Zničil jsem si pracovní laptop

Dnes jsem si rozbil pracovní notebook. Potřeboval jsem něco zkopírovat na microSD v mobilu. Můj adaptér z USB na microSD je už hodně rozbitej, celej obal je pryč, zbyla z něj jen destička s tištěnými obvody a elektronikou. Pořád ještě funguje, ale zasunout do USB už se nedá. To jsem ovšem zjistil, až když jsem to do svýho USB cpal, a to tak neopatrně, že jsem cosi zkratovoval, pročež se mi v pracovním laptopu odpálil datovej bus USB. Zástrčky USB ještě dávaj proud, ale data už nepřenášej.

To je teď docela problém, protože většinu dat, se kterýma musím pracovat mám na externím USB disku. Tak teď honem, babo raď, Andries čeká, já nemám přístup k datům. Zavolal jsem teda Martině, aby pro mě přijela, protože Dewittům se do města zrovna nechtělo. Pak jsem zavolal Andriesovi, kterej se ze svýho třetího infarktu záhadným způsobem zase dostal, že teda bohužel dnes nemůžu přijet, že musím do města opravit počítač.

Uvažoval jsem o třech možnostech:

1. koupit adaptér z USB na FW, abych disk USB připojil na FW, kterej so doufám nepokazil


2. koupit external harddrive enclosure na FW, kam bych moh přendat svůj externí disk


3. koupit novej externí disk na FW a na martině laptopu si na něj zkopírovat data

Dojel jsem do města, a zjistil, že

1. takovej adaptér z FW na USB zde nikdo neprodává ani nedodává


2. jen v jediným obchodě měli harddrive enclosure na FW, ale ta vyžadovala 3.5" IDE disk, nikoliv můj 2.5" SATA, a navíc se enclosure připojujovala do počítače velkým konektorem FW, kterej to i napájí, a ne tim malinkým FW, jako jsem potřeboval.


3. externí disky na FW nikdo neprodává, protože jsou dražší a nikdo by je nekupoval.

Ale nevzdával jsem se. Technik v počítačový opravně zkusil kartu PCMCIA, která by mi dala další dva USB porty. Žel, nechodila. Počítač ji rozpoznal, ale nemohl si pro ní nainstalovat drivery, ani číst data z jejího USB. Asi jsem zničil v notebooku i datovej bus PCMCIA. Tak jsem teda řek, ať mi na tom mým externím disku zmenšej pártyšnu, a přikopírojou tam tu systémovou z notebooku, a řeknou tam těm mejm Windows, aby sebootovaly z druhý místo z první pártyšny, a pak ať mi ten externí 500 GB disk daj do počítače jako interní (místo toho 250 GB, kterej tam je teď). To naštěstí možný je, protože jak notebookův interní tak ten externí disk jsou SATA.

Musel jsem na tom externím ale smazat všechny filmy, který jsem tam měl, abych uvolnil místo. Nedalo se nic dělat. Nakonec jsem byl rád, že mi tatínek do Afriky koupil tak velkej externí disk, na kterej se všechno důležitý vešlo, a že problém šel vyřešit. — No, šel, zatím ještě nevím, povedlo-li se to. To zmenšení a překopírování nějakou dobu trvá, tak zatím čekám a doufám, že se to povede. Hlavně aby ten technik nic nezvoral. Na tý systémový pártišně mám data ještě důležitější než na tom externím disku.

To celý mi ale teď dělá dost čáru přes rozpočet, protože si asi budu muset koupit novej laptop už letos nebo po novým roce a ne jak jsem plánoval, až napíšu dizertačku. Takže Lukadlo, tatínku a Pepo, podívejte se mi po nějakým notebooku v rozmezí 1000–2000 €, nejlépe už s tou žhavě novou generací procesorů, teď jim nemůžu přijít na jméno. Podmínky (seřazeny od nevyšší do nejnižší priority):

1. Klapky Insert, Delete, Home, End, PgUp, PgDn rozmístěny v klasické šestici, jako na desktopový klávesnici.


2. Levej Ctrl v levým rohu dole. Nechci tam mít to Fň, to ať je třeba vlevo vedle toho Ctrlu.


3. Numerická klávesnice.


4. Rozlišení displeje nejméně 1920x1080 pixelů (full HD)


5. Dva velký fyzický disky, nejméně 5400/min, co nejvíc a co nejrychlejší RAM, co nejrychlejší procesor, čtečka SD karet, DVI out.

A samozřejmě WiFi (libo mi norma n) a Bluetooth, ale to je snad dnes už samozřejmost. Budu tam chtít anglický Windows, to si však už můžu zařídit pozdějc sám, to většinou při koupi nenabízej.

Tak hledejte. myslím, že moje první priorita vám výběr dramaticky zůží.