Boural jsem. Už zase, a zase při couvání. Už je to asi měsíc, ale paní Grace jsem zničil plůtek před brankou domu, když jsem couval, ... jeepu se nestalo nic, ale železnej, betonem plněnej sloupek držící okrasnej řetěz před brankou se zlomil a celej položil. (Byl už hodně rezavej.)
A dnes, když jsem si couvnul, v postranním parkovacím pruhu, abych to naráz popředu vytočil, neuvědomil jsem si, jak je ten jeep dlouhej, a odchlípl jsem lak na autě za mnou. Laku jen co by se za nehet vešlo, ale odchlípl jsem — Koulí na vozejk. Bohužel se to nedalo spravit nějakým bakšišem, protože to bylo auto policejní (ikdyž vypadalo jako civilní, bylo detektivní).
Konstábl mě hned zastavil, a napřed jsem si myslel, že si dělá šoufky, ale ukázal mi průkazku, i odchlíplej lak, a vysvětlil mi, že nemám co platit, ale že musíme na policejní stanici sepsat protokol o dopravní nehodě. To naštěstí netrvalo dlouho. Vzal si můj řidičák a občanku, a řekl, ať jedu za ním. Na stanici jsme to sepsali, on si zkopíroval můj řidičák a občanku, nafotil si obě auta po nehodě, a moh jsem zase jet, ani ne za hodinku.
Bylo to ale nepříjemný zdržení. Škoda, že mi nevzali otisky prstů, rád bych věděl, jak to dělaj.
pátek, listopadu 27, 2009
Zničil jsem si pracovní laptop
Dnes jsem si rozbil pracovní notebook. Potřeboval jsem něco zkopírovat na microSD v mobilu. Můj adaptér z USB na microSD je už hodně rozbitej, celej obal je pryč, zbyla z něj jen destička s tištěnými obvody a elektronikou. Pořád ještě funguje, ale zasunout do USB už se nedá. To jsem ovšem zjistil, až když jsem to do svýho USB cpal, a to tak neopatrně, že jsem cosi zkratovoval, pročež se mi v pracovním laptopu odpálil datovej bus USB. Zástrčky USB ještě dávaj proud, ale data už nepřenášej.
To je teď docela problém, protože většinu dat, se kterýma musím pracovat mám na externím USB disku. Tak teď honem, babo raď, Andries čeká, já nemám přístup k datům. Zavolal jsem teda Martině, aby pro mě přijela, protože Dewittům se do města zrovna nechtělo. Pak jsem zavolal Andriesovi, kterej se ze svýho třetího infarktu záhadným způsobem zase dostal, že teda bohužel dnes nemůžu přijet, že musím do města opravit počítač.
Uvažoval jsem o třech možnostech:
Dojel jsem do města, a zjistil, že
Ale nevzdával jsem se. Technik v počítačový opravně zkusil kartu PCMCIA, která by mi dala další dva USB porty. Žel, nechodila. Počítač ji rozpoznal, ale nemohl si pro ní nainstalovat drivery, ani číst data z jejího USB. Asi jsem zničil v notebooku i datovej bus PCMCIA. Tak jsem teda řek, ať mi na tom mým externím disku zmenšej pártyšnu, a přikopírojou tam tu systémovou z notebooku, a řeknou tam těm mejm Windows, aby sebootovaly z druhý místo z první pártyšny, a pak ať mi ten externí 500 GB disk daj do počítače jako interní (místo toho 250 GB, kterej tam je teď). To naštěstí možný je, protože jak notebookův interní tak ten externí disk jsou SATA.
Musel jsem na tom externím ale smazat všechny filmy, který jsem tam měl, abych uvolnil místo. Nedalo se nic dělat. Nakonec jsem byl rád, že mi tatínek do Afriky koupil tak velkej externí disk, na kterej se všechno důležitý vešlo, a že problém šel vyřešit. — No, šel, zatím ještě nevím, povedlo-li se to. To zmenšení a překopírování nějakou dobu trvá, tak zatím čekám a doufám, že se to povede. Hlavně aby ten technik nic nezvoral. Na tý systémový pártišně mám data ještě důležitější než na tom externím disku.
To celý mi ale teď dělá dost čáru přes rozpočet, protože si asi budu muset koupit novej laptop už letos nebo po novým roce a ne jak jsem plánoval, až napíšu dizertačku. Takže Lukadlo, tatínku a Pepo, podívejte se mi po nějakým notebooku v rozmezí 1000–2000 €, nejlépe už s tou žhavě novou generací procesorů, teď jim nemůžu přijít na jméno. Podmínky (seřazeny od nevyšší do nejnižší priority):
A samozřejmě WiFi (libo mi norma n) a Bluetooth, ale to je snad dnes už samozřejmost. Budu tam chtít anglický Windows, to si však už můžu zařídit pozdějc sám, to většinou při koupi nenabízej.
Tak hledejte. myslím, že moje první priorita vám výběr dramaticky zůží.
