Když jsme přijeli do dhankutské kanceláře, uvítali se se spolupracovníkama Icchou a Lokendrou i s majitelema domu zjistilo se, že v přízemí se koná nějaká velká sláva. Iccha (který se raději píše starší transliterací Ichchha, ale vy jeho jméno vyslovujte prostě Icccha, s dvojitým „c“ s přídechem) to šel fotit, a vyzval mě, abych šel s ním. Nejmladší (tříletý) syn právě prodělával rituál „head-shaving“. To mu, jako správnému členovi klanu Raiů, jeho otec oholil břitvou hlavu, nechal mu na ni jen takovou malinkou šošolku úplně nahoře, oblíkli ho do svátečních ale prostých šatů s typickým vzorkem klanu Raiů, na hlavu mu dali „topi“, tedy čapku, jaké tady Nepálci tradičně nosí, a to hlavní mohlo začít:Posadili synka do pokoje, zapálili vonné tyčinky, porozkládali kolem něj obřadní parafernálie a pak k němu postupně přicházeli príbuzní a přátelé rodiny, umyli si v mističce ruce, pocákali rýží obrázek nějakého boha, pak nejmladšího syna, dali mu do topi pár růžových lístečků, na čelo mu nalepili špetku rýže a vyslovili mu osobní požehnání a blahopřání na cestu do života (třeba že má vystudovat, udělat doktorát, dobře se oženit, atd.) a pak ho obdarovali. Dávali mu většinou peníze, ale i oblečení nebo knížku. Brzo si k němu přisedli i jeho bratranec a sestřenice, a nechávali se taky obdarovávat, vychcánci. :-)
Iccha nebyl dobře obeznámen s digitálním foťákem, takže se nedokázal zvládnout fotografii do protisvětla. Ještě že mám s sebou vždy svůj kompakt, takže jsem pořídil pár fotek, na kterých je alespoň něco vidět. Ještě lepší by byly fotky z D50 na který mám pořádnej blesk, ale tu jsem nechal doma.
Pak nás všechny pozvali k obřadnímu hodování. Jedlo se drahé vepřové (byla zabíjačka) se zeleninou a samozřejmě rýží. Jídla bylo strašně moc a hostitelé nemilosrdně přidávali. Nejhorší bylo, když jsme asi hodinu po neplánované oslavě zjistili, že nám projektová dhankutská kuchařka navařila večeři, takže se jedlo zase. Sice už ne tolik, ale stačilo to, abych se pořádně přejedl. Celej večer mě pak bolelo břicho, bylo tvrdý a nafouklý jak balón. Nebylo bezbolestné polohy, kterou bych zaujmul, těžko se mi usínalo a měl jsem blénunk, jak říkává tatínek. Ráno se to nepříjemě odrazilo na stolici, takže jsem si řekl, že mi jednodenní půst nemůže uškodit.
Žádné komentáře:
Okomentovat