Jedna nehoda za druhou

Boural jsem. Už zase, a zase při couvání. Už je to asi měsíc, ale paní Grace jsem zničil plůtek před brankou domu, když jsem couval, ... jeepu se nestalo nic, ale železnej, betonem plněnej sloupek držící okrasnej řetěz před brankou se zlomil a celej položil. (Byl už hodně rezavej.)

A dnes, když jsem si couvnul, v postranním parkovacím pruhu, abych to naráz popředu vytočil, neuvědomil jsem si, jak je ten jeep dlouhej, a odchlípl jsem lak na autě za mnou. Laku jen co by se za nehet vešlo, ale odchlípl jsem — Koulí na vozejk. Bohužel se to nedalo spravit nějakým bakšišem, protože to bylo auto policejní (ikdyž vypadalo jako civilní, bylo detektivní).

Konstábl mě hned zastavil, a napřed jsem si myslel, že si dělá šoufky, ale ukázal mi průkazku, i odchlíplej lak, a vysvětlil mi, že nemám co platit, ale že musíme na policejní stanici sepsat protokol o dopravní nehodě. To naštěstí netrvalo dlouho. Vzal si můj řidičák a občanku, a řekl, ať jedu za ním. Na stanici jsme to sepsali, on si zkopíroval můj řidičák a občanku, nafotil si obě auta po nehodě, a moh jsem zase jet, ani ne za hodinku.

Bylo to ale nepříjemný zdržení. Škoda, že mi nevzali otisky prstů, rád bych věděl, jak to dělaj.

Zničil jsem si pracovní laptop

Dnes jsem si rozbil pracovní notebook. Potřeboval jsem něco zkopírovat na microSD v mobilu. Můj adaptér z USB na microSD je už hodně rozbitej, celej obal je pryč, zbyla z něj jen destička s tištěnými obvody a elektronikou. Pořád ještě funguje, ale zasunout do USB už se nedá. To jsem ovšem zjistil, až když jsem to do svýho USB cpal, a to tak neopatrně, že jsem cosi zkratovoval, pročež se mi v pracovním laptopu odpálil datovej bus USB. Zástrčky USB ještě dávaj proud, ale data už nepřenášej.

To je teď docela problém, protože většinu dat, se kterýma musím pracovat mám na externím USB disku. Tak teď honem, babo raď, Andries čeká, já nemám přístup k datům. Zavolal jsem teda Martině, aby pro mě přijela, protože Dewittům se do města zrovna nechtělo. Pak jsem zavolal Andriesovi, kterej se ze svýho třetího infarktu záhadným způsobem zase dostal, že teda bohužel dnes nemůžu přijet, že musím do města opravit počítač.

Uvažoval jsem o třech možnostech:

1. koupit adaptér z USB na FW, abych disk USB připojil na FW, kterej so doufám nepokazil


2. koupit external harddrive enclosure na FW, kam bych moh přendat svůj externí disk


3. koupit novej externí disk na FW a na martině laptopu si na něj zkopírovat data

Dojel jsem do města, a zjistil, že

1. takovej adaptér z FW na USB zde nikdo neprodává ani nedodává


2. jen v jediným obchodě měli harddrive enclosure na FW, ale ta vyžadovala 3.5" IDE disk, nikoliv můj 2.5" SATA, a navíc se enclosure připojujovala do počítače velkým konektorem FW, kterej to i napájí, a ne tim malinkým FW, jako jsem potřeboval.


3. externí disky na FW nikdo neprodává, protože jsou dražší a nikdo by je nekupoval.

Ale nevzdával jsem se. Technik v počítačový opravně zkusil kartu PCMCIA, která by mi dala další dva USB porty. Žel, nechodila. Počítač ji rozpoznal, ale nemohl si pro ní nainstalovat drivery, ani číst data z jejího USB. Asi jsem zničil v notebooku i datovej bus PCMCIA. Tak jsem teda řek, ať mi na tom mým externím disku zmenšej pártyšnu, a přikopírojou tam tu systémovou z notebooku, a řeknou tam těm mejm Windows, aby sebootovaly z druhý místo z první pártyšny, a pak ať mi ten externí 500 GB disk daj do počítače jako interní (místo toho 250 GB, kterej tam je teď). To naštěstí možný je, protože jak notebookův interní tak ten externí disk jsou SATA.

Musel jsem na tom externím ale smazat všechny filmy, který jsem tam měl, abych uvolnil místo. Nedalo se nic dělat. Nakonec jsem byl rád, že mi tatínek do Afriky koupil tak velkej externí disk, na kterej se všechno důležitý vešlo, a že problém šel vyřešit. — No, šel, zatím ještě nevím, povedlo-li se to. To zmenšení a překopírování nějakou dobu trvá, tak zatím čekám a doufám, že se to povede. Hlavně aby ten technik nic nezvoral. Na tý systémový pártišně mám data ještě důležitější než na tom externím disku.

To celý mi ale teď dělá dost čáru přes rozpočet, protože si asi budu muset koupit novej laptop už letos nebo po novým roce a ne jak jsem plánoval, až napíšu dizertačku. Takže Lukadlo, tatínku a Pepo, podívejte se mi po nějakým notebooku v rozmezí 1000–2000 €, nejlépe už s tou žhavě novou generací procesorů, teď jim nemůžu přijít na jméno. Podmínky (seřazeny od nevyšší do nejnižší priority):

1. Klapky Insert, Delete, Home, End, PgUp, PgDn rozmístěny v klasické šestici, jako na desktopový klávesnici.


2. Levej Ctrl v levým rohu dole. Nechci tam mít to Fň, to ať je třeba vlevo vedle toho Ctrlu.


3. Numerická klávesnice.


4. Rozlišení displeje nejméně 1920x1080 pixelů (full HD)


5. Dva velký fyzický disky, nejméně 5400/min, co nejvíc a co nejrychlejší RAM, co nejrychlejší procesor, čtečka SD karet, DVI out.

A samozřejmě WiFi (libo mi norma n) a Bluetooth, ale to je snad dnes už samozřejmost. Budu tam chtít anglický Windows, to si však už můžu zařídit pozdějc sám, to většinou při koupi nenabízej.

Tak hledejte. myslím, že moje první priorita vám výběr dramaticky zůží.

Rozumíte svým modlitbám?

Ředitelka SASI (South African San Institue) nás zase žádala o překlad nějakejch modliteb a sestavení slovníku. Odmítli jsme. Dvě modlitby jsme z babek vymámili minulej rok, a bylo to práce až až, a nikdo se nǀuusky nemodlí.

Ač se nemodlím, vytanulo mi kvůli tomu včera večer na mysli slovo zdrávas ze Zdrávas Marie. Uvědomil jsem si teprve teď, že je to vlastně zkrácené zdráva jsi Marie tedy v dnešní češtině: zdravá jsi, Marie, protože krátká přídavná jména už vyšla z módy.

Ruku na srdce, milí biblezpytci, kolik z vás vědělo, že Zdrávas Marie na nebesích je plnohodnotná česká věta s podmětem a přísudkem a nejen oslovení typu Nazdar Marie na nebesích (jak jsem jsi to až doposud vykládal).

Potřetí do Afriky

Dnes odlétám potřetí do Afriky. Balím teď na poslední chvíli. Mám na to ale škycle, takže jen dávám do kufru a odškrtávám. Letím s Egyptairem přes Káhiru. To jsem zvědavej.

PC AT 386 DX, 40 MHz, 4 MB RAM

Tam kde bydlím, jsme nemohli najít klíč od sklepa, někdo ho někam zašantročil, protože nikdo z nás do našeho sklepa jak živ nemusel. Teď jsme se ale rozhodli koupit si na sklep novej visací zámek a říct domovníkovi, aby starej zámek přeštípl.

Spolubydlící mi říkal, že ve sklepě, který léta nikdo nepoužíval, máme spoustu harampádí, který buď vyklidíme, nebo tam necháme těm, co tu budou bydlet po nás.

Byl jsem se tam podívat, a co to nevidí, oko mé modravé: Starej počítač PC Big Tower. Vypadal hodně staře. Dvě disketovky, 3,5" a 5,25", myš na COM portu, klávesnice s pětikolíkovým DIN konektorem, bez soudblasteru, ale nějakou síťovku na koaxiál měl. Knoflík TURBO a dvouciferný digitální displej na bedně mi napovídali, že to bude hodně starý. Nejvejš první Pentium spíš ale 486 DX, hádal jsem. Třiosumšestky přece už dávno nikde nejsou. Byl tam k tomu 14" noname monitor (ale s chlubivým nápisem „low radiation“!!!, myš, klávasnice, i nějaká tiskárna na LPT. Všechno zaprášený letitým prachem, opředený pavučinama.

Kruci, kraksna stará, zdalipak ještě chodí? Vytáhl jsem to vše kromě tý tiskárny k sobě do pokoje do čtvrtýho patra, omyl léty zažloutlý plast, rozšrouboval, vysál prach vevnitř. A co bylo v něm? Procesor AMD 386 DX! Nevěřil jsem svým očím. Jeden harddisk na 40ti-drátovým IDE s kapacitou 130,7 MB. Trident VGA karta, která má neuvěřitelných 512 KB. Na motherboardu čtyři SIMMy plně osazený paměťovejma modulama.

Když jsem to zapojil, a zapnul, koukám, jak se na displeji rozsvítilo 40 a jak se ťukavě kontrolujou necelé 4 MB RAM. Skočil jsem do BIOSu, a koukám, že se nám systémový ukazatel času poněkud přetočil na rok 1902 - tak jsem nastavil přesný čas, a rok 2009 (kupodivu to šlo). Pak jsem tu herku nechal bootovat.

Pochlubil se mi 64 KB cache paměti. Naběhl německej MS-DOS 5.0, smartdrive, německá klávesnice pod DOS, ovladač na myš, a už disk ze sebe zoufale kopal Windows 3.11. Paráda. Odklikl jsem dvě chybová hlášení, něco že se nemoh přihlásit do sítě, a pak už se na mě Windows smály. Je v nich nainstalovanej Microsoft Word 6.0 (v adresáři C:\WINWORD). Na disku pár zapomenutých dokumentů, jedna žádost o zaměstnání, jinak nějaký opsaný článečky o imperializmu a něco odborně chemickýho o barvivech.

DOS i Windows byly na tom disku nainstalovány 08.06.1995, nejnovější soubor na disku byl z léta 1996. Třináct let ten počítač nikdo nezapnul. Windows for Workgroups teď mají poněkud problém se současným systémovým časem. Na nově vytvořeným souboru mi hlásí datum „17.01.19:9“.



Jsem uchvácen. Jel jsem si koupit 3.5" diskety, disketovku na USB, kterou připojím k notebooku, abych mohl přenášet data, a zaběhl do Retro-Games obchodu koupit další dva IDE disky (kupodivu měli i jeden přesně takovej, kterej byl v počítači. Ten jsem vzal, stál 2 €) a ještě jsem přikoupil mechaniku CD-ROM na IDE (5 €), abych mohl třeba i něco vypálit na CD a přenášet po cdčkách, podaří-li se mi tam tu CD-ROMku rozchodit. Hrůza. Jedno CDčko má 5x víc než tam celej ten harddisk.

Tak teď si tam na ten novej disk zkusím nainstalovat Small Linux. (Speciální distro pro starý herky s pod 5 MB RAM.)

Hrací strojek

Včera jsem se byl podívat s MPI ve Wittenbergu po stopách Martina Luthera. Koupil jsem si tam Hrací strojek. Když jsem zjistil, s jakou melodií byl k mání, vůbec jsem se nerozmýšlel.



Je to fantastická věcička. Ještě pořád to obdivuju a furt si to pouštím.

Novej vynález

Mám další převratnej vynález.

Translationparty

Translationparty je automatický překladač vět z angličtiny do japonštiny a nazpět. Zadanou větu překládá opakovaně sem a tam tak dlouho, dokud nenalezne equilibrium, tedy větu, která přeložená tam a zpět zůstává sama sebou. Legrační je, nakolik se takové equilibrium liší od původní zadané věty. (Zkuste si)

Na okounu jsem založil klub, kde se můžete pochlubit, jakou překladatelskou perlu jste našli.