To je teď docela problém, protože většinu dat, se kterýma musím pracovat mám na externím USB disku. Tak teď honem, babo raď, Andries čeká, já nemám přístup k datům. Zavolal jsem teda Martině, aby pro mě přijela, protože Dewittům se do města zrovna nechtělo. Pak jsem zavolal Andriesovi, kterej se ze svýho třetího infarktu záhadným způsobem zase dostal, že teda bohužel dnes nemůžu přijet, že musím do města opravit počítač.
Uvažoval jsem o třech možnostech:
- koupit adaptér z USB na FW, abych disk USB připojil na FW, kterej so doufám nepokazil
- koupit external harddrive enclosure na FW, kam bych moh přendat svůj externí disk
- koupit novej externí disk na FW a na martině laptopu si na něj zkopírovat data
Dojel jsem do města, a zjistil, že
- takovej adaptér z FW na USB zde nikdo neprodává ani nedodává
- jen v jediným obchodě měli harddrive enclosure na FW, ale ta vyžadovala 3.5" IDE disk, nikoliv můj 2.5" SATA, a navíc se enclosure připojujovala do počítače velkým konektorem FW, kterej to i napájí, a ne tim malinkým FW, jako jsem potřeboval.
- externí disky na FW nikdo neprodává, protože jsou dražší a nikdo by je nekupoval.
Ale nevzdával jsem se. Technik v počítačový opravně zkusil kartu PCMCIA, která by mi dala další dva USB porty. Žel, nechodila. Počítač ji rozpoznal, ale nemohl si pro ní nainstalovat drivery, ani číst data z jejího USB. Asi jsem zničil v notebooku i datovej bus PCMCIA. Tak jsem teda řek, ať mi na tom mým externím disku zmenšej pártyšnu, a přikopírojou tam tu systémovou z notebooku, a řeknou tam těm mejm Windows, aby sebootovaly z druhý místo z první pártyšny, a pak ať mi ten externí 500 GB disk daj do počítače jako interní (místo toho 250 GB, kterej tam je teď). To naštěstí možný je, protože jak notebookův interní tak ten externí disk jsou SATA.
Musel jsem na tom externím ale smazat všechny filmy, který jsem tam měl, abych uvolnil místo. Nedalo se nic dělat. Nakonec jsem byl rád, že mi tatínek do Afriky koupil tak velkej externí disk, na kterej se všechno důležitý vešlo, a že problém šel vyřešit. — No, šel, zatím ještě nevím, povedlo-li se to. To zmenšení a překopírování nějakou dobu trvá, tak zatím čekám a doufám, že se to povede. Hlavně aby ten technik nic nezvoral. Na tý systémový pártišně mám data ještě důležitější než na tom externím disku.
To celý mi ale teď dělá dost čáru přes rozpočet, protože si asi budu muset koupit novej laptop už letos nebo po novým roce a ne jak jsem plánoval, až napíšu dizertačku. Takže Lukadlo, tatínku a Pepo, podívejte se mi po nějakým notebooku v rozmezí 1000–2000 €, nejlépe už s tou žhavě novou generací procesorů, teď jim nemůžu přijít na jméno. Podmínky (seřazeny od nevyšší do nejnižší priority):
- Klapky Insert, Delete, Home, End, PgUp, PgDn rozmístěny v klasické šestici, jako na desktopový klávesnici.
- Levej Ctrl v levým rohu dole. Nechci tam mít to Fň, to ať je třeba vlevo vedle toho Ctrlu.
- Numerická klávesnice.
- Rozlišení displeje nejméně 1920x1080 pixelů (full HD)
- Dva velký fyzický disky, nejméně 5400/min, co nejvíc a co nejrychlejší RAM, co nejrychlejší procesor, čtečka SD karet, DVI out.
A samozřejmě WiFi (libo mi norma n) a Bluetooth, ale to je snad dnes už samozřejmost. Budu tam chtít anglický Windows, to si však už můžu zařídit pozdějc sám, to většinou při koupi nenabízej.
Tak hledejte. myslím, že moje první priorita vám výběr dramaticky zůží.
pátek, října 23, 2009
Rozumíte svým modlitbám?
Ředitelka SASI (South African San Institue) nás zase žádala o překlad nějakejch modliteb a sestavení slovníku. Odmítli jsme. Dvě modlitby jsme z babek vymámili minulej rok, a bylo to práce až až, a nikdo se nǀuusky nemodlí.
Ač se nemodlím, vytanulo mi kvůli tomu včera večer na mysli slovo zdrávas ze Zdrávas Marie. Uvědomil jsem si teprve teď, že je to vlastně zkrácené zdráva jsi Marie tedy v dnešní češtině: zdravá jsi, Marie, protože krátká přídavná jména už vyšla z módy.
Ruku na srdce, milí biblezpytci, kolik z vás vědělo, že Zdrávas Marie na nebesích je plnohodnotná česká věta s podmětem a přísudkem a nejen oslovení typu Nazdar Marie na nebesích (jak jsem jsi to až doposud vykládal).
Ač se nemodlím, vytanulo mi kvůli tomu včera večer na mysli slovo zdrávas ze Zdrávas Marie. Uvědomil jsem si teprve teď, že je to vlastně zkrácené zdráva jsi Marie tedy v dnešní češtině: zdravá jsi, Marie, protože krátká přídavná jména už vyšla z módy.
Ruku na srdce, milí biblezpytci, kolik z vás vědělo, že Zdrávas Marie na nebesích je plnohodnotná česká věta s podmětem a přísudkem a nejen oslovení typu Nazdar Marie na nebesích (jak jsem jsi to až doposud vykládal).
středa, září 23, 2009
Potřetí do Afriky
Dnes odlétám potřetí do Afriky. Balím teď na poslední chvíli. Mám na to ale škycle, takže jen dávám do kufru a odškrtávám. Letím s Egyptairem přes Káhiru. To jsem zvědavej.
středa, září 16, 2009
PC AT 386 DX, 40 MHz, 4 MB RAM
Tam kde bydlím, jsme nemohli najít klíč od sklepa, někdo ho někam zašantročil, protože nikdo z nás do našeho sklepa jak živ nemusel. Teď jsme se ale rozhodli koupit si na sklep novej visací zámek a říct domovníkovi, aby starej zámek přeštípl.
Spolubydlící mi říkal, že ve sklepě, který léta nikdo nepoužíval, máme spoustu harampádí, který buď vyklidíme, nebo tam necháme těm, co tu budou bydlet po nás.
Byl jsem se tam podívat, a co to nevidí, oko mé modravé: Starej počítač PC Big Tower. Vypadal hodně staře. Dvě disketovky, 3,5" a 5,25", myš na COM portu, klávesnice s pětikolíkovým DIN konektorem, bez soudblasteru, ale nějakou síťovku na koaxiál měl. Knoflík TURBO a dvouciferný digitální displej na bedně mi napovídali, že to bude hodně starý. Nejvejš první Pentium spíš ale 486 DX, hádal jsem. Třiosumšestky přece už dávno nikde nejsou. Byl tam k tomu 14" noname monitor (ale s chlubivým nápisem „low radiation“!!!, myš, klávasnice, i nějaká tiskárna na LPT. Všechno zaprášený letitým prachem, opředený pavučinama.
Kruci, kraksna stará, zdalipak ještě chodí? Vytáhl jsem to vše kromě tý tiskárny k sobě do pokoje do čtvrtýho patra, omyl léty zažloutlý plast, rozšrouboval, vysál prach vevnitř. A co bylo v něm? Procesor AMD 386 DX! Nevěřil jsem svým očím. Jeden harddisk na 40ti-drátovým IDE s kapacitou 130,7 MB. Trident VGA karta, která má neuvěřitelných 512 KB. Na motherboardu čtyři SIMMy plně osazený paměťovejma modulama.
Když jsem to zapojil, a zapnul, koukám, jak se na displeji rozsvítilo 40 a jak se ťukavě kontrolujou necelé 4 MB RAM. Skočil jsem do BIOSu, a koukám, že se nám systémový ukazatel času poněkud přetočil na rok 1902 - tak jsem nastavil přesný čas, a rok 2009 (kupodivu to šlo). Pak jsem tu herku nechal bootovat.
Pochlubil se mi 64 KB cache paměti. Naběhl německej MS-DOS 5.0, smartdrive, německá klávesnice pod DOS, ovladač na myš, a už disk ze sebe zoufale kopal Windows 3.11. Paráda. Odklikl jsem dvě chybová hlášení, něco že se nemoh přihlásit do sítě, a pak už se na mě Windows smály. Je v nich nainstalovanej Microsoft Word 6.0 (v adresáři C:\WINWORD). Na disku pár zapomenutých dokumentů, jedna žádost o zaměstnání, jinak nějaký opsaný článečky o imperializmu a něco odborně chemickýho o barvivech.
DOS i Windows byly na tom disku nainstalovány 08.06.1995, nejnovější soubor na disku byl z léta 1996. Třináct let ten počítač nikdo nezapnul. Windows for Workgroups teď mají poněkud problém se současným systémovým časem. Na nově vytvořeným souboru mi hlásí datum „17.01.19:9“.
Jsem uchvácen. Jel jsem si koupit 3.5" diskety, disketovku na USB, kterou připojím k notebooku, abych mohl přenášet data, a zaběhl do Retro-Games obchodu koupit další dva IDE disky (kupodivu měli i jeden přesně takovej, kterej byl v počítači. Ten jsem vzal, stál 2 €) a ještě jsem přikoupil mechaniku CD-ROM na IDE (5 €), abych mohl třeba i něco vypálit na CD a přenášet po cdčkách, podaří-li se mi tam tu CD-ROMku rozchodit. Hrůza. Jedno CDčko má 5x víc než tam celej ten harddisk.
Tak teď si tam na ten novej disk zkusím nainstalovat Small Linux. (Speciální distro pro starý herky s pod 5 MB RAM.)
Spolubydlící mi říkal, že ve sklepě, který léta nikdo nepoužíval, máme spoustu harampádí, který buď vyklidíme, nebo tam necháme těm, co tu budou bydlet po nás.
Byl jsem se tam podívat, a co to nevidí, oko mé modravé: Starej počítač PC Big Tower. Vypadal hodně staře. Dvě disketovky, 3,5" a 5,25", myš na COM portu, klávesnice s pětikolíkovým DIN konektorem, bez soudblasteru, ale nějakou síťovku na koaxiál měl. Knoflík TURBO a dvouciferný digitální displej na bedně mi napovídali, že to bude hodně starý. Nejvejš první Pentium spíš ale 486 DX, hádal jsem. Třiosumšestky přece už dávno nikde nejsou. Byl tam k tomu 14" noname monitor (ale s chlubivým nápisem „low radiation“!!!, myš, klávasnice, i nějaká tiskárna na LPT. Všechno zaprášený letitým prachem, opředený pavučinama.
Kruci, kraksna stará, zdalipak ještě chodí? Vytáhl jsem to vše kromě tý tiskárny k sobě do pokoje do čtvrtýho patra, omyl léty zažloutlý plast, rozšrouboval, vysál prach vevnitř. A co bylo v něm? Procesor AMD 386 DX! Nevěřil jsem svým očím. Jeden harddisk na 40ti-drátovým IDE s kapacitou 130,7 MB. Trident VGA karta, která má neuvěřitelných 512 KB. Na motherboardu čtyři SIMMy plně osazený paměťovejma modulama.
Když jsem to zapojil, a zapnul, koukám, jak se na displeji rozsvítilo 40 a jak se ťukavě kontrolujou necelé 4 MB RAM. Skočil jsem do BIOSu, a koukám, že se nám systémový ukazatel času poněkud přetočil na rok 1902 - tak jsem nastavil přesný čas, a rok 2009 (kupodivu to šlo). Pak jsem tu herku nechal bootovat.
Pochlubil se mi 64 KB cache paměti. Naběhl německej MS-DOS 5.0, smartdrive, německá klávesnice pod DOS, ovladač na myš, a už disk ze sebe zoufale kopal Windows 3.11. Paráda. Odklikl jsem dvě chybová hlášení, něco že se nemoh přihlásit do sítě, a pak už se na mě Windows smály. Je v nich nainstalovanej Microsoft Word 6.0 (v adresáři C:\WINWORD). Na disku pár zapomenutých dokumentů, jedna žádost o zaměstnání, jinak nějaký opsaný článečky o imperializmu a něco odborně chemickýho o barvivech.
DOS i Windows byly na tom disku nainstalovány 08.06.1995, nejnovější soubor na disku byl z léta 1996. Třináct let ten počítač nikdo nezapnul. Windows for Workgroups teď mají poněkud problém se současným systémovým časem. Na nově vytvořeným souboru mi hlásí datum „17.01.19:9“.
Jsem uchvácen. Jel jsem si koupit 3.5" diskety, disketovku na USB, kterou připojím k notebooku, abych mohl přenášet data, a zaběhl do Retro-Games obchodu koupit další dva IDE disky (kupodivu měli i jeden přesně takovej, kterej byl v počítači. Ten jsem vzal, stál 2 €) a ještě jsem přikoupil mechaniku CD-ROM na IDE (5 €), abych mohl třeba i něco vypálit na CD a přenášet po cdčkách, podaří-li se mi tam tu CD-ROMku rozchodit. Hrůza. Jedno CDčko má 5x víc než tam celej ten harddisk.
Tak teď si tam na ten novej disk zkusím nainstalovat Small Linux. (Speciální distro pro starý herky s pod 5 MB RAM.)
neděle, září 06, 2009
Hrací strojek
Včera jsem se byl podívat s MPI ve Wittenbergu po stopách Martina Luthera. Koupil jsem si tam Hrací strojek. Když jsem zjistil, s jakou melodií byl k mání, vůbec jsem se nerozmýšlel.
Je to fantastická věcička. Ještě pořád to obdivuju a furt si to pouštím.
Je to fantastická věcička. Ještě pořád to obdivuju a furt si to pouštím.
neděle, srpna 16, 2009
pondělí, srpna 10, 2009
Translationparty
Translationparty je automatický překladač vět z angličtiny do japonštiny a nazpět. Zadanou větu překládá opakovaně sem a tam tak dlouho, dokud nenalezne equilibrium, tedy větu, která přeložená tam a zpět zůstává sama sebou. Legrační je, nakolik se takové equilibrium liší od původní zadané věty. (Zkuste si)
Na okounu jsem založil klub, kde se můžete pochlubit, jakou překladatelskou perlu jste našli.
Na okounu jsem založil klub, kde se můžete pochlubit, jakou překladatelskou perlu jste našli.
pátek, srpna 07, 2009
Kazimírův disk
Kazimírův interní systémovej harddisk se pokazil. Asi mu nedělalo dobře, že Kazimír zůstával zapnutej ve dne v noci. Data na něm už zachraňovat nebudu. Co je pryč, je pryč. Koupím Kazimírovi jen novej disk. Doufám, že se ještě někde prodávaj 2,5" IDE disky. Dnes už je to totiž všechno SATA.
neděle, srpna 02, 2009
Řečtina v Já truchlivý bůh
Ve scéně v restauraci, kde se Apostolek (Pavel Landovský) vydává za dirigenta Aténské opery prohodí pár vět řecky. Zde jsou:
Ω, τι κοπέλα είναι αυτή;
O, ti kopéla eínai autí?
No, to je teda kočka.
Φίλε μου θα τρελαθώ.
Fíle mou tha trelathó.
Kamaráde, já se zblázním.
Γι'αυτή τη κοπέλα, φίλε μου, θα τα 'δίνα όλα.
Gi'autí ti kopela, fíle mou, tha ta 'dína óla.
Za tuhle holku, kamaráde, bych dal všechno.
Κούκλα μου θα τρελαθώ.
Koúkla mou tha trelathó.
Panenko moje, já se zblázním.
... άλλο πράγμα.
... állo prágma.
... něco jinýho.
(τί) κόμματος που είσαι κούκλα (μου); να σε χαρώ!
(tí) kómmatos pou eísai koúkla (mou)? Na se charó!
Jaká ty jseš kost, holka moje. Obdivuju tě.
Když vyjdou ven z restaurace:
... Άγγελος Σταματάκης ...
... Angelos Stamatákis ...
(osobní jméno)
U pana Adolfa (Miloš Kopecký) doma říká Apostolek:
Αυτή η κοπέλα εχεί όμορφα βυζιά!
Autí i kopéla echeí ómorfa vuziá!
Ta holka má pěkný prsa!
... τι ωραίες είναι;
... ti oraíes eínai?
... a jaký pěkný.
Φίλε μου, για τι κοπέλα αυτη θα τα 'δίνα όλα.
Fíle mou, gia ti kopéla auti tha ta 'dína óla.
Kamaráde, za tuhle holku bych dal všechno.
Když pan Adolf (Miloš Kopecký) mluví řecky, tak si vymýšlí pseudořecká slova, řečtina to ovšem není. Pár vět od Apostolka je taky neúplných, respektive obsahují kromě pár slov nějaké nesrozumitelné řecky znějící drmolení. To jsem vynechal a nahradil třemi tečkami. Slova v závorkách Apostolek neříká, ale věta zní o moho řečtěji, když se doplní.
Ω, τι κοπέλα είναι αυτή;
O, ti kopéla eínai autí?
No, to je teda kočka.
Φίλε μου θα τρελαθώ.
Fíle mou tha trelathó.
Kamaráde, já se zblázním.
Γι'αυτή τη κοπέλα, φίλε μου, θα τα 'δίνα όλα.
Gi'autí ti kopela, fíle mou, tha ta 'dína óla.
Za tuhle holku, kamaráde, bych dal všechno.
Κούκλα μου θα τρελαθώ.
Koúkla mou tha trelathó.
Panenko moje, já se zblázním.
... άλλο πράγμα.
... állo prágma.
... něco jinýho.
(τί) κόμματος που είσαι κούκλα (μου); να σε χαρώ!
(tí) kómmatos pou eísai koúkla (mou)? Na se charó!
Jaká ty jseš kost, holka moje. Obdivuju tě.
Když vyjdou ven z restaurace:
... Άγγελος Σταματάκης ...
... Angelos Stamatákis ...
(osobní jméno)
U pana Adolfa (Miloš Kopecký) doma říká Apostolek:
Αυτή η κοπέλα εχεί όμορφα βυζιά!
Autí i kopéla echeí ómorfa vuziá!
Ta holka má pěkný prsa!
... τι ωραίες είναι;
... ti oraíes eínai?
... a jaký pěkný.
Φίλε μου, για τι κοπέλα αυτη θα τα 'δίνα όλα.
Fíle mou, gia ti kopéla auti tha ta 'dína óla.
Kamaráde, za tuhle holku bych dal všechno.
Když pan Adolf (Miloš Kopecký) mluví řecky, tak si vymýšlí pseudořecká slova, řečtina to ovšem není. Pár vět od Apostolka je taky neúplných, respektive obsahují kromě pár slov nějaké nesrozumitelné řecky znějící drmolení. To jsem vynechal a nahradil třemi tečkami. Slova v závorkách Apostolek neříká, ale věta zní o moho řečtěji, když se doplní.
pátek, července 24, 2009
Napínavý sen
Dnes jsem měl sen. V něm jsem objevil pravou etymologii slova "napínavý", a totiž, že vzniklo překladem z němčiny, ale bylo to do češtiny přeloženo špatně. V němčině má spannen dva významy: "napínat" a "pozorně sledovat (ano, i úchylně)". A právě když je něco spannend, tak je to spíš ve spojitosti s tím pozorným sledováním, nikoliv s napínáním. Ovšem do češtiny to bylo přeloženo v tom druhém (běžnějším) významu německého spannen, totiž "napínat" a tak bylo utvořeno naše napínavý.
Myslím, že něm. spannen mělo význam "sledovat" už pradávno. podle Klugeho et. slov. je zo z germ. *spann-a- a ve spojitosti s lit. spę́sti, "napínat, nastrahovat pasti" a právě u nastražených pastí napjatě číháme.
Myslím, že něm. spannen mělo význam "sledovat" už pradávno. podle Klugeho et. slov. je zo z germ. *spann-a- a ve spojitosti s lit. spę́sti, "napínat, nastrahovat pasti" a právě u nastražených pastí napjatě číháme.
čtvrtek, července 23, 2009
Ďažīŋa za'
Fdžale nja Zdariňuz busfer g zupňa me fadžaŕi. Mež zŋa žry ğa nja pirı zŋa fyfamdži'ⁿ Pupīğe (du ňa ba'z) era Zdariňufı furere ňaxu ğenelēdğe Fure e dzarwo tupo ňamuŋ blupïreŕı Ňusave e ňaxu šēlryfu'zd. Blaň za ŋo marīpī ša Zdarıňu da'ď dlēfī durığ džezo zza ŋmwo. Gtiž ňzŋa břyraŕı ğa nja, břachlēr ňzaŋ Zdariňufı ŕadzğī tyňeruğ z fırŋo Ňē dloxŗıfī pōğ. Ebuzdurağ zğodadžja nrofī řadzğı e ŕīğē zeŋī fırmu'zťı. Ňa'mwo ňa mebīžo zaŋ tu pruğo y z břağreta'ŋ. Oğēza'r zaŋ Zdarıňufı gjıxo Tī ımala Vulŋ taz Tuňdža'ŋ. Nudz xu seŋňmeŗe. Tmaz nu ňı bodžī'ŋ.
Buduŋ zŋa žry me xŕıžďa o tuzďıxufī tļēxı, deŋ zŋa dluho prpŗi e zasmēnırı za deŋ z değufīŋ ubufīteŋīn ğrodžymwo, gtalaň deŋ pır s nenymğwo e prpmoŗ deŋ z mēŋe. Se ğlēdğu zŋa žrı tēŗ tu belğo, za'rı zŋa zı me refidžğo e sebērırı zı'. Ňē saramwo tīŋğo e Zdarğu zı ŋude'r dzikaladı s neŋkufīŋ depēğa'ŋ, xazğı fujarı. Truwoxu zŋa bufīterı. Vıblēfňaŗ u zfī dzazďa tu Ļozğa, u břēdarzdfī a ňē zaŋ nu bufıblēfňar u Neňğufı, u duŋ, dzu me du ŕīğerı nuňa luťidža e u nīğ břadğusīğ buğosağ zasmēfıd za břaz ymsalē'ⁿ. Değy ňzaŋ no řağr u duŋ, ša tu pruğo bīžo džazğı u mežığ fadžaljīğ zxōzgēğ. Du f jaŋ fspuťiru sfňatefu'zd. Ňa'mwo nu du ezi oğēšo e břarušīŋ. Tužrı zŋa ež k nīŋo tuŋo, ğta njar Zdarğu sebelğufeŋī ğuru e daŋ zŋa za me ļuzrwodžamwo břīňanja upňerı değ, epı za meža xloťa y pŕıhe dzu maňfīdz tudīğerı. E ğfırğo zŋa f duŋ upňaďī zadļferı, era ma břīrıž truwoxu. Bubřērı zŋa zı tupļuwo mudz e xazğī zmı e ļuzruwodžırı za.
Zu'fe ňzaŋ oraxr tu buztara', břyžra ny ļuztuwošamē zŋzğe. Utbufňatar ňzaŋ epi du fytlšar, ša za saňdle seza ofyťīŋa e ša ňazdrı za mēŋ pota hďī'ŋ, nōšaŋa f bēdağ mapu u fīğamto zburo zbē'n. Xma'ⁿ dzu ňzaŋ du utazreŗ, tuzder ňzaŋ zdleğ, ša ňzaŋ du břachmer e Zdaryje fybrežiŗ, bluduša si bud ďīn dzoseŋŋan žrēfa'ŋ nuchr břadzdefy'ŋ dzuğuryv, sedïŋdzu ňē zaŋ bunīžrar zbīž me baddıŋğ maž me zağz. Era ož zaŋ du mahďar lusnesēfe'n e džağer ňzaŋ ež dzu um me du ŕağma. Değ ňzaŋ uzmoŗ.
Lēmu ňzaŋ duxu rydufeŕ ňažďa fīdz, bluduša mabuzrer zŋzğo ejy aneňr, e ož ňzaŋ no sedžer bzē'ⁿ oğry'joňīdzī ane'ňr. Mežďazďī ňzaŋ xu mautazreŗ. Ŕīğer ňzaŋ zı, ša za nuzī usfe'ŋ um. E madlfaru truwoxu, e tu blēdza ny břyžar aneňr, ša za ŋu bu dī ŋī zŋzdza değ ğlēsja zberu, e me ğumdzı aneňro ny ňažďa buzrer bozo. Mebzer du ŕadzğīŋı zrufı e ŕağ, epiğ du fyxōxrıŕ. Du za nı rīpıru. Degša za upe nudz ďažīŋa ňeg za f bēdag potaŋ zburo nyrufe'n.
Buduŋ zŋa žry me xŕıžďa o tuzďıxufī tļēxı, deŋ zŋa dluho prpŗi e zasmēnırı za deŋ z değufīŋ ubufīteŋīn ğrodžymwo, gtalaň deŋ pır s nenymğwo e prpmoŗ deŋ z mēŋe. Se ğlēdğu zŋa žrı tēŗ tu belğo, za'rı zŋa zı me refidžğo e sebērırı zı'. Ňē saramwo tīŋğo e Zdarğu zı ŋude'r dzikaladı s neŋkufīŋ depēğa'ŋ, xazğı fujarı. Truwoxu zŋa bufīterı. Vıblēfňaŗ u zfī dzazďa tu Ļozğa, u břēdarzdfī a ňē zaŋ nu bufıblēfňar u Neňğufı, u duŋ, dzu me du ŕīğerı nuňa luťidža e u nīğ břadğusīğ buğosağ zasmēfıd za břaz ymsalē'ⁿ. Değy ňzaŋ no řağr u duŋ, ša tu pruğo bīžo džazğı u mežığ fadžaljīğ zxōzgēğ. Du f jaŋ fspuťiru sfňatefu'zd. Ňa'mwo nu du ezi oğēšo e břarušīŋ. Tužrı zŋa ež k nīŋo tuŋo, ğta njar Zdarğu sebelğufeŋī ğuru e daŋ zŋa za me ļuzrwodžamwo břīňanja upňerı değ, epı za meža xloťa y pŕıhe dzu maňfīdz tudīğerı. E ğfırğo zŋa f duŋ upňaďī zadļferı, era ma břīrıž truwoxu. Bubřērı zŋa zı tupļuwo mudz e xazğī zmı e ļuzruwodžırı za.
Zu'fe ňzaŋ oraxr tu buztara', břyžra ny ļuztuwošamē zŋzğe. Utbufňatar ňzaŋ epi du fytlšar, ša za saňdle seza ofyťīŋa e ša ňazdrı za mēŋ pota hďī'ŋ, nōšaŋa f bēdağ mapu u fīğamto zburo zbē'n. Xma'ⁿ dzu ňzaŋ du utazreŗ, tuzder ňzaŋ zdleğ, ša ňzaŋ du břachmer e Zdaryje fybrežiŗ, bluduša si bud ďīn dzoseŋŋan žrēfa'ŋ nuchr břadzdefy'ŋ dzuğuryv, sedïŋdzu ňē zaŋ bunīžrar zbīž me baddıŋğ maž me zağz. Era ož zaŋ du mahďar lusnesēfe'n e džağer ňzaŋ ež dzu um me du ŕağma. Değ ňzaŋ uzmoŗ.
Lēmu ňzaŋ duxu rydufeŕ ňažďa fīdz, bluduša mabuzrer zŋzğo ejy aneňr, e ož ňzaŋ no sedžer bzē'ⁿ oğry'joňīdzī ane'ňr. Mežďazďī ňzaŋ xu mautazreŗ. Ŕīğer ňzaŋ zı, ša za nuzī usfe'ŋ um. E madlfaru truwoxu, e tu blēdza ny břyžar aneňr, ša za ŋu bu dī ŋī zŋzdza değ ğlēsja zberu, e me ğumdzı aneňro ny ňažďa buzrer bozo. Mebzer du ŕadzğīŋı zrufı e ŕağ, epiğ du fyxōxrıŕ. Du za nı rīpıru. Degša za upe nudz ďažīŋa ňeg za f bēdag potaŋ zburo nyrufe'n.
středa, července 22, 2009
Tlšarı zŋa za se ļodza
Fdžale fadžaļ ňzŋa seza bırı v belğo e ğuoŕırı e bufītarı zı. Beğ ňzŋa zı raxrı tu 'lēfı, e tlšary za se ļodza e xlērı zı s blzdeŋe'. Ož ejı břazja mafīŋ, dzu ňzŋa zı dzaruo du tupo vıblēfňaŗı. Zdaryňu zğrētē bīzjıdžğı blu zfī ňesyğufī ğolsı' mapu bīža' dağzdy. Břanýžrarı zŋa me'ⁿ peňğwo u 'mo e mudzı fa ğtalī ɦdza nï'ⁿ ğumtle'zd nası [ç] e [χ] epi zi du njarı šēdzı' me džaŋ bludzfydžufe'ⁿ.
úterý, července 21, 2009
eurobilltracker
André my vyprávěl o eurobilltrackeru, kde si můžete zaregistrovat eurobankovky, se kterýma přijdete do styku a pak sledovat jejich další oběh. Když se bankovka později objeví u někoho jinýho, přijde vám upozornění a vy víte, kam až se vaše bankovky dostaly. U každé zaregistrované bankovky vám servr řekne v jakém roce a v jaké tiskárně ji vytiskli.
Zdavemuz Zderıňuz Emtlao Nedız
Me kaňz.ta' ňzaŋ za zasmēŋıŗ s ňa'jīŋ Ŕağaŋ. Tmaz ňa duŋo za'ŋnēdzd' tjī. Ňa u medzeŗī ļuğ nredžī maž ňē e zdotuňa jaŋdžyŋo ňeğu dzıšī ňesığ. Zhēzīŋa za džezdu, huťīŋa truoxu tu mudzı belğaŋ e bufītēŋa zı. Bīžaŋa zı zŋzğı ı aneňŗı e buŕē'ŋ me zzapa nızrīŋa'. Nızrīŋ, ša za zburo plsu fızbīŋa'. Nēŋ ļetu'zd. Ňa du bublfā ut nīxu ļuzğuto za Zujwo dzo ňzaŋ za seza senyrufe'ň.
čtvrtek, července 16, 2009
Bitterfelder Bogen nedobyt
Dnes jsem se ve 40minutové přestávce v Bitterfeldu vydal z nádraží dělat Bitterfelder Bogen. Je to velice zajímavý místo, musím se tam někdy vrátit. Dnes jsem ale neměl vůbec čas na to, abych tam něco hledal. Sotva jsem se vzpamatoval z úžasu, co to ten Bitterfelder Bogen vlastně je, musel jsem už hodně rychle běžet zpátky na nádraží, aby mi neujel vlak. Hodně jsem se zapotil a stihl jsem to jen tak tak.
sobota, července 11, 2009
Druhá geomince
Dnes ráno krátce po půl pátý jsem ji vytáhl z kešky. Je z Kanady. Patří nějaký maniačce hike n'bike která dělá přes 500 keší ročně.
středa, července 08, 2009
Našel jsem geocoin
Dnes ráno jsem našel geocoin (můj první). Zatím nevím, kam ho donesu. Asi do Liberce.
pondělí, července 06, 2009
Koupil jsem si Oregon 300
Tatínek s Lukášem mě tak zblbli s GPSkama, že jsem si ji opravdu koupil. Samozřejmě že na hraní a geocaching, ale zdůvodnil jsem si to tak, že ji do Afriky potřebuju, abych mohl zjistit souřadnice míst, kde se nacházejí mí Nǀuuáci. Koupil jsem si výběhový model Oregon 300. Rozhodl jsem se nepočkat až se na trhu objeví nová vlajková loď Oregon 550. Bude totiž stát dobrejch 500 € a bude třeba k ní dokoupit ještě mapu. Byl jsem odhodlán koupit si Oregon 200 za 350 €. Ale přišel jsem v Lipsku do obchodu, a tam model 200 neměli. Měli tam ale Oregon 300 zlevněnej na 300 €, a 400t zlevněnej asi na 390. Podrobnější zkoumání ukázalo, že u 400t je toho za tu stovku navíc zatraceně málo. Koupil jsem si tedy Oregon 300 a hned jsem si koupil ještě TOPO Deutschland V3 a držák na kolo. Pak jsem zaběhl do Saturnu, kde jsem si ještě za pětku koupil microSD 2GB a za 50 € nabíječku se čtyřma ysokokapacitníma NiMH baterkama (2850 mAh). Takže mě celej špás stál bezmála 600 €. Což byla pro mě maximální únosná částka, kterou jsem byl ochoten za GPSku dát. Nu, teď ji mám, takže nezbývá než vyrazit do terénu.
Udivilo mě, jak v Lispku nebyl problém sehnat GPSku. Vyjel jsem do města a za hodinu jsem se vrátil se vším všudy. Asi proto, že jsem si nekoupil žádnej super extra high-end model, jako to obyčejně děláváme, ale prostě něco mainstreamovějšího.
Udivilo mě, jak v Lispku nebyl problém sehnat GPSku. Vyjel jsem do města a za hodinu jsem se vrátil se vším všudy. Asi proto, že jsem si nekoupil žádnej super extra high-end model, jako to obyčejně děláváme, ale prostě něco mainstreamovějšího.
sobota, července 04, 2009
Líhnou se mi třesavky
Mám v pokoji třesavku. Má pavučinu přímo u okna, kam jsem jí lákal kořist stolní lampičkou, když bylo otevřený. Pak za ní na pár dnů přišel sameček, a svou práci odvedl dobře. Samička se asi za dva týdny s nadutým zadečkem stáhla na odlehlou stranu pokoje, nade dveře. Tam nakladla vajíčka, od kterých se asi 3 týdny nehla. Kořisti tam nepochytala tolik jako u okna, ale neumřela hlady. Dneska už vajíčka nevypadaj jako vajíčka, ale jako malí pavoučci. Myslím že za den nebo dva se rozutečou. Dnes odpoledne jsem je vyfotil ještě všechny pěkně pohromadě:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)