Dneska jsem podruhé přijel k Andriesovi včas Vyhrabal jsem se z postele už v sedum, a v půl osmý jsem nasedl na kolo a vyrazil. Jelikož mi pan De Witt dojednal termín s policejním vyšetřovatelem na desátou, měl jsem s Andriesem jen kratičkou hodinku a půl práce. O to intenzivnějc jsme oba pracovali. Myslím, že čas, kdy tu Afrikánštinu zvládnu bez pomocníka se blíží. Dneska tam stejně nebyl. Jel prej navštívit rodiče do Upingtonu. Myslím že mi to včera oznamoval, takže nic extra podezřelýho. Vysvětlil jsem Andriesovi, že se mi ztratilo hodně projektovejch peněz, a že to musím nahlásit na policii.
Ve třičtvrtě na deset jsem už byl zpátky u De Wittů, pan vyšetřovatel přijel v deset. Všechno jsem mu to vysvětlil jak se co stalo, říkal jsem, že vlastně přesně nevím,, zmizeli-li peníze včera, protože mohli taky zmizet předevčírem, kdy jsem taky nahrával v kuchyni. Prostě že jsem je naposledy kontroloval v pondělí.
Zajeli jsme s panem vyšetřovatelem k Andriesovi, aby viděl kde bydlí, pan policejní krátce promluvil s jeho dcerou i s Andriesem, říkal, že se mnou jen projíždí místa, kde jsem se v posledních dnech zdržoval, že jsem ztratil peníze, a že ještě musí promluvit s tím klukem co mi pomáhá. (Teď už zase nevím, jak se jmenuje. Myslel jsem, že to je Jon, nebo Jan, ale pak to bylo stejně něco jinýho.)
Zajeli jsme zajeli zase k De Wittům, pan vyšetřovatel si zapsal moje telefonní číslo, i číslo na De Wittovi, kam mi pozdějc odpoledne volal registrační číslo policejním nahlášení ztráty peněz. Říkal, že z to nejspíš vyšetřovat nebudou. Myslím, že bude ta policejní zpráva stačit na MPI jako potvrzení, že jsem o ty peníze skutečně přišel. Ještě mu musím příští týden zavolat, aby mi tu zprávu faxnul nebo abych dostal něco do ruky. Třeba to pak díky tomu nebudu muset na MPI zaplatit.
Odpoledne jsem pak pilně zpracovával dnešní zápisk, rozumím n|uuštině zase o něco líp.
Paní De Wittová včera celej večer a dneska celý odpoledne vařila a pekla asi pro 200 lidí. Kostel slaví 75. výročí založení a paní De Wittová to celý zásobuje jídlem. Upekla parádní sladký pečivo, a pak plechy a krabice něčeho těžkýho, voňavýho. Dala mi i k večeři talíř zapečenejch brambor se šunkou a sýrem, velmi podobnejch tomu, co známe z Liberce. Pak to s panem De Wittem, služebnejma a mnou naložili do auta (pick-upu), kterým přijel syn na návštěvu, a naložili ještě vozík. Odjeli a dovolili mi pobýt na internetu.
Snažim se právě stáhnout Pear Stories, který možná s Andriesem projdu, je známej lingvistickej stimulus pro vyprávění.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat