Výslovnostní slovník všech jazyků

Stránka Forvo si dala za cíl nasbírat co nejvíce nahrávek co nejvíce slov co nejvíce jazyků. Vzniká tak všejazyčný výslovnostní slovník, do kterého přispívají jeho uživatelé stovkami nových slovíček denně. Napřed jsem to opomíjel, ale dneska mě Kolega lexikolog do toho zatáh. Namluvil jsem asi stovku českých slovíček. Pomáhejte, tam ta čestina trochu popokvete. Můžete přispívat jak návrhy slovíček, tak i jejich nahrávkami.

Úplně zírám, jak mladej projekt forvo je. Online jsou od ledna 2008 a rok jim stačil na to, aby v angličtině i němčině předběhli všeliké internetové slovníky s výslovností. To hezké na forvu je, že slovíčka namlouvají téměř výhradně rodilí mluvčí a žádnej čtecí program.

Zažádal jsem, aby tam do seznamu jazyků přidali i Nǀuuštinu. Namluvím i pár nǀuuských slovíček.

Útržky z kalendáře

Pepa mi koupil k vánocům trhací kalendáříček na rok 2009. Každej den je da zadní stránce lístečku něco napsáno. Dnes to byla myšlenka nad kterou jsem se pousmál:

Um mit einem Mann
glücklich zu werden,
muss man ihn sehr gut
verstehen und ein
bisschen lieben.
Um mit einer Frau
glücklich zu werden,
muss man sie sehr lieben
und darf gar nicht
erst versuchen,
sie zu verstehen.

Blog pro kamennou stavebnici kotvovou

Rozhodl jsem se z kamenné stavebnice kotvové postavit a nafilmovat postupně všechny stavby. Založil jsem si na to zvláštní blog. Zatím mám nafilmováno prvních pár cvičebních stavbiček z návodu pro stavebnici č. 2.

Blog bude v angličtině, ale bude hlavně obsahovat animovaná videa všech staveb podle původních návodů ke stavebnicím. Psaných příspěvků bude pomálu.

Vánoční hraní s vláčkama

Hrál jsem si hodně s vláčkama. Bylo kolem nich ale takovýho shánění a ježdění, že nezbyl čas ani zabudovat nakoupené osvětlení vagónků ani otestovat řízení počítačem. Jen tak tak jsem s Lukášem stihl natočit video. Stalo se hitem dne na Youtube, což mě velmi potěšilo.

Chytřejší Lukáš uploadnul video pod googlu libějším názvem, takže ho pod jeho účtem shlédlo mnohokrát víc diváků. Ten pravý originál videa je samozřejmě pod mým účtem. Jmenovalo se dřív Šimon 2008, protože tak jsem postavené kolejiště pojmenoval. Teď už jsem to taky přejmenoval na měco vyhledatelnějšího, ale ke hvězdám českého youtubového nebe vystoupala Lukášova kopie. Zde můžete shlédnout samozřejmě to původní videjko, kterému patří všechna ta sláva:

Lukadlo si založilo blog

Lukáš si založil blog. Přeju mu hodně zajímavých příspěvků a ještě víc vděčných čtenářů.

Lehce nabyl, lehce pozbyl

Od ledna budu dostávat o něco vyšší stipendium. To potěší. Furt mi ale zbyde míň peněz než doteď, když teď platím pojištění. A za pár měsíců mi stipendium asi zase klesne, protože se výrazně změnil kurz libry. Je teď skoro stejně jak euro. Takže v grantu slíbená suma liber na třetí rok se nám smění v mnohem míň eur než jsme čekali a nezbyde na stipendia a v Africe budeme mít taky míň peněz na projekt.

Výpravy do Botswany

Někteří botswanští celníci jsou nebezpeční blbci. Hodinu jsme se na jedný takový celnici s nima vadili. Málem nás nepustili, protože mě obvinili z falšování pasu. Napsal jsem totiž do vízovýho formuláře národnost German což se ani trochu nepodobalo tomu Deutsch v pase. Taky se jim nelíbilo, že nesouhlasí v pase uvedený Liberec s Czechoslovakia. Inu proto, milí celníci, že v pase je město narození, ale formulář požaduje stát narození. Vysvětloval jsem jim, že Liberec je město v Čechách. Jejich bystrý velitel to hned napodruhý pochopil a uvěřil. Proč jedete do Tsabongu? Co tam chcete? Najít jednu starou babičku. Jak se jmenuje a kde bydlí? Víme jen, že se jí říká Platkop (placatá hlava) a nevíme kde bydlí. To tam právě jedeme vypátrat. Ne, pánové, to tam nejedete vypátrat. Uveďte plné jméno a adresu osoby, kterou jedete navštívit. Ždímal jsem ze svých poznámek poslední kapky informací. Bydlí ve čtvrti Mokhodustadt, poblíž školy, povídám jim. Žádná čtvrť Mokhodustadt ani škola v Tsabongu není. A to vaše Platkop taky nezní jako pravé jméno. Uveďte plné jméno, příjmení a přesnou adresu. Ona prosím nemá příjmení (to křováci nemají). Jaktože nemá příjmení? Každý náš občan má jméno i příjmení! Ó, ano, promiňte, vlastně má. Mám ho tu napsané v poznámkách, nějak jsem na to zapomněl, podívejte. Ukázal jsem jim v poznámkách z minulé výpravy příjmení někoho úplně jiného, které vypadalo dostatečně botswansky. A hle, bydlí hned vedle školy. Název ulice ale opravdu nevím. Ale už babčino nové botswansky libozvučné příjmení připisuju do našich vízových formulářů a jako adresu píšu Mokhodustadt, hned vedle školy. No, my vám, pánové, ani trochu nevěříme, ta adresa je naprosto nedostatečná, ale pustíme vás. Ale to si pište, že si to všechno ověříme. A koukejte bejt v půl pátý zpátky. Celnice je pak zavřená a vízum máte jen na jeden den. Ještě než jsme si prohlídli orazítkovaný pasy, celníci už hltali další díl 7de Laan, afrikánskou obdobu Lindenstraße. Jo, vy si to tak určitě ověříte. Vogoni. (První osoba který jsme se v Tsabongu vyptávali řekla: … a kterou školu myslíte? Máme tu tři. … Jó, v Mokhodustadtu, tak tam je jen jedna …)

Pobyt v Andriesvale

Týden v Andriesvale byl velmi produktivní. V prvních dnech jsem zorganizoval a vedl pátrací výpravy do čtyř míst, kde prý ještě jsou Nǀuuáci. Dvakrát jsme byli v Botswaně.


Je libo botswanské skály?


Babku Tsamas (vlevo), kterou už rok hledáme v Khawě, jsme po nepředstavitelných oklikách a sedmi hodinách terénní jízdy přes duny našli v botswanském Struizendamu. Připadala mi jak Metuzalémova kojná. Z živé paměti líčila zážitky z třicátýho šestýho, jak náklaďáky odvážely její rodiče na výstavu křováků do Johannesburku, kde byly pořízeny vůbec první zvukové záznamy nǀuuštiny. Bohužel nǀuusky nemluví.

Potom jsem hodně nahrával, jsou z toho to bezmála dvě hodiny nǀuuštiny, převážně dialogů. Babky se při potlachu dosyta nasmály, takže se nám to s nima bude i vesele přepisovat, příští rok.




Drahý pobyt v andriesvalské Molopo Lodge ubíhal příjemně. Hned po příjezdu, když mě mladá hezká inteligentní praktikantka doprovázela k mý chatičce, jsme se tak nějak sčuchli a volný chvíle dalších dnů jsme trávili společně (a i tajně, jelikož nám pan vedoucí záhy schůzky zatrhl; asi mu zaváněly neřestí). Přijela tam sotva dva týdny přede mnou a jako studentka turizmu přicházející z univerzitního prostředí si asi neměla moc o čem povídat s uklizečkama ze základky, který se tam ochomejtaly.


Zapřáhl jsem ji tak trochu do projektu. Pohotově a angažovaně se mnou vypátrala dvě zapomenutý skoro-nǀuuský babky v nedalekém Askhamu a opraví nám afrikánskej pravopis ve sbírce nǀuuskejch textů, což mi kolegyně Martina okamžitě prokoukla jako záminku k výměně emailovejch adres.

Testuju Google Chrome

Včera jsem proseděl spoustu času u internetu (u nás by to byla tak půlhodinka, ale při zdejší rychlosti to vyšlo na celý odpoledne).

Stáhl jsem prohlížeč Chorme od Googlu. Líbí se mi, ikdyž nemá (zatím) myší gesta. Za jeho největší vylepšení považuju to, že každý tab spouští v počítači samostatný proces. Takže když se na stránce něco podělá, nespadne celej browser s 20 dalšímy taby, ale jen ta jedna stránka která zamrzla. To je dnes dost důležitý, protože jak Google správně pochopil, browser dnes nepoužíváme jen ke brouzdání, ale vyloženě jako platformu pro růuzné aplikacc. Máme permanentně otevřenou stránku s emaily, kalendář, přistupujeme na svůj účet ve spořitelně, nakupujeme, čteme v noviny, PDFka, a možná i něco píšeme (třeba na Google Docs).

Ptáče v hnízdě

U De Wittů na zahradě hnízděj ptáci, který vydávaj skřey podobný těm pávovým. Mládě v hnízdě má asi 40 nebo 50 cm a je rodičům už dost podobný. Ty se v hnízdě objevujou už jen málokdy, vyfotit se mi je zatím nepodařilo.

Tohle je fotka dělaná videokamerou, protože jen ta má na ptáky dostatečnej zoom.

Kobylka

Máme tu velký kobylky. Tahle měla asi 8 cm. Masa dost.

Nálinčina štěňata

Nálinka měla letos zase štěňata. Aby se je podařilo rozdat dobrým lidem, pověřili mě, abych je vyfotil. Dají někam inzerát i s fotkama. To bílý flekatý minitele si už někdo odnes. Andriesův Collin se těší na jednoho z těch hnědoušků.

Devatero pohrom kazících nahrávku

Dneska se mi u Andriese podařila poměrně dobrá nahrávka. Shodou šťastných okolností: 1. Andries vydržel mluvit při nahrávce převážně nǀuusky. 2. Sousedé upustili od skoro každodenní reprodukce dunivejch hitů, jak z auta tak z domácích beden. 3. Malý vnouče nevýskalo, protože bylo kdesi s mámou. 4. Z kuchyně se neozývalo bití čůrku vody do plechovýho dřezu, ani 5. zametání kamenný podlahy neprosykávalo do nahrávky, ani 6. olej nebylo slyšet prskat na pánvi, ani 7. nádobím se dnes nehrbócelo, protože Andriesova dcera byla s vnukem kdesi cosi vyřizovat. 8. Ba i vítr vál dnes výjimečně z opačný strany (protože byl předbouřkovej) a tak byl mikrofon v závětří. 9. A hlučící děti co nechoděj do školy se ulili a doprovodná prťata se vydováděla dnes někde jinde než na Andriesově dvorku.

Andries vyprávěl o jeho tátovi jak spolu se statkářem, u kterýho sloužil, potkali v poušti „tygra“ (tak se tu říká jednomu druhu hyeny velký jako tele a nebezpečný jako tygr). Statkář měl nahnáno tak, že po hyeně nesvedl ani vystřelit. Nakonec se utkali s hyenou v lítém boji prakticky holýma rukama. Dědovu předkovi šeredně pokousala ruku a statkáři … no, vlastně už to bylo stehno. Hyenu nakonec přemohli (když jí vydloubli oči), došli domů celí zkrvavení, rozdrásaní, rány provizorně ovázané cárami oblečení, který na nich zůstaly. Dědův táta si tak vysloužil přezdívku Tygří Ruka, a statkář ― Tygří Zadek.

Návštěva v Olifantshoeku

Martina tam bydlí hezky. U bohatejch a hodnejch lidí. Mě se tam pokazil disk. Zálohy mám jen psaný propiskou v sešitku. Jsem vůl, že jsem si dlouho nezálohoval. Přišel jsem tak o poslední verzi mýho nǀuuskýho slovníku.

Vyfotil jsem tarantuli, co tam lezla v obýváku. A když jsem si zjistil, že tarantulovití se jmenujou lycosidae došlo mi, že kdysi slavný internetový vyhledávač Lycos odvodil své jméno právě od tarantulí. Vlastně hezky zvolený jméno pro internetový vyhledávač v době, kdy se internet hodně přirovnával k pavučině a vědělo se o browseru Arachne apod.



A vyfotil jsem kudlanku, co na mou ruku číhala na autě u klíčový dírky kufru, ale když jsem odemknul, tak si to rozmyslela a uletěla. Otáčela hlavou volně kolem sebe odkudkoliv jsem se na ni díval. Má pohled skoro jak kočka, nemyslíte?





Viděl jsem ptáka co se latinsky jmenuje tockus leucomelas a viděl jsem jedno ze tří jihoafrických hnízdišť včelojedů. Ptačí ráj to byl, kde hnízdil. Nevyfotil jsem, protože by to na fotce nebylo poznat.

Hraju na brumli

Natočil jsem, jak jsem dneska hrál na brumli. Poslechnout si je mě možno zde:

Boomp3.com

Byli jsme si zastřílet

V neděli odpoledne si De Wittovic jeli zastřílet. Upozornili mě, že až uslyším rány, že to budou oni támhle na tom pozemku. Řek jsem, že to chci vyfotit, tak mě vzali s sebou a i jsem si zastřílel. Pozemek byl takovej kus pouště, skoro jak rumiště s valy písku a zeminy. Široko daleko nic. Tam jsme postavili dvě papundeklový krabice před jeden takovej val, a do nich se střílelo. Maj dvě stejný moderní pistole ráže 9 mm, zásobník má myslím 12 střel. Ukazovali mi i střelecký licence.

Pistolí se přetěžko míří. Asi jako z luku bez mířidel. Chce to hodně cviku. Do krabice jsem ještě jakžtakž ztrefoval, ale do bonusový plechovky na ní už ne.

Zázvorky hitem roku

De Wittovic ještě pořád básněj o zázvorkách. Příští rok jim je uděláme zase, jo tati? Paní De Wittová moc chce recept. Říkal jsem, že není vůbec jistý, jestli ho vydáš. Na oplátku ale chci přivýst recept na osvěžující letní pečivo, sladký, ale osvěžující. Jí se chlazený. Je moc dobrý.

Půjčil jsem foťák Colinovi

To je ten Andriesův technicky zvídavej (?pra-)vnuk. Zde je na fotce s dvěma kamarádama (vlevo).



Nasadil jsem mu tam velkej blesk, přepnul na automatiku a ukázal mu jak funguje spoušť a zoom a jak si může na fotky dívat na displeji.

Nechal jsem ho fotit tam na dvorku a u sousedů.

V pondělí to zhodnotíme:




Dáme lekci o výřezu


Ano, o výřezu. Tady nevím, co tohle gesto znamená. Pepo prozkoumej to.


Pochválím volbu formátu na šířku. I nevadí, že je to našikmo, protože postavy jsou rovně. Je to skoro jak of nějakýho fotoreportéra.


Tohle je docela povedenej portrét Andriese. Pochválím mu rozostřený popředí a pozadí. Že poklekl na úroveň (zde vlastně mírně pod úroveň) foceného udělal dobře. Taky to, že se Andries nedívá do objektivu tomu přidává.


I tohle ujde. Může si dát tátu a brášku do rodinnýho alba.


Zopakujeme tématiku výřezu a probereme ho v závislosti na směru pohledu.


Jeden z nepovedenejch výcvaků.


Nejmladší z Andriesovců. Poměrně pěkná fotka, jen trochu víc nožiček na úkor pozadí nad hlavou.


Fotit z televize není žádnej špás. Ale jak jsem vyrozuměl, tak tohle je asi ňákej zpěváckej idol mladejch kluků. Nejradši by si ho vytisk v plakátový velikosti.


Tak tady nevím. Dát větší výřez, tak to asi ztratí na pozoruhodnosti.


Tady je výřez už o poznání lepší.


A zakončíme lekcí o ksichtech. (Připomíná toho kašpárka z Gobliiins, že jo?)

Vynechal jsem fotky "umělecky" našikmo, fotky bez motivu a obyčejný nicneříkající výcvaky.

Proč je kohoutek šestihranej?

Zaobíral jsem se myšlenkou, proč je kohoutek zrovna šestihranej. Proč není třeba troj- čtyř- pěti- nebo sedmihranej.

Nemám na to uspokojující odpověď. Je to snad proto, že pěti a sedmiúhelník jde hůř spočítat, nakreslit a vyrobit? Proč tedy ne čtyřhranej kohoutek? A trojúhelník a čtverec že by hůř padly do dlaně? I se stejně zaoblenými rohy? Nebo to souvisí se strojírenstvím a šestihranými šrouby? To by pak Američani měli mít i čtyhraný kohoutky.

Fakt nevím. Čekám na vaše názory, myšlenky a fotky nešestihranejch kohoutků.
Jedinej nešestihranej kohoutek, je ten "dvouhrannej", lze-li tak nazvat takovej ten s prostrčenou osičkou.

Včely v De Wittovic garáži

Jsou tu každej rok. Akorát je De Wittovi nemaj moc rádi. Jednou odjeli na dovolenou a poprosili souseda aby chodil zaopatřovat jejich psy. Pouštět je z klece, dávat jim nažrat atp. Nenechavej soused ovšem rozzuřil včely a musel před nima utýct. Ovšem hned vedle garáží jsou klece pro psy a psi byli v nich. Pět z šesti psů tak včely ubodaly.

Hloupej je soused. Včely jsou mírumilovný. Opatrně jsem se příblížil asi na metr a nijak jim to nevadilo. Rád je chodím pozorovat. Myslím, že by mě včelařství bavilo. Jako koníček.