Pak mi ukázali můj pokoj (č. 102), kde jsem se trochu umyl a pak jsem povečeřel na hotelovým balkóně s výhledem na večerní Kathmandu. S majitelem hotelu Vijayem a jeho bratrem Ajayou jsme se u večere smáli, že jsem tady v kathmandském údolí na úpatí kopce 1400 m nad mořem, což je výš než na hřebenech našich pohoří. Po večeři, znavenej dvoudenní cestou, jsem šel spát. Díky tomu že mě tatínek, jehož spolupracovnice byla na dovolený v Číně, připravil na to, že v těchto končinách nemají v bytech topení, mě to ani tady v hotelu nepřišlo divný. Pod dekou mi bylo za chvilku příjemě teploučko. Navíc jsem na svý koleji zvyklej spát v létě v zime při otevřeným okně a zbytečně netopit (aby nám - jak hrozili na nástěnce - nezvedli nájem), takže jsem se vyspal jako doma. 
Žádné komentáře:
Okomentovat