Když jsem dnes k polednímu čekal na kathmandském letišti na letadlo do Biratnagaru (mělo 3 h zpoždění), seděl jsem v čekárně a dělal si starosti o svoje zdraví. Měl jsem teplotu, a nevěděl jsem, co to je. Jestli to je začátek něčeho zlýho nebo jen obranná reakce proti obrovskému množství špinavého prachu, které jsem za těch pár dní v Kathmandu navdýchal. Přemýšlel jsem, zda odlet nezrušit a nevrátit se zpátky do hotelu, kde by mi zajistili velmi slušný lékařský ošetření, jakého by se mi jinde v Nepálu asi těžko dostalo. Po telefonickém rozhovoru s kolegou v kanceláři, jsme se shodli na tom, že nemusí být nic vážnýho, a že se můžu z Biratnagaru vrátit v případě nouze kdykoliv, protože lety mezi Biratnagarem a Kathmandu trvají slabou třičtvrtěhodinku a je jich několik denně. Po přistání v Biratnagaru mi už bylo mnohem líp, po teplotě skoro ani stopy. Na letišti mě čekal Arjun Rai (biratnagarský research assistant) a Sri Kumar (taky research assistant, pumský rodilý mluvčí). Sjednali pro mě rikšu, a zavedli ho na kolách do naší projektové kanceláře v Biratnagaru. Na fotce je Sri (ten u počítače) a Arjun. Centrální kancelářský počítač s vestavěným modemem 33,6 kbit/s, který se dělí o telefonní kabel s telefonem je stará herka, ale musí zvládá Windows XP, stříhá video, komprimuje (nerealtimově) do MPEGu, a archivuje je spolu s výsledky lingvistického výzkumu na DVD. Mým prvním a nejdůležitějsím úkolem v Biratnagaru bylo, sesíťovat tenhle počítač se servery lipské univerzity, na kterých má náš profesor zbytek projektového materiálu. Naštěstí byl časový posun mezi Německem a Nepálem na naší straně, a správce serverů byl na Lipské univerzitě zrovna přítomen, takže se nám asi po 20 mejlech roztroušených v úseku pěti hodin podařilo konečně zjistit, který věci je potřeba na univerzitním firewallu povolit, aby jsme z Biratnagaru měli přístup k ostatním datům. Nebyla to těžká práce, ale chtělo to znalosti, který nikdo z projektových lidí neměl. V Nepálu prakticky nikdo nerozumí počítačům. Jakžtakž počítačově a síťově gramotní (asi jako můj tatínek - toť zdravě, vážně myšlený odhad) jsou správci internetových kaváren v Kathmandu.
Když jsem dnes k polednímu čekal na kathmandském letišti na letadlo do Biratnagaru (mělo 3 h zpoždění), seděl jsem v čekárně a dělal si starosti o svoje zdraví. Měl jsem teplotu, a nevěděl jsem, co to je. Jestli to je začátek něčeho zlýho nebo jen obranná reakce proti obrovskému množství špinavého prachu, které jsem za těch pár dní v Kathmandu navdýchal. Přemýšlel jsem, zda odlet nezrušit a nevrátit se zpátky do hotelu, kde by mi zajistili velmi slušný lékařský ošetření, jakého by se mi jinde v Nepálu asi těžko dostalo. Po telefonickém rozhovoru s kolegou v kanceláři, jsme se shodli na tom, že nemusí být nic vážnýho, a že se můžu z Biratnagaru vrátit v případě nouze kdykoliv, protože lety mezi Biratnagarem a Kathmandu trvají slabou třičtvrtěhodinku a je jich několik denně. Po přistání v Biratnagaru mi už bylo mnohem líp, po teplotě skoro ani stopy. Na letišti mě čekal Arjun Rai (biratnagarský research assistant) a Sri Kumar (taky research assistant, pumský rodilý mluvčí). Sjednali pro mě rikšu, a zavedli ho na kolách do naší projektové kanceláře v Biratnagaru. Na fotce je Sri (ten u počítače) a Arjun. Centrální kancelářský počítač s vestavěným modemem 33,6 kbit/s, který se dělí o telefonní kabel s telefonem je stará herka, ale musí zvládá Windows XP, stříhá video, komprimuje (nerealtimově) do MPEGu, a archivuje je spolu s výsledky lingvistického výzkumu na DVD. Mým prvním a nejdůležitějsím úkolem v Biratnagaru bylo, sesíťovat tenhle počítač se servery lipské univerzity, na kterých má náš profesor zbytek projektového materiálu. Naštěstí byl časový posun mezi Německem a Nepálem na naší straně, a správce serverů byl na Lipské univerzitě zrovna přítomen, takže se nám asi po 20 mejlech roztroušených v úseku pěti hodin podařilo konečně zjistit, který věci je potřeba na univerzitním firewallu povolit, aby jsme z Biratnagaru měli přístup k ostatním datům. Nebyla to těžká práce, ale chtělo to znalosti, který nikdo z projektových lidí neměl. V Nepálu prakticky nikdo nerozumí počítačům. Jakžtakž počítačově a síťově gramotní (asi jako můj tatínek - toť zdravě, vážně myšlený odhad) jsou správci internetových kaváren v Kathmandu. 
Žádné komentáře:
Okomentovat