Martin měl nějaký vyřizování v Dhankutě (asi 100 km od Biratnagaru), takže mě mohl vzít s sebou. Arjun nám sháněl autobus, který by tam jel, ale nějak jim tu zdražili benzín, čili vyšlo skoro nastejno sjednat si taxíka. Takže jsme jeli taxíkem. Byl to na zdejší poměry velmi luxusní landrover (dokonce s pásama pro řidiče a spolujezdce), takže se do hor vydrápal hravě a předjel všechny autobusy, který měli se stoupáním hodně co dělat. Na ceště do Dhankuty byla v každým větším městě policejní kontrola. To vypadá tak, že na silnici stojí několikačlenná policejní hlídka se samopalama, zastavujou každý auto, ptaj se odkud kam jedou, proč, na jak dlouho, co vezou, atd. Jednou dokonce chtěli vidět i Martinovy osobní doklady (to prej ještě nikdy nechtěli). Taxikář se krátce po vjezdu do hor musel u jedný takový hlídky zaregistrovat, že vjíždí do hor. V horách a divočině se to totiž hemží maoistama a města a vesnice se bojí jejich útoku (Nedávno si vyhlídli právě Dhankutu). Tak to policie a státní armáda všechno střeží a chrání. Zostřeně kontolujou ale jen místní lidi. Turisti je nezajímaj, takže nám každá hlídka po pár slovech mávla že máme jet dál. Autobusy, který jsou plný Nepálců zastavujou na dlouho, klidně nechaj všechny vystoupit, prohledaj celej autobus i zavazadla cestujících, nevezou-li náhodou maoistům bomby, zbraně nebo munici. Nejostřejší kontorla byla na Bhedetarským horským pasu. 
Žádné komentáře:
Okomentovat