Obštrukce s DHL

DHL má po celým Německu Packstationen. Je to supr věc, když si necháš poslat balík, a víš, že v době, kdy přijde nebudeš pravděpodobně zrovna doma. Pošťák to šoupne do nejbližší Packstation a tobě dá do schránky lístek s čárkovým kódem, kterej si u Packstation necháš ověřit a ona ti otevře přihrádku s tvým balíkem. Většinou je balík v Packstation ale až večer nebo druhej den, když ho pošťák nemohl předat osobně.

Amazon, aby tohle urychlil, nabízí zaslání balíku ne domů, ale přímo do Packstation. Je to i levnější (o 1 €). K jeho vyzvednutí pak ale potřebuješ kartu a PIN. Já mám Packstation přímo přede dveřma, takže když jsem si teď v Amazonu objednal sluchátka, nechal jsem si je zaslat přímo do Packstation na Sonino jméno. Soňa má kartu DHL, takže si to můžu vyzvednout hned jak to přijde (pošlou Soně SMSku).

Včera přišla SMSka. Soňa měla ale zrovna vybitej mobil a tak mi to řekla až večer, když jsem si postěžoval, že už by ty shluchátka mohli konečně přijít.

Dneska ráno jsem stál před Packstation se Soninou kartou. Jen ten pin byl trochu problém. Soňa ho nemohla najít a přesně vzpomenout si nemohla. Napsala mi dvě varianty, znichž jedna to určite musí bejt. Zadám provní pin: špatně. Zadám druhej pin: špatně. Volám Soně, jestli to nemůže bejt něco třetího. Něco plácla, já to zadám: špatně. DHL karta zablokovaná. Nashledanou. Volejte hotline.

Myslíte si, že na tu kartu napíšou tel. č. hotline? Nebo že vám ho ten pitomej automat řekne? Neřekne! To byste po něm chtěli moc. Hupky šupky zpátky domů, k internetu. (Já jsem to dál nechal řešit Soňu.)

Tak Soňa volá na hotline. No myslíte si, že jí řeknou novej pin? Neřeknou. Jo, pani, to vám pošlem poštou, doporučeně. Do vlastních rukou. Za 3 dny to máte doma. Říkáme si, že to snad nemůže bejt pravda. Vždyť Soňa má na webu DHL taky účet, kde si může kartu zablokovávat, měnit pin (za předpokladu, že zná starej), atd. Tak znova volá na hotline (už je ale u jiný báby), vysvětluje, říká, že se může prokázat údajema z internetu. Jméno, emailová adresa, heslo účtu, kontrolní otázka proti zapomění hesla, to ona všechno věděla. Jen ne pin. No myslíte si, že jí řekli novej pin do telefonu? Nebo zaslali mejlem? Ne. Nemůžou. To se nesmí, to je tajný číslo. Volala tam pak asi ještě dvakrát, ale pracovnice byli neoblomné. Mají svoje Vorschriften. Zdravej lidskej rozum tu není vítán.

Takže čekáme na doporučený dopis, který přijde nejdřív v pátek, kdy je Soňa ve škole, a až si ho bude moct kdovíkde na poště v pondělí vyzvednout, bude mít už balík namále, protože ho pošťák už možná vezme z Packstation a pošle ho zpátky odesílateli, poněvadž balíky v Packstation čekají na vyzvednutí maximálně sedm dní.

Když šla později Soňa kolem mý Packstation 106, stáli tam tři rozhořčení lidi a mobilama volali hotline. Taky jim to zablokovalo kartu. A hned na první pokus. Z hotliny nakonec vypadlo, že je to chyba softwaru, že se jim ta Packstation před mejma dveřma (už zase) rozbila a každýmu přichozímu vejdovi to zablokuje kartu, ikdyž by zadável správnej pin. Všem se omlouvaj. Ale protože jim to taky zablokovalo karty, tak taky čekat, až jim velká mašinérie DHL pošle doporučeně do vlastních rukou novej pin dopisem. Jediný slitování, kterýho se nám nešťastníkům dostalo, je to, že tam ty balíky nechaj devět dní místo sedmi, než je pošlou zpátky odesílateli.

No řekněte sami, nemaj oni to blbě vymyšlený? Místo toho, aby tam bleskově poslali pošťáka nebo maníka, kterej má správcovskej přístup do Packstation, a (čekajícím) lidem balíčky vydali nebo zaslali jinou cestou, oni posílaj doporučenej dopis s novým přísně tajným pinem. To že v jiný situaci dá pošťák balík každýmu, kdo mu zrovna otevře dveře od bytu, případně tomu, kdo otevře u sousedů, to nikomu z organizátorů nevadí. Ale pitomej čtyřmístnej pin, kterej můžeš na internetu zkoušet zadávat libovolně často, dokud na něj nepřijdeš ti pošlou doporučeným dopisem. Z Packstation ti balík prostě nevydaj.