Nové kolo

Mám nový kolo. Weltrad.

MiKTeX 2.9

Já se z toho poseru. Tři hodiny tady downloaduju a instaluju MiKTeX 2.9 a na 99.9% instalace mi oznámí, že se mu nepodařilo něco udělat. Celá ta multigigabajtová srajda na disku nefunguje, není doinstalovaná a jenom její smazání trvalo 15 minut. Nevím v čem byla chyba asi mám tady v práci zaneřáděnej disk, takže zápis i čtení jsou tak pomalý, že instalátor asi ztratil trpělivost a vykašlal se na to. Zkusím DickCleanup a defragmentaci a zejtra tu instalační mašinérii rozjedu znova.

Rozchodil jsem Kazimíra

Kazimír mi zase chodí. Už jsem zjistil, v čem byla chyba. Nějak blbnul zdroj, a přídavnej disk. Když jsem zdroj vyměnil (měl jsem k němu dva zdroje) a disk vyndal, normálně se nabootoval. Jsem rád.

Jedna nehoda za druhou

Boural jsem. Už zase, a zase při couvání. Už je to asi měsíc, ale paní Grace jsem zničil plůtek před brankou domu, když jsem couval, ... jeepu se nestalo nic, ale železnej, betonem plněnej sloupek držící okrasnej řetěz před brankou se zlomil a celej položil. (Byl už hodně rezavej.)

A dnes, když jsem si couvnul, v postranním parkovacím pruhu, abych to naráz popředu vytočil, neuvědomil jsem si, jak je ten jeep dlouhej, a odchlípl jsem lak na autě za mnou. Laku jen co by se za nehet vešlo, ale odchlípl jsem — Koulí na vozejk. Bohužel se to nedalo spravit nějakým bakšišem, protože to bylo auto policejní (ikdyž vypadalo jako civilní, bylo detektivní).

Konstábl mě hned zastavil, a napřed jsem si myslel, že si dělá šoufky, ale ukázal mi průkazku, i odchlíplej lak, a vysvětlil mi, že nemám co platit, ale že musíme na policejní stanici sepsat protokol o dopravní nehodě. To naštěstí netrvalo dlouho. Vzal si můj řidičák a občanku, a řekl, ať jedu za ním. Na stanici jsme to sepsali, on si zkopíroval můj řidičák a občanku, nafotil si obě auta po nehodě, a moh jsem zase jet, ani ne za hodinku.

Bylo to ale nepříjemný zdržení. Škoda, že mi nevzali otisky prstů, rád bych věděl, jak to dělaj.

Zničil jsem si pracovní laptop

Dnes jsem si rozbil pracovní notebook. Potřeboval jsem něco zkopírovat na microSD v mobilu. Můj adaptér z USB na microSD je už hodně rozbitej, celej obal je pryč, zbyla z něj jen destička s tištěnými obvody a elektronikou. Pořád ještě funguje, ale zasunout do USB už se nedá. To jsem ovšem zjistil, až když jsem to do svýho USB cpal, a to tak neopatrně, že jsem cosi zkratovoval, pročež se mi v pracovním laptopu odpálil datovej bus USB. Zástrčky USB ještě dávaj proud, ale data už nepřenášej.

To je teď docela problém, protože většinu dat, se kterýma musím pracovat mám na externím USB disku. Tak teď honem, babo raď, Andries čeká, já nemám přístup k datům. Zavolal jsem teda Martině, aby pro mě přijela, protože Dewittům se do města zrovna nechtělo. Pak jsem zavolal Andriesovi, kterej se ze svýho třetího infarktu záhadným způsobem zase dostal, že teda bohužel dnes nemůžu přijet, že musím do města opravit počítač.

Uvažoval jsem o třech možnostech:

1. koupit adaptér z USB na FW, abych disk USB připojil na FW, kterej so doufám nepokazil


2. koupit external harddrive enclosure na FW, kam bych moh přendat svůj externí disk


3. koupit novej externí disk na FW a na martině laptopu si na něj zkopírovat data

Dojel jsem do města, a zjistil, že

1. takovej adaptér z FW na USB zde nikdo neprodává ani nedodává


2. jen v jediným obchodě měli harddrive enclosure na FW, ale ta vyžadovala 3.5" IDE disk, nikoliv můj 2.5" SATA, a navíc se enclosure připojujovala do počítače velkým konektorem FW, kterej to i napájí, a ne tim malinkým FW, jako jsem potřeboval.


3. externí disky na FW nikdo neprodává, protože jsou dražší a nikdo by je nekupoval.

Ale nevzdával jsem se. Technik v počítačový opravně zkusil kartu PCMCIA, která by mi dala další dva USB porty. Žel, nechodila. Počítač ji rozpoznal, ale nemohl si pro ní nainstalovat drivery, ani číst data z jejího USB. Asi jsem zničil v notebooku i datovej bus PCMCIA. Tak jsem teda řek, ať mi na tom mým externím disku zmenšej pártyšnu, a přikopírojou tam tu systémovou z notebooku, a řeknou tam těm mejm Windows, aby sebootovaly z druhý místo z první pártyšny, a pak ať mi ten externí 500 GB disk daj do počítače jako interní (místo toho 250 GB, kterej tam je teď). To naštěstí možný je, protože jak notebookův interní tak ten externí disk jsou SATA.

Musel jsem na tom externím ale smazat všechny filmy, který jsem tam měl, abych uvolnil místo. Nedalo se nic dělat. Nakonec jsem byl rád, že mi tatínek do Afriky koupil tak velkej externí disk, na kterej se všechno důležitý vešlo, a že problém šel vyřešit. — No, šel, zatím ještě nevím, povedlo-li se to. To zmenšení a překopírování nějakou dobu trvá, tak zatím čekám a doufám, že se to povede. Hlavně aby ten technik nic nezvoral. Na tý systémový pártišně mám data ještě důležitější než na tom externím disku.

To celý mi ale teď dělá dost čáru přes rozpočet, protože si asi budu muset koupit novej laptop už letos nebo po novým roce a ne jak jsem plánoval, až napíšu dizertačku. Takže Lukadlo, tatínku a Pepo, podívejte se mi po nějakým notebooku v rozmezí 1000–2000 €, nejlépe už s tou žhavě novou generací procesorů, teď jim nemůžu přijít na jméno. Podmínky (seřazeny od nevyšší do nejnižší priority):

1. Klapky Insert, Delete, Home, End, PgUp, PgDn rozmístěny v klasické šestici, jako na desktopový klávesnici.


2. Levej Ctrl v levým rohu dole. Nechci tam mít to Fň, to ať je třeba vlevo vedle toho Ctrlu.


3. Numerická klávesnice.


4. Rozlišení displeje nejméně 1920x1080 pixelů (full HD)


5. Dva velký fyzický disky, nejméně 5400/min, co nejvíc a co nejrychlejší RAM, co nejrychlejší procesor, čtečka SD karet, DVI out.

A samozřejmě WiFi (libo mi norma n) a Bluetooth, ale to je snad dnes už samozřejmost. Budu tam chtít anglický Windows, to si však už můžu zařídit pozdějc sám, to většinou při koupi nenabízej.

Tak hledejte. myslím, že moje první priorita vám výběr dramaticky zůží.

Potřetí do Afriky

Dnes odlétám potřetí do Afriky. Balím teď na poslední chvíli. Mám na to ale škycle, takže jen dávám do kufru a odškrtávám. Letím s Egyptairem přes Káhiru. To jsem zvědavej.

PC AT 386 DX, 40 MHz, 4 MB RAM

Tam kde bydlím, jsme nemohli najít klíč od sklepa, někdo ho někam zašantročil, protože nikdo z nás do našeho sklepa jak živ nemusel. Teď jsme se ale rozhodli koupit si na sklep novej visací zámek a říct domovníkovi, aby starej zámek přeštípl.

Spolubydlící mi říkal, že ve sklepě, který léta nikdo nepoužíval, máme spoustu harampádí, který buď vyklidíme, nebo tam necháme těm, co tu budou bydlet po nás.

Byl jsem se tam podívat, a co to nevidí, oko mé modravé: Starej počítač PC Big Tower. Vypadal hodně staře. Dvě disketovky, 3,5" a 5,25", myš na COM portu, klávesnice s pětikolíkovým DIN konektorem, bez soudblasteru, ale nějakou síťovku na koaxiál měl. Knoflík TURBO a dvouciferný digitální displej na bedně mi napovídali, že to bude hodně starý. Nejvejš první Pentium spíš ale 486 DX, hádal jsem. Třiosumšestky přece už dávno nikde nejsou. Byl tam k tomu 14" noname monitor (ale s chlubivým nápisem „low radiation“!!!, myš, klávasnice, i nějaká tiskárna na LPT. Všechno zaprášený letitým prachem, opředený pavučinama.

Kruci, kraksna stará, zdalipak ještě chodí? Vytáhl jsem to vše kromě tý tiskárny k sobě do pokoje do čtvrtýho patra, omyl léty zažloutlý plast, rozšrouboval, vysál prach vevnitř. A co bylo v něm? Procesor AMD 386 DX! Nevěřil jsem svým očím. Jeden harddisk na 40ti-drátovým IDE s kapacitou 130,7 MB. Trident VGA karta, která má neuvěřitelných 512 KB. Na motherboardu čtyři SIMMy plně osazený paměťovejma modulama.

Když jsem to zapojil, a zapnul, koukám, jak se na displeji rozsvítilo 40 a jak se ťukavě kontrolujou necelé 4 MB RAM. Skočil jsem do BIOSu, a koukám, že se nám systémový ukazatel času poněkud přetočil na rok 1902 - tak jsem nastavil přesný čas, a rok 2009 (kupodivu to šlo). Pak jsem tu herku nechal bootovat.

Pochlubil se mi 64 KB cache paměti. Naběhl německej MS-DOS 5.0, smartdrive, německá klávesnice pod DOS, ovladač na myš, a už disk ze sebe zoufale kopal Windows 3.11. Paráda. Odklikl jsem dvě chybová hlášení, něco že se nemoh přihlásit do sítě, a pak už se na mě Windows smály. Je v nich nainstalovanej Microsoft Word 6.0 (v adresáři C:\WINWORD). Na disku pár zapomenutých dokumentů, jedna žádost o zaměstnání, jinak nějaký opsaný článečky o imperializmu a něco odborně chemickýho o barvivech.

DOS i Windows byly na tom disku nainstalovány 08.06.1995, nejnovější soubor na disku byl z léta 1996. Třináct let ten počítač nikdo nezapnul. Windows for Workgroups teď mají poněkud problém se současným systémovým časem. Na nově vytvořeným souboru mi hlásí datum „17.01.19:9“.



Jsem uchvácen. Jel jsem si koupit 3.5" diskety, disketovku na USB, kterou připojím k notebooku, abych mohl přenášet data, a zaběhl do Retro-Games obchodu koupit další dva IDE disky (kupodivu měli i jeden přesně takovej, kterej byl v počítači. Ten jsem vzal, stál 2 €) a ještě jsem přikoupil mechaniku CD-ROM na IDE (5 €), abych mohl třeba i něco vypálit na CD a přenášet po cdčkách, podaří-li se mi tam tu CD-ROMku rozchodit. Hrůza. Jedno CDčko má 5x víc než tam celej ten harddisk.

Tak teď si tam na ten novej disk zkusím nainstalovat Small Linux. (Speciální distro pro starý herky s pod 5 MB RAM.)

Hrací strojek

Včera jsem se byl podívat s MPI ve Wittenbergu po stopách Martina Luthera. Koupil jsem si tam Hrací strojek. Když jsem zjistil, s jakou melodií byl k mání, vůbec jsem se nerozmýšlel.



Je to fantastická věcička. Ještě pořád to obdivuju a furt si to pouštím.

Ďažīŋa za'

Fdžale nja Zdariňuz busfer g zupňa me fadžaŕi. Mež zŋa žry ğa nja pirı zŋa fyfamdži'ⁿ Pupīğe (du ňa ba'z) era Zdariňufı furere ňaxu ğenelēdğe Fure e dzarwo tupo ňamuŋ blupïreŕı Ňusave e ňaxu šēlryfu'zd. Blaň za ŋo marīpī ša Zdarıňu da'ď dlēfī durığ džezo zza ŋmwo. Gtiž ňzŋa břyraŕı ğa nja, břachlēr ňzaŋ Zdariňufı ŕadzğī tyňeruğ z fırŋo Ňē dloxŗıfī pōğ. Ebuzdurağ zğodadžja nrofī řadzğı e ŕīğē zeŋī fırmu'zťı. Ňa'mwo ňa mebīžo zaŋ tu pruğo y z břağreta'ŋ. Oğēza'r zaŋ Zdarıňufı gjıxo Tī ımala Vulŋ taz Tuňdža'ŋ. Nudz xu seŋňmeŗe. Tmaz nu ňı bodžī'ŋ.

Buduŋ zŋa žry me xŕıžďa o tuzďıxufī tļēxı, deŋ zŋa dluho prpŗi e zasmēnırı za deŋ z değufīŋ ubufīteŋīn ğrodžymwo, gtalaň deŋ pır s nenymğwo e prpmoŗ deŋ z mēŋe. Se ğlēdğu zŋa žrı tēŗ tu belğo, za'rı zŋa zı me refidžğo e sebērırı zı'. Ňē saramwo tīŋğo e Zdarğu zı ŋude'r dzikaladı s neŋkufīŋ depēğa'ŋ, xazğı fujarı. Truwoxu zŋa bufīterı. Vıblēfňaŗ u zfī dzazďa tu Ļozğa, u břēdarzdfī a ňē zaŋ nu bufıblēfňar u Neňğufı, u duŋ, dzu me du ŕīğerı nuňa luťidža e u nīğ břadğusīğ buğosağ zasmēfıd za břaz ymsalē'ⁿ. Değy ňzaŋ no řağr u duŋ, ša tu pruğo bīžo džazğı u mežığ fadžaljīğ zxōzgēğ. Du f jaŋ fspuťiru sfňatefu'zd. Ňa'mwo nu du ezi oğēšo e břarušīŋ. Tužrı zŋa ež k nīŋo tuŋo, ğta njar Zdarğu sebelğufeŋī ğuru e daŋ zŋa za me ļuzrwodžamwo břīňanja upňerı değ, epı za meža xloťa y pŕıhe dzu maňfīdz tudīğerı. E ğfırğo zŋa f duŋ upňaďī zadļferı, era ma břīrıž truwoxu. Bubřērı zŋa zı tupļuwo mudz e xazğī zmı e ļuzruwodžırı za.

Zu'fe ňzaŋ oraxr tu buztara', břyžra ny ļuztuwošamē zŋzğe. Utbufňatar ňzaŋ epi du fytlšar, ša za saňdle seza ofyťīŋa e ša ňazdrı za mēŋ pota hďī'ŋ, nōšaŋa f bēdağ mapu u fīğamto zburo zbē'n. Xma'ⁿ dzu ňzaŋ du utazreŗ, tuzder ňzaŋ zdleğ, ša ňzaŋ du břachmer e Zdaryje fybrežiŗ, bluduša si bud ďīn dzoseŋŋan žrēfa'ŋ nuchr břadzdefy'ŋ dzuğuryv, sedïŋdzu ňē zaŋ bunīžrar zbīž me baddıŋğ maž me zağz. Era ož zaŋ du mahďar lusnesēfe'n e džağer ňzaŋ ež dzu um me du ŕağma. Değ ňzaŋ uzmoŗ.

Lēmu ňzaŋ duxu rydufeŕ ňažďa fīdz, bluduša mabuzrer zŋzğo ejy aneňr, e ož ňzaŋ no sedžer bzē'ⁿ oğry'joňīdzī ane'ňr. Mežďazďī ňzaŋ xu mautazreŗ. Ŕīğer ňzaŋ zı, ša za nuzī usfe'ŋ um. E madlfaru truwoxu, e tu blēdza ny břyžar aneňr, ša za ŋu bu dī ŋī zŋzdza değ ğlēsja zberu, e me ğumdzı aneňro ny ňažďa buzrer bozo. Mebzer du ŕadzğīŋı zrufı e ŕağ, epiğ du fyxōxrıŕ. Du za nı rīpıru. Degša za upe nudz ďažīŋa ňeg za f bēdag potaŋ zburo nyrufe'n.

Tlšarı zŋa za se ļodza

Fdžale fadžaļ ňzŋa seza bırı v belğo e ğuoŕırı e bufītarı zı. Beğ ňzŋa zı raxrı tu 'lēfı, e tlšary za se ļodza e xlērı zı s blzdeŋe'. Ož ejı břazja mafīŋ, dzu ňzŋa zı dzaruo du tupo vıblēfňaŗı. Zdaryňu zğrētē bīzjıdžğı blu zfī ňesyğufī ğolsı' mapu bīža' dağzdy. Břanýžrarı zŋa me'ⁿ peňğwo u 'mo e mudzı fa ğtalī ɦdza nï'ⁿ ğumtle'zd nası [ç] e [χ] epi zi du njarı šēdzı' me džaŋ bludzfydžufe'ⁿ.

Zdavemuz Zderıňuz Emtlao Nedız

Me kaňz.ta' ňzaŋ za zasmēŋıŗ s ňa'jīŋ Ŕağaŋ. Tmaz ňa duŋo za'ŋnēdzd' tjī. Ňa u medzeŗī ļuğ nredžī maž ňē e zdotuňa jaŋdžyŋo ňeğu dzıšī ňesığ. Zhēzīŋa za džezdu, huťīŋa truoxu tu mudzı belğaŋ e bufītēŋa zı. Bīžaŋa zı zŋzğı ı aneňŗı e buŕē'ŋ me zzapa nızrīŋa'. Nızrīŋ, ša za zburo plsu fızbīŋa'. Nēŋ ļetu'zd. Ňa du bublfā ut nīxu ļuzğuto za Zujwo dzo ňzaŋ za seza senyrufe'ň.

Koupil jsem si Oregon 300

Tatínek s Lukášem mě tak zblbli s GPSkama, že jsem si ji opravdu koupil. Samozřejmě že na hraní a geocaching, ale zdůvodnil jsem si to tak, že ji do Afriky potřebuju, abych mohl zjistit souřadnice míst, kde se nacházejí mí Nǀuuáci. Koupil jsem si výběhový model Oregon 300. Rozhodl jsem se nepočkat až se na trhu objeví nová vlajková loď Oregon 550. Bude totiž stát dobrejch 500 € a bude třeba k ní dokoupit ještě mapu. Byl jsem odhodlán koupit si Oregon 200 za 350 €. Ale přišel jsem v Lipsku do obchodu, a tam model 200 neměli. Měli tam ale Oregon 300 zlevněnej na 300 €, a 400t zlevněnej asi na 390. Podrobnější zkoumání ukázalo, že u 400t je toho za tu stovku navíc zatraceně málo. Koupil jsem si tedy Oregon 300 a hned jsem si koupil ještě TOPO Deutschland V3 a držák na kolo. Pak jsem zaběhl do Saturnu, kde jsem si ještě za pětku koupil microSD 2GB a za 50 € nabíječku se čtyřma ysokokapacitníma NiMH baterkama (2850 mAh). Takže mě celej špás stál bezmála 600 €. Což byla pro mě maximální únosná částka, kterou jsem byl ochoten za GPSku dát. Nu, teď ji mám, takže nezbývá než vyrazit do terénu.

Udivilo mě, jak v Lispku nebyl problém sehnat GPSku. Vyjel jsem do města a za hodinu jsem se vrátil se vším všudy. Asi proto, že jsem si nekoupil žádnej super extra high-end model, jako to obyčejně děláváme, ale prostě něco mainstreamovějšího.

Líhnou se mi třesavky

Mám v pokoji třesavku. Má pavučinu přímo u okna, kam jsem jí lákal kořist stolní lampičkou, když bylo otevřený. Pak za ní na pár dnů přišel sameček, a svou práci odvedl dobře. Samička se asi za dva týdny s nadutým zadečkem stáhla na odlehlou stranu pokoje, nade dveře. Tam nakladla vajíčka, od kterých se asi 3 týdny nehla. Kořisti tam nepochytala tolik jako u okna, ale neumřela hlady. Dneska už vajíčka nevypadaj jako vajíčka, ale jako malí pavoučci. Myslím že za den nebo dva se rozutečou. Dnes odpoledne jsem je vyfotil ještě všechny pěkně pohromadě:

Postel postavena

Konečně stojí postel. Nebylo lehký ji postavit, ale zvládli jsme to. Stáhl jsem si k ní na internetu originál návod (je to IKEA Fjelldal) a poprosil kamaráda Petra aby mi přišel pomoct. Pak už to šlo raz dva. V pátek to ještě oslavíme. Do tý doby už bych měl mít všechny věci uklízený tam kam patřej.

Útržky z kalendáře

Pepa mi koupil k vánocům trhací kalendáříček na rok 2009. Každej den je da zadní stránce lístečku něco napsáno. Dnes to byla myšlenka nad kterou jsem se pousmál:

Um mit einem Mann
glücklich zu werden,
muss man ihn sehr gut
verstehen und ein
bisschen lieben.
Um mit einer Frau
glücklich zu werden,
muss man sie sehr lieben
und darf gar nicht
erst versuchen,
sie zu verstehen.

Blog pro kamennou stavebnici kotvovou

Rozhodl jsem se z kamenné stavebnice kotvové postavit a nafilmovat postupně všechny stavby. Založil jsem si na to zvláštní blog. Zatím mám nafilmováno prvních pár cvičebních stavbiček z návodu pro stavebnici č. 2.

Blog bude v angličtině, ale bude hlavně obsahovat animovaná videa všech staveb podle původních návodů ke stavebnicím. Psaných příspěvků bude pomálu.

Vánoční hraní s vláčkama

Hrál jsem si hodně s vláčkama. Bylo kolem nich ale takovýho shánění a ježdění, že nezbyl čas ani zabudovat nakoupené osvětlení vagónků ani otestovat řízení počítačem. Jen tak tak jsem s Lukášem stihl natočit video. Stalo se hitem dne na Youtube, což mě velmi potěšilo.

Chytřejší Lukáš uploadnul video pod googlu libějším názvem, takže ho pod jeho účtem shlédlo mnohokrát víc diváků. Ten pravý originál videa je samozřejmě pod mým účtem. Jmenovalo se dřív Šimon 2008, protože tak jsem postavené kolejiště pojmenoval. Teď už jsem to taky přejmenoval na měco vyhledatelnějšího, ale ke hvězdám českého youtubového nebe vystoupala Lukášova kopie. Zde můžete shlédnout samozřejmě to původní videjko, kterému patří všechna ta sláva:

Lukadlo si založilo blog

Lukáš si založil blog. Přeju mu hodně zajímavých příspěvků a ještě víc vděčných čtenářů.

Lehce nabyl, lehce pozbyl

Od ledna budu dostávat o něco vyšší stipendium. To potěší. Furt mi ale zbyde míň peněz než doteď, když teď platím pojištění. A za pár měsíců mi stipendium asi zase klesne, protože se výrazně změnil kurz libry. Je teď skoro stejně jak euro. Takže v grantu slíbená suma liber na třetí rok se nám smění v mnohem míň eur než jsme čekali a nezbyde na stipendia a v Africe budeme mít taky míň peněz na projekt.

Výpravy do Botswany

Někteří botswanští celníci jsou nebezpeční blbci. Hodinu jsme se na jedný takový celnici s nima vadili. Málem nás nepustili, protože mě obvinili z falšování pasu. Napsal jsem totiž do vízovýho formuláře národnost German což se ani trochu nepodobalo tomu Deutsch v pase. Taky se jim nelíbilo, že nesouhlasí v pase uvedený Liberec s Czechoslovakia. Inu proto, milí celníci, že v pase je město narození, ale formulář požaduje stát narození. Vysvětloval jsem jim, že Liberec je město v Čechách. Jejich bystrý velitel to hned napodruhý pochopil a uvěřil. Proč jedete do Tsabongu? Co tam chcete? Najít jednu starou babičku. Jak se jmenuje a kde bydlí? Víme jen, že se jí říká Platkop (placatá hlava) a nevíme kde bydlí. To tam právě jedeme vypátrat. Ne, pánové, to tam nejedete vypátrat. Uveďte plné jméno a adresu osoby, kterou jedete navštívit. Ždímal jsem ze svých poznámek poslední kapky informací. Bydlí ve čtvrti Mokhodustadt, poblíž školy, povídám jim. Žádná čtvrť Mokhodustadt ani škola v Tsabongu není. A to vaše Platkop taky nezní jako pravé jméno. Uveďte plné jméno, příjmení a přesnou adresu. Ona prosím nemá příjmení (to křováci nemají). Jaktože nemá příjmení? Každý náš občan má jméno i příjmení! Ó, ano, promiňte, vlastně má. Mám ho tu napsané v poznámkách, nějak jsem na to zapomněl, podívejte. Ukázal jsem jim v poznámkách z minulé výpravy příjmení někoho úplně jiného, které vypadalo dostatečně botswansky. A hle, bydlí hned vedle školy. Název ulice ale opravdu nevím. Ale už babčino nové botswansky libozvučné příjmení připisuju do našich vízových formulářů a jako adresu píšu Mokhodustadt, hned vedle školy. No, my vám, pánové, ani trochu nevěříme, ta adresa je naprosto nedostatečná, ale pustíme vás. Ale to si pište, že si to všechno ověříme. A koukejte bejt v půl pátý zpátky. Celnice je pak zavřená a vízum máte jen na jeden den. Ještě než jsme si prohlídli orazítkovaný pasy, celníci už hltali další díl 7de Laan, afrikánskou obdobu Lindenstraße. Jo, vy si to tak určitě ověříte. Vogoni. (První osoba který jsme se v Tsabongu vyptávali řekla: … a kterou školu myslíte? Máme tu tři. … Jó, v Mokhodustadtu, tak tam je jen jedna …)