořáka)
- Jaroslav Tuřák (dobrej)
- Přes dvě vesnice
- Když jsem šel v Praze po rynku
- Pod našima okny teče vodička
- Na Žižkově v jednom hrobě
- Na Karlově sám a sám
- … sekeru mám zaraženou na tři prsty do futra … povídala žába žabce, že je nejlíp na Kačabce
Jaroslav Tuřák a „vozembouchista“
- Doležal (má krásnou starou dvouřadovku, a jak na ni umí!)
- Akáty bílé
- … sukýnku pěkně lemovanou … ať nikdy neuvadne láska mezi náma
- Zůstaň tu s námi, muziko česká
- Dufek
- Morava, krásná zem
- Já jsem malej kominíček
- Námořník?: malý hošík … každý ho odstrkoval … povězte mě drahá máti, zda-li já jsem otce měl
- Mysliveček vyšel z lesa
Pepa Janoušek a toulavá kapela:
pan Dufek:
Dál už jsem program nemohl sledovat, tatínek byl už celej netrpělivej, abysme ještě za světla dojeli do Chemnitz.
Příští rok se tam hodlám přihlásit, že bych tam taky vystoupil.
neděle, června 15, 2008
čtvrtek, června 12, 2008
Opera 9.5
Konečně se objevila ostrá verze dlouho očekávané Opery 9.5. Acid3 zvládá na 83 % (Což není mnoho), ale nevadí. Rozhodně mám z ní velkou radost. Okamžitě jsem si ji nainstaloval a používám místo Firefoxu, kterej je v ubuntu zrovna tak všudypřítomnej jako IE ve windows (-: V opeře se hold brouzdá daleko rychlejc, když si člověk odvykne klikat na knoflíčky a začne používat myší gesta a kláveskový zkratky.
středa, června 11, 2008
pondělí, června 09, 2008
ATI Radeon 9000 v Ubuntu 8.04
Včera jsem se snažil Kazimírovi dát pořádný ovladače na jeho starou grafickou kartu ATI Radeon Mobility 9000 [FireGL RV250]. Pod Linuxem to bylo docela dobrodružství. Kupodivu s kartou pracovali open-source ovladače líp než ty originální od ATI. Je to tím, že karta už je to opravdu stará a ATI nestojí za námahu pro to něco vyvíjet, což je rozumný rozhodnutí.
Nicméně karta s volnýma ovladačema chodí hezky, takže si stařičkej Kazimír (notebook starej 7 let) může lajsnout všechna ta pověstná grafická cingrlátka a serepetičky. To by ve Windows Vista nemoh.
Nicméně karta s volnýma ovladačema chodí hezky, takže si stařičkej Kazimír (notebook starej 7 let) může lajsnout všechna ta pověstná grafická cingrlátka a serepetičky. To by ve Windows Vista nemoh.
sobota, června 07, 2008
Program na Genealogii
Včera jsem si kopuil program na genealogii GenoPro 2007. Nebyl ani moc drahej a umí toho dost. Od Pídi jsem se dozvěděl, že mu chybí ještě události (events). To je pravda, ty mu zatím chybí. V příští verzi už je ale má mít. Doufám, že už bude bzro k mání. V ní pak snad začnu Siegmundovic rodokmen. Teď ale musím sestavit rodokmeny Nǀuuáků v Jižní Africe.
Taky jsem napsal Googlu, jestli by nechtěli udělat nějakou webovou aplikaci na genealogii. Bylo by na čase. Projekty Geni a Famillion jsou možná dobře myšlený, ale celkem nepoužitelný pro ty, co to s genealogickým výzkumem myslej vážně.
Tenhle týden jsem spoustu času strávil hledáním dobrýho genealogickýho softwaru. Zatím fakt neexistuje program, kterej by uměl všechno. Ten umí to a ten zas tohle, ale člověk může používat jen jeden, takže to není nijak slavný. Obával jsem se, že většina z nich nebude podporovat Unicode. Obavy se potvrdily. Unicode jich podporuje jen hrstka. Genealogovi, který to myslí vážně, to tak náramě usnadní výběr. Místo z 60 programů si bude vybírat jen z 4-5.
Taky jsem napsal Googlu, jestli by nechtěli udělat nějakou webovou aplikaci na genealogii. Bylo by na čase. Projekty Geni a Famillion jsou možná dobře myšlený, ale celkem nepoužitelný pro ty, co to s genealogickým výzkumem myslej vážně.
Tenhle týden jsem spoustu času strávil hledáním dobrýho genealogickýho softwaru. Zatím fakt neexistuje program, kterej by uměl všechno. Ten umí to a ten zas tohle, ale člověk může používat jen jeden, takže to není nijak slavný. Obával jsem se, že většina z nich nebude podporovat Unicode. Obavy se potvrdily. Unicode jich podporuje jen hrstka. Genealogovi, který to myslí vážně, to tak náramě usnadní výběr. Místo z 60 programů si bude vybírat jen z 4-5.
pátek, června 06, 2008
čtvrtek, června 05, 2008
Paranoid Park
Byli jsme včera se Soňou a se známejma v kině na filmu Paranoid Park. Čekal jsem od filmu víc. Nejsem jedinej, koho nenadchl, jak je cítit i z komentářů na ČSFD. Tak ano, snaha byla, moc se to nepovedlo, (ne)konec filmu vás asi zklame. Co se musí nechat, tak to, že má zajímavě sestavenou hudbu. Film mohl být o dobrou půlhodinu kratší, aniž byste o cokoliv přišli. Dokonce bych řekl, že to je vlastně krátký, desetiminutový film natažený do celovečerní délky. Naštěstí moc nenudí.
úterý, června 03, 2008
pondělí, června 02, 2008
Nový kolo
Dneska jsem se na kole nešťastně vyboural. Nadhodil jsem přední kolo, abych líp vystoupal na chodník, ovšem vidlice se rozhodla, že to bylo její poslední zapérování. Takže jsem to vyrovnánal tak dlouho, až vidlici definitivně zničil o železnej sloupek nízkýho ale masivního zábradlíčka kolem záhonu.
Měl jsem dost času se na nevyhnutelnej náraz připravit, takže jsem ani nijak nespadl, jen jsem si odřel holeň a patu. Ovšem kolo to odneslo pořádně. Totálšádn, jak tady Němci říkají. Vidlice byla v čudu. Mohl jsem jet opatrně dál, ale přední kolo už nepérovalo, a když jsem ho chtěl brzdit, vidlice se lámala v místě, kde z ní vystupovali pružící písty a zlověstně sebou cukala, ba až trhala.
Dojel jsem opatrně do opravny, tam se potvrdily mé obavy, že se to nevyplatí opravovat. Pán říkal: 1. vidlici novou, 2. ložiska řidítek nový, 3. ráfek předního kola novej (nebyl zkroucenej, ale opotřebovanej brzděním), 4. ráfek zadního kola co nevidět taky vyměnit, 5. Hnací ozubený kola taky vyměnit, byly už hodně opotřebovaný a to řetězu nědělalo dobře. Suma sumárum, 300 €. Za 400 si odsud odjedete na fungl nágl novým kole, i se zárukou. Ano, ve všem měl pravdu.
Obtelefonoval jsem svoje nejbližší, abych se ujistil, že koupit nový kolo je nejschůdnější řešení. Zajel jsem zpátky do prodejny, koupil kolo a bylo.
Je to Giant Tourer 2.0 model 2008 z dalekého Tchajwanu. Pojmenoval jsem ho Jarmil, protože má dneska svátek Jarmil:
Doma jsem si na něj akorát namontoval zámek a supr kožený sedlo Brooks ze starýho kola, a bylo. Projistotu jsem si ze starýho kola schoval ještě nepropíchnutelný pláště, ale ty jsem tam nemontoval. Klíč patnáctku měl vypůjčenou soused, a ten zrovna nebyl doma. Navíc má Jarmil planetovou převodovku, což mě dost zastrašilo, když jsem koukal, jak se to zadní kolo vlatsně sundává a nandává. Nechám tam originál pneumatiky do prvního píchnutí.
I problém kam se starým kolem se vyřešil hned jak přišel soused domů. Říkal, že si ho klidně vezme. Možná na náhradní díly, možná si ho opraví. Jeho vlastní kolo je v podobným stavu, takže snad z těch dvou sestaví jedno pojízdný. Mě by to za tu námahu nestálo, ale když si s tím chce pohrát, proč ne. Rád jsem mu kolo přenechal.
Měl jsem dost času se na nevyhnutelnej náraz připravit, takže jsem ani nijak nespadl, jen jsem si odřel holeň a patu. Ovšem kolo to odneslo pořádně. Totálšádn, jak tady Němci říkají. Vidlice byla v čudu. Mohl jsem jet opatrně dál, ale přední kolo už nepérovalo, a když jsem ho chtěl brzdit, vidlice se lámala v místě, kde z ní vystupovali pružící písty a zlověstně sebou cukala, ba až trhala.
Dojel jsem opatrně do opravny, tam se potvrdily mé obavy, že se to nevyplatí opravovat. Pán říkal: 1. vidlici novou, 2. ložiska řidítek nový, 3. ráfek předního kola novej (nebyl zkroucenej, ale opotřebovanej brzděním), 4. ráfek zadního kola co nevidět taky vyměnit, 5. Hnací ozubený kola taky vyměnit, byly už hodně opotřebovaný a to řetězu nědělalo dobře. Suma sumárum, 300 €. Za 400 si odsud odjedete na fungl nágl novým kole, i se zárukou. Ano, ve všem měl pravdu.
Obtelefonoval jsem svoje nejbližší, abych se ujistil, že koupit nový kolo je nejschůdnější řešení. Zajel jsem zpátky do prodejny, koupil kolo a bylo.
Je to Giant Tourer 2.0 model 2008 z dalekého Tchajwanu. Pojmenoval jsem ho Jarmil, protože má dneska svátek Jarmil:
Doma jsem si na něj akorát namontoval zámek a supr kožený sedlo Brooks ze starýho kola, a bylo. Projistotu jsem si ze starýho kola schoval ještě nepropíchnutelný pláště, ale ty jsem tam nemontoval. Klíč patnáctku měl vypůjčenou soused, a ten zrovna nebyl doma. Navíc má Jarmil planetovou převodovku, což mě dost zastrašilo, když jsem koukal, jak se to zadní kolo vlatsně sundává a nandává. Nechám tam originál pneumatiky do prvního píchnutí.
I problém kam se starým kolem se vyřešil hned jak přišel soused domů. Říkal, že si ho klidně vezme. Možná na náhradní díly, možná si ho opraví. Jeho vlastní kolo je v podobným stavu, takže snad z těch dvou sestaví jedno pojízdný. Mě by to za tu námahu nestálo, ale když si s tím chce pohrát, proč ne. Rád jsem mu kolo přenechal.
T-Online mě pěkně namíchlo
Ale ne, že bych tím nějak trpěl. Jenom jsem nemohl tady nadálku z Lipska nastavit mamince přijímání mejlů z T-Onlajňáckýho účtu v googlemailu. Přihlásit se ke svý mejlový schránce se můžou zákazníci T-Online jen tehdy, jsou-li na internet přes T-Online. Jsou-li někde na dovolený a na internt se dostali přes jinýho providera, nemůžou mejly přes POP3 stahovat. Jediný co můžou, je se na ně podívat v nepraktickým a chaotickým webovým rozhraní v zákaznickým centru na T-Online. Kdyby jó moc chtěli přijímat mejly svýho T-Onlajňáckýho účtu v době, kdy jsou na internetu přes jinýho providera, musej si dokoupit za 5 € měsíčně speciální povolení.
Fujtajbl. T-Online jsou pěkní drzí vyžírkové. Za to, co je všude jinde běžné a samozřejmé, se musí T-Onlinu platit. A ne zrovna málo.
No nic, maminka bude moct přijímat T-Onlajňácký mejly na gmailu. Ale holt to musíme nastavit od nás z domova, protože jedině tam jsme na internetu přes T-Online.
Fujtajbl. T-Online jsou pěkní drzí vyžírkové. Za to, co je všude jinde běžné a samozřejmé, se musí T-Onlinu platit. A ne zrovna málo.
No nic, maminka bude moct přijímat T-Onlajňácký mejly na gmailu. Ale holt to musíme nastavit od nás z domova, protože jedině tam jsme na internetu přes T-Online.
neděle, června 01, 2008
Superpočítač za 4000 €
Jsem nadšen. Od rána si čtu o GPGPU, moderních grafickejch kartách a FASTŘE.
Belgičtí vědci sestavili počítač z běžně dostupného hardwaru, který v úkonech, pro které byl sestaven, předběhl moderní superpočítač. Kde bere svůj výpočetní výkon? V grafickejch kartách. Má jich hned 4 (celkem 8 jader), a CPU jim akorát dává počítat data a vypočtené je od nich přijímá. Jeho příkon 1500 W je o několik řádů menší než příkon, který potřebuje superpočítač.
nvidie) potažmo CTM (od AMD)), přes které můžete svým grafickým kartám dávat počítat teoreticky cokoliv. Nemusí to být jen 3D grafika her.
Má to ale háček. Procesory grafických karet jsou rychlé jen v určitém druhu početních úkonů (floating point vector processing). A to, co od nich chcete nechat spočítat, jim musíte napřed předžvejkat (tzn. naprogramovat právě pro to jejich rozhraní). Takže pokud jste si mysleli, tak jako já, že si koupíte počítač se čtyřma grafickejma kartama, a pak někde v ovládacích panelech zatrhnete volbu „Počítej vše, co můžeš přes grafický karty“, a tím mohli komprimovat video nebo počítat ovečky závratně rychle, tak TO NÉ. Zatím můžou (uměj) vypočetní sílu grafickejch karet využívat jen programátoři v Cčku, který jsou zkušení v programování počítačový grafiky.
Ano, škoda. Ale rozhodně je to krok kupředu. Je jen otázkou času, kdy začne Photoshop počítat i přes grafický karty, nebo kdy budou první videokodeky vyžadovat, abyste měli v počítači alespoň jednu programovatelnou grafickou kartu. Je hezké pomyslet, že takové možnosti se nám dnes otevřely díky počítačovým hrám a jejich výpočetně přenáročné grafice.
Pionýrem ve výrobě počítačů, které by i normálním neprogramujícím smrtelníkům dopřály trochu toho urychlení grafickou kartou, se v současný chvíli zdá být AMD. Má výhodu, že koupil vyrobce grafických karet ATI, a sám vyrábí normální procesory, takže se to teď snaží rozumně zkloubit.
Belgičtí vědci sestavili počítač z běžně dostupného hardwaru, který v úkonech, pro které byl sestaven, předběhl moderní superpočítač. Kde bere svůj výpočetní výkon? V grafickejch kartách. Má jich hned 4 (celkem 8 jader), a CPU jim akorát dává počítat data a vypočtené je od nich přijímá. Jeho příkon 1500 W je o několik řádů menší než příkon, který potřebuje superpočítač.
nvidie) potažmo CTM (od AMD)), přes které můžete svým grafickým kartám dávat počítat teoreticky cokoliv. Nemusí to být jen 3D grafika her.
Má to ale háček. Procesory grafických karet jsou rychlé jen v určitém druhu početních úkonů (floating point vector processing). A to, co od nich chcete nechat spočítat, jim musíte napřed předžvejkat (tzn. naprogramovat právě pro to jejich rozhraní). Takže pokud jste si mysleli, tak jako já, že si koupíte počítač se čtyřma grafickejma kartama, a pak někde v ovládacích panelech zatrhnete volbu „Počítej vše, co můžeš přes grafický karty“, a tím mohli komprimovat video nebo počítat ovečky závratně rychle, tak TO NÉ. Zatím můžou (uměj) vypočetní sílu grafickejch karet využívat jen programátoři v Cčku, který jsou zkušení v programování počítačový grafiky.
Ano, škoda. Ale rozhodně je to krok kupředu. Je jen otázkou času, kdy začne Photoshop počítat i přes grafický karty, nebo kdy budou první videokodeky vyžadovat, abyste měli v počítači alespoň jednu programovatelnou grafickou kartu. Je hezké pomyslet, že takové možnosti se nám dnes otevřely díky počítačovým hrám a jejich výpočetně přenáročné grafice.
Pionýrem ve výrobě počítačů, které by i normálním neprogramujícím smrtelníkům dopřály trochu toho urychlení grafickou kartou, se v současný chvíli zdá být AMD. Má výhodu, že koupil vyrobce grafických karet ATI, a sám vyrábí normální procesory, takže se to teď snaží rozumně zkloubit.
středa, května 28, 2008
Přednáška o Klingonštině
Včera byl v Lipsku Marc Okrand, stvořitel Klingonštiny. Přednášel o ní, o tom, jak vznikala. Samozřejmě že jsem si to nenechal ujít.
Byl jsem rád, že nevyžadoval žádný znalosti filmů Startrek. Ba i lingvistický věci vysvělil tak, že tomu rozumněli i laici. Třešničkou na dortu v jeho přednášce byla zmínka o prvním rodilém mluvčím Klingonštiny. Máma na něj mluvila anglicky, táta klingonsky. Ale vázlo to samozřejmě z nedostatku slovíček. Dítě později Klingonštinu zavrhlo a mluví jen anglicky.
Byl jsem rád, že nevyžadoval žádný znalosti filmů Startrek. Ba i lingvistický věci vysvělil tak, že tomu rozumněli i laici. Třešničkou na dortu v jeho přednášce byla zmínka o prvním rodilém mluvčím Klingonštiny. Máma na něj mluvila anglicky, táta klingonsky. Ale vázlo to samozřejmě z nedostatku slovíček. Dítě později Klingonštinu zavrhlo a mluví jen anglicky.
sobota, května 24, 2008
Konečně chiptunový rádio
Nevím jak vy, ale já si občas rád poslechnu chiptune. Na Nectarine radio je občas hrávali. Ale většinou jen na přání. Zbytek času vysílali trochu jiný, buť příbuzný žánry. Nedávno konečně vytvořili streamový rádio (MP3), který nehraje nic než chiptune. Není to na dlouhý poslouchání, ale občas to nezaškodí.
Poslední pobyt na Fürstenecku
Začátkem roku jsem se přihlásil na kurz pro diatonické harmonikáře na hradě Fürsteneck. Nebylo to zrovna levný, ale kurzy pro diatonický harmoniky nikde jinde v Německu nejsou. Ovšem zmýlil jsem se v tom, že ikdyž tam všichni hrají Bretaňský molový melodie na kvíkavý kastaňárky, že to prospěje i mně, heligonkáři. Neprospělo.
Hrát Bretaňský lidovky na heligónku je asi tak pošetilý jako hrát varhanní kusy na čembalo. Navíc se mi v moll hraje hodně blbě, protože molových akordů mám v basových knoflíkách velmi málo a můžu je hrát jenom tahem. Nikdy tlakem. Takže jsem se tam den a půl snažil zahrát jednoduchou nezapamatovatelnou molovou melodii tak, abych k tomu mohl mačkat ty správný basy, a pak jsem to vzdal.
Jde to, ale námaha je to obrovská, a primitivní bouree, který bych se horko těžko naučil hrát, mi za tu námahu nestojí.
Takže jsem s tím praštil, a jel zase domů. Už se tam na kurz diatonických harmonik hlásit nebudu.
Hrát Bretaňský lidovky na heligónku je asi tak pošetilý jako hrát varhanní kusy na čembalo. Navíc se mi v moll hraje hodně blbě, protože molových akordů mám v basových knoflíkách velmi málo a můžu je hrát jenom tahem. Nikdy tlakem. Takže jsem se tam den a půl snažil zahrát jednoduchou nezapamatovatelnou molovou melodii tak, abych k tomu mohl mačkat ty správný basy, a pak jsem to vzdal.
Jde to, ale námaha je to obrovská, a primitivní bouree, který bych se horko těžko naučil hrát, mi za tu námahu nestojí.
Takže jsem s tím praštil, a jel zase domů. Už se tam na kurz diatonických harmonik hlásit nebudu.
čtvrtek, května 15, 2008
Google Calculator závorkuje
Když googla necháte vypočítat 4*1024*1024/150/60/60, tak vám závorkama naznačí, jak tomu výrazu rozumněl: (((4 * 1 024 * 1 024) / 150) / 60) / 60 = 7.76722963
Fajn věc.
Fajn věc.
středa, května 14, 2008
Koupil jsem si knížku o Linuxu
Chtěl jsem si dneska koupit knížku Programming in Python 3 od Mika Summerfielda, ale ukázalo se, že nalinkovavá informace o knize už není aktuální. Datum publikace knihy posunuli daleko do roku 2009. Ono se taky není čemu divit, protože Python 3 je zatím v alfa verzi.
Viděl jsem ale na pultě slibnou knížku Steffena Wenzela a Johannese Plöttnera, Einstieg in Linux. Die distributionsunabhängige Einführung. Popisují v ní totiž naprosto základní věci, jejichž znalosti se v každé sictribuci linuxu předpokládají. Pokušení si ji koupit jsem podlehl v momentě, kdy jsem zjistil, že celou velkou kapitolu věnovali příkazovému řádku.
Viděl jsem ale na pultě slibnou knížku Steffena Wenzela a Johannese Plöttnera, Einstieg in Linux. Die distributionsunabhängige Einführung. Popisují v ní totiž naprosto základní věci, jejichž znalosti se v každé sictribuci linuxu předpokládají. Pokušení si ji koupit jsem podlehl v momentě, kdy jsem zjistil, že celou velkou kapitolu věnovali příkazovému řádku.
středa, května 07, 2008
Měříme rychlost v pythonu
Změřte si, která varianta zdrojovýho kódu je rychlejší:
python -m timeit -c "<zde je zdroják>"
Návod jsem našel zde.
python -m timeit -c "<zde je zdroják>"
Návod jsem našel zde.
Python: výstup do souboru v UTF-8
Zase jsem se rozzlobil, jak je to komplikovaný: Když píšeme v pythonu zdrojový kód v UTF-8, a chceme, aby python zapsal do souboru nějaký string v utf-8, nestačí napsat
print >> soubor, u"něco v unicodu"
ale musí se to explicitně přikázat:
print >> soubor, u"něco v unicodu".encode('utf-8')
navíc musíme v prvním řádku svého zdrojáku uvést toto:
# coding=utf-8
print >> soubor, u"něco v unicodu"
ale musí se to explicitně přikázat:
print >> soubor, u"něco v unicodu".encode('utf-8')
navíc musíme v prvním řádku svého zdrojáku uvést toto:
# coding=utf-8
Sdílejte zajímavé internetové stránky
Sdílet zajímavé zprávičky z předplacených RSS feedů mohli uživatelé Google Readeru už dávno. Ale pokud jste chtěli do svých shared items přidat stránku, z feedu, který neodebíráte, nešlo to (nebo jen velmi obtížně).
Teď už to konečně jde jednoduše. A dokonce ta stránka ani nemusí mít RSS feed. Popis, jak to zařídit je tady. Stačí si do lištičky browseru přetáhnout patřičný link a na stránce, kterou chcete nechat sdílet stačí na něj kliknout.
Já jsem tak zrovna nasdílel pár zajímavých stránek o programování v Pythonu, kterými se občas zaobírám, když marně v jeho nápovědě hledám, jak se co dělá.
Teď už to konečně jde jednoduše. A dokonce ta stránka ani nemusí mít RSS feed. Popis, jak to zařídit je tady. Stačí si do lištičky browseru přetáhnout patřičný link a na stránce, kterou chcete nechat sdílet stačí na něj kliknout.
Já jsem tak zrovna nasdílel pár zajímavých stránek o programování v Pythonu, kterými se občas zaobírám, když marně v jeho nápovědě hledám, jak se co dělá.
pondělí, května 05, 2008
Python editor a debugger
O proměnných v Pythonu
Minulej týden jsem se musel hodně přiučit o proměnných v pythonu. Nejhorší na tom je, že se o tom v nápovědě nikde moc nepíše. Ještě že se toho ujal jeden šikovný blogger.
středa, dubna 23, 2008
úterý, dubna 15, 2008
Lukostřelba
Dneska byla první hodina lukostřelby. Stříleli jsme z reflexního luku. Střílím jako pravák, protože mám dominantní pravý oko. Napřed jsem střílel z 22 librovýho luku a Soňa z 18 librovýho, ale 22 liber bylo na mě moc. Těžko se mi natahoval a Soňa často přetahovala. Tak jsme si je vyměnili. Pak už nám to oběma šlo líp.
Zničil jsem jim tam jeden šíp. Zamířil jsem moc vysoko, šíp se odrazil od rámu terčovnice, uvolnila se mu špička a roztříštil končík.
Zničil jsem jim tam jeden šíp. Zamířil jsem moc vysoko, šíp se odrazil od rámu terčovnice, uvolnila se mu špička a roztříštil končík.
Python, Unicode a jiné drobnosti
Byl jsem zase pěkně naštvanej, když jsem zjistil, že Python neumí pořádně Unicode. Naštěstí nás lingvisty v pythoňáckým kurzu odkázali na tuhle stránku. Je už dost zastaralá, protože je napsaná o pythonu 2.1, ale je napsaná opravdu hezky, takže i já, naprostý začátečník s pythonem, jsem tomu porozumněl a spoustu se toho přiučil.
Ocenil jsem, jak blbuvzdorně její autor Frank napsal readme ke Gnosis Utils, takže jsem to mohl bez problémů nainstalovat. Nevim, jak bych byl jinak přišel na to, že se to instaluje povelem python setup.py install.
Taky jsem byl rád, když jsem se tady dozvěděl, co znamená to %s v pythoňáckým zrojáku HTML. Je to užitečná věcička.
Ocenil jsem, jak blbuvzdorně její autor Frank napsal readme ke Gnosis Utils, takže jsem to mohl bez problémů nainstalovat. Nevim, jak bych byl jinak přišel na to, že se to instaluje povelem python setup.py install.
Taky jsem byl rád, když jsem se tady dozvěděl, co znamená to %s v pythoňáckým zrojáku HTML. Je to užitečná věcička.
neděle, dubna 13, 2008
Konfigurujeme funkci Fast Forward v Opeře
Jako okouňákovi by se mi hodilo, kdyby opera při povelu fast forward rozpoznala linknutý slovo "Novější" na okouních stránkách.
Našel jsem návod jak to udělat. Prostě se musí do souboru fastforward.ini zapsat do jazyků, který používáte klíčový slovo Novější.
Našel jsem návod jak to udělat. Prostě se musí do souboru fastforward.ini zapsat do jazyků, který používáte klíčový slovo Novější.
Požární poplach v MPI
Dneska jsem byl v MPI a měli jsme požářní poplach. Vrátnej říkal, že hoří v jedný z laboratoří. Tak jsem to tam zabalil a šel domů.
sobota, dubna 12, 2008
Ebay a PayPal
Nedávno jsem si zařídil PayPalovský konto, a teď jsem se přihlásil na Ebay. Našel jsem tam totiž modelovej vláček, kterej už se rok nevyrábí, ale kterej takže jsem ho prostě musel koupit na ebayi.
čtvrtek, dubna 10, 2008
Vim, R
Včera jsem nainstaloval Vim 7.1. Vyřešil jsem problém s unicodovým písmem. Baltazar mi doporučil volná písma DejaVu. Mají i neproporcionální písmo, který má poměrně dost znaků, takže je můžu používat i v gvimu. Je to opravdu hezkej textovej editor. Ještě se v něm mám hodně co učit. Ale líbí se mi moc. Je takovej, že uživatel může nechat ruce furt na klapkách a pracovat velmi rychle. nepotřebuje ani šipky ani Homy, Endy, PgUpy, PgDny, nic.
Na MPI jsou teď kurzy programování v Pythonu, tak na ně chodím, protože to je mezi korpusovejma lingvistama nejzoršířenější programovací jazyk. Na univerzitě navštěvuju kurzy R (progr. jazyk pro statistický výpočty.).
Na MPI jsou teď kurzy programování v Pythonu, tak na ně chodím, protože to je mezi korpusovejma lingvistama nejzoršířenější programovací jazyk. Na univerzitě navštěvuju kurzy R (progr. jazyk pro statistický výpočty.).
pondělí, března 17, 2008
Jsem nemocnej
Včera jak jsem jel těch 30 nebo kolik kilometrů v deště a větru jsem se nějak nachladil. Škrábe mě v krku a je mi všelijak nemocno. Od rána ležím v posteli. Teplotu už teď nemám.
neděle, března 16, 2008
Výstava modelové železnice
Výstava modelové železnice nebyla nic moc. Byla to spíš burza, každej shrábl z půdy starý rezavý vagónky zbytky rozebranejch kolejišť, rozložil si to ve Schkeuditz na stoleček a čekal, až mu to někdo odkoupí.
Byly tam ale dvě zajímavý věci. Velká Spur 1 řízená vysílačkou, a malý kolejišťátko (pavděpodobně TT) řízený přes Rautenhaus. Vypadalo to pěkně, s ovládacím softwarem na notebooku, ale nic pro mě. Rautenhaus vyvinul přístroje pro selectrix data BUS. Ale vlstně nic pro mě. Já už data BUS mám, daleko lepší v Märklin systems. Jen už konečně musí bejt software, kterej ho umí využívat.
Byly tam ale dvě zajímavý věci. Velká Spur 1 řízená vysílačkou, a malý kolejišťátko (pavděpodobně TT) řízený přes Rautenhaus. Vypadalo to pěkně, s ovládacím softwarem na notebooku, ale nic pro mě. Rautenhaus vyvinul přístroje pro selectrix data BUS. Ale vlstně nic pro mě. Já už data BUS mám, daleko lepší v Märklin systems. Jen už konečně musí bejt software, kterej ho umí využívat.
neděle, března 09, 2008
Číslování linek MHD
Dneska mě napadlo zase něco mimořádně užitečnýho. Napsal jsem to do vynalézavýho blogu, tak šup šup, jdetě si to tam přečíst.
Jsem profesionální uživatel
Soňa si jednoho dne kupovala lístek v automatu LVB (Lipských dopravních podniků), a zjistila, že když se nezmáčkne žádná z voleb, ale začne se zadávat číslo na numerický klávesnici, tak vás automat na jízdenky pozdraví lichotkou, že jste Profi-Bediener. Lístky si pak lze kupovat zadáním tajnýho kódu. Dneska jsme se vraceli z představení dvou skupin improvizovanýho divadla a jak jsme měli na tramvajový zastávce dlouhou chvíli, zkoušel jsem zadávat různý kódy.
Měl jsem po ruce starou jízdenku, tak jsem prostě zkoušel zadávat různý nicneříkající čísla, který jsou na ní porůznu natištěný. Tak jsem přišel na to, že obyčejnej lístek lze ke koupi zvolit zadáním tajnýho kódu 7277701, čtyřjízdovou jízdenku pak zadáním 7277702 a krátkej lístek má kód 7277703.
Měl jsem po ruce starou jízdenku, tak jsem prostě zkoušel zadávat různý nicneříkající čísla, který jsou na ní porůznu natištěný. Tak jsem přišel na to, že obyčejnej lístek lze ke koupi zvolit zadáním tajnýho kódu 7277701, čtyřjízdovou jízdenku pak zadáním 7277702 a krátkej lístek má kód 7277703.
Fyzikální hrátky
Dneska jsme byli se Soňou na zábavný přednášce o fyzikálních hrátkách a podíleli se na masově ovládaný hře. Bylo to docela fajn, ale physikalische Weihnachtsvorlesung na chemnitzký univerzitě byla o trochu lepší.
pátek, března 07, 2008
Test browserů Acid 3
Už je na světě test Acid 3, při kterým zatím neobstojí ani jeden ze známých browserů.
Vyzkoušet si ho lze snadno na příslušném místě
Vyzkoušet si ho lze snadno na příslušném místě
čtvrtek, března 06, 2008
Trable začínajícího LaTeXáka
Vlastně jsem používám XeTeX, ale to je to samý, jen lepší, protože je to v unicodu. Udělal jsem si na to blog, kam budu psát řešení všech nečekaných problémů, který musím při psaní doktorský práce v XeTeXu řešit. Píšu to anglicky, protože všichni TeXaři, který by to mohlo zajímat, beztak anglicky uměj.
Nokia E65: druhé dojmy
Když jsem konečně zjistil, kde si naprogramuju dva tlačítka rychlých přístupů a rychloikonky na desktopu (proč je jich jen 6?) tak už se mi s mobilem pracuje docela pohodlně.
Kontakty jsem si do skupin pořád ještě nerozházel, protože to je opravdu šikana.
400 MB MPtrojek, který jsem si tam nakopíroval na mobilu nemůžu poslouchat, protože jsem se svýma sluchátkama 100 let za opicema. Mobil nemá jack-out, počítá jen s bluetoothovejma sluchátkama, který si pro jejich vysokou cenu zatím nehodlám koupit. Ani tak bych ty MPtrojky neměl kdy poslouchat. Když už si udělám čas na poslech, můžu si rovnou sednout k počítači a poslouchat je tam.
Ovšem MPtrojky na mobilu jsou vzásadě výbornej nápad. Člověk si sedne s mobilem do auta, tam má pochopitelně bluetoothový rádio, na kterým bude poslouchat hudbu z mobilu. Nebo i takovej učitel folklorních tanců ke kterýmu se Soňou chodíme, chudák běhá přes celou tělocvičnu k notebooku a rychle zpět do kola aby vybral další taneček a stihl jeho začátek. Všechny nahrávky by mohl mít pohodlně na mobilu, a posílat je přímo z něj do bluetoothovejch repráků.
Vlastně jsem objevil krásu a užitečnost bluetoothovýho rozhraní, AVRCP a A2DP. Je to všechno moc fajn. Ale jak psali na lupě, Bluetooth by se měl činit, aby zvýšil svou přenosovou rychlost. (A možná i trošku ten dosah.)
Zatím jsem nezjistil, jak dostat video do telefonu. Zeptám se na to Mirka, ten se na E65 kouká na filmy. Ne že bych to potřeboval, ale zajímá mě to, jak to technicky udělat.
Taky mi schází program na PC, přes kterej bych mohl ovládat všechny funkce telefonu. Prostě všechny tlačítka (snad jen kromě vypnutí a zapnutí) by se přeci měla dát taky nějak ovládat dálkově. Nebo alespoň nějakej emulátor Nokie E65, něco na způsob emulátoru, kterej jsem měl pro Palma trojku. Nahrál jsem si do něj obsah Palmovy interní paměti a vše, co bych byl zkoušel na Palmu, jsem si mohl napřed nanečito (a hlavně rychleji) odzkoušet na emulátoru.
Zatím Horymíra (tak se moje Nokia jmenuje) využívám hlavně k tomu, abych si večer nebo u snídaně pročetl mejly. Soňa má wifinu, tak to jde. Myslím si, že 99.999 % provozu mobilního internetu je právě z Wifi. Skoro nikdo v Německu si nemůže lajsnout si jen tak zavolat na internet.
Kontakty jsem si do skupin pořád ještě nerozházel, protože to je opravdu šikana.
400 MB MPtrojek, který jsem si tam nakopíroval na mobilu nemůžu poslouchat, protože jsem se svýma sluchátkama 100 let za opicema. Mobil nemá jack-out, počítá jen s bluetoothovejma sluchátkama, který si pro jejich vysokou cenu zatím nehodlám koupit. Ani tak bych ty MPtrojky neměl kdy poslouchat. Když už si udělám čas na poslech, můžu si rovnou sednout k počítači a poslouchat je tam.
Ovšem MPtrojky na mobilu jsou vzásadě výbornej nápad. Člověk si sedne s mobilem do auta, tam má pochopitelně bluetoothový rádio, na kterým bude poslouchat hudbu z mobilu. Nebo i takovej učitel folklorních tanců ke kterýmu se Soňou chodíme, chudák běhá přes celou tělocvičnu k notebooku a rychle zpět do kola aby vybral další taneček a stihl jeho začátek. Všechny nahrávky by mohl mít pohodlně na mobilu, a posílat je přímo z něj do bluetoothovejch repráků.
Vlastně jsem objevil krásu a užitečnost bluetoothovýho rozhraní, AVRCP a A2DP. Je to všechno moc fajn. Ale jak psali na lupě, Bluetooth by se měl činit, aby zvýšil svou přenosovou rychlost. (A možná i trošku ten dosah.)
Zatím jsem nezjistil, jak dostat video do telefonu. Zeptám se na to Mirka, ten se na E65 kouká na filmy. Ne že bych to potřeboval, ale zajímá mě to, jak to technicky udělat.
Taky mi schází program na PC, přes kterej bych mohl ovládat všechny funkce telefonu. Prostě všechny tlačítka (snad jen kromě vypnutí a zapnutí) by se přeci měla dát taky nějak ovládat dálkově. Nebo alespoň nějakej emulátor Nokie E65, něco na způsob emulátoru, kterej jsem měl pro Palma trojku. Nahrál jsem si do něj obsah Palmovy interní paměti a vše, co bych byl zkoušel na Palmu, jsem si mohl napřed nanečito (a hlavně rychleji) odzkoušet na emulátoru.
Zatím Horymíra (tak se moje Nokia jmenuje) využívám hlavně k tomu, abych si večer nebo u snídaně pročetl mejly. Soňa má wifinu, tak to jde. Myslím si, že 99.999 % provozu mobilního internetu je právě z Wifi. Skoro nikdo v Německu si nemůže lajsnout si jen tak zavolat na internet.
středa, března 05, 2008
Vposledku, šiř se!
Slyšeli jste někdy slovo vposledku? Já jsem ho dneska poprvé četl v příšpěvku Patricka Zandla na Marigoldu:
„Letošní rok bude ještě více rokem videa, než ten loňský. Soudí tak nejenom zahraniční odborníci, ale vposledku i tuzemský tisk, …“
Je to zajímavý slovo, který se zdá být něčím takovým jako německé letztendlich. Uvidíme, jak rychle se bude šířit do obecného povědomí. Patrick Zandl je v český blogosféře docela kabrňák, takže se určitě najdou mnozí, kdo to slovo začnou používat. Kdo ví, kde to pochytil on.
Přiznám se, že jsem se — omámen vposledkovou praktičností — musel podívat, jak takové německé letztendlich překládat. Jednoduše: koneckonců (nebo nakonec). Páťa mohl napsat „Soudí tak koneckonců i tuzemský tisk, …“.
„Letošní rok bude ještě více rokem videa, než ten loňský. Soudí tak nejenom zahraniční odborníci, ale vposledku i tuzemský tisk, …“
Je to zajímavý slovo, který se zdá být něčím takovým jako německé letztendlich. Uvidíme, jak rychle se bude šířit do obecného povědomí. Patrick Zandl je v český blogosféře docela kabrňák, takže se určitě najdou mnozí, kdo to slovo začnou používat. Kdo ví, kde to pochytil on.
Přiznám se, že jsem se — omámen vposledkovou praktičností — musel podívat, jak takové německé letztendlich překládat. Jednoduše: koneckonců (nebo nakonec). Páťa mohl napsat „Soudí tak koneckonců i tuzemský tisk, …“.
úterý, března 04, 2008
Soňa udělala zkoušky
Dneska měla Soňa velký závěrečný zkoušky z vedlejšího předmětu. Pilně se učila a zkoušky udělala za 1,0 (-: Máme velkou radost, jdeme to dneska někam oslavit. Čím lepší celkový vysvědčení bude mít, tím snáz najde někde práci.
sobota, března 01, 2008
Mám novej telefon: Nokia E65 první dojmy
Bránil jsem se tomu dlouho zuby nehty, prtože mě můj starej Siemens C55 slouží dobře. Ale v práci u tatínka zakázali telefony s foťákem, a tak mu jeho zbrusu nová Nokie E65 je na nic. Tak jsem si ji vzal. Přecijen mu vydrží baterka dýl než tomu mýmu Siemensu.
Z Ovládání moc nadšenej nejsem. Chodí děsně pomalu. I obyčejná SMSka se někdy načíta dlouho, asi 3 s. Nechápu proč. To je dneska takovej problém na tak nadupanejch telefonech naprogramovat rychlý prostředí? Touchscreen by byl lepší volba než nějaký titěrný tlačítka.
Většinu funkcí, který jsem na Siemensu dělal dvěma až třema zmáčknutíma tady dlouho hledám někde hluboko v menu. Například přiřazování jednotlivých kontaktů do skupin. Já vím, že se to dělá jen jednou u každýho kontaktu, ale když jsem si importoval 50 kontaktů ze sim karty, přiřadil jsem jich asi 6 a vykašlal se na to. Přece nebudu u každýho dolovat někde v meníčkách a scrollovat tři stránky povelů abych vybral že chci kontakt přiřadit do skupiny.
Vývojáři by dneska měli počítat právě s tím, že si uživatelé do novýho mobilu kontakty importujou z toho starýho. Tak když maj tak blbě strukturovaný meníčka, mohli udělat nějakou zkratkovou utilitku na přiřazování kontaktů do skupin.
Komunikace s počítačem přes Bluetooth je dobrá. Náši domácí bezdrátovou LAN to taky našlo, ale brouzdání na internetu jsou muka, přestože používám Operu mini. Myslím že slepci se na slepeckým internetovým terminálu brouzdá rychlejc než vidoucím lidem na nokii.
Z Ovládání moc nadšenej nejsem. Chodí děsně pomalu. I obyčejná SMSka se někdy načíta dlouho, asi 3 s. Nechápu proč. To je dneska takovej problém na tak nadupanejch telefonech naprogramovat rychlý prostředí? Touchscreen by byl lepší volba než nějaký titěrný tlačítka.
Většinu funkcí, který jsem na Siemensu dělal dvěma až třema zmáčknutíma tady dlouho hledám někde hluboko v menu. Například přiřazování jednotlivých kontaktů do skupin. Já vím, že se to dělá jen jednou u každýho kontaktu, ale když jsem si importoval 50 kontaktů ze sim karty, přiřadil jsem jich asi 6 a vykašlal se na to. Přece nebudu u každýho dolovat někde v meníčkách a scrollovat tři stránky povelů abych vybral že chci kontakt přiřadit do skupiny.
Vývojáři by dneska měli počítat právě s tím, že si uživatelé do novýho mobilu kontakty importujou z toho starýho. Tak když maj tak blbě strukturovaný meníčka, mohli udělat nějakou zkratkovou utilitku na přiřazování kontaktů do skupin.
Komunikace s počítačem přes Bluetooth je dobrá. Náši domácí bezdrátovou LAN to taky našlo, ale brouzdání na internetu jsou muka, přestože používám Operu mini. Myslím že slepci se na slepeckým internetovým terminálu brouzdá rychlejc než vidoucím lidem na nokii.
sobota, února 23, 2008
Výlet do Kolína
S Mertensovýma jsme si dneska udělali výlet do Kolína nad Rýnem. Líbilo se mi to. Fotky jsou tady.
čtvrtek, února 21, 2008
neděle, února 17, 2008
Tetris factor
Tetris factor is defined as
tf = ( lpm × field_width ) / ( 4 × tpm )
Where tf is tetris factor, lpm is number of cleared lines per minute, field_width is the width of the tetris playfield, and tpm is the number of tetriominoes per minute. In a standard tetris game where the field_width variable is 10, the formula simplifies to:
tf = 2.5 × lpm / tpm
The tetris factor is the percentage of tetrominoes which were built to fill the lines (cleared lines). Tetris factor is 1 in case where all the lines in the playfield are cleared (no garbage left).
Normally, a tetris game ends with a playfield full of incomplete lines. Hence
1 − Tetris factor
is the percentage of the left-over tetrominoes in the playfield relative to all other tetrominoes in the game which were successfully stacked to cleared lines. The longer the tetris game lasted, the more tetris factor converges towards 1 because the left-over tetrominoes become a relatively small percentage of all the tetrominoes played.
Tetris factor is therefore also usable as am additional measure of tetris gameplay skill.
tf = ( lpm × field_width ) / ( 4 × tpm )
Where tf is tetris factor, lpm is number of cleared lines per minute, field_width is the width of the tetris playfield, and tpm is the number of tetriominoes per minute. In a standard tetris game where the field_width variable is 10, the formula simplifies to:
tf = 2.5 × lpm / tpm
The tetris factor is the percentage of tetrominoes which were built to fill the lines (cleared lines). Tetris factor is 1 in case where all the lines in the playfield are cleared (no garbage left).
Normally, a tetris game ends with a playfield full of incomplete lines. Hence
1 − Tetris factor
is the percentage of the left-over tetrominoes in the playfield relative to all other tetrominoes in the game which were successfully stacked to cleared lines. The longer the tetris game lasted, the more tetris factor converges towards 1 because the left-over tetrominoes become a relatively small percentage of all the tetrominoes played.
Tetris factor is therefore also usable as am additional measure of tetris gameplay skill.
sobota, února 16, 2008
32 TPM
Dneska jsem si chvíli hrál Tetris. Jsem už trochu rychlejší zvládám teď 30 TPM (kostiček za minutu, tetrominos per minute)
pátek, února 15, 2008
Modrej plněnej řízek
Minule jsem si v menze dal „Cordon bleu“. Divil jsem se, proč se to nejmenuje gefülltes Schnitzel. Soňa ani já jsme nevěděli ani co cordon bleu fransozsky přesně znamená, ani jak to vzniklo.
Dnes jsem se podíval do Wikipedie. Znamená to modrý pás. Ještě než jsem si přečetl o možné etymologii, ptala se mě Soňa v chatu, proč se to tak jmenuje. Pohotově jsem odpověděl, že dřív toho sýru, kterej je v tom řízku, dávali modrý barvivo, takže řízek po rozkrojení měl modrej proužek. Usmála se, ale vypadalo, že na to skočila (-: Schválně kdy přijde na to, že jsem si z ní vystřelil.
Doufám, že to způzobí alespoň takový rozruch jako spící dudek nebo koza Natálka.
Dnes jsem se podíval do Wikipedie. Znamená to modrý pás. Ještě než jsem si přečetl o možné etymologii, ptala se mě Soňa v chatu, proč se to tak jmenuje. Pohotově jsem odpověděl, že dřív toho sýru, kterej je v tom řízku, dávali modrý barvivo, takže řízek po rozkrojení měl modrej proužek. Usmála se, ale vypadalo, že na to skočila (-: Schválně kdy přijde na to, že jsem si z ní vystřelil.
Doufám, že to způzobí alespoň takový rozruch jako spící dudek nebo koza Natálka.
Šup šup
Včera jsem přemýšlel, zda-li české popohnání šup šup nepochází náhodou z Němčiny. Třeba ze Schub. Nevím. Jdu to prodiskutovat s okounama.
čtvrtek, února 14, 2008
XeTeX: LaTeX jaký měl být už dávno
Občas mě to popadne, a vyzkouším Latex. Naposled jsem ho instaloval v zimě 2004. Asi týden jsem studoval dostupnou literaturu než jsem zjistil, že Unicode a Latex se prostě nesnesou, asi tak jako se nesnese Latex a OpenType. Skomírající Omega a Aleph (průkopníci v podpoře cizích písem v Latexu) fungovaly tenkrát zhruba tak málo jako fungujou dnes.
Minulej týden mi přišla pozvánka na kurz Latex für Einsteiger. Něco mi říkalo, že by se za ta uplynulá léta přeci jen mohlo konečně něco stát a že to třeba teď s tím unicodem půjde. Na Wiki jsem si všiml, že už se objevil nativně unicodovej Latex: říká se mu Xetex [zítech]. Nadšeně jsem zhlédl slajdy z Brněnské přednášky o Xetexu. A mnoho příjemného jsem se dozvěděl z tohohle článku (doprovázející přednášku na 27. konferenci o internacionalizaci a Unicodu v Berlíně v dubnu 2005).
Ještě větší štěstí mě potkalo, když jsem zjistil, že Xetex už jede i pod Windows a dokonce je od prosince 2007 součáští userfriendly MiKTeXu, který jsem instaloval tenkrát v roce 2004. Zklamal mě známý TeXnicCenter, který usnul na vavřínech a stále ještě nepodporuje unicode. (A jak to vypadá, v dohledné době ho podporovat nebude.) Naštěstí jsem našel zmínku o Texmakeru, takže je situace zachráněna. Miktex se mi na pracovním notebooku nainstaloval bez problémů, takže jsem krátce v něm potom dokázal konečně vytvořit PDFko, psaný truetypovým Gentiem a unicodově kódovaný, a tudíž není problém v něm najít speciální znaky. Takhle jsem si to představoval už dávno před léty.
Tex zroják:
Minulej týden mi přišla pozvánka na kurz Latex für Einsteiger. Něco mi říkalo, že by se za ta uplynulá léta přeci jen mohlo konečně něco stát a že to třeba teď s tím unicodem půjde. Na Wiki jsem si všiml, že už se objevil nativně unicodovej Latex: říká se mu Xetex [zítech]. Nadšeně jsem zhlédl slajdy z Brněnské přednášky o Xetexu. A mnoho příjemného jsem se dozvěděl z tohohle článku (doprovázející přednášku na 27. konferenci o internacionalizaci a Unicodu v Berlíně v dubnu 2005).
Ještě větší štěstí mě potkalo, když jsem zjistil, že Xetex už jede i pod Windows a dokonce je od prosince 2007 součáští userfriendly MiKTeXu, který jsem instaloval tenkrát v roce 2004. Zklamal mě známý TeXnicCenter, který usnul na vavřínech a stále ještě nepodporuje unicode. (A jak to vypadá, v dohledné době ho podporovat nebude.) Naštěstí jsem našel zmínku o Texmakeru, takže je situace zachráněna. Miktex se mi na pracovním notebooku nainstaloval bez problémů, takže jsem krátce v něm potom dokázal konečně vytvořit PDFko, psaný truetypovým Gentiem a unicodově kódovaný, a tudíž není problém v něm najít speciální znaky. Takhle jsem si to představoval už dávno před léty.
Tex zroják:
\documentclass{article}a výsledné PDF.
\usepackage{fontspec}
\setmainfont{Gentium}
\begin{document}
\par Si sng ǁʼaa see tyoa, si, ǃxoenka tyuku nǀa ǃxoenka ǀaake hng ǀquu hng nǁa, ǂxoaki a ku ǀuake.
\end{document}
Bravo. Na kurz se teď už moc těším. Měl jsem obrovskou kliku, že jsem se na něj ještě vůbec dostal, protože byl okamžitě plnej. Já měl to štěstí, že když jsem se šel přihlásit, paní pár hodin před tím dostala mejla, že jeden z přihlášených se nebude úšastnit.
neděle, února 10, 2008
Projížďka
Dneska jsme se byli s Lukášem projet na kolech. Vzal jsem s sebou GPSku. Už jsem ji skoro zapomněl ovládat.
sobota, února 09, 2008
Märklin mě štve
Dokoupil jsem si pár kolejí k vláčkům Märklin a rozradostněn jsem o tom začal psát blog (německy). Jenže se ukazuje, že Märklin, světový gigant na poli modelové železnice, nepovažuje za nutný informovat svoje zákazníky ani prodejce o zásadních změnách ve svém sortimentu a klamavě vydává starší modely za shodné s novějšími. Zkazil mi tím už druhej víkend.
pátek, února 08, 2008
Konečně včas
Dneska se mi konečně podařilo přijít do práce před šestou. Zatím jsem tu byl vždycky mezi šestou a půl desátou. Dneska tu snad ještě ani nebyl vrátnej. Jsem tu sám. Většina lidí chodí až po devátý.
Nemohl jsem dospat, jak se těším do Chemnitz. (-:
Nemohl jsem dospat, jak se těším do Chemnitz. (-:
čtvrtek, února 07, 2008
Sluchátka dorazily
Bez DHL to šlo raz dva. V úterý jsem je objednal a ve čtvrtek v poledne je doručili k Soně. No vida jak to jde rychle, když se nic nekazí. Hned jsem využil polední přestávky a jel si pro ně. Jsem s nima spokojenej. Akorát vypadaj, jako kdyby byly stály pajdu a ne stovku.
Sennheiser HD 280 PRO
Sennheiser HD 280 PRO
Na Chucka Norrise je Google krátkej
Je to sice hodně specializovaný vtip, ale myslím, že se z něj všichni okouni potrhaj smíchy:
Napište do googlu „find chuck norris“ a klikněte na „Zkusím štěstí“ (-:
Napište do googlu „find chuck norris“ a klikněte na „Zkusím štěstí“ (-:
středa, února 06, 2008
Konečně pořádnej Tetris
Minulej rok jsem se tak trochu věnoval Tetrisu. Hodně jsem o něm četl, hodně jsem obdivoval bleskurychlý Mistry tetrisu na Youtube a přál jsem si mít Tetris, kterej by měl:
Moc si cením tetrisový wikipedie. Z ní jsem se dozvěděl o Tetris Zone. Vyvíjela ho firma kterou teď vlastní jeden z programátorů původního Tetrisu. Na platformě PC i na Macu je Tetris Zone asi nejvíc poplatnej oficiálním soutěžním fíčurám tetrisu. A není drahej. Za 10 $ jsou k mání dvě přenosné licence.
Včera jsem si Tetris Zone koupil a nelituju. Hraje se dobře. Je to zatím nejlepší tetris, jakej jsem kdy měl.
- definovatelný ovládání
- otáčení kostičky na obě strany
- postupný rychlý spouštění kostičky i úplný okamžitý spuštění
- hrací pole 10 x 20 (+2 řady nad viditelným výřezem hracího pole)
- multiplayer po internetu i na jednom počítači
- kostičky ve stejných barvách, jako je měl první tetris nebo podle oficiálních ustanovení
- ghost piece, hold, 7-bag randomizer, wall kick, floorkick a t-spin
Moc si cením tetrisový wikipedie. Z ní jsem se dozvěděl o Tetris Zone. Vyvíjela ho firma kterou teď vlastní jeden z programátorů původního Tetrisu. Na platformě PC i na Macu je Tetris Zone asi nejvíc poplatnej oficiálním soutěžním fíčurám tetrisu. A není drahej. Za 10 $ jsou k mání dvě přenosné licence.
Včera jsem si Tetris Zone koupil a nelituju. Hraje se dobře. Je to zatím nejlepší tetris, jakej jsem kdy měl.
čtvrtek, ledna 31, 2008
Bahncard se rentuje od 438 € ročně
Chytře si to hoši od Deutsche Bahn vymysleli. Jejich systém slev je tak komplexní, že se v něm nevyznaj ani jejich odborní pracovníci, natož pak jejich zákazníci. Bahncard 50, poskytující 50% slevu na vše, je už tak drahá, že se mi na těch mých pár jízd který projedu než zase poletím do Afriky, nevyplatí. Počítal jsem to. Bahncard 50 se vyplatí někomu, kdo ročně dá za dráhu alespoň 438 €. BahnCard 25 poskytující slevu 25 %, se vyplatí teprve od 440 €, takže se vlastně nevyplatí nikomu, protože kdo si koupí dvakrát dražší BahnCard 50, jezí už od 438. eura za polovic. Kdežto ten s Bahncard 25 teprve od 440. eura jezdí za tři čtvrtiny ceny. (Ovšem má možnost to kombinovat s jinejma slevama, takže tenhle výpočet není až zas tak směroplatnej.)
Kazimír má novej harddisk
Kazimírkovi už přišel disk. Samozřejmě že ho doručili ne mě, ale sousedovi, kterej bydlí na stejný koleji, jen o 4 čísla vedle. Naštěstí se mě předvčerejšího večera dovolal, a disk mi předal.
Disk chodí dobře, byl hned správně rozpoznán a ani se nijak znatelně víc nezahřívá. Namlouvám si, že teď je Kazimír o něco rychlejší. Asi je. Rozhodně mám teď víc místa, abych měl jak Windows XP tak Fedoru 8, a možná ještě Ubuntu, ale to zatím neplánuju instalovat.
Disk chodí dobře, byl hned správně rozpoznán a ani se nijak znatelně víc nezahřívá. Namlouvám si, že teď je Kazimír o něco rychlejší. Asi je. Rozhodně mám teď víc místa, abych měl jak Windows XP tak Fedoru 8, a možná ještě Ubuntu, ale to zatím neplánuju instalovat.
pondělí, ledna 28, 2008
How to terminate explorer.exe
- Click on Windows Start button and click on the item you normally use to shut down Windows. (Menu item name depends on your configuration, so I don't know.)
- Press and hold the keys Ctrl+Alt+Shift on left side of your keyboard and additionally press with left mouse button on button Cancel.
To terminate explorer.exe is necessary if you want to edit some critical system files which are used by the process explorer.exe and therefore blocked for all kinds of manipulations.
If you want to run explorer again, press Ctrl+Shift+Esc. Windows Task manager will appear. There you may execute explorer.exe again through File/New Task (Run...) and typing explorer.exe.
I stumbled upon this procedure here. Thanks go to Mofi.
neděle, ledna 27, 2008
Unicode, unicode, proč tě programátoři nechtějí?
Dlouho, dlouho už hledám textový editor, který by podporoval Unicode. Mám teď na mysli editory neformátovaného textu, prostě něco jako Poznámkový blok ve Windows XP. Jen použitelnější. Vývojově nejdále jsou na tom editory, které používají programátoři. Textových editorů jsem zkoušel hodně. Nejblíže mým požadavkům je Emeditor a UltraEdit 32, který ale zase neumí moc s Unicodem. Chtěl bych takovou kombinaci toho nejlepšího z TextWrangleru a UltraEditu.
Editor, který potřebuju, musí umět:
Byl jsem vzhůru asi do půl čtvrtý, a hledal jsem jak tuhle blbost obejít. Našel jsem.
Rozhodně nechápu, proč ještě svět nepřešel k obecný kódovací normě UTF-32. Já vím, že je to pro naši latinku neekonomický. Ale to je jako by Američani lpěli na 7-bitovým ASCII, s odůvodněním, že kódovat jejich 2 × 26 písmenek osmi bitama je neekonomický. Tak teď když mají národy píšící latinkou víceméně vystaráno, tak nechtěj přejít na UTF-32. Proč kódovat jeden znak 4 bajtama, když stačí jeden nebo tu a tam dva?
Editor, který potřebuju, musí umět:
- Regular expressions
- Zobrazovat texty volitelným (tedy i nepropocionálním) unicodovým písmem
- Skriptování, např. v JavaScriptu
Byl jsem vzhůru asi do půl čtvrtý, a hledal jsem jak tuhle blbost obejít. Našel jsem.
Rozhodně nechápu, proč ještě svět nepřešel k obecný kódovací normě UTF-32. Já vím, že je to pro naši latinku neekonomický. Ale to je jako by Američani lpěli na 7-bitovým ASCII, s odůvodněním, že kódovat jejich 2 × 26 písmenek osmi bitama je neekonomický. Tak teď když mají národy píšící latinkou víceméně vystaráno, tak nechtěj přejít na UTF-32. Proč kódovat jeden znak 4 bajtama, když stačí jeden nebo tu a tam dva?
čtvrtek, ledna 24, 2008
Příkazovej řádek má navrch
většina programů, které používáme mají grafické uživatelské rozhraní, tzv. GUI (Graphical User Interface). Vypadá to hezky, je to přehledný a člověk jaksi hned intuitivně ví, co má dělat.
Linuxákům není cizí primitivní CLI (Command Line Interface) neboli příkazový řádek. Ano, ten příkazový řádek, kterého se všichno od dob Windows 95 tak moc štítíme.
Pracuju ve Windows XP, a v posledních dnech jsem si uvědomil, jak ohromě mocný nástroj příkazový řádek je. Stál jsem před úkolem, vyextrahovat zvukovou stopu asi ze dvou tisíc souborů MPEG-2 vnichž byly uloženy jako AC3, které pak bylo nutné převézt do WAV.
Dvě hodiny jsem sháněl a zkoušel Freeware a Adware programy na podobný úkol. Říkal jsem si, že něco takového přece musí existovat a musí to být natolik jednoduchý, že i moje kolegyně bude vědět kam tam kliknout. Našel jsem hrstku programů, které se tvářili jako že by to mohli umět, ale neuměli. Většinou to skočilo 1 KB velkým wavíkem, který nešel otevřít.
Musel jsem tedy sáhnout ke komplikovanějším, ale standardním freewarovým nástrojům. DGIndex, umí oddělit zvuovou stopu od vidoestopy (demuxing). BeSweet umí převést AC3 do WAV. Jenže v nich to jsou úkony poněkud komplexní, a provádět je v GUI by u takového množství souborů nebylo pranic příjemného.
Proto jsem byl rád, že jsem k oboum programům našel podrobný popis jejich CLI, tedy návod, jak s nimi pracovat pomocí příkazového řádku.
Pak už jsen stačilo si v Total Commanderu zkopírovat jména a cesty souborů, které je potřeba překonvertovat, a v inteligentním textovým editoru z nich za pomoci regular expressions nadělat 2000 povelů do příkazovýho řádku. To vše uloženo jako dávkový soubor .bat a spuštěno z příkazového řádku ty zvukové stopy MPEGů (přes noc) vyextrahovalo. Stejným způsobem jsem nechal 2000 souborů AC3 překódovat do WAV.
Uvědomil jsem si, kolik hodin práce strávených u programu s grafickým uživatelským rozhraním to ušetřilo.
Linuxákům není cizí primitivní CLI (Command Line Interface) neboli příkazový řádek. Ano, ten příkazový řádek, kterého se všichno od dob Windows 95 tak moc štítíme.
Pracuju ve Windows XP, a v posledních dnech jsem si uvědomil, jak ohromě mocný nástroj příkazový řádek je. Stál jsem před úkolem, vyextrahovat zvukovou stopu asi ze dvou tisíc souborů MPEG-2 vnichž byly uloženy jako AC3, které pak bylo nutné převézt do WAV.
Dvě hodiny jsem sháněl a zkoušel Freeware a Adware programy na podobný úkol. Říkal jsem si, že něco takového přece musí existovat a musí to být natolik jednoduchý, že i moje kolegyně bude vědět kam tam kliknout. Našel jsem hrstku programů, které se tvářili jako že by to mohli umět, ale neuměli. Většinou to skočilo 1 KB velkým wavíkem, který nešel otevřít.
Musel jsem tedy sáhnout ke komplikovanějším, ale standardním freewarovým nástrojům. DGIndex, umí oddělit zvuovou stopu od vidoestopy (demuxing). BeSweet umí převést AC3 do WAV. Jenže v nich to jsou úkony poněkud komplexní, a provádět je v GUI by u takového množství souborů nebylo pranic příjemného.
Proto jsem byl rád, že jsem k oboum programům našel podrobný popis jejich CLI, tedy návod, jak s nimi pracovat pomocí příkazového řádku.
Pak už jsen stačilo si v Total Commanderu zkopírovat jména a cesty souborů, které je potřeba překonvertovat, a v inteligentním textovým editoru z nich za pomoci regular expressions nadělat 2000 povelů do příkazovýho řádku. To vše uloženo jako dávkový soubor .bat a spuštěno z příkazového řádku ty zvukové stopy MPEGů (přes noc) vyextrahovalo. Stejným způsobem jsem nechal 2000 souborů AC3 překódovat do WAV.
Uvědomil jsem si, kolik hodin práce strávených u programu s grafickým uživatelským rozhraním to ušetřilo.
středa, ledna 23, 2008
Obštrukce s DHL
DHL má po celým Německu Packstationen. Je to supr věc, když si necháš poslat balík, a víš, že v době, kdy přijde nebudeš pravděpodobně zrovna doma. Pošťák to šoupne do nejbližší Packstation a tobě dá do schránky lístek s čárkovým kódem, kterej si u Packstation necháš ověřit a ona ti otevře přihrádku s tvým balíkem. Většinou je balík v Packstation ale až večer nebo druhej den, když ho pošťák nemohl předat osobně.
Amazon, aby tohle urychlil, nabízí zaslání balíku ne domů, ale přímo do Packstation. Je to i levnější (o 1 €). K jeho vyzvednutí pak ale potřebuješ kartu a PIN. Já mám Packstation přímo přede dveřma, takže když jsem si teď v Amazonu objednal sluchátka, nechal jsem si je zaslat přímo do Packstation na Sonino jméno. Soňa má kartu DHL, takže si to můžu vyzvednout hned jak to přijde (pošlou Soně SMSku).
Včera přišla SMSka. Soňa měla ale zrovna vybitej mobil a tak mi to řekla až večer, když jsem si postěžoval, že už by ty shluchátka mohli konečně přijít.
Dneska ráno jsem stál před Packstation se Soninou kartou. Jen ten pin byl trochu problém. Soňa ho nemohla najít a přesně vzpomenout si nemohla. Napsala mi dvě varianty, znichž jedna to určite musí bejt. Zadám provní pin: špatně. Zadám druhej pin: špatně. Volám Soně, jestli to nemůže bejt něco třetího. Něco plácla, já to zadám: špatně. DHL karta zablokovaná. Nashledanou. Volejte hotline.
Myslíte si, že na tu kartu napíšou tel. č. hotline? Nebo že vám ho ten pitomej automat řekne? Neřekne! To byste po něm chtěli moc. Hupky šupky zpátky domů, k internetu. (Já jsem to dál nechal řešit Soňu.)
Tak Soňa volá na hotline. No myslíte si, že jí řeknou novej pin? Neřeknou. Jo, pani, to vám pošlem poštou, doporučeně. Do vlastních rukou. Za 3 dny to máte doma. Říkáme si, že to snad nemůže bejt pravda. Vždyť Soňa má na webu DHL taky účet, kde si může kartu zablokovávat, měnit pin (za předpokladu, že zná starej), atd. Tak znova volá na hotline (už je ale u jiný báby), vysvětluje, říká, že se může prokázat údajema z internetu. Jméno, emailová adresa, heslo účtu, kontrolní otázka proti zapomění hesla, to ona všechno věděla. Jen ne pin. No myslíte si, že jí řekli novej pin do telefonu? Nebo zaslali mejlem? Ne. Nemůžou. To se nesmí, to je tajný číslo. Volala tam pak asi ještě dvakrát, ale pracovnice byli neoblomné. Mají svoje Vorschriften. Zdravej lidskej rozum tu není vítán.
Takže čekáme na doporučený dopis, který přijde nejdřív v pátek, kdy je Soňa ve škole, a až si ho bude moct kdovíkde na poště v pondělí vyzvednout, bude mít už balík namále, protože ho pošťák už možná vezme z Packstation a pošle ho zpátky odesílateli, poněvadž balíky v Packstation čekají na vyzvednutí maximálně sedm dní.
Když šla později Soňa kolem mý Packstation 106, stáli tam tři rozhořčení lidi a mobilama volali hotline. Taky jim to zablokovalo kartu. A hned na první pokus. Z hotliny nakonec vypadlo, že je to chyba softwaru, že se jim ta Packstation před mejma dveřma (už zase) rozbila a každýmu přichozímu vejdovi to zablokuje kartu, ikdyž by zadável správnej pin. Všem se omlouvaj. Ale protože jim to taky zablokovalo karty, tak taky čekat, až jim velká mašinérie DHL pošle doporučeně do vlastních rukou novej pin dopisem. Jediný slitování, kterýho se nám nešťastníkům dostalo, je to, že tam ty balíky nechaj devět dní místo sedmi, než je pošlou zpátky odesílateli.
No řekněte sami, nemaj oni to blbě vymyšlený? Místo toho, aby tam bleskově poslali pošťáka nebo maníka, kterej má správcovskej přístup do Packstation, a (čekajícím) lidem balíčky vydali nebo zaslali jinou cestou, oni posílaj doporučenej dopis s novým přísně tajným pinem. To že v jiný situaci dá pošťák balík každýmu, kdo mu zrovna otevře dveře od bytu, případně tomu, kdo otevře u sousedů, to nikomu z organizátorů nevadí. Ale pitomej čtyřmístnej pin, kterej můžeš na internetu zkoušet zadávat libovolně často, dokud na něj nepřijdeš ti pošlou doporučeným dopisem. Z Packstation ti balík prostě nevydaj.
Amazon, aby tohle urychlil, nabízí zaslání balíku ne domů, ale přímo do Packstation. Je to i levnější (o 1 €). K jeho vyzvednutí pak ale potřebuješ kartu a PIN. Já mám Packstation přímo přede dveřma, takže když jsem si teď v Amazonu objednal sluchátka, nechal jsem si je zaslat přímo do Packstation na Sonino jméno. Soňa má kartu DHL, takže si to můžu vyzvednout hned jak to přijde (pošlou Soně SMSku).
Včera přišla SMSka. Soňa měla ale zrovna vybitej mobil a tak mi to řekla až večer, když jsem si postěžoval, že už by ty shluchátka mohli konečně přijít.
Dneska ráno jsem stál před Packstation se Soninou kartou. Jen ten pin byl trochu problém. Soňa ho nemohla najít a přesně vzpomenout si nemohla. Napsala mi dvě varianty, znichž jedna to určite musí bejt. Zadám provní pin: špatně. Zadám druhej pin: špatně. Volám Soně, jestli to nemůže bejt něco třetího. Něco plácla, já to zadám: špatně. DHL karta zablokovaná. Nashledanou. Volejte hotline.
Myslíte si, že na tu kartu napíšou tel. č. hotline? Nebo že vám ho ten pitomej automat řekne? Neřekne! To byste po něm chtěli moc. Hupky šupky zpátky domů, k internetu. (Já jsem to dál nechal řešit Soňu.)
Tak Soňa volá na hotline. No myslíte si, že jí řeknou novej pin? Neřeknou. Jo, pani, to vám pošlem poštou, doporučeně. Do vlastních rukou. Za 3 dny to máte doma. Říkáme si, že to snad nemůže bejt pravda. Vždyť Soňa má na webu DHL taky účet, kde si může kartu zablokovávat, měnit pin (za předpokladu, že zná starej), atd. Tak znova volá na hotline (už je ale u jiný báby), vysvětluje, říká, že se může prokázat údajema z internetu. Jméno, emailová adresa, heslo účtu, kontrolní otázka proti zapomění hesla, to ona všechno věděla. Jen ne pin. No myslíte si, že jí řekli novej pin do telefonu? Nebo zaslali mejlem? Ne. Nemůžou. To se nesmí, to je tajný číslo. Volala tam pak asi ještě dvakrát, ale pracovnice byli neoblomné. Mají svoje Vorschriften. Zdravej lidskej rozum tu není vítán.
Takže čekáme na doporučený dopis, který přijde nejdřív v pátek, kdy je Soňa ve škole, a až si ho bude moct kdovíkde na poště v pondělí vyzvednout, bude mít už balík namále, protože ho pošťák už možná vezme z Packstation a pošle ho zpátky odesílateli, poněvadž balíky v Packstation čekají na vyzvednutí maximálně sedm dní.
Když šla později Soňa kolem mý Packstation 106, stáli tam tři rozhořčení lidi a mobilama volali hotline. Taky jim to zablokovalo kartu. A hned na první pokus. Z hotliny nakonec vypadlo, že je to chyba softwaru, že se jim ta Packstation před mejma dveřma (už zase) rozbila a každýmu přichozímu vejdovi to zablokuje kartu, ikdyž by zadável správnej pin. Všem se omlouvaj. Ale protože jim to taky zablokovalo karty, tak taky čekat, až jim velká mašinérie DHL pošle doporučeně do vlastních rukou novej pin dopisem. Jediný slitování, kterýho se nám nešťastníkům dostalo, je to, že tam ty balíky nechaj devět dní místo sedmi, než je pošlou zpátky odesílateli.
No řekněte sami, nemaj oni to blbě vymyšlený? Místo toho, aby tam bleskově poslali pošťáka nebo maníka, kterej má správcovskej přístup do Packstation, a (čekajícím) lidem balíčky vydali nebo zaslali jinou cestou, oni posílaj doporučenej dopis s novým přísně tajným pinem. To že v jiný situaci dá pošťák balík každýmu, kdo mu zrovna otevře dveře od bytu, případně tomu, kdo otevře u sousedů, to nikomu z organizátorů nevadí. Ale pitomej čtyřmístnej pin, kterej můžeš na internetu zkoušet zadávat libovolně často, dokud na něj nepřijdeš ti pošlou doporučeným dopisem. Z Packstation ti balík prostě nevydaj.
Nábytek
Máme v plánu se se Soňou sestěhovat, a maminka zrovna náhodou mluvila s naším známým, kterej nám nabídl nábytek do celýho bytu, i s kuchyňskou výbavou za pár babek. Přichází nám to akorát vhod. Můžeme ho přechovávat u Soni na půdě, než si někde něco najdem.
úterý, ledna 22, 2008
Disk se očividně osvědčil
Protože mi napsali ohledně novýho disku i z tý druhý prodejny v Lipsku, kde jsem si ho chtěl nechat objednat a zabudovat. Taky už disk nemůžou objednat. Koukal jsem se dneska znova do obchodu, kde ho včera nabízeli, a ejhle, už ho nemaj. Mají už ho jen jako SATA. Ty IDE se asi moc osvědčili a přestali se vyrábět, dodávat a prodávat.
V obou dvou prodejnách mě měli za blázna, proč si chci do 7 let starýho notebooku kupovat novej disk. Asi mají nějakou podivnou představu o 7 let starým notebooku. A taky říkali, že mi to nevyměněj.
Tak jsem se porozhlídl po internetu po jinejch prodejnách a naštěstí jsem našel ještě věrohodnej elektronickej obchod, kde ten disk mají.
Pak jsem koukal do servisních příručky pro Inspiron 8200, jak komplikovaný je, vyměnit harddisk. Je to brnkačka:
Takže si disk objednám a vyměním na vlastní pěst. Než tak učiním, vymontuju ten disk co tam mám teď a podívám se, má li 44 pinů.
V obou dvou prodejnách mě měli za blázna, proč si chci do 7 let starýho notebooku kupovat novej disk. Asi mají nějakou podivnou představu o 7 let starým notebooku. A taky říkali, že mi to nevyměněj.
Tak jsem se porozhlídl po internetu po jinejch prodejnách a naštěstí jsem našel ještě věrohodnej elektronickej obchod, kde ten disk mají.
Pak jsem koukal do servisních příručky pro Inspiron 8200, jak komplikovaný je, vyměnit harddisk. Je to brnkačka:
Takže si disk objednám a vyměním na vlastní pěst. Než tak učiním, vymontuju ten disk co tam mám teď a podívám se, má li 44 pinů.
pondělí, ledna 21, 2008
Rychlejší disk pro Kazimíra
Rozhod jsem se, že Kazimírovi (tak se jmenuje můj laptop) koupím rychlejší disk. Teď jak jsem o víkendu instaloval Fedoru, zjistil jsem, jak pomalej disk je a jak málo to je, když na něm chci mít ještě Windows XP a nějaký místo na data. Poohlížel jsem se tedy dneska ráno po discích pro notebooky. Zjistil jsem, že buď jsou velký nebo jsou rychlý. Rychlý notebookácký disky (2.5") mají dneska 7200 otáček za minutu. Ale dělají se jen do velikosti 100 GB. Nebo se dělaj velký (WD Scorpio 320 GB) ale pomalý, a navíc mají moderní rozhraní SATA, který Kazimír nemá.
Nakonec jsem si řekl, že mě jde o rychlost. Až budu chtít velkej disk, koupím si Bichli. Takže jsem hledal disk na IDE s 7200 otáčkama za minutu. Pokud možno co největší. Mým požadavkům odpovídaj dva disky.
Hitachi Travelstar 7K100 (100 GB)
a Seagate Momentus 7200.1 (80 GB)
Jelikož Kazucha má teď v sobě 60 GB, upgrade na 80 GB by nebyl moc znát. Proto chci Hitachi Travelstar 7K100. Ten se dá pořídit za 100 €. Napsal jsem mejla K&M, který tady v Lipsku opravujou notebooky. Uvidíme, kolik si řeknou za objednání a zabudování. Možná využiju příležitosti a Kazimírkovi dokoupím RAMku (má teď 1x 512 MB), takže druhej modul se doň než zastrčí. A taky by nebylo na škodu nechat mu dát novou DVD mechaniku. Musím používat náhradní výměnnou DVD mechaniku, která zabírá místo, kde by mohl mít vsazenej druhej 40 GB disk, kterej se mi teď akorát válí v šuplíku.
Update: Z K&M mi odpověděli, že disk nemůžou objednat, a že si vůbec nejsou jistí, půjde-li do 7 let starýho notebooku vůbec zabudovat.
Tak jsem mejl poslal ještě jinam, třeba mi poraděj tam.
Nakonec jsem si řekl, že mě jde o rychlost. Až budu chtít velkej disk, koupím si Bichli. Takže jsem hledal disk na IDE s 7200 otáčkama za minutu. Pokud možno co největší. Mým požadavkům odpovídaj dva disky.
Hitachi Travelstar 7K100 (100 GB)
a Seagate Momentus 7200.1 (80 GB)
Jelikož Kazucha má teď v sobě 60 GB, upgrade na 80 GB by nebyl moc znát. Proto chci Hitachi Travelstar 7K100. Ten se dá pořídit za 100 €. Napsal jsem mejla K&M, který tady v Lipsku opravujou notebooky. Uvidíme, kolik si řeknou za objednání a zabudování. Možná využiju příležitosti a Kazimírkovi dokoupím RAMku (má teď 1x 512 MB), takže druhej modul se doň než zastrčí. A taky by nebylo na škodu nechat mu dát novou DVD mechaniku. Musím používat náhradní výměnnou DVD mechaniku, která zabírá místo, kde by mohl mít vsazenej druhej 40 GB disk, kterej se mi teď akorát válí v šuplíku.
Update: Z K&M mi odpověděli, že disk nemůžou objednat, a že si vůbec nejsou jistí, půjde-li do 7 let starýho notebooku vůbec zabudovat.
Tak jsem mejl poslal ještě jinam, třeba mi poraděj tam.
neděle, ledna 20, 2008
Windows XP and Fedora 8 Dual Boot
This is how I installed Fedora 8 and Windows XP on my laptop Dell Inspiron 8200.
I had to install both OSes on a single physical drive. I wanted a kind of installation which will allow me to comfortably delete all linux partitions without affecting Windows. Practically that meant to use the Windows boot manager NTLDR to give me the option between booting Windows XP or Fedora 8.
I began with a clean drive, made a 10 GB partition and installed Windows onto it. Windows made it the Master Boot Record (MBR).
Then I booted from the Fedora 8 DVD. To preserve the Windows XP partition and the NTLDR, I created custom partition layout. The partitions on the disk were:
/dev/sda1 (NTFS) already created by Windows XP (10 GB)
/dev/sda2 (ext3) mounted in /boot (78 MB)
then a LVM volume group of 16 GB consisting of two additional partitions:
2 GB swap partition (no mount point)
and the actual linux harddrive (14 GB) mounted in /
The rest of the harddrive was free unpartitioned space which I want to use later in Windows XP
Since I am going to use the Windows XP bootloader, I selected in advanced boot loader options that GRUB shall be installed to the first boot sector of the /boot partition and not into the MBR.
When Fedora finished installing laptop booted again to Windows, just as expected.
To tell Windows XP about the second OS on the hard drive, it was necessary to extract the first 512 bytes of the linux /boot partition. To do that, I booted again from the Fedora 8 installation DVD but selected to rescue OS. The previously installed Fedora was found and mounted in /mnt/sysimage
I changed the root path for more comfortable navigation
chroot /mnt/sysimage
then I checked which partition is mounted in /boot by typing
df
There I saw /dev/sda2 mounted in /boot (as I set up when installing Fedora 8)
To extract the first bytes of this boot partition i typed
dd if=/dev/sda2/ of=/boot/lost+found/fedora.bin bs=512 count=1
The first bytes of /boot partition were saved in the file fedora.bin located on the /boot partition itself in the folder /lost+found
I quit the linux rescue console by typing twice
exit
I booted again to Windows XP. I used Total Commander with the Ext2+/Reiser file system plugin to access the /boot partition. Certainly there is also another software around, which allows access to linux partitions from Windows XP. The file system plugin for Total Commander allows only access to partitions which are not part of a LVM volume group. Therefore it was necessary for me to save the fist bytes of the /boot partition on itself, since I cannot access any other ext3 disk in Windows XP. As soon as I found there the file fedora.bin I copied it to the root of the Windows drive C:
Then I edited C:\boot.ini with Emeditor and added the line
c:\fedora.bin="Fedora 8"
at the end of it which enables NTLDR to choose between Windows XP (default) or Fedora 8 when booting.
Thatʼs all.
When figuring out how to manage the whole operation I found these sites particularly helpful:
I had to install both OSes on a single physical drive. I wanted a kind of installation which will allow me to comfortably delete all linux partitions without affecting Windows. Practically that meant to use the Windows boot manager NTLDR to give me the option between booting Windows XP or Fedora 8.
I began with a clean drive, made a 10 GB partition and installed Windows onto it. Windows made it the Master Boot Record (MBR).
Then I booted from the Fedora 8 DVD. To preserve the Windows XP partition and the NTLDR, I created custom partition layout. The partitions on the disk were:
/dev/sda1 (NTFS) already created by Windows XP (10 GB)
/dev/sda2 (ext3) mounted in /boot (78 MB)
then a LVM volume group of 16 GB consisting of two additional partitions:
2 GB swap partition (no mount point)
and the actual linux harddrive (14 GB) mounted in /
The rest of the harddrive was free unpartitioned space which I want to use later in Windows XP
Since I am going to use the Windows XP bootloader, I selected in advanced boot loader options that GRUB shall be installed to the first boot sector of the /boot partition and not into the MBR.
When Fedora finished installing laptop booted again to Windows, just as expected.
To tell Windows XP about the second OS on the hard drive, it was necessary to extract the first 512 bytes of the linux /boot partition. To do that, I booted again from the Fedora 8 installation DVD but selected to rescue OS. The previously installed Fedora was found and mounted in /mnt/sysimage
I changed the root path for more comfortable navigation
chroot /mnt/sysimage
then I checked which partition is mounted in /boot by typing
df
There I saw /dev/sda2 mounted in /boot (as I set up when installing Fedora 8)
To extract the first bytes of this boot partition i typed
dd if=/dev/sda2/ of=/boot/lost+found/fedora.bin bs=512 count=1
The first bytes of /boot partition were saved in the file fedora.bin located on the /boot partition itself in the folder /lost+found
I quit the linux rescue console by typing twice
exit
I booted again to Windows XP. I used Total Commander with the Ext2+/Reiser file system plugin to access the /boot partition. Certainly there is also another software around, which allows access to linux partitions from Windows XP. The file system plugin for Total Commander allows only access to partitions which are not part of a LVM volume group. Therefore it was necessary for me to save the fist bytes of the /boot partition on itself, since I cannot access any other ext3 disk in Windows XP. As soon as I found there the file fedora.bin I copied it to the root of the Windows drive C:
Then I edited C:\boot.ini with Emeditor and added the line
c:\fedora.bin="Fedora 8"
at the end of it which enables NTLDR to choose between Windows XP (default) or Fedora 8 when booting.
Thatʼs all.
When figuring out how to manage the whole operation I found these sites particularly helpful:
středa, ledna 09, 2008
Jedl jsem prickley pears
Neboli pichlavý hrušky. Rostou na kaktusu u De Wittů na zahradě. Ty žlutý jsou zralý. Mám i videjko jejich sklizně a loupání. (Dodám později na juťubu.) Nedá se jich dotknout, prtože bolestivě a svědivě píchaj. Chutnaj asi jako granátový jablko křížený s banánem.
úterý, ledna 08, 2008
Foto na rozloučenou
Takhle nás v pondělí vyfotil Collin. Procházel jsem jeho fotky na kameře, některý ujdou, tak mu je příště možná přinesu vytisklý.
Opice
De Wittům běhaj po stromech malý opice se zářivě tyrkisovým šourkem. Proto se jim tu říká blue ape (nebo spíš blue balls ape) ;-). Co to je ale přesně za druh nevím. Vyfotit se mi jednu podařilo až dnes, není to nic moc, byla vysoko ve větvoví, a nemám teleobjektiv.
De Wittů Datsun
Tímhle veteránem jsem jel v neděli a v pondělí do Upingtonu. Je to Datsun 1200 Deluxe, myslím že říkali rok 1976. Jezdí na olovnatej benzín. Čtyři rychlostní stupně, hezky se jede 80-100 km/h.
pondělí, ledna 07, 2008
Jedl jsem prickley pears
Neboli pichlavý hrušky. Rostou na kaktusu u De Wittů na zahradě. Ty žlutý jsou zralý. Mám i videjko jejich sklizně a loupání. (Dodám později na juťubu.) Nedá se jich dotknout, prtože bolestivě a svědivě píchaj. Chutnaj asi jako granátový jablko křížený s banánem.
čtvrtek, ledna 03, 2008
Při práci
Dneska jsem půjčil Collinovi videokameru. Nebyl problém ji ho naučit ovládat. Spoustu věcí jsem mu ani neříkal, přišel si na ně sám. Ten kluk má talent na ovládání technickejch zařízení. Na natočeným materiálu je hodně znát, že drží zoomovací kaeru poprvé v ruce, ale na úvod do technik filmování nebyl čas. Dělal taky pár fotek (aniž bych mu říkal jak se to přepíná na focení a jakým knoflíkem se fotí). Takže mám na památku aspoň jednu fotku, kde jsem při práci s Andriesem.
úterý, ledna 01, 2008
Hitler vyfocen
Vyfotil jsem Hitlera. Tak se totiž správně jmenuje De Wittovic pes, kterýmu říkám Torpédo. Je černobíle flekatej jak kráva a má černou skvrnu na čumáku, jako Hitlerovy fousy.
Teď se hodí, abych porovnal svoje psí názvosloví s De Wittovským:
Váleček = Pantoffel
Cuketka = Doors [čti: důeř] (je to nějak odvozeno od Dorotey (jakej má Dorotea akuzativ?), prostě Dorka, no.
Bobík = Kitte [čti kt, tedy kətə]
Torpédo = Hitler
Minka = Minke [čti: minka]
Nálinka = Nala [čti: nála]
Teď se hodí, abych porovnal svoje psí názvosloví s De Wittovským:
Váleček = Pantoffel
Cuketka = Doors [čti: důeř] (je to nějak odvozeno od Dorotey (jakej má Dorotea akuzativ?), prostě Dorka, no.
Bobík = Kitte [čti kt, tedy kətə]
Torpédo = Hitler
Minka = Minke [čti: minka]
Nálinka = Nala [čti: nála]
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)