Keblovské heligonky 2008

jsem se brzo ráno vypravil s tatínkem na 8. sjezd heligonkárů v Keblově. Tatínek to spojil s návštěvou Benáků v Havlíčkově Brodě a já jsem se domluvil s panem Kouckým, že mu při tý příležitosti zavezu svou heligonku, aby mi přeladil tři klapky na půltóny, který mi v tolika písničkách scházej.
Cestou jsem si přál navštívit Hořovice kde mi ve firmě Delica, v dobách, kdy ještě vyráběla heligonky, pan Zdeněk Koutný (nyní samostatný harmonikář) vyrobil mou heligonku.

Takhle vypadá bývalá dílna dnes:



Cestou z Hořovic do Ondřejova jsme jeli k panu Kouckýmu přes Neumětely, kde je pohřbenej Šemík. Jeho památník vypadal dnes takto:



U pana Kouckýho v Ondřejově jsem nechal svou heligonku a jeli jsme do Keblova. Tam jsme přijeli právě včas, v půl jedný, kdy se začínali sjíždět první hosté a hlediště bylo ještě docela prázdný. Čekal tam už pan Dufek, jeden z letošních účinkujících a nabízel mi levně třířadovku. Jenže já jsem spíš sháním dvouřadovku, takovou, na jakou pak při vystoupení hrál pan Doležal.

Než se po 50 Kč začlo prodávat vstupný, dorazil ještě „jeden z dorostu“, vytáh moderní červenou kulatou Delicii třířadovku a začal na ni čekajícím hrát. Šlo mu to hezky, škoda jen, že si šlape na jazyk.

Zabral jsem si dobrý místo v hledišti, a čekal. Vystoupení začalo až ve 1400, zvukař a kameraman totiž ještě neměli postavíno. Upřímě jsem litoval, jak že kameraman měl svou kamerku postavenou na vachrlatým statívečku, kterej se mu vždycky zakymácel, když kolem jej někdo prošel - a to bylo každou chvilku. Zvukař by taky nějakej nešika. Na snímání basů heligonek nastavil pěvěckej mikrofon Sennheiser, kterej má kulovej pickup o poloměru asi 10 cm, takže z heligónových tónů heligonek toho nebylo moc slyšet. Zpěv byl někdy moc nahlas, a bohužel někteří (ano, Pepo Janoušku, i ty) zpívali zak blízko mikrofonu že kazili zvuk explozívama. Nepomohl ani windshield, který zvukaře napadlo nasadit na mikrofon po první takto zkažené nahrávce. Doufám, že se nám do příštího roku zvukař a hlavně interpreti ponaučí. Nevím, nevím, co teď z těch nahrávek pánové střihači a zvukaři vykouzlej.

Začlo vystoupení. Na úvod zahrál Petr Borovský pár svejch akrobatickejch kousků (s měchem na hlavě), k tomu ten šikovnej koštěmlat a „vozembouchista“, jak ho označil Jaroslav Tuřák. Pak vystupovali další interpreti, seřazený medle vzestupně podle toho, kolik toho uměli. Prokládáno to bylo heligonkářskými hvězdami, aby se náročnější posluchači předčasně nerozutekli.

Psal jsem si, co jsem pochytil, že tam zaznělo. Psal jsem si jen začátky písní nebo, když jsem to nestihl, tak nějaké gůglitelné úryvky jejich textů. Program od 1400 do 1755, kdy jsem už musel jít vypadal přibližně takto:

1. Petr Borovský
   • zahrál pár hitů na zahřátí, s měchem na hlavě ve finále


2. Jíša z Otročic
   • ?
   • ?
   • Dva přátelé
   • Mám já zahrádečku roubenou


3. Koutková
   • Kam jsi mě odešlo moje mládí
   • Já dávno vím, že nejsem sám, že za tebou chodí…
   • Mysliveček vyšel z lesa


4. Láďa Strnad (dorost)
   • Ještě já se podívám
   • Na Šumavě je dolina a v tej dolině kalina
   • Kolíne, Kolíne
   • A já sám


5. Bohuslav Vlasák
   hrál převážně písničky přítomného Vlasty Dvořáka
   • Vysočina, krásná Vysočina
   • Jen jeden den v týdnu mám, kdy se mi nechce spát
   • (V tanci?) když tě držím v pase … ty mi dáš co mi schází a jsem spokojen
   • Postavil si malou chaloupku
   • nějaké tango
   • To se to zpívá a tancuje
   • Hrajte, já ráda tancuju
   • Zůstaň tu s námi, muziko česká


6. Pepa Janoušek a toulavá kapela (profíci)
   • Přemšíne, Přemšíne
   • Kde je moje máma (polka kterou obyčejně hrává jako perličku Jiří Koucký)
   • Já jsem ten synáček marno-, marnotratný (Jen ty mě šenkýřko pivo, pivo nalej)
   • Ručičky nebojte se
   • Mysliveček vyšel z lesa
   • Škoda lásky

Pepa Janoušek a toulavá kapela:



7. Čihák a Lihák(?)
   • Na břehu Blanice
   • Sedlák na louce seče, už se mu sekat nechce
   • Pod našima okny
   • Já jsem malej kominíček


8. Fišeráci (profíci, pokud si správně vzpomínám)
   • Na zdravíčko, přátelé
   • Dobrou noc, hvězdičky
   • Břeclavská kasárna malovaná
   • Až budou trumpety


9. Bratři Kotrbáčkovi
   • Mám já zahrádečku roubenou
   • Dva věrní kamarádi
   • Děti z Pirea


10. Pavel Oberlautner (dorost z Rataj)
    Nebylo mu skoro vůbec rozumět, co zpívá, proto ty otazníky:
    • Ten římovský malý můstek
    • ?
    • ?
    • Cestář
    • A jej a jej, můj táta byl frajer
    • Na Pankráci


11. Veselý (nováček, senior, fandím mu)
    • Můj táta rybářem byl
    • Myslivci na nebíčku
    • Od Tábora až k nám
    • Od Vimperka jedou vozy


12. Holakovský (mladej, šlo mu to, i hezky zpíval)
    • Příroda je velkmi krásná … prátelství tam má své sídlo, drahá milko pojdme tam
    • Klekání (moravský valčík)
    • Kdybych byla ptáčkem, tím malým zpěváčkem
    • Já jsem malej mysliveček


13. Dlouhý, Toužka
    • bez zpěvu něco, co jsem nepoznal
    • Když jsem šel včera z večera
    • Znám já zahrádečku roubenou
    • Splněná přání (valčík Vlasty Dvořáka)


14. Jaroslav Tuřák (dobrej)
    • Přes dvě vesnice
    • Když jsem šel v Praze po rynku
    • Pod našima okny teče vodička
    • Na Žižkově v jednom hrobě
    • Na Karlově sám a sám
    • … sekeru mám zaraženou na tři prsty do futra … povídala žába žabce, že je nejlíp na Kačabce
    
    Jaroslav Tuřák a „vozembouchista“
    
    


15. Doležal (má krásnou starou dvouřadovku, a jak na ni umí!)
    • Akáty bílé
    • … sukýnku pěkně lemovanou … ať nikdy neuvadne láska mezi náma
    • Zůstaň tu s námi, muziko česká


16. Dufek
    • Morava, krásná zem
    • Já jsem malej kominíček
    • Námořník?: malý hošík … každý ho odstrkoval … povězte mě drahá máti, zda-li já jsem otce měl
    • Mysliveček vyšel z lesa

pan Dufek:

Dál už jsem program nemohl sledovat, tatínek byl už celej netrpělivej, abysme ještě za světla dojeli do Chemnitz.

Příští rok se tam hodlám přihlásit, že bych tam taky vystoupil.