Učili jsme se o mikrofonech. Ukázalo se, že mě tatínek v nahrávacích technikách tak moc vycvičil, že moje nahrávky byly v praktickým cvičení s odstupem ty nejlepší. Ostatní můžou mít v rukou zařízení za 1000 € a nemaj na mě. Ač měli za sebou víc praxe (z výzkumů jazyků), to prostě nesvedli. Nastavit hlasitost aby to nebylo ani přeřvaný, ani potichu, vypořádat se s větrem a hlukem na pozadí, držet mikrofon a nerušit přehmatáváním, volit správnou vzdálenost od pusy, atd...
Zkoušel jsem si o čajový přestávce nahrávat s interním mikrofonem na tom svým nahrávači.
Mluví Luisa (příjemná, hezká) a Steward
Pak jsem si zkoušel tenhle stereofonní skvost za 250 £, Røde NT4
Mluví jedna z Rusek (tady v popředí na fotce) a Krišna
Pak jsem ještě nahrával Martinu a sebe:
Na kolej mi půjčili shotgun Røde NTG-2 asi za (200 £) s medvědem za zhruba stejnou cenu. Ještě mi k tomu dali speciální odpruženej grif (taky drahej) aby se nepřenášely ni žádné vibrace na tělo mikrofonu. Divili jsme se s Martinou, že ani nechtěli podepsat žádný lejstro, že si tuhle drahou výbavu odnáším, půjčuju.
Bohužel venku jak na potvoru přestal foukat vítr, tak jsem si vítr alespoň dělal na pokoji:
Třeba zejtra ráno bude foukat.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat