Dnešek byl opravdu dnem plným zážitků. Večer nějak přišla řeč na to, že Vijayův syn hraje na kytaru (na fotce to je ten s kytarou), tak jsme ho se Sindy po večeři poprosili, zda by nám nezahrál a nezazpíval pár nepálských písniček. Samozřejmě že jsem i já pak musel zahrát nějakou tu českou. Za chvíli si k nám přisedlo celé hotelové osazenstvo. Když jsem jim u jedný trampský, řekl, že se takovýhle písničky u nás hrajou u táboráku, hned to operativně vyřešili. (Venku na dvoře nebylo místo, protože se vedle hotelu na dvoře, kde byl dřív trávníček staví novej barák, takže byl táboráček na hotelové terase, kde vždy snídáme a večeříme.) Na fotce jsou zleva doprava: Sindy, Vijayova žena, kuchař, Vijayova dcera, Vijayův syn, [jména doplním pozdějc], Ajaya (Vijayův bratr). Majitel hotelu Vijaya na fotce není, přišel až později, kdy už byla taková tma, že se nedalo fotit (foťáček nemohl ostřit a na fotky si domýšlel podivné sněhové vločky). Všechny nepálský písničky jsem pohotově natáčel na MDčko :-), takže později budou ke stažení i OGGčka. Kuchtík uměl zpívat daleko líp než my všichni dohromady, a po dvou třech pivech předváděl na reprodukovanou nepálskou populární hudbu i perfektně improvizovaný free-style tanec. Bylo to asi něco mezi tradičním nepálským tancem, kozáčkem, latinsko-americkým merenge a něčím modernějším. Popíjeli jsme raksi a na úplný závěr (krátce před půlnocí) jsme si s Vijayou připili drahé whisky Red Label, která se na mě smála z exkluzivních výloh bezdaňových obchodů na letištích. Chutnala hodně podobně jako 18letá Glennfiddich. 
Žádné komentáře:
Okomentovat