čtvrtek, ledna 31, 2008
Bahncard se rentuje od 438 € ročně
Chytře si to hoši od Deutsche Bahn vymysleli. Jejich systém slev je tak komplexní, že se v něm nevyznaj ani jejich odborní pracovníci, natož pak jejich zákazníci. Bahncard 50, poskytující 50% slevu na vše, je už tak drahá, že se mi na těch mých pár jízd který projedu než zase poletím do Afriky, nevyplatí. Počítal jsem to. Bahncard 50 se vyplatí někomu, kdo ročně dá za dráhu alespoň 438 €. BahnCard 25 poskytující slevu 25 %, se vyplatí teprve od 440 €, takže se vlastně nevyplatí nikomu, protože kdo si koupí dvakrát dražší BahnCard 50, jezí už od 438. eura za polovic. Kdežto ten s Bahncard 25 teprve od 440. eura jezdí za tři čtvrtiny ceny. (Ovšem má možnost to kombinovat s jinejma slevama, takže tenhle výpočet není až zas tak směroplatnej.)
Kazimír má novej harddisk
Kazimírkovi už přišel disk. Samozřejmě že ho doručili ne mě, ale sousedovi, kterej bydlí na stejný koleji, jen o 4 čísla vedle. Naštěstí se mě předvčerejšího večera dovolal, a disk mi předal.
Disk chodí dobře, byl hned správně rozpoznán a ani se nijak znatelně víc nezahřívá. Namlouvám si, že teď je Kazimír o něco rychlejší. Asi je. Rozhodně mám teď víc místa, abych měl jak Windows XP tak Fedoru 8, a možná ještě Ubuntu, ale to zatím neplánuju instalovat.
Disk chodí dobře, byl hned správně rozpoznán a ani se nijak znatelně víc nezahřívá. Namlouvám si, že teď je Kazimír o něco rychlejší. Asi je. Rozhodně mám teď víc místa, abych měl jak Windows XP tak Fedoru 8, a možná ještě Ubuntu, ale to zatím neplánuju instalovat.
pondělí, ledna 28, 2008
How to terminate explorer.exe
- Click on Windows Start button and click on the item you normally use to shut down Windows. (Menu item name depends on your configuration, so I don't know.)
- Press and hold the keys Ctrl+Alt+Shift on left side of your keyboard and additionally press with left mouse button on button Cancel.
To terminate explorer.exe is necessary if you want to edit some critical system files which are used by the process explorer.exe and therefore blocked for all kinds of manipulations.
If you want to run explorer again, press Ctrl+Shift+Esc. Windows Task manager will appear. There you may execute explorer.exe again through File/New Task (Run...) and typing explorer.exe.
I stumbled upon this procedure here. Thanks go to Mofi.
neděle, ledna 27, 2008
Unicode, unicode, proč tě programátoři nechtějí?
Dlouho, dlouho už hledám textový editor, který by podporoval Unicode. Mám teď na mysli editory neformátovaného textu, prostě něco jako Poznámkový blok ve Windows XP. Jen použitelnější. Vývojově nejdále jsou na tom editory, které používají programátoři. Textových editorů jsem zkoušel hodně. Nejblíže mým požadavkům je Emeditor a UltraEdit 32, který ale zase neumí moc s Unicodem. Chtěl bych takovou kombinaci toho nejlepšího z TextWrangleru a UltraEditu.
Editor, který potřebuju, musí umět:
Byl jsem vzhůru asi do půl čtvrtý, a hledal jsem jak tuhle blbost obejít. Našel jsem.
Rozhodně nechápu, proč ještě svět nepřešel k obecný kódovací normě UTF-32. Já vím, že je to pro naši latinku neekonomický. Ale to je jako by Američani lpěli na 7-bitovým ASCII, s odůvodněním, že kódovat jejich 2 × 26 písmenek osmi bitama je neekonomický. Tak teď když mají národy píšící latinkou víceméně vystaráno, tak nechtěj přejít na UTF-32. Proč kódovat jeden znak 4 bajtama, když stačí jeden nebo tu a tam dva?
Editor, který potřebuju, musí umět:
- Regular expressions
- Zobrazovat texty volitelným (tedy i nepropocionálním) unicodovým písmem
- Skriptování, např. v JavaScriptu
Byl jsem vzhůru asi do půl čtvrtý, a hledal jsem jak tuhle blbost obejít. Našel jsem.
Rozhodně nechápu, proč ještě svět nepřešel k obecný kódovací normě UTF-32. Já vím, že je to pro naši latinku neekonomický. Ale to je jako by Američani lpěli na 7-bitovým ASCII, s odůvodněním, že kódovat jejich 2 × 26 písmenek osmi bitama je neekonomický. Tak teď když mají národy píšící latinkou víceméně vystaráno, tak nechtěj přejít na UTF-32. Proč kódovat jeden znak 4 bajtama, když stačí jeden nebo tu a tam dva?
čtvrtek, ledna 24, 2008
Příkazovej řádek má navrch
většina programů, které používáme mají grafické uživatelské rozhraní, tzv. GUI (Graphical User Interface). Vypadá to hezky, je to přehledný a člověk jaksi hned intuitivně ví, co má dělat.
Linuxákům není cizí primitivní CLI (Command Line Interface) neboli příkazový řádek. Ano, ten příkazový řádek, kterého se všichno od dob Windows 95 tak moc štítíme.
Pracuju ve Windows XP, a v posledních dnech jsem si uvědomil, jak ohromě mocný nástroj příkazový řádek je. Stál jsem před úkolem, vyextrahovat zvukovou stopu asi ze dvou tisíc souborů MPEG-2 vnichž byly uloženy jako AC3, které pak bylo nutné převézt do WAV.
Dvě hodiny jsem sháněl a zkoušel Freeware a Adware programy na podobný úkol. Říkal jsem si, že něco takového přece musí existovat a musí to být natolik jednoduchý, že i moje kolegyně bude vědět kam tam kliknout. Našel jsem hrstku programů, které se tvářili jako že by to mohli umět, ale neuměli. Většinou to skočilo 1 KB velkým wavíkem, který nešel otevřít.
Musel jsem tedy sáhnout ke komplikovanějším, ale standardním freewarovým nástrojům. DGIndex, umí oddělit zvuovou stopu od vidoestopy (demuxing). BeSweet umí převést AC3 do WAV. Jenže v nich to jsou úkony poněkud komplexní, a provádět je v GUI by u takového množství souborů nebylo pranic příjemného.
Proto jsem byl rád, že jsem k oboum programům našel podrobný popis jejich CLI, tedy návod, jak s nimi pracovat pomocí příkazového řádku.
Pak už jsen stačilo si v Total Commanderu zkopírovat jména a cesty souborů, které je potřeba překonvertovat, a v inteligentním textovým editoru z nich za pomoci regular expressions nadělat 2000 povelů do příkazovýho řádku. To vše uloženo jako dávkový soubor .bat a spuštěno z příkazového řádku ty zvukové stopy MPEGů (přes noc) vyextrahovalo. Stejným způsobem jsem nechal 2000 souborů AC3 překódovat do WAV.
Uvědomil jsem si, kolik hodin práce strávených u programu s grafickým uživatelským rozhraním to ušetřilo.
Linuxákům není cizí primitivní CLI (Command Line Interface) neboli příkazový řádek. Ano, ten příkazový řádek, kterého se všichno od dob Windows 95 tak moc štítíme.
Pracuju ve Windows XP, a v posledních dnech jsem si uvědomil, jak ohromě mocný nástroj příkazový řádek je. Stál jsem před úkolem, vyextrahovat zvukovou stopu asi ze dvou tisíc souborů MPEG-2 vnichž byly uloženy jako AC3, které pak bylo nutné převézt do WAV.
Dvě hodiny jsem sháněl a zkoušel Freeware a Adware programy na podobný úkol. Říkal jsem si, že něco takového přece musí existovat a musí to být natolik jednoduchý, že i moje kolegyně bude vědět kam tam kliknout. Našel jsem hrstku programů, které se tvářili jako že by to mohli umět, ale neuměli. Většinou to skočilo 1 KB velkým wavíkem, který nešel otevřít.
Musel jsem tedy sáhnout ke komplikovanějším, ale standardním freewarovým nástrojům. DGIndex, umí oddělit zvuovou stopu od vidoestopy (demuxing). BeSweet umí převést AC3 do WAV. Jenže v nich to jsou úkony poněkud komplexní, a provádět je v GUI by u takového množství souborů nebylo pranic příjemného.
Proto jsem byl rád, že jsem k oboum programům našel podrobný popis jejich CLI, tedy návod, jak s nimi pracovat pomocí příkazového řádku.
Pak už jsen stačilo si v Total Commanderu zkopírovat jména a cesty souborů, které je potřeba překonvertovat, a v inteligentním textovým editoru z nich za pomoci regular expressions nadělat 2000 povelů do příkazovýho řádku. To vše uloženo jako dávkový soubor .bat a spuštěno z příkazového řádku ty zvukové stopy MPEGů (přes noc) vyextrahovalo. Stejným způsobem jsem nechal 2000 souborů AC3 překódovat do WAV.
Uvědomil jsem si, kolik hodin práce strávených u programu s grafickým uživatelským rozhraním to ušetřilo.
středa, ledna 23, 2008
Obštrukce s DHL
DHL má po celým Německu Packstationen. Je to supr věc, když si necháš poslat balík, a víš, že v době, kdy přijde nebudeš pravděpodobně zrovna doma. Pošťák to šoupne do nejbližší Packstation a tobě dá do schránky lístek s čárkovým kódem, kterej si u Packstation necháš ověřit a ona ti otevře přihrádku s tvým balíkem. Většinou je balík v Packstation ale až večer nebo druhej den, když ho pošťák nemohl předat osobně.
Amazon, aby tohle urychlil, nabízí zaslání balíku ne domů, ale přímo do Packstation. Je to i levnější (o 1 €). K jeho vyzvednutí pak ale potřebuješ kartu a PIN. Já mám Packstation přímo přede dveřma, takže když jsem si teď v Amazonu objednal sluchátka, nechal jsem si je zaslat přímo do Packstation na Sonino jméno. Soňa má kartu DHL, takže si to můžu vyzvednout hned jak to přijde (pošlou Soně SMSku).
Včera přišla SMSka. Soňa měla ale zrovna vybitej mobil a tak mi to řekla až večer, když jsem si postěžoval, že už by ty shluchátka mohli konečně přijít.
Dneska ráno jsem stál před Packstation se Soninou kartou. Jen ten pin byl trochu problém. Soňa ho nemohla najít a přesně vzpomenout si nemohla. Napsala mi dvě varianty, znichž jedna to určite musí bejt. Zadám provní pin: špatně. Zadám druhej pin: špatně. Volám Soně, jestli to nemůže bejt něco třetího. Něco plácla, já to zadám: špatně. DHL karta zablokovaná. Nashledanou. Volejte hotline.
Myslíte si, že na tu kartu napíšou tel. č. hotline? Nebo že vám ho ten pitomej automat řekne? Neřekne! To byste po něm chtěli moc. Hupky šupky zpátky domů, k internetu. (Já jsem to dál nechal řešit Soňu.)
Tak Soňa volá na hotline. No myslíte si, že jí řeknou novej pin? Neřeknou. Jo, pani, to vám pošlem poštou, doporučeně. Do vlastních rukou. Za 3 dny to máte doma. Říkáme si, že to snad nemůže bejt pravda. Vždyť Soňa má na webu DHL taky účet, kde si může kartu zablokovávat, měnit pin (za předpokladu, že zná starej), atd. Tak znova volá na hotline (už je ale u jiný báby), vysvětluje, říká, že se může prokázat údajema z internetu. Jméno, emailová adresa, heslo účtu, kontrolní otázka proti zapomění hesla, to ona všechno věděla. Jen ne pin. No myslíte si, že jí řekli novej pin do telefonu? Nebo zaslali mejlem? Ne. Nemůžou. To se nesmí, to je tajný číslo. Volala tam pak asi ještě dvakrát, ale pracovnice byli neoblomné. Mají svoje Vorschriften. Zdravej lidskej rozum tu není vítán.
Takže čekáme na doporučený dopis, který přijde nejdřív v pátek, kdy je Soňa ve škole, a až si ho bude moct kdovíkde na poště v pondělí vyzvednout, bude mít už balík namále, protože ho pošťák už možná vezme z Packstation a pošle ho zpátky odesílateli, poněvadž balíky v Packstation čekají na vyzvednutí maximálně sedm dní.
Když šla později Soňa kolem mý Packstation 106, stáli tam tři rozhořčení lidi a mobilama volali hotline. Taky jim to zablokovalo kartu. A hned na první pokus. Z hotliny nakonec vypadlo, že je to chyba softwaru, že se jim ta Packstation před mejma dveřma (už zase) rozbila a každýmu přichozímu vejdovi to zablokuje kartu, ikdyž by zadável správnej pin. Všem se omlouvaj. Ale protože jim to taky zablokovalo karty, tak taky čekat, až jim velká mašinérie DHL pošle doporučeně do vlastních rukou novej pin dopisem. Jediný slitování, kterýho se nám nešťastníkům dostalo, je to, že tam ty balíky nechaj devět dní místo sedmi, než je pošlou zpátky odesílateli.
No řekněte sami, nemaj oni to blbě vymyšlený? Místo toho, aby tam bleskově poslali pošťáka nebo maníka, kterej má správcovskej přístup do Packstation, a (čekajícím) lidem balíčky vydali nebo zaslali jinou cestou, oni posílaj doporučenej dopis s novým přísně tajným pinem. To že v jiný situaci dá pošťák balík každýmu, kdo mu zrovna otevře dveře od bytu, případně tomu, kdo otevře u sousedů, to nikomu z organizátorů nevadí. Ale pitomej čtyřmístnej pin, kterej můžeš na internetu zkoušet zadávat libovolně často, dokud na něj nepřijdeš ti pošlou doporučeným dopisem. Z Packstation ti balík prostě nevydaj.
Amazon, aby tohle urychlil, nabízí zaslání balíku ne domů, ale přímo do Packstation. Je to i levnější (o 1 €). K jeho vyzvednutí pak ale potřebuješ kartu a PIN. Já mám Packstation přímo přede dveřma, takže když jsem si teď v Amazonu objednal sluchátka, nechal jsem si je zaslat přímo do Packstation na Sonino jméno. Soňa má kartu DHL, takže si to můžu vyzvednout hned jak to přijde (pošlou Soně SMSku).
Včera přišla SMSka. Soňa měla ale zrovna vybitej mobil a tak mi to řekla až večer, když jsem si postěžoval, že už by ty shluchátka mohli konečně přijít.
Dneska ráno jsem stál před Packstation se Soninou kartou. Jen ten pin byl trochu problém. Soňa ho nemohla najít a přesně vzpomenout si nemohla. Napsala mi dvě varianty, znichž jedna to určite musí bejt. Zadám provní pin: špatně. Zadám druhej pin: špatně. Volám Soně, jestli to nemůže bejt něco třetího. Něco plácla, já to zadám: špatně. DHL karta zablokovaná. Nashledanou. Volejte hotline.
Myslíte si, že na tu kartu napíšou tel. č. hotline? Nebo že vám ho ten pitomej automat řekne? Neřekne! To byste po něm chtěli moc. Hupky šupky zpátky domů, k internetu. (Já jsem to dál nechal řešit Soňu.)
Tak Soňa volá na hotline. No myslíte si, že jí řeknou novej pin? Neřeknou. Jo, pani, to vám pošlem poštou, doporučeně. Do vlastních rukou. Za 3 dny to máte doma. Říkáme si, že to snad nemůže bejt pravda. Vždyť Soňa má na webu DHL taky účet, kde si může kartu zablokovávat, měnit pin (za předpokladu, že zná starej), atd. Tak znova volá na hotline (už je ale u jiný báby), vysvětluje, říká, že se může prokázat údajema z internetu. Jméno, emailová adresa, heslo účtu, kontrolní otázka proti zapomění hesla, to ona všechno věděla. Jen ne pin. No myslíte si, že jí řekli novej pin do telefonu? Nebo zaslali mejlem? Ne. Nemůžou. To se nesmí, to je tajný číslo. Volala tam pak asi ještě dvakrát, ale pracovnice byli neoblomné. Mají svoje Vorschriften. Zdravej lidskej rozum tu není vítán.
Takže čekáme na doporučený dopis, který přijde nejdřív v pátek, kdy je Soňa ve škole, a až si ho bude moct kdovíkde na poště v pondělí vyzvednout, bude mít už balík namále, protože ho pošťák už možná vezme z Packstation a pošle ho zpátky odesílateli, poněvadž balíky v Packstation čekají na vyzvednutí maximálně sedm dní.
Když šla později Soňa kolem mý Packstation 106, stáli tam tři rozhořčení lidi a mobilama volali hotline. Taky jim to zablokovalo kartu. A hned na první pokus. Z hotliny nakonec vypadlo, že je to chyba softwaru, že se jim ta Packstation před mejma dveřma (už zase) rozbila a každýmu přichozímu vejdovi to zablokuje kartu, ikdyž by zadável správnej pin. Všem se omlouvaj. Ale protože jim to taky zablokovalo karty, tak taky čekat, až jim velká mašinérie DHL pošle doporučeně do vlastních rukou novej pin dopisem. Jediný slitování, kterýho se nám nešťastníkům dostalo, je to, že tam ty balíky nechaj devět dní místo sedmi, než je pošlou zpátky odesílateli.
No řekněte sami, nemaj oni to blbě vymyšlený? Místo toho, aby tam bleskově poslali pošťáka nebo maníka, kterej má správcovskej přístup do Packstation, a (čekajícím) lidem balíčky vydali nebo zaslali jinou cestou, oni posílaj doporučenej dopis s novým přísně tajným pinem. To že v jiný situaci dá pošťák balík každýmu, kdo mu zrovna otevře dveře od bytu, případně tomu, kdo otevře u sousedů, to nikomu z organizátorů nevadí. Ale pitomej čtyřmístnej pin, kterej můžeš na internetu zkoušet zadávat libovolně často, dokud na něj nepřijdeš ti pošlou doporučeným dopisem. Z Packstation ti balík prostě nevydaj.
Nábytek
Máme v plánu se se Soňou sestěhovat, a maminka zrovna náhodou mluvila s naším známým, kterej nám nabídl nábytek do celýho bytu, i s kuchyňskou výbavou za pár babek. Přichází nám to akorát vhod. Můžeme ho přechovávat u Soni na půdě, než si někde něco najdem.
úterý, ledna 22, 2008
Disk se očividně osvědčil
Protože mi napsali ohledně novýho disku i z tý druhý prodejny v Lipsku, kde jsem si ho chtěl nechat objednat a zabudovat. Taky už disk nemůžou objednat. Koukal jsem se dneska znova do obchodu, kde ho včera nabízeli, a ejhle, už ho nemaj. Mají už ho jen jako SATA. Ty IDE se asi moc osvědčili a přestali se vyrábět, dodávat a prodávat.
V obou dvou prodejnách mě měli za blázna, proč si chci do 7 let starýho notebooku kupovat novej disk. Asi mají nějakou podivnou představu o 7 let starým notebooku. A taky říkali, že mi to nevyměněj.
Tak jsem se porozhlídl po internetu po jinejch prodejnách a naštěstí jsem našel ještě věrohodnej elektronickej obchod, kde ten disk mají.
Pak jsem koukal do servisních příručky pro Inspiron 8200, jak komplikovaný je, vyměnit harddisk. Je to brnkačka:
Takže si disk objednám a vyměním na vlastní pěst. Než tak učiním, vymontuju ten disk co tam mám teď a podívám se, má li 44 pinů.
V obou dvou prodejnách mě měli za blázna, proč si chci do 7 let starýho notebooku kupovat novej disk. Asi mají nějakou podivnou představu o 7 let starým notebooku. A taky říkali, že mi to nevyměněj.
Tak jsem se porozhlídl po internetu po jinejch prodejnách a naštěstí jsem našel ještě věrohodnej elektronickej obchod, kde ten disk mají.
Pak jsem koukal do servisních příručky pro Inspiron 8200, jak komplikovaný je, vyměnit harddisk. Je to brnkačka:
Takže si disk objednám a vyměním na vlastní pěst. Než tak učiním, vymontuju ten disk co tam mám teď a podívám se, má li 44 pinů.
pondělí, ledna 21, 2008
Rychlejší disk pro Kazimíra
Rozhod jsem se, že Kazimírovi (tak se jmenuje můj laptop) koupím rychlejší disk. Teď jak jsem o víkendu instaloval Fedoru, zjistil jsem, jak pomalej disk je a jak málo to je, když na něm chci mít ještě Windows XP a nějaký místo na data. Poohlížel jsem se tedy dneska ráno po discích pro notebooky. Zjistil jsem, že buď jsou velký nebo jsou rychlý. Rychlý notebookácký disky (2.5") mají dneska 7200 otáček za minutu. Ale dělají se jen do velikosti 100 GB. Nebo se dělaj velký (WD Scorpio 320 GB) ale pomalý, a navíc mají moderní rozhraní SATA, který Kazimír nemá.
Nakonec jsem si řekl, že mě jde o rychlost. Až budu chtít velkej disk, koupím si Bichli. Takže jsem hledal disk na IDE s 7200 otáčkama za minutu. Pokud možno co největší. Mým požadavkům odpovídaj dva disky.
Hitachi Travelstar 7K100 (100 GB)
a Seagate Momentus 7200.1 (80 GB)
Jelikož Kazucha má teď v sobě 60 GB, upgrade na 80 GB by nebyl moc znát. Proto chci Hitachi Travelstar 7K100. Ten se dá pořídit za 100 €. Napsal jsem mejla K&M, který tady v Lipsku opravujou notebooky. Uvidíme, kolik si řeknou za objednání a zabudování. Možná využiju příležitosti a Kazimírkovi dokoupím RAMku (má teď 1x 512 MB), takže druhej modul se doň než zastrčí. A taky by nebylo na škodu nechat mu dát novou DVD mechaniku. Musím používat náhradní výměnnou DVD mechaniku, která zabírá místo, kde by mohl mít vsazenej druhej 40 GB disk, kterej se mi teď akorát válí v šuplíku.
Update: Z K&M mi odpověděli, že disk nemůžou objednat, a že si vůbec nejsou jistí, půjde-li do 7 let starýho notebooku vůbec zabudovat.
Tak jsem mejl poslal ještě jinam, třeba mi poraděj tam.
Nakonec jsem si řekl, že mě jde o rychlost. Až budu chtít velkej disk, koupím si Bichli. Takže jsem hledal disk na IDE s 7200 otáčkama za minutu. Pokud možno co největší. Mým požadavkům odpovídaj dva disky.
Hitachi Travelstar 7K100 (100 GB)
a Seagate Momentus 7200.1 (80 GB)
Jelikož Kazucha má teď v sobě 60 GB, upgrade na 80 GB by nebyl moc znát. Proto chci Hitachi Travelstar 7K100. Ten se dá pořídit za 100 €. Napsal jsem mejla K&M, který tady v Lipsku opravujou notebooky. Uvidíme, kolik si řeknou za objednání a zabudování. Možná využiju příležitosti a Kazimírkovi dokoupím RAMku (má teď 1x 512 MB), takže druhej modul se doň než zastrčí. A taky by nebylo na škodu nechat mu dát novou DVD mechaniku. Musím používat náhradní výměnnou DVD mechaniku, která zabírá místo, kde by mohl mít vsazenej druhej 40 GB disk, kterej se mi teď akorát válí v šuplíku.
Update: Z K&M mi odpověděli, že disk nemůžou objednat, a že si vůbec nejsou jistí, půjde-li do 7 let starýho notebooku vůbec zabudovat.
Tak jsem mejl poslal ještě jinam, třeba mi poraděj tam.
neděle, ledna 20, 2008
Windows XP and Fedora 8 Dual Boot
This is how I installed Fedora 8 and Windows XP on my laptop Dell Inspiron 8200.
I had to install both OSes on a single physical drive. I wanted a kind of installation which will allow me to comfortably delete all linux partitions without affecting Windows. Practically that meant to use the Windows boot manager NTLDR to give me the option between booting Windows XP or Fedora 8.
I began with a clean drive, made a 10 GB partition and installed Windows onto it. Windows made it the Master Boot Record (MBR).
Then I booted from the Fedora 8 DVD. To preserve the Windows XP partition and the NTLDR, I created custom partition layout. The partitions on the disk were:
/dev/sda1 (NTFS) already created by Windows XP (10 GB)
/dev/sda2 (ext3) mounted in /boot (78 MB)
then a LVM volume group of 16 GB consisting of two additional partitions:
2 GB swap partition (no mount point)
and the actual linux harddrive (14 GB) mounted in /
The rest of the harddrive was free unpartitioned space which I want to use later in Windows XP
Since I am going to use the Windows XP bootloader, I selected in advanced boot loader options that GRUB shall be installed to the first boot sector of the /boot partition and not into the MBR.
When Fedora finished installing laptop booted again to Windows, just as expected.
To tell Windows XP about the second OS on the hard drive, it was necessary to extract the first 512 bytes of the linux /boot partition. To do that, I booted again from the Fedora 8 installation DVD but selected to rescue OS. The previously installed Fedora was found and mounted in /mnt/sysimage
I changed the root path for more comfortable navigation
chroot /mnt/sysimage
then I checked which partition is mounted in /boot by typing
df
There I saw /dev/sda2 mounted in /boot (as I set up when installing Fedora 8)
To extract the first bytes of this boot partition i typed
dd if=/dev/sda2/ of=/boot/lost+found/fedora.bin bs=512 count=1
The first bytes of /boot partition were saved in the file fedora.bin located on the /boot partition itself in the folder /lost+found
I quit the linux rescue console by typing twice
exit
I booted again to Windows XP. I used Total Commander with the Ext2+/Reiser file system plugin to access the /boot partition. Certainly there is also another software around, which allows access to linux partitions from Windows XP. The file system plugin for Total Commander allows only access to partitions which are not part of a LVM volume group. Therefore it was necessary for me to save the fist bytes of the /boot partition on itself, since I cannot access any other ext3 disk in Windows XP. As soon as I found there the file fedora.bin I copied it to the root of the Windows drive C:
Then I edited C:\boot.ini with Emeditor and added the line
c:\fedora.bin="Fedora 8"
at the end of it which enables NTLDR to choose between Windows XP (default) or Fedora 8 when booting.
Thatʼs all.
When figuring out how to manage the whole operation I found these sites particularly helpful:
I had to install both OSes on a single physical drive. I wanted a kind of installation which will allow me to comfortably delete all linux partitions without affecting Windows. Practically that meant to use the Windows boot manager NTLDR to give me the option between booting Windows XP or Fedora 8.
I began with a clean drive, made a 10 GB partition and installed Windows onto it. Windows made it the Master Boot Record (MBR).
Then I booted from the Fedora 8 DVD. To preserve the Windows XP partition and the NTLDR, I created custom partition layout. The partitions on the disk were:
/dev/sda1 (NTFS) already created by Windows XP (10 GB)
/dev/sda2 (ext3) mounted in /boot (78 MB)
then a LVM volume group of 16 GB consisting of two additional partitions:
2 GB swap partition (no mount point)
and the actual linux harddrive (14 GB) mounted in /
The rest of the harddrive was free unpartitioned space which I want to use later in Windows XP
Since I am going to use the Windows XP bootloader, I selected in advanced boot loader options that GRUB shall be installed to the first boot sector of the /boot partition and not into the MBR.
When Fedora finished installing laptop booted again to Windows, just as expected.
To tell Windows XP about the second OS on the hard drive, it was necessary to extract the first 512 bytes of the linux /boot partition. To do that, I booted again from the Fedora 8 installation DVD but selected to rescue OS. The previously installed Fedora was found and mounted in /mnt/sysimage
I changed the root path for more comfortable navigation
chroot /mnt/sysimage
then I checked which partition is mounted in /boot by typing
df
There I saw /dev/sda2 mounted in /boot (as I set up when installing Fedora 8)
To extract the first bytes of this boot partition i typed
dd if=/dev/sda2/ of=/boot/lost+found/fedora.bin bs=512 count=1
The first bytes of /boot partition were saved in the file fedora.bin located on the /boot partition itself in the folder /lost+found
I quit the linux rescue console by typing twice
exit
I booted again to Windows XP. I used Total Commander with the Ext2+/Reiser file system plugin to access the /boot partition. Certainly there is also another software around, which allows access to linux partitions from Windows XP. The file system plugin for Total Commander allows only access to partitions which are not part of a LVM volume group. Therefore it was necessary for me to save the fist bytes of the /boot partition on itself, since I cannot access any other ext3 disk in Windows XP. As soon as I found there the file fedora.bin I copied it to the root of the Windows drive C:
Then I edited C:\boot.ini with Emeditor and added the line
c:\fedora.bin="Fedora 8"
at the end of it which enables NTLDR to choose between Windows XP (default) or Fedora 8 when booting.
Thatʼs all.
When figuring out how to manage the whole operation I found these sites particularly helpful:
středa, ledna 09, 2008
Jedl jsem prickley pears
Neboli pichlavý hrušky. Rostou na kaktusu u De Wittů na zahradě. Ty žlutý jsou zralý. Mám i videjko jejich sklizně a loupání. (Dodám později na juťubu.) Nedá se jich dotknout, prtože bolestivě a svědivě píchaj. Chutnaj asi jako granátový jablko křížený s banánem.
úterý, ledna 08, 2008
Foto na rozloučenou
Takhle nás v pondělí vyfotil Collin. Procházel jsem jeho fotky na kameře, některý ujdou, tak mu je příště možná přinesu vytisklý.
Opice
De Wittům běhaj po stromech malý opice se zářivě tyrkisovým šourkem. Proto se jim tu říká blue ape (nebo spíš blue balls ape) ;-). Co to je ale přesně za druh nevím. Vyfotit se mi jednu podařilo až dnes, není to nic moc, byla vysoko ve větvoví, a nemám teleobjektiv.
De Wittů Datsun
Tímhle veteránem jsem jel v neděli a v pondělí do Upingtonu. Je to Datsun 1200 Deluxe, myslím že říkali rok 1976. Jezdí na olovnatej benzín. Čtyři rychlostní stupně, hezky se jede 80-100 km/h.
pondělí, ledna 07, 2008
Jedl jsem prickley pears
Neboli pichlavý hrušky. Rostou na kaktusu u De Wittů na zahradě. Ty žlutý jsou zralý. Mám i videjko jejich sklizně a loupání. (Dodám později na juťubu.) Nedá se jich dotknout, prtože bolestivě a svědivě píchaj. Chutnaj asi jako granátový jablko křížený s banánem.
čtvrtek, ledna 03, 2008
Při práci
Dneska jsem půjčil Collinovi videokameru. Nebyl problém ji ho naučit ovládat. Spoustu věcí jsem mu ani neříkal, přišel si na ně sám. Ten kluk má talent na ovládání technickejch zařízení. Na natočeným materiálu je hodně znát, že drží zoomovací kaeru poprvé v ruce, ale na úvod do technik filmování nebyl čas. Dělal taky pár fotek (aniž bych mu říkal jak se to přepíná na focení a jakým knoflíkem se fotí). Takže mám na památku aspoň jednu fotku, kde jsem při práci s Andriesem.
úterý, ledna 01, 2008
Hitler vyfocen
Vyfotil jsem Hitlera. Tak se totiž správně jmenuje De Wittovic pes, kterýmu říkám Torpédo. Je černobíle flekatej jak kráva a má černou skvrnu na čumáku, jako Hitlerovy fousy.
Teď se hodí, abych porovnal svoje psí názvosloví s De Wittovským:
Váleček = Pantoffel
Cuketka = Doors [čti: důeř] (je to nějak odvozeno od Dorotey (jakej má Dorotea akuzativ?), prostě Dorka, no.
Bobík = Kitte [čti kt, tedy kətə]
Torpédo = Hitler
Minka = Minke [čti: minka]
Nálinka = Nala [čti: nála]
Teď se hodí, abych porovnal svoje psí názvosloví s De Wittovským:
Váleček = Pantoffel
Cuketka = Doors [čti: důeř] (je to nějak odvozeno od Dorotey (jakej má Dorotea akuzativ?), prostě Dorka, no.
Bobík = Kitte [čti kt, tedy kətə]
Torpédo = Hitler
Minka = Minke [čti: minka]
Nálinka = Nala [čti: nála]
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)