Začátkem roku jsem se přihlásil na kurz pro diatonické harmonikáře na hradě Fürsteneck. Nebylo to zrovna levný, ale kurzy pro diatonický harmoniky nikde jinde v Německu nejsou. Ovšem zmýlil jsem se v tom, že ikdyž tam všichni hrají Bretaňský molový melodie na kvíkavý kastaňárky, že to prospěje i mně, heligonkáři. Neprospělo.
Hrát Bretaňský lidovky na heligónku je asi tak pošetilý jako hrát varhanní kusy na čembalo. Navíc se mi v moll hraje hodně blbě, protože molových akordů mám v basových knoflíkách velmi málo a můžu je hrát jenom tahem. Nikdy tlakem. Takže jsem se tam den a půl snažil zahrát jednoduchou nezapamatovatelnou molovou melodii tak, abych k tomu mohl mačkat ty správný basy, a pak jsem to vzdal.
Jde to, ale námaha je to obrovská, a primitivní bouree, který bych se horko těžko naučil hrát, mi za tu námahu nestojí.
Takže jsem s tím praštil, a jel zase domů. Už se tam na kurz diatonických harmonik hlásit nebudu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat