Stavili jsme se totiž v Andriesvale, asi 20 km za Askamem, kde bydlí ǀUna, Griet a Simon. Když jsme přijeli k ǀUně, bylo nám jasný, že se spustí smršť nǀuuskejch babskejch tlachů. Rok se neviděli. Nǀuuský pozdravení uběhlo rychle, a když si rozjařený babky táhly kempigový stoličky do stínu pod stromem a už kvákaly, řekli jsme, že to chceme narávat. Nic proti neměly, a tak se nahrávalo. Začátek jsem samozřejmě nestih. Spustily jak dva mlejny. Byla z toho asi půlhodina nenucenýho spontánního nǀuuskýho potlachu. Většinu času mluvěj o nešvarách ostatních mluvčích a příbuznejch nebo vzpomínaj na společně prožitý mládí v sukýnkách z gazelích kůží a kasaj se, jak právě ony jsou ty nejlepší a nejušlechtilejší mluvčí. Ty samochvalný pasáže jsou pak taky převážně arfikánsky, aby tomu jó každej rozumněl — i v případě, že by ta jejich nǀuuská slova nikdo nidky nepřekládal.
Po malým oddechu se zase sesedli a zase se jelo nanovo, ikdyž už pak hodně ubíhaly do Afrikánštiny. Ale i tak se tam najde tučná čtvrthodinka nǀuuštiny.
Audionahrávky se mi docela povedly (na to, kolik nežádoucího hluku bylo všude okolo), dřepěl jsem tam před nima v písku, sluchátka na uších, mikrofony v rukou roztažených k jejich pusám. Za deset minut mě nohy brněly, svaly na rukou bolely, ale to jsou situace, kdy se prostě musí vydržet. Martina pak po chvíli vzala kameru a filmovala. Napřed asi čtvrthodinku proti světlu, takže není vidět ani zbla, ale pak přešla na druhou stranu, kde už bylo něco vidět. Bohužel to pak už byly převážně afrikánský pasáže. Nastěstí jsme nepřišli o nic extra důležitýho, kromě přirozený gestikulace. Ikdyby jsme nakonec archivovali jen zvuk, má pro nás cenu zlata. Je to první nevyžádanej nǀuuskej dialog. Těm vyžádanejm chybí šťáva a přirozenost. Taky co si maj najednou povídat dvě babky, který spolu k nám denně choděj, a kvákaj spolu a s náma v poledne u stolu. Všechny zajímavý novinky si řekli. Ikdyž je poprosíme o nějaký zážitky z mládí, není to tak úplně přirozený: ty dialogy jsou bez bohatší zpětný vazby a zvídavosti.
Boomp3.com
Ukázka nahraného rozhovoru. Pozornému posluchači neujde Afrikánké Saterdag ‘sobota’. Kde by taky nǀuuáci vzali pojem pro sobotu, že?
Už totiž když jsme letos začali tady v Upingtonu, viděli jsme v prvních dnech, jak dvě babky, který se díky nám spolu setkávaj po dlouhý, dlouho se neviděly a spolu se dobře snesou, jak si hodně a rády popovídaj nǀuusky. Za dva nebo tři dny si řeknou co si říct chtěj, prodrbaj to spolu vod vlastních zážitků, přes úmrtí, nemoci, mládež až po pomluvy známejch a příbuznejch, to všechno nǀuusky a většinou ve chvílích, kdy od nich odběhneme. Afrikánsky mluvěj spíž ze zdvořilosti, aby jsme z družnýho rozhovoru u stolu taky něco měli. Ty další dny už je to jen to každodenní kvákání o prkotinách, a to je afrikánsky. Proto jsme byli tak natěšený na setkání Ainki a ǀUny, protože jsme přesně tenhle dlouhej dialog čekali. Žel, jeho značná část je až moc pomlouvačná a pomlouvaj jednu z upingtonskejch babiček (a jejího příbuznýho, nějakýho poskoka — se zvučným titulem u křovácko-kulturního výboru), která si svou už zapomenutou nǀuuštinu jen stěží osvěžila a z nemalý části se ji naučila znova zpětně jako cizí jazyk. Je to kulturně nejvíc agilní babka. Vyhřívá se na výslunní po boku předsedů jazykových výborů a pěnězodárců pro zachování křovácký kultury. Svý slabě podprůměrný znalosti nǀuuštiny umí ze všech nejlíp prodat. Je to ta, která vyučuje ve škole, dokonce teď teď po ní jednu školu pojmenovali. Budeme to tu nahrávku asi muset nějak anonymizovat, nebo veřejně zpřístupnit jen neškodný části. Kdyby se to ti pomluvení dozvěděli, mohlo by to výst k nepěkným hádkám a narušení vztahů. Ony to babky o sobě vědí která se z kterou nemá ráda a proč, a taky vědí, co si ostatní o nich za jejich zády povídají, ale pokud je to za jejich zády, tak to neškodí, když se ty dvě dotyčný babky u nás sejdou a my s nima na něčem pracujem. Jsou od sebe jen tak důstojně distancovaný. Kdybysme jim jejich vzájemný pomluvy naservírovali a ještě je zveřejnili, aby i ti výborový předsedové slyšeli, jací jsou marnotratní budižkničemové, nedělalo by to dobrotu.
Ale i tahle chudák pomluvená babička díky svejm znovunabytejm znalostem nǀuuštiny velkou cenu. Ona je totiž velice inteligentní a má obrovskej cit pro jazyk. Dokáže gramatický věci vysvětlit hezky a přesně ví, co chceme zjistit, a na co se ptáme. Bohužel, je tohle dvousečná zbraň. Když totiž sama neví, spléhá na logiku, a odkejve nám klidně gramatickou strukturu, která je logicky správně odvozená podle něčeho podobnýho, ale jako taková se v normální nǀuuštině nevyskytuje. Musí se na ni opatrně. Ale jsme rádi, že jednu takovou máme.
Žádné komentáře:
Okomentovat