Uma Nath Sharma, Gomin manžel, mě pozval k nim domů, že abych je poctil svou návštěvou, že by mě i jejich děti rádi viděli, že u nich mám přespat a zítra mě zase odvezou zpátky. No nakonec proč ne, byla to jedinečná příležitost poznat, jak si žije na vesnici Taudaha (poblíž Kathmandu) typická nepálska rodinka. Uma, učitel angličtiny v pharpingské Higher Secondary School, a Goma (research assistant, študovaná lingvistka s přislíbeným místem docentky) si nežijou na nepálský poměry špatně - tipuju to na středně nadprůměrný postavení. Jejich dvě děti, syn Atal a dcera Anuja (jejíž jmeno se vyslovuje skoro jako naše české "Honza"), si mě oblíbili. Jelikož bylo Sven pro ně (jako ostatně pro všechny Nepálce) těmeř nevyslovitelným jazykolamem, začali mi říkat Dzerman Ankal ("německej strejda", ano tak zní nepálská angličtina). V předvečer jsme trochu blbli s dětma, s Atalem jsem se učil z jeho slabikáře a číst a psát nepálský písmo, on mě učil u tý příležitosti nepálský slovíčka, já ho zas anglický. Rodinka žije ve dvou pronajatých pokojích (kuchyň a obývák) v pěkném domku (na nepálské poměry). Koupelnu sdílí s ostatními obyvateli, jimiž jsou starší movití manželé, kterým patří celý dům, i s mnoha hektary okolních polí, jezírkem a několika dalšími domky a stavebními plochami, které pronajímají. Uma s Gomou mají povoleno uždibovat si z úrody tamních políček nějakou tu zeleninu pro vlastní potřebu. Je to asi tím, že Uma je dobrým přitelem syna těchto feudálů (na fotce je to ten bohatě oblečený [v bílé bundě adidas] s nalakovanými vlasy, Saroj Khadka). V těch dvou místnostech žijou ještě s dcerou Umova staršího bratra, která zove Durga Lamichhane. (Na fotce jsou všichni dosud zmínění, jak u nedalekýho jezírka, kam jsme se zašli podívat, házíme par drobků od večeře kachnám (super extra unikatní druhy, Pepo ;-)). Uma svou motorku odstavuje na chodbu [opět nechápu, jak to dělá když prší a je bláto]. V obýváku, kde mají knihovnu, komodu, stolek s počítačem (dokonce s přistupem na internet) a dvě postele, spali děti s Umou a se mnou, v kuchyni byla další postel, kde spaly Goma s Durgou. (Postele v Nepálu nemají matrace, jen pár dek, dohromady jen o málo tlustší než naše medvědice, na nich prostěradlo. Luxusnější hotelové postele, kde počitají se zhýčkanými hosty, mají matrace, ovšem ty se svou měkkostí vyrovnají třem dekám a dvoum prostěradlům.) Šlo se spát když se setmělo (zhruba v devět), vstávalo se krátce po rozbřesku. Po vydatné snídani v kuchyni na zemi mě Uma vzal s sebou do vesničky Pharphing, kde měl dopolední vyučování. Než začalo, zašli jsme se podívat do nedalekýho chrámu Dakshinkali, kterej naštěstí nebyl zaplaven věřícími ani turisty, jednak proto, že bylo ještě moc brzo ráno (asi půl sedmý), jednak pro to, že hlavní návaly jsou při oslavách, které se konají v jiné dny. Zatímco Uma vyučoval (od 0730 do 1050) pokoukal jsem po vesničce a dalších nedalekých chrámech i významných stavbách nechápaje proč obyčejně lákají tolik turistů. Zbytek času jsem se toulal nezkaženou přírodou. Když jsem se vrátil do Pharpingu, zašli jsme s Umou a jeho kolegou (taky angličtinářem) na čaj (samozrejmě s mlíkem a takovým tím kořením, jako když mi Šťopka tenkrát v Liberci uvařil másálu.) Pak mě Uma odvezl zase k sobě domů, kde jsme poobědvali a já s Gomou jsme se vypravili zpátky na univerzitu do kanceláře. Autobus, na který jsme čekali, nejel (nic neobvyklého), takže jsme si vzali taxíka, které tu nejsou drahé. (Cesta jak z Liberce do Jablonce vyšla asi na 50 rupií, tedy asi 70 centů, což je i na nepálský poměry snesitelný.) (Myslím, že aby si Němec udělal představu o tom, jak moc je pro Nepálce co drahý, musí si ceny vydělit deseti a myslet si je v eurech.) Další den jsem v kanceláři předal Gomě pro děti bomboniéru, kterou vezu jako dárek z Chemnitz a baťoh od Qatar Airways, o který jsem si prozřetelně řekl jedné milé letušce při letu z Dohy do Kathmandu vida že tam takové věci rozdávaj cestujícím s dětmi. Do baťohu mi letuška Simona přibalila od Qatar Airways ještě plátěnou peněženku, cestovní flašku na kolo, pastelky a sadu kapesních cestovních her, takový nejaký člověče nezlob se, mlejn, atd. ve velikosti obalu na CD. Takže jim to doma nezabere moc místa, a maj hned několik her, který si můžou hrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat