Stránky z deníku I

Ráno v půl devátý jsem se přijel ubytovat u De Wittů, asi 1 km před Louisvale. Vybalil jsem si věci, sbalil nejnutnější a vydal se k Andriesovi. Byl doma s vnoučaty. Sotva jsme začali přepisovat jeden z textů, který namluvil před lety, ukázalo se, že je nespokojenej, protože neví, co tu s Tomem vlastně děláme, proč se nevrátili Chris a Nigel (kteří před lety natáčeli Andriesovy texty), proč mu platím míň než oni. Tak jsem to všemožně dovysvětlovával, ačkoliv jsem myslel, že jsme mu to všechno řekli už když jsme u něj byli před týdny na návštěvě celej tým. Vnuk, který umí anglicky to překládal a tak vyvažoval mý neznalosti afrikánštiny. Vypadalo to, že Andries se mnou na konec nebude chtít pracovat. To, co mu můžu platit mu bylo málo. Mám pro něj v rozpočtu 150 R na den práce, 100 R na půlden. Chris mu platil 200 na den, 150 na půlden. Pak si stěžoval, že mu neplatím jídlo, protože, když pracoval s Chrisem, dostával najíst. Nakonec jsme spolu ten půlden odpracovali za 100 R, protože jsem říkal, že musíme platit všem informantům stejně, ale atmosféra to byla napjatá a nejistá, a vůbec to nevypadalo na 3 roky spokojené spolupráce. Řekl jsem, že o tom stejně nemůžu rouhodovat, a že se musím poradit s Tomem. Než jsem odešel, říkal ještě, že proud taky není zadarmo, a že když tam sedím se zapnutým laptopem, musí to platit. Vysvětloval jsem, že laptop za celej den nespotřebuje tolik kolik uvaření obědu na elektrický plotýnce, ale marně. Ještě než jsme se rozloučili, žebronil na mně vnuk pár randů na limču nebo tak, vždyť mi byl taky nápomocen. No, ano, peněženka je ale už kdesi hluboko v baťohu, uvidíme zítra. Totsiens.

Večer jsem koukal do rozpočtových tabulek v Excelu, jak to kolegové v Upingtonu zaonačili, že platěj babkám i jídlo. Maj na to denní paušál 15 R, něco nakoupěj a uklohněj. V Upingtonu se to dá, tam se dá na každým rohu něco koupit, třeba půlka pečenýho kuřete ve stánku a i vaření se ve třech nebo čtyřech lidech líp zvládá. Nevím jak to nakonec vykážou na účtence, protože jídlo pro informanty jaksi nebylo plánovaný. Ale řekl jsem si, že to není moje starost, za to může částečně Tom, že je nenaplánoval a částečně Chris, kterej Andriese stědře živil (zatímco babkám v Upingtonu prej platil o dost míň než my).

Usmyslel jsem si, že 105 R týdně (7 × 15) musí Andriesovi stačit i na jídlo a elektřinu. Jídlo ať mu koupěj vnoučata a uvaří dcera. Možná budu Andriesovu vnukovi taky něco dávat, když mi bude nápomocen s afrikánštinou.

Pak jsem ještě zpracovával natočený text, vytvořil IMDI s metadaty o nahrávce, zapisoval v jakých časových úsecích se v nahrávce mluví a přepisoval z bločku spěšnou transkripci do počítače.

Manželé De Wittovi jsou hodní, předplatil jsem pobyt na týden, doufaje, že to s Andriesem přeci jen nějak půjde. Přinejhorším bych mu musel platit víc a pracovat s ním kratší dobu.

Usínal jsem pln obav a ponaučení pro plánování výzkumných projektů.