pátek, prosince 07, 2007

Stránky z deníku XXVI

Ráno jsem připravil vše pro přepis. Začal jsem krátkou nahrávkou kde si Andries stěžuje, že mu platím málo. Pak jsme přešli k tý fekální urážlivý nahrávce. Nabyl jsem dojmu, že to je urážlivý jen z našeho hlediska. Andries to nemyslel zle. Je to starej příběh a tenhle se zdá být takovej, že se vypravěč vtělí do jedný postavy, posluchač do druhý, a už to jede:

Andries visí na stromě a čeká na šakaly a psy. Ti přiběhnou pod strom a říkaj: ser, ser, ser, ser, ser, ser. Už vejš vylízt nemůže, tak kouká dolů, jak tam s šakalama na zemi sereme. Pak ještě přiběhne divoká kočka, a taky vidí jak tam visí a pod ním s šakalama seru. Kočka skočí mezi psy a začne rvačka, kočka všechny psy a šakaly rozhází do všech stran. ...

Pro nás to zní dost chaoticky. Je to zatím jen to, co řekl afrikánsky. Když dopřeložím n|uuštinu, možná to bude lepší, ale možná taky ne. Už i teď v tý akrikánštině nelze přesně vystopovat co se vlastně děje. Podle starýho n|uuskýho vypravěčskýho stylu Andries zaměňuje zájmena 1., a 3. osoby (tady možná i 1. a 2.), takže našinec vůbec neví, která bije. Proto ten příběh chci nechat jednou převyprávět a přehrát s figurkama.

Když jsem ohříval oběd v mikrovlnce napadl mě novej vynález, nová mezera na trhu. Napsal jsem o tom do vynalézavýho blogu.

Celej den když jsme pracovali bylo hezky, ale sotva jsme skončili a já chtěl jet k De Wittům, začlo pršet )-: Skončilo až v půl pátý. Ale bylo ještě světlo tak jsem se sbalil, zkontroloval zásobu bombónků na cestu a jel.

Dojel jsem dobře, De Wittovi měli radost, říkali, že to u nich beze mě bylo takový opuštěný. Psi taky měli radost, že jsem přijel. Mohli se o mně poprat. Cuketka se nejvíc těšila na mý fousy. Vždycky když se k ní skloním nebo si k ní podřepnu, stoupne si na zadní, packy mi opře o stehno a snaží se nořit tlamu do mých fousů nebo po nich aspoň chňape. To je to hezký na psovi, že projevuje svou radost nad tím, když se k němu vrátíš. Kočka, ta má taky radost, ale její vrozená hrdost ji brání dávat to moc najevo.

De Wittovi jsem poprosil,aby mi 7000 R, který mám vybraný na pobyt a pro Andriese uložili do sejfu. Po večeři mi říkali, že na víkend nebudou doma, že musej kamionem dovýzt něco do Kapskýho Města. Tak mi tam svěřili svůj byt na starosti, ukázali kde a jak zamykat, a jak v sobotu večer nakrmit psy. Říkali, že můžu na internet, kdy budu potřebovat. V neděli večer už by měli bejt zpátky.

Pak jsem se ještě koukal na hloupej film Lookout, kterej Leně zkopíroval v Upingtonu syn naší bytný. Nestojí ani za to, abych se tu o něm rozepisoval.

Když jsem šel spát, uvědomil jsem si, že jsem si v Upingtonu zapomněl zubní pastu, kartáček na zuby a šmrdlátko. )-: takže zejtra zase hurá zpátky.

Žádné komentáře: