Včera večer jsem se ještě jednou pořádně zaposlouchal do Andriesových slov, co kdyby to zítra bylo naposled. Seděl jsem u počítače do čtyř do rána. Když poslouchám jeho slova, kterým jsem u Andriese nerozumněl, ještě jednou pěkně v klidu a sám, napadá mě, co vlastně znamenají, protože si vzpomenu na slovo z pracovního slovníku nebo náhodně zahlídnu někde ňáký slovíčko, který převedeno na Andriesova nářečí by mohlo znít tak jak on to vyslovuje to neznámý hledaný.
Ráno jsem samozřejmě zaspal. Probudil jsem se krátce po osmý, u Andriese jsem byl ve tři čtvrtě na devět. Byl malátnej, ospalej a myslím že i opitej. Takže jsme o penězích nemluvili. Říkal, že se necítí dobře, že dneska budeme pracovat zase jen do dvanácti. (Zatím jsme kromě pondělka, kdy jsem přišel až v 10 pracovali vždycky jen do dvanácti.) Pracovali jsme, ale brzo usnul. tři čtvrtě hodinky spal, pak se probudil a začal zase spolupracovat. Pak to šlo dobře. Pomáhal mi jeho mladší syn, kterýho jsem včera potkal u budky. Diktoval mi afrikánštinu sám od sebe a zadarmo. Měl jsem mu dát za to aspoň kokínko, ale nenapadlo mě to, když jsem odjížděl. Byl jsem překvapen. Andries mi vysvětloval horem dolem, afrikánsky i n|uusky že se mám od něj n|uuštinu naučit, abysme spolu mohli mluvit. Že to čím on mluví není !aukuský nářečí, jakým mluví jeho nevlastní dcera Ajnki (se kterou děláme v Upingtonu) ale krásný čistý =aenkuský nářečí. Mám se jím naučit mluvit rychle a tak bohatě jako on. V pondělí říkal, že mám určitě zase přijít, že si musíme projít ještě jednou vyprávění o N|ankusi, v úterý že bude na řadě příběh o Sisoovi, a ve středu že se mám snažit už mluvít já. Uvidíme. Můžu ho překvapit a v pondělí mu převyprávět příběh o N|ankusi. Je to pár vět, který se opakujou a jen lehce obměňujou. Už beztak umím skoro zpaměti.
Celý mě to utvrzuje mou domněnku, že ke smlouvání a protivnosti Andriese popichuje starší syn. Od něj byl dneska pokoj, protože ho zastoupil mladší, a stejně by to němělo smysl, když Andries o sobě dneska moc nevěděl. Jsem zvědavej, kolik z toho, co mi andries nasliboval, si bude ještě v pondělí pamatovat.
Odpoledne jsem měl možnost zajet s De Wittovýma do Upingtonu, kde jsem si koupil chleba, džus a vodu. Meloun jsem chtěl taky, jsou tu levný, ale byly vyprodaný. Mluvil jsem s Martinou, která v pondělí odjíždí do Olifantshoeku. Říkala, že se jí rozbil notebook, teda spíš baterka že už se nenabíjí. Tak doufá, že její informantka bude mít v domě elektřinu, aby mohla pracovat aspoň tak.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat