Každý čtvrtek je Dhankutě trh. Sejdou se tam lidi z blízka z dáli a nabízejí co mají. Je to pro dhankutské víceméně jediná příležitost koupit si čerstvou zeleninu nebo maso. Všechny fotky kromě té první pořídil Martin Gaenszle. Já mám s focením lidí na veřejnosti nemilou zkušenost z Drážďan s jedním namyšleným žebrákem. Od tý doby mi schází odvaha. Martin alespoň s některejma prohodil pár slov, čehož bez znalostí Nepálštiny nejsem schopen. Byly tu i lidi z Chintangu, tedy z území, kde kolegové nahrávaj chintangštinu, kam ale právě teď nemůžou, protože to je obsazený maoistama.
Na tržnici Martin navrhl, abych si koupil alespoň zdejší kokosové keksy, které si Sindy strašně oblíbila, kupovala toho na kila, a přivezla mi i do Kirtipuru ochutnat. Keksy jsem si koupil, takže jsem nebyl celej den o hladu, ale měl jsem keksy s čajem, což taky není špatný na uklidnění trávení. Čerstvě koupený dhankutský kokosový keksy mi chutnaly daleko víc než starší vyschlý a rozdrolený, jak jsem je ochutnal v Kirtipuru. Vy si určitě pomyslíte, že „hlad je nejlepší kuchař“, ale já jsem hlad neměl. Od rána do večera jsem neměl hlad. Pořád jsem měl co trávit ze včerejška.
Zbytek dne jsem hloubal opět nad pumským slovesem, jež má stovky rozličných tvarů. Mám dojem že jsem pochopil, proč se příznak druhé osoby objevuje i ve tvarech, kde na první pohled nemá co dělat. ale ještě toho hodně nechápu.
řezník
zelinář
Chintangské ženy 
Žádné komentáře:
Okomentovat