Zababov

Nové kolo

2011-05-04T18:29:00.000+02:00

Mám nový kolo. Weltrad.

Turn off hard disk power saving

2011-04-16T22:43:00.011+02:00

I've had troubles to turn off the power saving mode of a hard drive. Nothing I tried worked. I have found descriptions of where to switch off the stand by mode or the sleep mode of hard drives or external USB devices, but these settings had no effect on the hard drive I had (Samsung Story HX-DE020EB).

I have found two programs which were supposed to keep the hard drive awake and spinning: NoSleepHD and xSleep. I tried both and none of them worked properly with my particular external hard drive. It still was getting asleep once in a while.

So I wrote myself a little program which creates as many temporary files as you want (each a few bytes long) in specified locations and overwrites them once in a specified time interval. This way it is ensured that the drives keep spinning.

The program runs only in Windows. You can download it here:
keepawake.zip for 64-bit Windows
keepawake32.zip for 32-bit Windows

User's Manual:

Extract the downloaded zip file. Then you should have a look at the configuration file keepawake.cfg.txt. By default it looks like this:

How often to overwrite all temporary files (in seconds):
40
Paths to the temporary files (one path per line):
C:\temp.tmp

By editing the configuration file you can set up the interval how often the program will overwrite each file in the list of temporary files. The default cycle is 40 seconds.

The last lines of the configuration file are the paths to the temporary files which will be created or overwritten once per cycle. You can add as many as you want here. One temp file per physical drive is enough. If you want to keep drives I: and J: awake, instead of C:\temp.tmp you can have there:

I:\temp.tmp
J:\some folder\I don't want to call this file temp.tmp

It is even possible to add network paths, e.g. \\Homecomputer\datadrive\temp.tmp

Then you just run keepawake.exe. The console window of cmd.exe will open and, in the given time interval, it will refresh a message about how long the drive has been kept alert. You'll have to keep this console window open or minimized for all the time you want to keep the program running.

This is how the console window looks on my computer:

You will find the source code of the program in the source folder. It's written in Python 3.2. It's public domain. Do with it whatever you want.

Neuspávat disk

2011-04-16T21:46:00.000+02:00

Měl jsem problém s externím diskem, který se po krátké době uspával aniž bych proti tomu mohl cokoliv dělat.

Na internetu jsem našel doporučení, kde se ve Windows v možnostech napájení dá vypnout uspávní disků nebo zařízení zapojených přes USB, ale u toho mého disku to nepomáhalo. Dočetl jsem se, že některé disky mají uspávání naprogramované přímo ve firmwaru.

Našel jsem odkazy na dva programy, které prý udržují disky roztočené. Jsou to NoSleepHD a xSleep. Zkusil jsem oba, ale zrovna u toho mého disku nezabíraly. Pořád se uspával.

Nakonec jsem si sedl a napsal prográmek, který v konfigurovatelném intervalu přepisuje několikabajtový dočasný soubor, jehož umístění si lze rovněž nakonfigurovat. Tím SE zamezí, aby se ten disk, na kterém je ten dočasný soubor, uspal.

Program funguje jen ve Windows. Zde si ho můžete stáhnout:
Neuspavat.zip pro 64bitové Windows
Neuspavat32.zip pro 32bitové Windows

Návod k použití:
Stažený soubor stačí rozbalit. Editací konfiguračního souboru neuspavat.kfg si můžete nastavit interval v jakém se na disk bude zapisovat dočasný soubor i cestu k němu (a tím i disk, který udržovat v pohotovosti). Pak už jen spustíte neuspavat.exe. Otevře se vám okno konzole cmd.exe ve kterém se v zadaném intervalu bude aktualizovat zpráva o době po kterou byl disk v pohotovosti. Pořadí řádků v konfiguračním souboru neměňte.

V adresáři source najdete zdrojové soubory napsané v Pythonu 3.2

MiKTeX 2.9

2011-01-19T20:01:00.002+01:00

Já se z toho poseru. Tři hodiny tady downloaduju a instaluju MiKTeX 2.9 a na 99.9% instalace mi oznámí, že se mu nepodařilo něco udělat. Celá ta multigigabajtová srajda na disku nefunguje, není doinstalovaná a jenom její smazání trvalo 15 minut. Nevím v čem byla chyba asi mám tady v práci zaneřáděnej disk, takže zápis i čtení jsou tak pomalý, že instalátor asi ztratil trpělivost a vykašlal se na to. Zkusím DickCleanup a defragmentaci a zejtra tu instalační mašinérii rozjedu znova.

Nastavení citlivosti myších gest v Opeře 11

2010-12-30T09:11:00.001+01:00

Na nové verzi Opery se mi nelíbilo, že citlivost myších gest je jiná než ve všech předchozích verzích.

Naštěstí mi okoun Kdokoliv řekl, že se to dá nastavit. Člověk si musí otevřít URL opera:config#Gesture Threshold (bez "http://", funguje jen v Opeře). Tam je defaultně nastavená hodnota "5", o které se domnívám, že značí citlivost 5 pixelů, tedy rozpoznávání tahů gest delších než 5 pixelů. Tuhle hodnotu jsem snížil na "2", a už se mi Opera zase hned líp ovládá.

Musel jsem si ještě vypnout tu novou gestí nápovědu: v Preferences/Shortcuts deaktivovat Enable visual hints

Pak jsem byl zase úplně spokojen.

Záchrana dat z nalomené USB klíčenky

2010-03-27T13:53:00.000+01:00

Kolegyně v práci slyšela o mých úspěších záchrany dat z mýho rozbitýho disku a laptopu, který jsem měl s sebou v Africe a poprosila mě, jestli bych nezkusil zachránit data z její USB klíčenky. Měla ji zastrčenou v notebooku a portože z něj nešikovně čouhala, nějakým nedopatřením si ji nalomila. Samozřejmě byla klíčenka plná důležitých dat.

Doma jsem ji strčil do počítače, a samozřejmě se nenašla, ani nerozsvítila. bylo cítit, jak se zástrčka viklá, a když jsem USB rozdělal a podíval se na to, bylo jasně vidět, že čtyřy piny vedoucí od zástřčky a které byly připájené k PCB jsou odlomené. Bylo mi jasný, že kdybych měl vhodnou pájku, tak je připájím, a klíčenka bude zase chodit. Ani by nebylo zapotřebí cínu, stačilo by rozehřát ty bakulky cínu, co tam po ulomení na PCB zbyly.

Protože přesně tenhle problém s odlomením se mi stal dvakrát, a já vždy radši ztratil data, než abych to jednoduše zase připájel, uvažoval jse, nekoupím-li si konečně pájku. Jenže na takovýhle titěrný pájení SMDček je potřeba dobrá horkovzdušná pájka a k ní člověk musí mít i pájeci stanici s nastavitelnou teplotou a vyměnitelný hroty. Takový vybavení stojí kolem 1500 €. To zas takovej blázen nejsem, abych dal tolik peněz za to, že si jednou za rok nebo za dva něco podobnýho opravím.

Šlo mi ale o čest a pověst záchranáře dat, tak jsem přihnul odlomené piny k cínovým bakulkám a malým šroubováčkem citlivě skňahňal piny a bakulky dohrobady tak, aby se jakžtakž dotýkaly. Prostě jsem obojí zdeformoval tak, aby zase na sebe dosedly. Strčil jsem klíčenku opatřně do počítače, a samozřejmě se rozsvítila. Ale neblikala, a to bylo zlý znamení. Windows hlásily, že našli USB klíčenku, ale ne její úložný čip. Nastěstí stačilo PBC lehounce přihnout a už všechno chodilo. Vhodně jsem to v tý pozici zapříčil, abych to nemusel držet, a počítač klíčenku našel. Sláva.

Hlásil, že byla odpojena náhle a že nebyla ze systému obebrána bezpečeně a že některá data mohou být ztracená nebo nečitelná. Nabídl se, že tu klíčenku proskenuje a opraví, ale to jsem raději nezadal. A dobře sem udělal, protože rychlost čtení z takhle barbarsky opravené klíčenky byla děsně pomalá. Číst se z ní ale přecijen dalo, tak jsem prostě ozdnačil všechny soubory a začal kopírovat. Dat byly asi 2 GB a kopírovalo se to celkem asi 2,5 h. Průměrná rychlost tedy byla kolem 200 KB/s. Ale dokud klíčenka alespoň zdlouhavě blikala a kopírování postupovalo, nesahal jsem na nic, a čekal.

Podařilo se mi zkopírovat vše co na klíčence bylo, akorát jsem asi pomrvil několik názvů souborů pojmenovaných azbukou. Nevím proč, asi tím, že jsem měl český a ne ruský locale, ale ona už si to přejmenuje. Jsem rád, že se záchrana dat povedla, jsem zase o něco zkušenější.

How to get rid of the Desktop in the Alt-Tab menu

2010-03-06T12:52:00.001+01:00

There is one thing in Windows 7 I could not get used to which is the multitasking menu called byx pressing Alt-Tab. I did not mind the effects around it which make it slower than it was in Windows XP, but the symbol for the Desktop in it annoyed me. I don’t use the Desktop at all and when I really would like to let show it I would use the Win-D shortcut for it because it is much faster than looking for it Alt-Tabbing. Also, everytime I got to the Desktop in the Alt-Tab menu I wondered a strange program that is I did not open and that was really distracting, as well as the extra keystroke needed to ignore it.

I have found a solution to my problem with the Desktop appearing in the multitasking menu in the comments to this article. It is necessary to manually modify the windows registry:

Run (Win-R) the regedit

and in look for the folder Computer\HKEY_CURRENT_USER\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Explorer in its tree. Then right-click on a blank place in the right frame of the Registry Editor to create a new DWORD value. Call it AltTabSettings.

Then right-click the AltTabSettings you just created and set its value to 1.

Confirm and close the Registry Editor and you should already be able to Alt-Tab between programs just like in Windows XP, without any Desktop bothering you.

However, this old-fashioned Alt-Tab menu does not feature the Aero effect nor the small preview of the program window, but hey, the Desktop is gone, right? If you want to switsch back to the standard Alt-Tab menu of Windows 7 you can delete the AltTabSettings from the registry again. Don’t panic if Windows 7 still keep the old XP way of multitaksing after you close the Registry Editor. They need a few seconds to notice the change. After that, everything will be the standard way again.

And here some tips and tricks: If you are in the Alt-Tab menu and you decide that you actually don’t want to switsch to another program, there is no need of searching your current active program in it. You can just exit the menu and abort by pressing Ctrl. And yet another, even better tip: If you accidentally miss your target program Alt-Tabbing through the menu, you don’t need to through all its other programs again to land just on the previous one. Just add Shift to your Alt-Tabbing which makes you cycle in the opposite direction. So your target program you missed is often only one Alt-Shift-Tab away.

Stopky

2010-03-05T16:02:00.004+01:00

Občas potřebuju stopky. Hlavně ty odpočítávací. Třeba když mám pizzu v troubě atp. Bězně si proto nastavuju budíka na mobilu, ale našel jsem teď i dobrý jednoduchý stopky rovnou k použití online: online-stopwatch.com.

Jak odstranit desktop z Alt-Tab menu

2010-03-05T11:36:00.004+01:00

Na jednu věc jsem si u Windows 7 nemohl zvyknout: nepraktické menu Alt-Tab pro multitasking. To, že bylo s těmi efekty o chlup pomalejší mi tolik nevadilo jako to, že se mi v něm zobrazovala pracovní plocha jako položka. Plochu ve Windows nepoužívám, a když už ji chci vidět, znám pro její zobrazení zkratku Win-D. Při listování mezi otevřenými programy v Alt-Tab mi položka s pracovní plochou vysloveně vadila, protože jsem ji musel obcházet a přitom se vždy divil, co je to za divný program, protože si nevzpomínám, že bych ho byl někdy otvíral.

V komentářích k tomuto článku jsem našel způsob, jak se desktopu v přepínacím menu zbavit. Je nutné připsat něco do registrů Windows:

Spusťte si Editor registrů (Win-R) regedit

a ve stromu vyhledejte adresář Computer\HKEY_CURRENT_USER\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Explorer. V pravém rámečku Editoru registrů pak klikněte pravým tlačíkem, a vytvořte novou hodnotu DWORD. Pojmenujte ji AltTabSettings.

Pak na AltTabSettings klikněte pravým tlačítkem a nastavte hodnotu na 1.

Potvrďte, ukončete Editor registrů, a už můžete přepínat mezi programy jako jste byli zvyklí ve Windows XP.

V Alt-Tab menu se tak sice připravíte o aero-efekt i mini-náhled okna otevřeného programu, ale zmizí z něj desktop, což je oč tu běží. Vše se dá vrátit do původního stavu. Stačí celou hodnotu AltTabSettings, kterou jsme přidali zase odstranit. Nelekejte se, když pak po odstranění a zavření editoru registrů Windows 7 hned nezačnou používat zase jejich standardní Alt-Tab menu. Za pár sekund si změny všimnou a vše bude zase jako při starém.

A nakonec ještě pár tipů pro používání Alt-Tab menu: Pokud je vyvoláte omylem anebo si během vybírání programu uvědomíte, že nikam přepnout nechcete, nemusíte v něm vyhledávat program, ze kterého přepínáte. Lze je opustit stiskem Ctrl bez přepnutí do právě zvoleného programu. A ještě jeden daleko praktičtější tip, který nevidím používat téměř nikoho, je přídavné stisknutí klávesy Shift, což způsobuje listování programy v opačném pořadí. Když v menu nechtěně minete program, do kterého chcete přepnout, stačí se tam vrátit Alt-Shift-Tabem a nemusíte procházet nabídku programů celou znovu.

Grafická karta nebude

2010-03-04T17:56:00.004+01:00

Přisel mi email, že tu grafickou kartu, kterou jsem si objednal, asi v dohledné době nedostanou. Takže jsem objednávku zrušil. Počkám si, až někdy vyjde něco středně silnýho na architektuče Fermi, co ještě utáhne můj 500 W zdroj.

Úvaha o velkých monitorech

2010-03-03T21:37:00.009+01:00

Až doteď jsem pracoval na 15″ notebooku, občas na 19″ širokoúhlém desktopu, takže když jsem se rozmýšlel jaký si koupit velký monitor, neměl jsem vůbec žádnou představu o tom, jak velký takový ten „velký“ monitor ve skutečnosti je. Chtěl jsem co největší rozlišení na co největším monitoru, ale za přijatelné peníze. Rozmýšlel jsem se mezi úhlopříčkou 27″ a rozlišením 1920 × 1200 a úhlopříčkou 30″ s rozslišením 2560 × 1600. Znázornit si, o kolik je ve skutečnosti ta třicítka větší a zda-li mi to za ty peníze stojí, nebyl tak úplně triviální úkol. O svoje poznatky a zkušenosti se tu chci podělit.

Ukážeme si, že rozhodovat se na základě samotné úhlopříčky nebo samotného rozlišení monitoru je v každém z obou případů zavádějící a že pravda je někde uprostřed. Ta nalezená pravda je vyjádřitelná jedním přehlíženým parametrem v technických specifikacích monitoru — jakým, to si řekneme ke konci příspěvku.

Uvažujeme-li jen úhlopříčku monitoru, nejsnáze si uděláme představu o velkikosti odměřením. Odměříme si 27″, odměříme si 30″ a máme jakous takous představu, jak velká ta úhlopříčka vlastně je. Žel, je to představa, která je nejdále od reality, protože monitor je z pohledu uživatele především plocha a ne jen nějak dlouhá nebo krátká úhlopříčka. A plocha, jak známo, je přímo úměrná čtverci úhlopříčky.

Nezbývá, než si představu upřesnit výkresem, ale nakreslit si plochu monitoru v nějakém příjemném měřítku nám už dá víc práce. Zvlášť, když nevíme, jak dlouhé jsou vlastně jeho strany. V technických specifikacích monitorů výšku a šířku viditelné pracovní plochy bězně nenajdeme. Co tam ale najdeme je poměr stran. Z úhlopříčky a poměru stran si lze délky stran vypočítat. Stačí znát Pythagorovu větu a pár goniometrických funkcí abychom si odvodili tyto rovnice:

šířka = úhlopřícka * cos (arctan (poměr kratší strany ku delší))

výška = úhlopřícka * sin (arctan (poměr kratší strany ku delší))

Výšku a šířku viditelných ploch obou monitorů jsem nechal spočítat Google. Oba monitory měly poměr stran 8:5, takže např. pro úhlopříčku 686 mm (27″) vypadaly výpočty takto: šířka a výška. Stejným způsobem jsm spočítal i rozměry 30″ monitoru, a pak už nebyl problém si oba monitory nakreslit, třeba v měřítku 1 pixel na 1 mm:

A zde při úvaze nad úhlopříčkou monitoru můžeme snadno dojít k závěru, že rozdíl mezi oběma modely je prakticky zanedbatelný. Připadá nám, jako by ten třicetipalcový monitor byl zbytečně drahý na to o jak malý kousek je větší.

Velikost displeje je ovšem jen jednou z věcí, která v mém rozhodování hrála roli. Tou druhou, pro mě možná důležitější věcí, je rozlišení. Pro rozlišení monitorů a televizí existují praktické zkratky a proto budu pro 1920 × 1200 nadále používat zkratku WUXGA (Widescreen Ultra eXtended Graphics Array) a pro 2560 × 1600 WQXGA (Wide Quad eXtended Graphics Array). Pod těmi zkratkami budu mít příležitostně na mysli i plochu, kterou by obdélník takových rozměrů v pixelech zabíral.

Pracovní plochy monitorů s WUXGA a WQXGA jsem si nakreslil v takovém měřítku, aby WUXGA dalo stejnou plochu jako 27″ monitor na předchozím obrázku.

Jak je z obrázku patrné, rozdíl v rozlišení je dramatický. WUXGA zabírá pouhých 56 % plochy WQXGA. Z tohoto hlediska je představa monitoru s WQXGA velmi lákavá. A už nám nastává dilema. Zatímco úhlopříčka a rozměry viditelné plochy nám připadají skoro stejné, rozlišení WQXGA a WUXGA jsou jako nebe a dudy.

Když mě táta upozornil, že při tak velkém rozlišení jako je WQXGA (na prakticky stejné ploše) se všechno zobrazuje nesnesitelně droboučký, cítil jsem potřebu si to přesně znázornit. Kladl jsem si tři otázky: O kolik menší by se zobrazovala pracovní plocha sedmadvacetipalcového monitoru na tom třicetipalcovém? Kolik místa navíc tam vlastně bude? Bude drobné písmo ještě dostatečně čitelné? Abych to zjistil, vrátil jsem se k měřítku 1 px na 1 mm a nakreslil si pracovní plochu sedmadvacetipalcového monitoru s rozlišením WUXGA a na ní čtverec s délkou strany 1000 pixelů:

Přidal jsem mimo jiné i údaj který byl v technických specifikacích a který jsem si výpočtem ověřil, že 1 pixel na té sedmadvacítce má ve skutečnosti stranu dlouhou přibližně 0,3 mm.

Potom jsem ve stejném měřítku nakreslil třicetipalcovou plochu WQXGA. Následující obrázek je proto stejně velký jako náš první obrázek, kde jsme porovnávali úhlopříčky. Avšak pixely toho třicetipalcového monitoru jsou drobnější, proto se jich do těch jěho rozměrů vejde stejné množství kolik jich bylo na druhém obrázku, kde jsme porovnávali WUXGA a WQXGA. Je to víceméně druhá obrázek zmenšený na rozměry prvního.

Celá pracovní plocha sedmadvacítky se tam pohodlně vejde, ale zobrazí se nám zmenšená. Na obrázku je vyznačena žlutým obdélníkem. Její reálné rozměry by byly 22.5″ (úhlopříčka). Lze si je jednoduše spočítat právě z poměru rozměrů 1 pixelu, což je ten zmíněný přehlížený údaj v technických specifikacích. Uvažovaný sedmadvacetipalcový monitor má pixel velký 0,3 mm a třicetipalcový monitor 0,25 mm. Poměr jejich velikostí je tedy 5/6, a právě 27″ * 5/6 je 22.5″. (Lze si to spočítat i bez znalosti rozměrů jednoho pixelu: úhlopříčka * odmocnina z (poměr menšího rozlišení ku většímu), viz zde.)

Takže teď teprve názorně vidíme, že tak strašně to s tím zmenšením ani nevypadá. Ovšem jak pohodlně by se mi dlouhodobě četlo drobné písmo, opravdu nevím. Tady i ten můj poslední obrázek může navozovat falešný dojem. Sedím teď před monitory s pixely velkými 0.3 mm a o moc menší už bych je skoro nechtěl. Představím-li si plochu zmenšenou na pět šestin, mohlo by to pro mě být už na hranici pohodlné čitelnosti, zvlášť když rád sedím od monitoru trochu dál.

Nakonec jsem se tedy, ne neovlivněn tatínkovou radou, rozhodl ve prospěch 27″ monitoru. Do peněz, které jsem měl připravené pro tu třicítku se vešly dokonce dva, a i na pěkný SSD pro svižnější chod operačního systému ještě zbylo.

Proto bych tuto úvahu zakončil tak, že názorné výkresy, které jsem si tu dělal leccos napovídají, ale nakonec je kromě úhlopříčky pro představivost o velikosti displeje údaj o rozměru jednoho pixelu důležitější než rozlišení. Žel, málo lidí, včetně mě má konkrétní představu o tom, jak vypadají pixely 0.3 mm velké, o kolik menší jsou 0,25 mm nebo 0,20 mm a z jaké vzdálenosti a jakou dobu se na takové pixely vydrží bez problémů dívat. Asi budu v následujících měsících zjišťovat, jak velké jsou pixely na monitorech, před které sedám, abych si vytvořil dobrou představu o tom, na jak velké pixely se mi z jak pohodlné vzdálenosti jak kouká.

Před lety jsem se z neznalosti téhož pořádně spálil při koupi notebooku, kdy jsem volil UXGA (1600 × 1200), nedbaje toho, že je to na 15″ displeji, kde se 1 pixel musel vměstnat na pouhých 0,19 mm. Oči z toho nepříjemě bolely.

Možná není tak úplně rozhodující absolutní velikost pixelu, ale jeho úhlová velikost, která pochopitelně závisí na vzdálenosti, z jaké na monitor hledíme. Dospěl jsem k této rovnici pro výpočet úhlové velikosti jednoho pixelu (v radiánech):

úhlová velikost jednoho pixelu =
2 * arctan(délka strany jednoho pixelu / (4 * vzdálenost očí od monitoru))

Já sedím od svých sedmadvacítek necelých 90 cm daleko, tudíž se mi pixely jeví dobrých 34 vteřin velké. Někdy se rád přiblížím až na 45 cm, čím se jejich úhlová velikost přibližně zdvojnásobí.

Dost možná se člověk k monitoru vždy přiblíží na takovou vzdálenost, aby mu úhlová velkost pixelů byla příjemná. Jak dobře se mu na takovou vzdálenost ostří a jak dlouho je to pro jeho oči příjemné je asi věc druhá. Určitě někdo něco takového už zkoumal. Zajímaly by mě výsledky té studie.

Windows 7 krotit netřeba

2010-03-02T13:17:00.003+01:00

Moc se mi líbil článek na pctuningu o tom, jak už není potřeba nové Windows 7 všelijak krotit a osekávat, vypínat eye-candy, atp.. Prostě doba pokročila, pro průměrný nový počítač nejsou Windows 7 žádnou zátěží, takže není důvod jim něco zakazovat.

Jedinou výjimkou je, že by si uživatelé SSD disků měli vypnout automatickou týdenní defragmentaci, protože ta SSDčku nic nepřinese, spíš jen zbytečně sníží jeho životnost.

Pořídil jsem si desktopové hodiny

2010-03-01T20:39:00.004+01:00

Na dvou monitorech není nouze o místo, tak jsem si pořídil desktopové hodiny. Lištu Windows totiž nechávám schovávat, protože ji skoro na nic nepotřebuju, takže nemůžu jen tak juknout na hodiny, který na ni jsou. Netrvalo mi dlouho vygůglit desktopový hodiny, který lahodí mému oku a jsou zadarmo, dokonce se nemusí ani instalovat, jen se spustí.

CrossGL Surface Clock doporučuji každému, kdo má na desktopu kousíček nevyužitého místa. Hodiny jsou plně vektorové, takže si je není problém nastavit přesně na velikost, jaká se vám líbí.

Jak slouho se vám bootuje počítač?

2010-02-22T11:51:00.000+01:00

Tak jsem měřil, jak dlouho se mi počítač bootuje (studený start). 73 sekund. Windows se načítaj asi 45 sekund. Není to nic světobornýho, a určitě se to bude zhoršovat. Jak slouho se vám bootuje počítač (s Windows 7?

Novej počítač: Patrik

2010-02-16T17:20:00.015+01:00

Tak už mi přišel počítač. Dnes má svátek Gizela a to se nepěkně tluče s českým gramatickým rodem slova počítač. Proto jsem ho pojmenoval podle zítřejšího svátku: Patrik. Stejně bude pořádně v provozu až zítra. Disk můžu pojmenovat Gizela. Ten je aspoň v němčině ženskýho rodu.

Koupil jsem ho za 2500 € na computeruniverse.net. Je to obyčejná mainstreamová herka za 800 € (i5 750, 2.66 GHz, 6 GiB RAM), ale přiobjednal jsem do něj od výroby přetaktovanou EVGA 260 GTX (Superclocked) (za 190 €) a za dalších 380 € jsem přikoupil Intelovský SSD X25-M druhé generace (160 GB). Ta grafická karta bohužel zatím není k dostání, takže mi ji pošlou pozdějc.

Monitor jsem chtěl mít původně 30" s rozlišením 2560x1600, ale dal jsem na tatínkovu radu a koupil jsem si za míň peněz dvě 27" (1920x1200) od Aceru. Zkombinovaná pracovní plocha (3840x1200) je tak o 12 % větší. Pro psaní textů by sice bývala byla lepší 2560x1600, ale dvoumonitorový řešení bylo o 400 € levnější, pročež jsem si mohl dovolit koupit to SSDčko, který mě moc a moc lákalo.

Navíc jsem si dokoupil Windows 7 Ultimate (64 bitů, anglicky ofkoz). Jen tak pro srandu jsem si spočítal, kolik by mě něco podobnýho stálo s Macintoshem, o kterým jsem taky vážně uvažoval. Tak úplně stejný řešení mít nelze, ale našel jsem srovnatelný, o málo horší, ale taky bych se s ním spokojil. Stálo by mě 3800 €. Byl by to high-endovej Mac Pro (NB: hardwarově horší než současný mainstream PC).

Taky softvéreček jsem si koupil: Zoner PhotoStudio (místo Photoshopu) a na Steamu dvě hry (Dirt 2, Guild Wars - dohromady 13 GiB, stahovalo se mi to tady 2 dny).

Fischertechnik

2010-02-07T19:30:00.002+01:00

Včera jsem s Lukášem stavěl ze stavebnice Fischertechnik. Postavili jsme bagr:

Tivoli

2010-01-23T10:45:00.003+01:00

Tatínek mě upozornil na jednu zajímavou hračku, která se dnes zase vyrábí. Doufám, že jsme ještě nevyhodili tu co jsme měli (od pradědečka?) v Liberci.

Jednoduchá dřevěná hračka Tivoli pochází z Krušných hor. Nyní ji znají po celém světě.

Hra Tivoli bavila už šlechtu, teď se v původní podobě znovu vrací

Společenská hra TIVOLI se vyráběla v krušnohorských hračkářských výrobnách již v první polovině minulého století.

Rozchodil jsem Kazimíra

2010-01-13T17:45:00.001+01:00

Kazimír mi zase chodí. Už jsem zjistil, v čem byla chyba. Nějak blbnul zdroj, a přídavnej disk. Když jsem zdroj vyměnil (měl jsem k němu dva zdroje) a disk vyndal, normálně se nabootoval. Jsem rád.

The Box

2010-01-04T23:22:00.001+01:00

Viděl jsem film The Box. Zajímavej. Mohu doporučit.

Shortbus

2009-12-28T21:12:00.005+01:00

Viděl jsem film Shortbus a velice se mi líbil. Je to film o film o sexu a sexuálním vyžití různých lidí. Je srandovní, smutnej i osvětovej. Sexu je ve filmu hodně, ale ne proto, aby tam nějakej byl, ale proto, protože film o něm je. Přestože jsou erotické scény explicitnější než u kdejakého porna, film na nich nestojí. Děj sleduje osudy několika lidí nebo párů a vývoj jejich vztahů. Hledají způsob, jak si nejlíp užít nebo taky jak to zkloubit se stávajícím milostným vztahem. Film se pochopitelně nezaměřuje pouze na heterosexualitu, ale předkládá ji jen jako jednu z nesčetných jiných sexualit a choutek, kterých ve filmu najdeme nezvykle velké množství.

(500) Days of Summer

2009-12-28T00:41:00.002+01:00

Když jsem letěl z Káhiry do Mnichova, viděl jsem zajímavej film: (500) Days of Summer. Je zajímavě udělanej. Jsou v něm hezky zpracovaný narážky na klasický filmy. Počítačový triky jsou moc pěkně a decentně využitý.

Jak ukončit wuauclt.exe

2009-12-23T14:29:00.005+01:00

Znáte to: necháte Windows nainstalovat pár nových updatů, a co chvíli na vás vyskakuje okénko, zda chcete restartovat teď nebo později. Klikat opakovaně na později mě nebavilo, tak jsem okénko prostě nechával otevřené, jen jsem je odsunul tak, aby nepřekáželo (úplně dolů aby u dolního okraje monitoru čouhal jen kus záhlaví toho protivnýho okna).

Jenže teď na nás ignorovače tohoto superdůležitýho okna Microsoft zase vyzrál. Dneska se mi updatovaly windows, a neobjevil se klasický výběr zda chci restartovat teď nebo později. Místo toho se objevilo okénko, že buď restartuju počítač teď, nebo se mi restartuje sám za 5 minut, a čas se pořád odpočítával, a ukazatel postupu se nezadržitelně naplňoval. To mě velmi nas…štvalo.

Nakoukl jsem do procesů (Ctrl-Shift-Esc a přepnout do tabu Procesy) a usoudil, že okno, které mě takhle otravuje je proces wuauclt.exe. Asi to znamená Windows Update Automatic Update Client. Tedy jsem ukončil proces wuauclt.exe, ale to nic nevyřešilo za chvilku na mě okno vyskočilo zas a doba po kterou bylo pryč se přesto odpočítala.

Tu jsem počal hledat řešení, a našel jsem ho. Je nutné spustit (Win R, nebo Start/Spustit) net stop wuauserv. Tenhle povel ukončí službu (server) Windows update, kterej běží někde na pozadí a asi řídí objevování otravných oken a vynucuje restart počítače.

Po spuštění příkazu se na chvilenku objevilo černé okno terminálu ale pak služba skončila, otravné okno zmizelo a počítač se nerestartoval.

Zachránilo mě to od kvapného ukončování desítky programů, restartu, a následného otvírání otevřených dokumentů, hledání míst, kde jsem na nich přestal pracovat. Stálo by mě to nervy a dobrých 20 minut. Takhle jsem to hned ukončil a bez starostí jsem strávil dobrou hodinu tím, že jsem vám o tom psal. (-;

Jedna nehoda za druhou

2009-11-27T14:10:00.004+01:00

Boural jsem. Už zase, a zase při couvání. Už je to asi měsíc, ale paní Grace jsem zničil plůtek před brankou domu, když jsem couval, ... jeepu se nestalo nic, ale železnej, betonem plněnej sloupek držící okrasnej řetěz před brankou se zlomil a celej položil. (Byl už hodně rezavej.)

A dnes, když jsem si couvnul, v postranním parkovacím pruhu, abych to naráz popředu vytočil, neuvědomil jsem si, jak je ten jeep dlouhej, a odchlípl jsem lak na autě za mnou. Laku jen co by se za nehet vešlo, ale odchlípl jsem — Koulí na vozejk. Bohužel se to nedalo spravit nějakým bakšišem, protože to bylo auto policejní (ikdyž vypadalo jako civilní, bylo detektivní).

Konstábl mě hned zastavil, a napřed jsem si myslel, že si dělá šoufky, ale ukázal mi průkazku, i odchlíplej lak, a vysvětlil mi, že nemám co platit, ale že musíme na policejní stanici sepsat protokol o dopravní nehodě. To naštěstí netrvalo dlouho. Vzal si můj řidičák a občanku, a řekl, ať jedu za ním. Na stanici jsme to sepsali, on si zkopíroval můj řidičák a občanku, nafotil si obě auta po nehodě, a moh jsem zase jet, ani ne za hodinku.

Bylo to ale nepříjemný zdržení. Škoda, že mi nevzali otisky prstů, rád bych věděl, jak to dělaj.

Zničil jsem si pracovní laptop

2009-11-27T14:06:00.001+01:00

Dnes jsem si rozbil pracovní notebook. Potřeboval jsem něco zkopírovat na microSD v mobilu. Můj adaptér z USB na microSD je už hodně rozbitej, celej obal je pryč, zbyla z něj jen destička s tištěnými obvody a elektronikou. Pořád ještě funguje, ale zasunout do USB už se nedá. To jsem ovšem zjistil, až když jsem to do svýho USB cpal, a to tak neopatrně, že jsem cosi zkratovoval, pročež se mi v pracovním laptopu odpálil datovej bus USB. Zástrčky USB ještě dávaj proud, ale data už nepřenášej.

To je teď docela problém, protože většinu dat, se kterýma musím pracovat mám na externím USB disku. Tak teď honem, babo raď, Andries čeká, já nemám přístup k datům. Zavolal jsem teda Martině, aby pro mě přijela, protože Dewittům se do města zrovna nechtělo. Pak jsem zavolal Andriesovi, kterej se ze svýho třetího infarktu záhadným způsobem zase dostal, že teda bohužel dnes nemůžu přijet, že musím do města opravit počítač.

Uvažoval jsem o třech možnostech:

koupit adaptér z USB na FW, abych disk USB připojil na FW, kterej so doufám nepokazil

koupit external harddrive enclosure na FW, kam bych moh přendat svůj externí disk

koupit novej externí disk na FW a na martině laptopu si na něj zkopírovat data

Dojel jsem do města, a zjistil, že

takovej adaptér z FW na USB zde nikdo neprodává ani nedodává

jen v jediným obchodě měli harddrive enclosure na FW, ale ta vyžadovala 3.5" IDE disk, nikoliv můj 2.5" SATA, a navíc se enclosure připojujovala do počítače velkým konektorem FW, kterej to i napájí, a ne tim malinkým FW, jako jsem potřeboval.

externí disky na FW nikdo neprodává, protože jsou dražší a nikdo by je nekupoval.

Ale nevzdával jsem se. Technik v počítačový opravně zkusil kartu PCMCIA, která by mi dala další dva USB porty. Žel, nechodila. Počítač ji rozpoznal, ale nemohl si pro ní nainstalovat drivery, ani číst data z jejího USB. Asi jsem zničil v notebooku i datovej bus PCMCIA. Tak jsem teda řek, ať mi na tom mým externím disku zmenšej pártyšnu, a přikopírojou tam tu systémovou z notebooku, a řeknou tam těm mejm Windows, aby sebootovaly z druhý místo z první pártyšny, a pak ať mi ten externí 500 GB disk daj do počítače jako interní (místo toho 250 GB, kterej tam je teď). To naštěstí možný je, protože jak notebookův interní tak ten externí disk jsou SATA.

Musel jsem na tom externím ale smazat všechny filmy, který jsem tam měl, abych uvolnil místo. Nedalo se nic dělat. Nakonec jsem byl rád, že mi tatínek do Afriky koupil tak velkej externí disk, na kterej se všechno důležitý vešlo, a že problém šel vyřešit. — No, šel, zatím ještě nevím, povedlo-li se to. To zmenšení a překopírování nějakou dobu trvá, tak zatím čekám a doufám, že se to povede. Hlavně aby ten technik nic nezvoral. Na tý systémový pártišně mám data ještě důležitější než na tom externím disku.

To celý mi ale teď dělá dost čáru přes rozpočet, protože si asi budu muset koupit novej laptop už letos nebo po novým roce a ne jak jsem plánoval, až napíšu dizertačku. Takže Lukadlo, tatínku a Pepo, podívejte se mi po nějakým notebooku v rozmezí 1000–2000 €, nejlépe už s tou žhavě novou generací procesorů, teď jim nemůžu přijít na jméno. Podmínky (seřazeny od nevyšší do nejnižší priority):

Klapky Insert, Delete, Home, End, PgUp, PgDn rozmístěny v klasické šestici, jako na desktopový klávesnici.

Levej Ctrl v levým rohu dole. Nechci tam mít to Fň, to ať je třeba vlevo vedle toho Ctrlu.

Numerická klávesnice.

Rozlišení displeje nejméně 1920x1080 pixelů (full HD)

Dva velký fyzický disky, nejméně 5400/min, co nejvíc a co nejrychlejší RAM, co nejrychlejší procesor, čtečka SD karet, DVI out.

A samozřejmě WiFi (libo mi norma n) a Bluetooth, ale to je snad dnes už samozřejmost. Budu tam chtít anglický Windows, to si však už můžu zařídit pozdějc sám, to většinou při koupi nenabízej.

Tak hledejte. myslím, že moje první priorita vám výběr dramaticky zůží.

Rozumíte svým modlitbám?

2009-10-23T15:35:00.002+02:00

Ředitelka SASI (South African San Institue) nás zase žádala o překlad nějakejch modliteb a sestavení slovníku. Odmítli jsme. Dvě modlitby jsme z babek vymámili minulej rok, a bylo to práce až až, a nikdo se nǀuusky nemodlí.

Ač se nemodlím, vytanulo mi kvůli tomu včera večer na mysli slovo zdrávas ze Zdrávas Marie. Uvědomil jsem si teprve teď, že je to vlastně zkrácené zdráva jsi Marie tedy v dnešní češtině: zdravá jsi, Marie, protože krátká přídavná jména už vyšla z módy.

Ruku na srdce, milí biblezpytci, kolik z vás vědělo, že Zdrávas Marie na nebesích je plnohodnotná česká věta s podmětem a přísudkem a nejen oslovení typu Nazdar Marie na nebesích (jak jsem jsi to až doposud vykládal).

Potřetí do Afriky

2009-09-23T03:26:00.002+02:00

Dnes odlétám potřetí do Afriky. Balím teď na poslední chvíli. Mám na to ale škycle, takže jen dávám do kufru a odškrtávám. Letím s Egyptairem přes Káhiru. To jsem zvědavej.

PC AT 386 DX, 40 MHz, 4 MB RAM

2009-09-16T20:09:00.005+02:00

Tam kde bydlím, jsme nemohli najít klíč od sklepa, někdo ho někam zašantročil, protože nikdo z nás do našeho sklepa jak živ nemusel. Teď jsme se ale rozhodli koupit si na sklep novej visací zámek a říct domovníkovi, aby starej zámek přeštípl.

Spolubydlící mi říkal, že ve sklepě, který léta nikdo nepoužíval, máme spoustu harampádí, který buď vyklidíme, nebo tam necháme těm, co tu budou bydlet po nás.

Byl jsem se tam podívat, a co to nevidí, oko mé modravé: Starej počítač PC Big Tower. Vypadal hodně staře. Dvě disketovky, 3,5" a 5,25", myš na COM portu, klávesnice s pětikolíkovým DIN konektorem, bez soudblasteru, ale nějakou síťovku na koaxiál měl. Knoflík TURBO a dvouciferný digitální displej na bedně mi napovídali, že to bude hodně starý. Nejvejš první Pentium spíš ale 486 DX, hádal jsem. Třiosumšestky přece už dávno nikde nejsou. Byl tam k tomu 14" noname monitor (ale s chlubivým nápisem „low radiation“!!!, myš, klávasnice, i nějaká tiskárna na LPT. Všechno zaprášený letitým prachem, opředený pavučinama.

Kruci, kraksna stará, zdalipak ještě chodí? Vytáhl jsem to vše kromě tý tiskárny k sobě do pokoje do čtvrtýho patra, omyl léty zažloutlý plast, rozšrouboval, vysál prach vevnitř. A co bylo v něm? Procesor AMD 386 DX! Nevěřil jsem svým očím. Jeden harddisk na 40ti-drátovým IDE s kapacitou 130,7 MB. Trident VGA karta, která má neuvěřitelných 512 KB. Na motherboardu čtyři SIMMy plně osazený paměťovejma modulama.

Když jsem to zapojil, a zapnul, koukám, jak se na displeji rozsvítilo 40 a jak se ťukavě kontrolujou necelé 4 MB RAM. Skočil jsem do BIOSu, a koukám, že se nám systémový ukazatel času poněkud přetočil na rok 1902 - tak jsem nastavil přesný čas, a rok 2009 (kupodivu to šlo). Pak jsem tu herku nechal bootovat.

Pochlubil se mi 64 KB cache paměti. Naběhl německej MS-DOS 5.0, smartdrive, německá klávesnice pod DOS, ovladač na myš, a už disk ze sebe zoufale kopal Windows 3.11. Paráda. Odklikl jsem dvě chybová hlášení, něco že se nemoh přihlásit do sítě, a pak už se na mě Windows smály. Je v nich nainstalovanej Microsoft Word 6.0 (v adresáři C:\WINWORD). Na disku pár zapomenutých dokumentů, jedna žádost o zaměstnání, jinak nějaký opsaný článečky o imperializmu a něco odborně chemickýho o barvivech.

DOS i Windows byly na tom disku nainstalovány 08.06.1995, nejnovější soubor na disku byl z léta 1996. Třináct let ten počítač nikdo nezapnul. Windows for Workgroups teď mají poněkud problém se současným systémovým časem. Na nově vytvořeným souboru mi hlásí datum „17.01.19:9“.

Jsem uchvácen. Jel jsem si koupit 3.5" diskety, disketovku na USB, kterou připojím k notebooku, abych mohl přenášet data, a zaběhl do Retro-Games obchodu koupit další dva IDE disky (kupodivu měli i jeden přesně takovej, kterej byl v počítači. Ten jsem vzal, stál 2 €) a ještě jsem přikoupil mechaniku CD-ROM na IDE (5 €), abych mohl třeba i něco vypálit na CD a přenášet po cdčkách, podaří-li se mi tam tu CD-ROMku rozchodit. Hrůza. Jedno CDčko má 5x víc než tam celej ten harddisk.

Tak teď si tam na ten novej disk zkusím nainstalovat Small Linux. (Speciální distro pro starý herky s pod 5 MB RAM.)

Hrací strojek

2009-09-06T14:07:00.002+02:00

Včera jsem se byl podívat s MPI ve Wittenbergu po stopách Martina Luthera. Koupil jsem si tam Hrací strojek. Když jsem zjistil, s jakou melodií byl k mání, vůbec jsem se nerozmýšlel.

Je to fantastická věcička. Ještě pořád to obdivuju a furt si to pouštím.

Novej vynález

2009-08-16T11:29:00.000+02:00

Mám další převratnej vynález.

Translationparty

2009-08-10T18:13:00.002+02:00

Translationparty je automatický překladač vět z angličtiny do japonštiny a nazpět. Zadanou větu překládá opakovaně sem a tam tak dlouho, dokud nenalezne equilibrium, tedy větu, která přeložená tam a zpět zůstává sama sebou. Legrační je, nakolik se takové equilibrium liší od původní zadané věty. (Zkuste si)

Na okounu jsem založil klub, kde se můžete pochlubit, jakou překladatelskou perlu jste našli.

Kazimírův disk

2009-08-07T11:48:00.000+02:00

Kazimírův interní systémovej harddisk se pokazil. Asi mu nedělalo dobře, že Kazimír zůstával zapnutej ve dne v noci. Data na něm už zachraňovat nebudu. Co je pryč, je pryč. Koupím Kazimírovi jen novej disk. Doufám, že se ještě někde prodávaj 2,5" IDE disky. Dnes už je to totiž všechno SATA.

Řečtina v Já truchlivý bůh

2009-08-02T11:38:00.013+02:00

Ve scéně v restauraci, kde se Apostolek (Pavel Landovský) vydává za dirigenta Aténské opery prohodí pár vět řecky. Zde jsou:

Ω, τι κοπέλα είναι αυτή;
O, ti kopéla eínai autí?
No, to je teda kočka.

Φίλε μου θα τρελαθώ.
Fíle mou tha trelathó.
Kamaráde, já se zblázním.

Γι'αυτή τη κοπέλα, φίλε μου, θα τα 'δίνα όλα.
Gi'autí ti kopela, fíle mou, tha ta 'dína óla.
Za tuhle holku, kamaráde, bych dal všechno.

Κούκλα μου θα τρελαθώ.
Koúkla mou tha trelathó.
Panenko moje, já se zblázním.

... άλλο πράγμα.
... állo prágma.
... něco jinýho.

(τί) κόμματος που είσαι κούκλα (μου); να σε χαρώ!
(tí) kómmatos pou eísai koúkla (mou)? Na se charó!
Jaká ty jseš kost, holka moje. Obdivuju tě.

Když vyjdou ven z restaurace:

... Άγγελος Σταματάκης ...
... Angelos Stamatákis ...
(osobní jméno)

U pana Adolfa (Miloš Kopecký) doma říká Apostolek:

Αυτή η κοπέλα εχεί όμορφα βυζιά!
Autí i kopéla echeí ómorfa vuziá!
Ta holka má pěkný prsa!

... τι ωραίες είναι;
... ti oraíes eínai?
... a jaký pěkný.

Φίλε μου, για τι κοπέλα αυτη θα τα 'δίνα όλα.
Fíle mou, gia ti kopéla auti tha ta 'dína óla.
Kamaráde, za tuhle holku bych dal všechno.

Když pan Adolf (Miloš Kopecký) mluví řecky, tak si vymýšlí pseudořecká slova, řečtina to ovšem není. Pár vět od Apostolka je taky neúplných, respektive obsahují kromě pár slov nějaké nesrozumitelné řecky znějící drmolení. To jsem vynechal a nahradil třemi tečkami. Slova v závorkách Apostolek neříká, ale věta zní o moho řečtěji, když se doplní.

Napínavý sen

2009-07-24T11:59:00.002+02:00

Dnes jsem měl sen. V něm jsem objevil pravou etymologii slova "napínavý", a totiž, že vzniklo překladem z němčiny, ale bylo to do češtiny přeloženo špatně. V němčině má spannen dva významy: "napínat" a "pozorně sledovat (ano, i úchylně)". A právě když je něco spannend, tak je to spíš ve spojitosti s tím pozorným sledováním, nikoliv s napínáním. Ovšem do češtiny to bylo přeloženo v tom druhém (běžnějším) významu německého spannen, totiž "napínat" a tak bylo utvořeno naše napínavý.

Myslím, že něm. spannen mělo význam "sledovat" už pradávno. podle Klugeho et. slov. je zo z germ. *spann-a- a ve spojitosti s lit. spę́sti, "napínat, nastrahovat pasti" a právě u nastražených pastí napjatě číháme.

Ďažīŋa za'

2009-07-23T14:07:00.002+02:00

Fdžale nja Zdariňuz busfer g zupňa me fadžaŕi. Mež zŋa žry ğa nja pirı zŋa fyfamdži'ⁿ Pupīğe (du ňa ba'z) era Zdariňufı furere ňaxu ğenelēdğe Fure e dzarwo tupo ňamuŋ blupïreŕı Ňusave e ňaxu šēlryfu'zd. Blaň za ŋo marīpī ša Zdarıňu da'ď dlēfī durığ džezo zza ŋmwo. Gtiž ňzŋa břyraŕı ğa nja, břachlēr ňzaŋ Zdariňufı ŕadzğī tyňeruğ z fırŋo Ňē dloxŗıfī pōğ. Ebuzdurağ zğodadžja nrofī řadzğı e ŕīğē zeŋī fırmu'zťı. Ňa'mwo ňa mebīžo zaŋ tu pruğo y z břağreta'ŋ. Oğēza'r zaŋ Zdarıňufı gjıxo Tī ımala Vulŋ taz Tuňdža'ŋ. Nudz xu seŋňmeŗe. Tmaz nu ňı bodžī'ŋ.

Buduŋ zŋa žry me xŕıžďa o tuzďıxufī tļēxı, deŋ zŋa dluho prpŗi e zasmēnırı za deŋ z değufīŋ ubufīteŋīn ğrodžymwo, gtalaň deŋ pır s nenymğwo e prpmoŗ deŋ z mēŋe. Se ğlēdğu zŋa žrı tēŗ tu belğo, za'rı zŋa zı me refidžğo e sebērırı zı'. Ňē saramwo tīŋğo e Zdarğu zı ŋude'r dzikaladı s neŋkufīŋ depēğa'ŋ, xazğı fujarı. Truwoxu zŋa bufīterı. Vıblēfňaŗ u zfī dzazďa tu Ļozğa, u břēdarzdfī a ňē zaŋ nu bufıblēfňar u Neňğufı, u duŋ, dzu me du ŕīğerı nuňa luťidža e u nīğ břadğusīğ buğosağ zasmēfıd za břaz ymsalē'ⁿ. Değy ňzaŋ no řağr u duŋ, ša tu pruğo bīžo džazğı u mežığ fadžaljīğ zxōzgēğ. Du f jaŋ fspuťiru sfňatefu'zd. Ňa'mwo nu du ezi oğēšo e břarušīŋ. Tužrı zŋa ež k nīŋo tuŋo, ğta njar Zdarğu sebelğufeŋī ğuru e daŋ zŋa za me ļuzrwodžamwo břīňanja upňerı değ, epı za meža xloťa y pŕıhe dzu maňfīdz tudīğerı. E ğfırğo zŋa f duŋ upňaďī zadļferı, era ma břīrıž truwoxu. Bubřērı zŋa zı tupļuwo mudz e xazğī zmı e ļuzruwodžırı za.

Zu'fe ňzaŋ oraxr tu buztara', břyžra ny ļuztuwošamē zŋzğe. Utbufňatar ňzaŋ epi du fytlšar, ša za saňdle seza ofyťīŋa e ša ňazdrı za mēŋ pota hďī'ŋ, nōšaŋa f bēdağ mapu u fīğamto zburo zbē'n. Xma'ⁿ dzu ňzaŋ du utazreŗ, tuzder ňzaŋ zdleğ, ša ňzaŋ du břachmer e Zdaryje fybrežiŗ, bluduša si bud ďīn dzoseŋŋan žrēfa'ŋ nuchr břadzdefy'ŋ dzuğuryv, sedïŋdzu ňē zaŋ bunīžrar zbīž me baddıŋğ maž me zağz. Era ož zaŋ du mahďar lusnesēfe'n e džağer ňzaŋ ež dzu um me du ŕağma. Değ ňzaŋ uzmoŗ.

Lēmu ňzaŋ duxu rydufeŕ ňažďa fīdz, bluduša mabuzrer zŋzğo ejy aneňr, e ož ňzaŋ no sedžer bzē'ⁿ oğry'joňīdzī ane'ňr. Mežďazďī ňzaŋ xu mautazreŗ. Ŕīğer ňzaŋ zı, ša za nuzī usfe'ŋ um. E madlfaru truwoxu, e tu blēdza ny břyžar aneňr, ša za ŋu bu dī ŋī zŋzdza değ ğlēsja zberu, e me ğumdzı aneňro ny ňažďa buzrer bozo. Mebzer du ŕadzğīŋı zrufı e ŕağ, epiğ du fyxōxrıŕ. Du za nı rīpıru. Degša za upe nudz ďažīŋa ňeg za f bēdag potaŋ zburo nyrufe'n.

Tlšarı zŋa za se ļodza

2009-07-22T07:45:00.002+02:00

Fdžale fadžaļ ňzŋa seza bırı v belğo e ğuoŕırı e bufītarı zı. Beğ ňzŋa zı raxrı tu 'lēfı, e tlšary za se ļodza e xlērı zı s blzdeŋe'. Ož ejı břazja mafīŋ, dzu ňzŋa zı dzaruo du tupo vıblēfňaŗı. Zdaryňu zğrētē bīzjıdžğı blu zfī ňesyğufī ğolsı' mapu bīža' dağzdy. Břanýžrarı zŋa me'ⁿ peňğwo u 'mo e mudzı fa ğtalī ɦdza nï'ⁿ ğumtle'zd nası [ç] e [χ] epi zi du njarı šēdzı' me džaŋ bludzfydžufe'ⁿ.

eurobilltracker

2009-07-21T11:47:00.002+02:00

André my vyprávěl o eurobilltrackeru, kde si můžete zaregistrovat eurobankovky, se kterýma přijdete do styku a pak sledovat jejich další oběh. Když se bankovka později objeví u někoho jinýho, přijde vám upozornění a vy víte, kam až se vaše bankovky dostaly. U každé zaregistrované bankovky vám servr řekne v jakém roce a v jaké tiskárně ji vytiskli.

Zdavemuz Zderıňuz Emtlao Nedız

2009-07-21T10:01:00.004+02:00

Me kaňz.ta' ňzaŋ za zasmēŋıŗ s ňa'jīŋ Ŕağaŋ. Tmaz ňa duŋo za'ŋnēdzd' tjī. Ňa u medzeŗī ļuğ nredžī maž ňē e zdotuňa jaŋdžyŋo ňeğu dzıšī ňesığ. Zhēzīŋa za džezdu, huťīŋa truoxu tu mudzı belğaŋ e bufītēŋa zı. Bīžaŋa zı zŋzğı ı aneňŗı e buŕē'ŋ me zzapa nızrīŋa'. Nızrīŋ, ša za zburo plsu fızbīŋa'. Nēŋ ļetu'zd. Ňa du bublfā ut nīxu ļuzğuto za Zujwo dzo ňzaŋ za seza senyrufe'ň.

Bitterfelder Bogen nedobyt

2009-07-16T16:04:00.000+02:00

Dnes jsem se ve 40minutové přestávce v Bitterfeldu vydal z nádraží dělat Bitterfelder Bogen. Je to velice zajímavý místo, musím se tam někdy vrátit. Dnes jsem ale neměl vůbec čas na to, abych tam něco hledal. Sotva jsem se vzpamatoval z úžasu, co to ten Bitterfelder Bogen vlastně je, musel jsem už hodně rychle běžet zpátky na nádraží, aby mi neujel vlak. Hodně jsem se zapotil a stihl jsem to jen tak tak.

Druhá geomince

2009-07-11T14:24:00.006+02:00

Dnes ráno krátce po půl pátý jsem ji vytáhl z kešky. Je z Kanady. Patří nějaký maniačce hike n'bike která dělá přes 500 keší ročně.

Našel jsem geocoin

2009-07-08T11:24:00.002+02:00

Dnes ráno jsem našel geocoin (můj první). Zatím nevím, kam ho donesu. Asi do Liberce.

Koupil jsem si Oregon 300

2009-07-06T21:52:00.002+02:00

Tatínek s Lukášem mě tak zblbli s GPSkama, že jsem si ji opravdu koupil. Samozřejmě že na hraní a geocaching, ale zdůvodnil jsem si to tak, že ji do Afriky potřebuju, abych mohl zjistit souřadnice míst, kde se nacházejí mí Nǀuuáci. Koupil jsem si výběhový model Oregon 300. Rozhodl jsem se nepočkat až se na trhu objeví nová vlajková loď Oregon 550. Bude totiž stát dobrejch 500 € a bude třeba k ní dokoupit ještě mapu. Byl jsem odhodlán koupit si Oregon 200 za 350 €. Ale přišel jsem v Lipsku do obchodu, a tam model 200 neměli. Měli tam ale Oregon 300 zlevněnej na 300 €, a 400t zlevněnej asi na 390. Podrobnější zkoumání ukázalo, že u 400t je toho za tu stovku navíc zatraceně málo. Koupil jsem si tedy Oregon 300 a hned jsem si koupil ještě TOPO Deutschland V3 a držák na kolo. Pak jsem zaběhl do Saturnu, kde jsem si ještě za pětku koupil microSD 2GB a za 50 € nabíječku se čtyřma ysokokapacitníma NiMH baterkama (2850 mAh). Takže mě celej špás stál bezmála 600 €. Což byla pro mě maximální únosná částka, kterou jsem byl ochoten za GPSku dát. Nu, teď ji mám, takže nezbývá než vyrazit do terénu.

Udivilo mě, jak v Lispku nebyl problém sehnat GPSku. Vyjel jsem do města a za hodinu jsem se vrátil se vším všudy. Asi proto, že jsem si nekoupil žádnej super extra high-end model, jako to obyčejně děláváme, ale prostě něco mainstreamovějšího.

Líhnou se mi třesavky

2009-07-04T17:47:00.003+02:00

Mám v pokoji třesavku. Má pavučinu přímo u okna, kam jsem jí lákal kořist stolní lampičkou, když bylo otevřený. Pak za ní na pár dnů přišel sameček, a svou práci odvedl dobře. Samička se asi za dva týdny s nadutým zadečkem stáhla na odlehlou stranu pokoje, nade dveře. Tam nakladla vajíčka, od kterých se asi 3 týdny nehla. Kořisti tam nepochytala tolik jako u okna, ale neumřela hlady. Dneska už vajíčka nevypadaj jako vajíčka, ale jako malí pavoučci. Myslím že za den nebo dva se rozutečou. Dnes odpoledne jsem je vyfotil ještě všechny pěkně pohromadě:

S Rapidsharem to jde do háje

2009-06-27T12:52:00.004+02:00

Rapidshare musí zaplatit pokutu 24 miliónu € za to, že hostuje nelegální kopie písniček (píše ZitZot). Rapidshare musí odteď efektivněji zabraňovat šíření nelegálních kopií. Podle mě to znamená konec zlaté éry Rapidsharu. Tak zlé, jak jsem na okounu předpovídal to s Rapidsharem zatím není, ale je jen otázka času, kdy se ozvou filmoví a softwaroví producenti a nakonec protipirátská komise, která si všechny stahovače najde.

Novej zaměřovač

2009-06-23T20:39:00.003+02:00

Dnes jsem si na luk namontoval novej zaměřovač, kterej mi minulej tejden přišel. Střílí se s ním výborně.

Keblovské heligonky 2009

2009-06-21T15:23:00.008+02:00

Letos jsem byl na Keblovských heligonkách jedním z účinkujících. Akci předcházela krátká emailová korespondence s organizátorem devátého ročníku Keblovských heligonek panem Zdeňkem Rumlerem. S tatínkovou redakční pomocí jsem mu napsal něco o sobě, aby mě měl jak představit, a chtěl z toho dokonce udělat článek do místních novin.

Sotva jsem v Keblově ohlásil u pana Rumlera, hlásili mi tatínek s Lukášem, že o mě píšou dvoje noviny: Benešovský deník a Jiskra (týdeník Benešovska, Vlašimska a Voticka). Schoval jsem si dva výtisky.

Pak jsem sháněl tužku, abych si mohl zase zapisovat kdo co na představení hrál. Pomohly mi děti, který v Keblově rozdávaly noviny. Po představení už nebyly všechny pohromadě, tak jsem jim tužku nechal tam kde se prodávalo pivo. Děkuju!

Pan Rumler mě ještě pokáral, že jsem minulý rok napsal o jednom z dorostu, že si šlape na jazyk. Ano, to jsem napsal. Ale nemyslel jsem to však nijak urážlivě. Díky tomu jsem si toho mladýho heligonkáře minulej rok vlastně zapamatoval. Ba jsem i ocenil jeho hru. Pozdravil jsem se s ním, a omluvil se mu.

Jan Rýva
- Když jsem šel včera po rynku
- Pampelišky (bezva nápad!)
- Kam jsi mi odešlo moje mládí

Josef Němec
- Hradišťanka
- ... něco o Blatech
- Moje jižní Čechy

Anna Koubková
- Zakukala žežulička v panské oboře
- Horo, horo, vysoká jsi
- Nám je to jedno, my peníze nemáme

Josef Jíša
- Já nejsem sám
- Kamarádi
- Naše slípka kropenatá

Josef Veselý
- Hledám galánečku, která doma není
- Mysliveček vyšel z lesa na cestičku
- Na podzim, když kvetou jiřiny

Josef Kudrna
- Nejhezčí koutek
- ? Já tě ráda mám, ze srdce ti lásku dám
- ...

Josef Krajňák
- To byl ten krásný čas
- Jde potok lučinou
- Za naší vesnicí na rovný silnici
- V té naší áleji, švestky se válejí
- Tam v tej naší zahrádce

Jaroslav Adam
- Hradišťanka
- Čtyři koně ve dvoře
- Válka na Itálii

Pavel Kodada + vnuk
- Břeclavská kasárňa malovaná
- Proč ten jetelíček trávu převyšuje
- Hájku, háječku
- ...

Pavel Oberleutner
- Já jsem malej mysliveček
- My jezdíme do přírody a tam u vody stavíme stan
- V richtárovej studni
- Včera jsem tě čekala

Ladislav Strnad
- Pod našima okny
- Když jsem já šel tou Putimskou branou
- Co to tam šupoce
- Kolíne, Kolíne

Martin Smetana
- Široký jsou ty moravský pole
- Na břehu Blanice
- Když se pšenka zelenala
- Ty křenovský luka

Sven Siegmund
- Na Pankráci
- Okolo Horní Břízy (Lepší je vínečko nežli voda)
- Pod komínom, pod komínom
- Kaera Jaan

Bohuslav Vlasák
- Vysočina
- Rád vzpomínám
- Nejhezčí koutek
- Zařehtej můj vraný koníčku

Petr Borovský
- Doudlebská chasa
- ...
- ...
- Krásná pasačka
- U potůčku v malé zahrádce

Hana Hůlková
- Ku Praze uhání vlak
- Pampelišky
- Na těch panskejch lukách
- Jednoho večera stala se mě nehoda
- U potůčku v malé zahrádce

Ladislav Hlinák, Jaroslav Čihák
- Mám já zahrádečku roubenou
- Mysliveček vyšel z lesa
- Já jsem malej kominíček
- Hrajte, já ráda tancuju
- Malý hošík černovlasý

František Touška, Ladislav Dlouhý
- Džbáneček
- ...
- ...

Jaroslav Tuza, Miroslav Stančík
- Anči, Anči
- Já jsem ten synáček marnotratný
- Muzikanti pojďte hrát
- Já jsem viděl hezkou holku
- Když jsem šel v Praze po rynku (dávám bod za "vohejbá")

Fišeráci
- Okolo zlatý stoky
- Už je večer, už zapadá slunko
- Mařenko milá
- A já sám, vždycky sám + Anduklo šafářova + My Češi jsme muzikanti
- Může mít mě rád
- Táto můj, táto můj, prodejte voly
- Až budou trumpety

Hezká lukostřelecká hra

2009-05-09T18:37:00.001+02:00

Hra vytvořená šikovnými českými ručičkami Michala Karbusického velmi pěkně simuluje lukostřelbu. Zkuste si ji.

Konečně mám radost z luku

2009-05-09T16:11:00.008+02:00

Když jsem si luk koupil byl jsem nešťastnej, protože nešel seštelovat, zakládku a boční opěrku prostě nebylo možný sladit. Dnes mě můj nejhodnější tatínek odvezl do Herzbergu am Harz, kde jsem navštívil přímo specializovanou prodejnu luků, kde jsem luk koupil aby mi ho tam seřídili. Pan vedoucí mi dal delší tyčku do boční opěrky a bylo. Ale ani teď to není úplně eňo ňuňo (šíp nedoléhá na boční opěrku přesně uprostřed), ale rozhodně už se s tím střílet dá. Do doby než si pořídím silnější ramena, to plně postačí.

Koupil jsem si tam i tucet šípů Easton ACC (jeden za 13 €) a moc praktickej toulec, takže mám krásnou výbavu.

Celá lukostřelecká výbava mě přišla sakum prásk na 1050 €. Byl bych ušetřil ještě 100 €, který jsem vydal za dva levný a špatný stojany, a levný šípy Beman, kvůli kterejm jsem musel koupit i jinou tětivu.

Teď z mám z luku radost, a moc se těším, až si v úterý půjdu zastřílet. Snad zas nebude pršet. Pan vedoucí mi dal i jednu dobrou radu a doporučil mi (při mém vzdělání), abych si ji napsal na luk, abych ji tam viděl pokaždé než vystřelím. Tak jsem taky učinil:

Prvomájový průvod v roce 2009

2009-05-01T16:07:00.002+02:00

Prvomájový průvod to není tak docela, to, co se právě odehrává pod mými okny. Je to asi nějaká demostrace černooděnců. Vůbec nevím, o co jim kráčí, ale dělaj kravál:

Mafia Wars Godfather Points - How expensive are they really

2009-04-17T03:59:00.010+02:00

It is unbelievable, but If you ever thought about buying some Godfather points for Mafia Wars, look at this table (which is by the way included in my Mafia Wars Property Expense Sheet). Here you will see how expensive it is to buy yourself 3 crates or a stamina refill.

GF points	$	$/GFP	1 Crate	3 Crates	Money	5 Mafia	Energy	Stamina	Health	New name	4 Skillpoints
		Cost GFP	20	55	10	20	10	10	2	15	14
21	5	$0.24	$4.76	$13.10	$2.38	$4.76	$2.38	$2.38	$0.48	$3.57	$3.33
42	10	$0.24	$4.76	$13.10	$2.38	$4.76	$2.38	$2.38	$0.48	$3.57	$3.33
85	20	$0.24	$4.71	$12.94	$2.35	$4.71	$2.35	$2.35	$0.47	$3.53	$3.29
170	40	$0.24	$4.71	$12.94	$2.35	$4.71	$2.35	$2.35	$0.47	$3.53	$3.29
215	50	$0.23	$4.65	$12.79	$2.33	$4.65	$2.33	$2.33	$0.47	$3.49	$3.26
440	100	$0.23	$4.55	$12.50	$2.27	$4.55	$2.27	$2.27	$0.45	$3.41	$3.18
700	150	$0.21	$4.29	$11.79	$2.14	$4.29	$2.14	$2.14	$0.43	$3.21	$3.00

Now, are the two uncommon things you get in 3 crates really worth 12 bucks?

Zababa's Mafia Wars Expense Guide

2009-04-13T01:49:00.009+02:00

I think you players of Mafia Wars will find this very useful. If you ever wondered what to buy next for your mafia, my excel table will tell you. It calculates the current earning power of the properties you can buy and suggests for you the one with the highest income-per-cost-ratio. Try for yourself.

If you care and fill in carefully all your inventory aswell, it will give also a nice overview of your incomes and upkeep.

Download Zababa's Mafia Wars Expense Guide. The Excel Table contains few lines of text as user's manual. If you have further questions write me an email or comment here.

Update: I no longer play Mafia Wars. If you like you can modify my sheet or add some tables for Cuba. Just keep my name in the credits. Don't send me Mafia Wars requests any more.

Vypnout autostart (automatické přehrávání) ve Windows XP

2009-03-21T08:24:00.002+01:00

Start/Spustit gpedit.msc

vlevo ve stromu najít Konfigurace počítače/Šablony pro správu/Systém. Dvojkliknout na Vypnout automatické přehrávání a zvolit Povoleno a zvolit na všech jednotkách (místo na jednotkách CD-ROM).

To samé udělat i v Konfiguraci uživatele/Šablonách pro správu/Systému

Deinstalacemi Windows Live Messengeru roste jeho oblíbenost

2009-03-14T21:51:00.007+01:00

Dnes jsem u Majka deinstaloval Windows Live Messenger ve Windows Vista Home Premium. Nelze ho normálně vypnout, jako v XP, nebo ve Vista Ultimate, protože edice Home nemá správce skupin gpedit.msc.

Aby bylo možné Windows Live Messenger ve Vistách Home odinstalovat, je třeba si stáhnout microsoftí Windows Live Installer a znovu si Windows Live Messenger nainstalovat. Teprve potom se objeví na seznamu nainstalovaných progamů a lze ho statdardní metodou odebrat. Postup je to jednoduchý a žádné levoty v tom nejsou.

Jen to bylo pro mě ponižující kvůli odinstalaci programu, který hluboce nenávidím, program znovu stahovat a instalovat. Microsoft to potom vykáže jako úspěšný download a instalaci Windows Live Messengeru a bude na úžasných statistikách dokazovat, jak je jeho Windows Live Messenger oblíbený, jak často si ho lidé stahujou a instalujou. Jenže už nikomu neprozradí, jak velký je podíl uživatelů, kteří tuto ponižující proceduru podstoupili jen proto, aby se dotěrného programu zbavili.

Kdo je na obrázku?

2009-02-23T12:41:00.003+01:00

Podívejte se na obrázek zblízka, a pak z dálky.

Francouzština ve Werichově předcséně

2009-02-18T11:42:00.002+01:00

V předscéně o Hamletovi říká Werich něco francouzsky. Dlouho jsem nevěděl co, ale teď už to vím: Mon Dieu, quel malheur. Un petit bébé justement né est tout à coup assassiné. Česky to je: Můj bože, jaké neštěstí. Malé miminko, právě narozené je rázem zavražděné.

Google kalendář v Opeře

2009-02-11T16:34:00.002+01:00

Google Calendar se nedávno rozhodl, že se v Opeře bude zobrazovat nepoužitelně uzoučkej. Chytří lidé na fórech naštěstí přišli s řešením.

Vytvoříme si soubor CSS s následujícím obsahem:


#gadgetcell {
display: none;
}

a soubor uložíme někam třeba pod jménem calendar.css. Pak si v Opeře na stránce se špatně načteným Google Kalendářem klikneme pravým tlačítkem a dáme "Edit site preferences ...". V tabu Display nabrowsíme u My style sheet právě ten náš soubor calendar.css, potvrdíme a kalendář reloadneme.

Hotovo.

Slovo dne: arg

2009-02-09T08:47:00.001+01:00

Včera jsem byl s Petrem na výletě a někde jsme na pamětní ceduli četli slovo arg. Hned jsme si uvědomili jeho řídkost a bavili se o jeho užívání a původu.

Myslel jsem, že se používá jen k posílení negativních vlastností, ale Petr tvrdil, že se dá říkat i arg schön, arg gut apod. To potvrzuje i švábský slovník.

Etymologie slova jen potvrdila mou intuitivní doměnku, že se jedná o staré germánské slovo. Má překvapivý původ (Kluge 1995): arg, aus germ. *arga- Adj. 'feig'; das Wort gilt in alter Zeit als schlimmes Schimpfwort und hat ersichtlich eine sexuelle Nebenbedeutung, vermutlich 'beim homosexuellen Geschlechtverkehr die passive Rolle spielen'. (…) Herkunft dunkel. Ein Zusammenhang mit dem indogermanischen Wort *orǵhi- 'Hode' (gr. órchis usw.) ist wahrscheinlich, vgl. etwa gr. énorchis 'unverschnitten', litauisch eržùs 'lüstern, geil'. Die Einzelheiten bleiben aber unklar.

Prohledávání namapovaných síťových disků pomocí Google Desktop Search

2009-02-05T12:22:00.002+01:00

Data, která potřebuju prohledávat nemám v práci uložená lokálně, ani na externích discích, ale na serveru. Krásně by se v nich dalo vyhledávat pomocí Google Desktop Search, jenže právě síťový disky Google Desktop Search neprohledává. Prodává nějaký řešení za tisíce dolarů, což pro naprostou většinu uživatelů není myslitelný.

Našel jsem ale na webu návod, jak to zařídit, aby prohledával i síťový disky, co jsou namapovaný.

Musíme Google Desktop Search ošálit, a zapsat mu písmena síťových disků přímo do registrů, kam si je sám z vlastní vůle odmítá zapsat. Jedná se o dva klíče v registru


HKEY_CURRENT_USER\Software\Google\Google Desktop\HistoricalCapture\Crawler
CRAWL_DIRS=
CRAWL_FILE= DONE

Z klíče CRAWL_FILE vymažeme hodnotu DONE, (asi aby byl nucenej dál indexovat a nemyslel si, že už má všechno hotový) a do CRAWL_DIRS zapíšeme !C:↦!X:↦!Y:↦!Z: přičemž ↦ je tabulátor a X, Y, Z jsou písmena síťových disků, který má prohledávat. Normálně tam v regeditu tabulátory napsat nejdou, proto si celý řetězec !C:↦!X:↦!Y:↦!Z: připravíme v nějakém textovém editoru (třeba v Poznámkovém bloku) a do příslušného políčka v dialogovém okně regeditu to celé zkopírujeme.

Regedit zavřeme, počítač projistotu restartujeme a zadáme Google Desktop Searchi znovu vytvořit index.

Na stránce, ze které mám tenhle návod píšou ještě jak zařídit, aby se dal náš Google Desktop Search používat i z jiných počítačů.

Postel postavena

2009-02-03T21:42:00.004+01:00

Konečně stojí postel. Nebylo lehký ji postavit, ale zvládli jsme to. Stáhl jsem si k ní na internetu originál návod (je to IKEA Fjelldal) a poprosil kamaráda Petra aby mi přišel pomoct. Pak už to šlo raz dva. V pátek to ještě oslavíme. Do tý doby už bych měl mít všechny věci uklízený tam kam patřej.

Výslovnostní slovník všech jazyků

2009-01-26T03:31:00.003+01:00

Stránka Forvo si dala za cíl nasbírat co nejvíce nahrávek co nejvíce slov co nejvíce jazyků. Vzniká tak všejazyčný výslovnostní slovník, do kterého přispívají jeho uživatelé stovkami nových slovíček denně. Napřed jsem to opomíjel, ale dneska mě Kolega lexikolog do toho zatáh. Namluvil jsem asi stovku českých slovíček. Pomáhejte, tam ta čestina trochu popokvete. Můžete přispívat jak návrhy slovíček, tak i jejich nahrávkami.

Úplně zírám, jak mladej projekt forvo je. Online jsou od ledna 2008 a rok jim stačil na to, aby v angličtině i němčině předběhli všeliké internetové slovníky s výslovností. To hezké na forvu je, že slovíčka namlouvají téměř výhradně rodilí mluvčí a žádnej čtecí program.

Zažádal jsem, aby tam do seznamu jazyků přidali i Nǀuuštinu. Namluvím i pár nǀuuských slovíček.

Útržky z kalendáře

2009-01-17T15:21:00.001+01:00

Pepa mi koupil k vánocům trhací kalendáříček na rok 2009. Každej den je da zadní stránce lístečku něco napsáno. Dnes to byla myšlenka nad kterou jsem se pousmál:

Um mit einem Mann
glücklich zu werden,
muss man ihn sehr gut
verstehen und ein
bisschen lieben.
Um mit einer Frau
glücklich zu werden,
muss man sie sehr lieben
und darf gar nicht
erst versuchen,
sie zu verstehen.

Blog pro kamennou stavebnici kotvovou

2008-12-27T14:47:00.003+01:00

Rozhodl jsem se z kamenné stavebnice kotvové postavit a nafilmovat postupně všechny stavby. Založil jsem si na to zvláštní blog. Zatím mám nafilmováno prvních pár cvičebních stavbiček z návodu pro stavebnici č. 2.

Blog bude v angličtině, ale bude hlavně obsahovat animovaná videa všech staveb podle původních návodů ke stavebnicím. Psaných příspěvků bude pomálu.

Vánoční hraní s vláčkama

2008-12-27T14:33:00.004+01:00

Hrál jsem si hodně s vláčkama. Bylo kolem nich ale takovýho shánění a ježdění, že nezbyl čas ani zabudovat nakoupené osvětlení vagónků ani otestovat řízení počítačem. Jen tak tak jsem s Lukášem stihl natočit video. Stalo se hitem dne na Youtube, což mě velmi potěšilo.

Chytřejší Lukáš uploadnul video pod googlu libějším názvem, takže ho pod jeho účtem shlédlo mnohokrát víc diváků. Ten pravý originál videa je samozřejmě pod mým účtem. Jmenovalo se dřív Šimon 2008, protože tak jsem postavené kolejiště pojmenoval. Teď už jsem to taky přejmenoval na měco vyhledatelnějšího, ale ke hvězdám českého youtubového nebe vystoupala Lukášova kopie. Zde můžete shlédnout samozřejmě to původní videjko, kterému patří všechna ta sláva:

Lukadlo si založilo blog

2008-12-27T14:30:00.003+01:00

Lukáš si založil blog. Přeju mu hodně zajímavých příspěvků a ještě víc vděčných čtenářů.

Lehce nabyl, lehce pozbyl

2008-12-18T13:22:00.000+01:00

Od ledna budu dostávat o něco vyšší stipendium. To potěší. Furt mi ale zbyde míň peněz než doteď, když teď platím pojištění. A za pár měsíců mi stipendium asi zase klesne, protože se výrazně změnil kurz libry. Je teď skoro stejně jak euro. Takže v grantu slíbená suma liber na třetí rok se nám smění v mnohem míň eur než jsme čekali a nezbyde na stipendia a v Africe budeme mít taky míň peněz na projekt.

Výpravy do Botswany

2008-12-12T10:18:00.000+01:00

Někteří botswanští celníci jsou nebezpeční blbci. Hodinu jsme se na jedný takový celnici s nima vadili. Málem nás nepustili, protože mě obvinili z falšování pasu. Napsal jsem totiž do vízovýho formuláře národnost German což se ani trochu nepodobalo tomu Deutsch v pase. Taky se jim nelíbilo, že nesouhlasí v pase uvedený Liberec s Czechoslovakia. Inu proto, milí celníci, že v pase je město narození, ale formulář požaduje stát narození. Vysvětloval jsem jim, že Liberec je město v Čechách. Jejich bystrý velitel to hned napodruhý pochopil a uvěřil. Proč jedete do Tsabongu? Co tam chcete? Najít jednu starou babičku. Jak se jmenuje a kde bydlí? Víme jen, že se jí říká Platkop (placatá hlava) a nevíme kde bydlí. To tam právě jedeme vypátrat. Ne, pánové, to tam nejedete vypátrat. Uveďte plné jméno a adresu osoby, kterou jedete navštívit. Ždímal jsem ze svých poznámek poslední kapky informací. Bydlí ve čtvrti Mokhodustadt, poblíž školy, povídám jim. Žádná čtvrť Mokhodustadt ani škola v Tsabongu není. A to vaše Platkop taky nezní jako pravé jméno. Uveďte plné jméno, příjmení a přesnou adresu. Ona prosím nemá příjmení (to křováci nemají). Jaktože nemá příjmení? Každý náš občan má jméno i příjmení! Ó, ano, promiňte, vlastně má. Mám ho tu napsané v poznámkách, nějak jsem na to zapomněl, podívejte. Ukázal jsem jim v poznámkách z minulé výpravy příjmení někoho úplně jiného, které vypadalo dostatečně botswansky. A hle, bydlí hned vedle školy. Název ulice ale opravdu nevím. Ale už babčino nové botswansky libozvučné příjmení připisuju do našich vízových formulářů a jako adresu píšu Mokhodustadt, hned vedle školy. No, my vám, pánové, ani trochu nevěříme, ta adresa je naprosto nedostatečná, ale pustíme vás. Ale to si pište, že si to všechno ověříme. A koukejte bejt v půl pátý zpátky. Celnice je pak zavřená a vízum máte jen na jeden den. Ještě než jsme si prohlídli orazítkovaný pasy, celníci už hltali další díl 7de Laan, afrikánskou obdobu Lindenstraße. Jo, vy si to tak určitě ověříte. Vogoni. (První osoba který jsme se v Tsabongu vyptávali řekla: … a kterou školu myslíte? Máme tu tři. … Jó, v Mokhodustadtu, tak tam je jen jedna …)

Pobyt v Andriesvale

2008-12-12T10:10:00.005+01:00

Týden v Andriesvale byl velmi produktivní. V prvních dnech jsem zorganizoval a vedl pátrací výpravy do čtyř míst, kde prý ještě jsou Nǀuuáci. Dvakrát jsme byli v Botswaně.

Je libo botswanské skály?

Babku Tsamas (vlevo), kterou už rok hledáme v Khawě, jsme po nepředstavitelných oklikách a sedmi hodinách terénní jízdy přes duny našli v botswanském Struizendamu. Připadala mi jak Metuzalémova kojná. Z živé paměti líčila zážitky z třicátýho šestýho, jak náklaďáky odvážely její rodiče na výstavu křováků do Johannesburku, kde byly pořízeny vůbec první zvukové záznamy nǀuuštiny. Bohužel nǀuusky nemluví.

Potom jsem hodně nahrával, jsou z toho to bezmála dvě hodiny nǀuuštiny, převážně dialogů. Babky se při potlachu dosyta nasmály, takže se nám to s nima bude i vesele přepisovat, příští rok.

Drahý pobyt v andriesvalské Molopo Lodge ubíhal příjemně. Hned po příjezdu, když mě mladá hezká inteligentní praktikantka doprovázela k mý chatičce, jsme se tak nějak sčuchli a volný chvíle dalších dnů jsme trávili společně (a i tajně, jelikož nám pan vedoucí záhy schůzky zatrhl; asi mu zaváněly neřestí). Přijela tam sotva dva týdny přede mnou a jako studentka turizmu přicházející z univerzitního prostředí si asi neměla moc o čem povídat s uklizečkama ze základky, který se tam ochomejtaly.

Zapřáhl jsem ji tak trochu do projektu. Pohotově a angažovaně se mnou vypátrala dvě zapomenutý skoro-nǀuuský babky v nedalekém Askhamu a opraví nám afrikánskej pravopis ve sbírce nǀuuskejch textů, což mi kolegyně Martina okamžitě prokoukla jako záminku k výměně emailovejch adres.

Testuju Google Chrome

2008-11-27T05:46:00.007+01:00

Včera jsem proseděl spoustu času u internetu (u nás by to byla tak půlhodinka, ale při zdejší rychlosti to vyšlo na celý odpoledne).

Stáhl jsem prohlížeč Chorme od Googlu. Líbí se mi, ikdyž nemá (zatím) myší gesta. Za jeho největší vylepšení považuju to, že každý tab spouští v počítači samostatný proces. Takže když se na stránce něco podělá, nespadne celej browser s 20 dalšímy taby, ale jen ta jedna stránka která zamrzla. To je dnes dost důležitý, protože jak Google správně pochopil, browser dnes nepoužíváme jen ke brouzdání, ale vyloženě jako platformu pro růuzné aplikacc. Máme permanentně otevřenou stránku s emaily, kalendář, přistupujeme na svůj účet ve spořitelně, nakupujeme, čteme v noviny, PDFka, a možná i něco píšeme (třeba na Google Docs).

Ptáče v hnízdě

2008-11-23T12:39:00.006+01:00

U De Wittů na zahradě hnízděj ptáci, který vydávaj skřey podobný těm pávovým. Mládě v hnízdě má asi 40 nebo 50 cm a je rodičům už dost podobný. Ty se v hnízdě objevujou už jen málokdy, vyfotit se mi je zatím nepodařilo.

Tohle je fotka dělaná videokamerou, protože jen ta má na ptáky dostatečnej zoom.

Kobylka

2008-11-23T12:35:00.003+01:00

Máme tu velký kobylky. Tahle měla asi 8 cm. Masa dost.

Nálinčina štěňata

2008-11-23T12:21:00.004+01:00

Nálinka měla letos zase štěňata. Aby se je podařilo rozdat dobrým lidem, pověřili mě, abych je vyfotil. Dají někam inzerát i s fotkama. To bílý flekatý minitele si už někdo odnes. Andriesův Collin se těší na jednoho z těch hnědoušků.

Devatero pohrom kazících nahrávku

2008-11-21T17:08:00.002+01:00

Dneska se mi u Andriese podařila poměrně dobrá nahrávka. Shodou šťastných okolností: 1. Andries vydržel mluvit při nahrávce převážně nǀuusky. 2. Sousedé upustili od skoro každodenní reprodukce dunivejch hitů, jak z auta tak z domácích beden. 3. Malý vnouče nevýskalo, protože bylo kdesi s mámou. 4. Z kuchyně se neozývalo bití čůrku vody do plechovýho dřezu, ani 5. zametání kamenný podlahy neprosykávalo do nahrávky, ani 6. olej nebylo slyšet prskat na pánvi, ani 7. nádobím se dnes nehrbócelo, protože Andriesova dcera byla s vnukem kdesi cosi vyřizovat. 8. Ba i vítr vál dnes výjimečně z opačný strany (protože byl předbouřkovej) a tak byl mikrofon v závětří. 9. A hlučící děti co nechoděj do školy se ulili a doprovodná prťata se vydováděla dnes někde jinde než na Andriesově dvorku.

Andries vyprávěl o jeho tátovi jak spolu se statkářem, u kterýho sloužil, potkali v poušti „tygra“ (tak se tu říká jednomu druhu hyeny velký jako tele a nebezpečný jako tygr). Statkář měl nahnáno tak, že po hyeně nesvedl ani vystřelit. Nakonec se utkali s hyenou v lítém boji prakticky holýma rukama. Dědovu předkovi šeredně pokousala ruku a statkáři … no, vlastně už to bylo stehno. Hyenu nakonec přemohli (když jí vydloubli oči), došli domů celí zkrvavení, rozdrásaní, rány provizorně ovázané cárami oblečení, který na nich zůstaly. Dědův táta si tak vysloužil přezdívku Tygří Ruka, a statkář ― Tygří Zadek.

Návštěva v Olifantshoeku

2008-10-22T18:18:00.001+02:00

Martina tam bydlí hezky. U bohatejch a hodnejch lidí. Mě se tam pokazil disk. Zálohy mám jen psaný propiskou v sešitku. Jsem vůl, že jsem si dlouho nezálohoval. Přišel jsem tak o poslední verzi mýho nǀuuskýho slovníku.

Vyfotil jsem tarantuli, co tam lezla v obýváku. A když jsem si zjistil, že tarantulovití se jmenujou lycosidae došlo mi, že kdysi slavný internetový vyhledávač Lycos odvodil své jméno právě od tarantulí. Vlastně hezky zvolený jméno pro internetový vyhledávač v době, kdy se internet hodně přirovnával k pavučině a vědělo se o browseru Arachne apod.

A vyfotil jsem kudlanku, co na mou ruku číhala na autě u klíčový dírky kufru, ale když jsem odemknul, tak si to rozmyslela a uletěla. Otáčela hlavou volně kolem sebe odkudkoliv jsem se na ni díval. Má pohled skoro jak kočka, nemyslíte?

Viděl jsem ptáka co se latinsky jmenuje tockus leucomelas a viděl jsem jedno ze tří jihoafrických hnízdišť včelojedů. Ptačí ráj to byl, kde hnízdil. Nevyfotil jsem, protože by to na fotce nebylo poznat.

Hraju na brumli

2008-10-03T19:12:00.002+02:00

Natočil jsem, jak jsem dneska hrál na brumli. Poslechnout si je mě možno zde:

Boomp3.com

Byli jsme si zastřílet

2008-09-29T18:16:00.002+02:00

V neděli odpoledne si De Wittovic jeli zastřílet. Upozornili mě, že až uslyším rány, že to budou oni támhle na tom pozemku. Řek jsem, že to chci vyfotit, tak mě vzali s sebou a i jsem si zastřílel. Pozemek byl takovej kus pouště, skoro jak rumiště s valy písku a zeminy. Široko daleko nic. Tam jsme postavili dvě papundeklový krabice před jeden takovej val, a do nich se střílelo. Maj dvě stejný moderní pistole ráže 9 mm, zásobník má myslím 12 střel. Ukazovali mi i střelecký licence.

Pistolí se přetěžko míří. Asi jako z luku bez mířidel. Chce to hodně cviku. Do krabice jsem ještě jakžtakž ztrefoval, ale do bonusový plechovky na ní už ne.

Zázvorky hitem roku

2008-09-28T16:41:00.001+02:00

De Wittovic ještě pořád básněj o zázvorkách. Příští rok jim je uděláme zase, jo tati? Paní De Wittová moc chce recept. Říkal jsem, že není vůbec jistý, jestli ho vydáš. Na oplátku ale chci přivýst recept na osvěžující letní pečivo, sladký, ale osvěžující. Jí se chlazený. Je moc dobrý.

Půjčil jsem foťák Colinovi

2008-09-28T16:19:00.006+02:00

To je ten Andriesův technicky zvídavej (?pra-)vnuk. Zde je na fotce s dvěma kamarádama (vlevo).

Nasadil jsem mu tam velkej blesk, přepnul na automatiku a ukázal mu jak funguje spoušť a zoom a jak si může na fotky dívat na displeji.

Nechal jsem ho fotit tam na dvorku a u sousedů.

V pondělí to zhodnotíme:

Dáme lekci o výřezu

Ano, o výřezu. Tady nevím, co tohle gesto znamená. Pepo prozkoumej to.

Pochválím volbu formátu na šířku. I nevadí, že je to našikmo, protože postavy jsou rovně. Je to skoro jak of nějakýho fotoreportéra.

Tohle je docela povedenej portrét Andriese. Pochválím mu rozostřený popředí a pozadí. Že poklekl na úroveň (zde vlastně mírně pod úroveň) foceného udělal dobře. Taky to, že se Andries nedívá do objektivu tomu přidává.

I tohle ujde. Může si dát tátu a brášku do rodinnýho alba.

Zopakujeme tématiku výřezu a probereme ho v závislosti na směru pohledu.

Jeden z nepovedenejch výcvaků.

Nejmladší z Andriesovců. Poměrně pěkná fotka, jen trochu víc nožiček na úkor pozadí nad hlavou.

Fotit z televize není žádnej špás. Ale jak jsem vyrozuměl, tak tohle je asi ňákej zpěváckej idol mladejch kluků. Nejradši by si ho vytisk v plakátový velikosti.

Tak tady nevím. Dát větší výřez, tak to asi ztratí na pozoruhodnosti.

Tady je výřez už o poznání lepší.

A zakončíme lekcí o ksichtech. (Připomíná toho kašpárka z Gobliiins, že jo?)

Vynechal jsem fotky "umělecky" našikmo, fotky bez motivu a obyčejný nicneříkající výcvaky.

Proč je kohoutek šestihranej?

2008-09-28T16:16:00.002+02:00

Zaobíral jsem se myšlenkou, proč je kohoutek zrovna šestihranej. Proč není třeba troj- čtyř- pěti- nebo sedmihranej.

Nemám na to uspokojující odpověď. Je to snad proto, že pěti a sedmiúhelník jde hůř spočítat, nakreslit a vyrobit? Proč tedy ne čtyřhranej kohoutek? A trojúhelník a čtverec že by hůř padly do dlaně? I se stejně zaoblenými rohy? Nebo to souvisí se strojírenstvím a šestihranými šrouby? To by pak Američani měli mít i čtyhraný kohoutky.

Fakt nevím. Čekám na vaše názory, myšlenky a fotky nešestihranejch kohoutků.
Jedinej nešestihranej kohoutek, je ten "dvouhrannej", lze-li tak nazvat takovej ten s prostrčenou osičkou.

Včely v De Wittovic garáži

2008-09-28T16:09:00.002+02:00

Jsou tu každej rok. Akorát je De Wittovi nemaj moc rádi. Jednou odjeli na dovolenou a poprosili souseda aby chodil zaopatřovat jejich psy. Pouštět je z klece, dávat jim nažrat atp. Nenechavej soused ovšem rozzuřil včely a musel před nima utýct. Ovšem hned vedle garáží jsou klece pro psy a psi byli v nich. Pět z šesti psů tak včely ubodaly.

Hloupej je soused. Včely jsou mírumilovný. Opatrně jsem se příblížil asi na metr a nijak jim to nevadilo. Rád je chodím pozorovat. Myslím, že by mě včelařství bavilo. Jako koníček.

Jedl jsem Afval

2008-09-28T16:08:00.000+02:00

Jedním z tradičních jídel Búrů je Afval. Jsou na to tady hrdí asi jako Rusové na soljanku. Německy to znamená Abfall 'odpadky'. Jsou to vlastně rozvařený zbytky ovce, co zbyde po zabíjačce: Hlava, žaludek a nohy. Vše pečlivě očištěno a odchlupeno, nahrubo rozsekáno, naházeno do vody, přikořeněno (třeba kari) a tři hodiny vařeno v papiňáku. Hlava se vším všudy, mozkem, očima, lebkou, čelistma, zubama. Z noh se myslím odseknou akorát kopýtka.

Jí se to s rýží nebo bílým toastovým chlebem (jinej chleba tu nemaj). My to jedli s chlebem. Očička jsme vyndali. Ty paní De Wittová nemusela. Já jich taky ani moc nelituju.

Snědl jsem asi čtvrtku mozečku, kus žaludku a něco z toho zbytku. Mozeček mi chutí trochu připomínal játra, byl akorát měkej a takovej rozplývavej. Žaludek, zvláště pak jeho vnitřní stěna vypadala pozoruhodně. Chutnal z toho všecho asi nejlíp. Zbytek nevím co byl, bylo to takový tlustý měkký mazlavý masoidní tučný hlenovitý cosi. Jedl jsem k tomu víc chleba. Jednou jsem porci na lžíci pořádně neprozkoumal, neprohrábl, a cejtím, že koušu do něčoho míň poddajnýho, ale rozkousatelnýho, skoro chrupkavýho. Nějaká chrupavka? Ne, ta je není na jazyku tak suchá. Svou konzistencí to připomínalo čokoládu s jemňounkejma vzduchovejma bublinkama. Akorát to chutnalo jako ten vývar, ve kterým se to všechno vařilo. Co by to mohlo být? Hledám na talíři, podobně tvarovaný předměty. Zkusím jeden takovej rozdrtit vidličkou. Ano! Byl to zub. Nevěděl jsem, že ovce má tak velký stoličky. Rozvařily se natolik, že šly rozkousat.

Tak není to tak úplně špatný jídlo, má to svůj rajc, ale myslím, že se bez toho obejdu. Škoda, že paní De Wittová neohlásila, že to bude dělat. Zavolala mě k večeři a já byl překvapenej. Neměl jsem s sebou ani foťák. Přál bych vám to vidět. Možná příští rok ji poprosím, aby to znova udělala, pak to vyfotím.

Fotky z práce v Upingtonu

2008-09-28T15:54:00.003+02:00

Naše dvě babky a dvě z tamních posluhovaček (ty dvě v hnědým). Vpravo je bábi Ainki, moc milá, znalá tradičního léčitelstí, květeny a zvířeny, ale koktá. Vlevo Geelmeid.

Trocha hmyzu

2008-09-28T15:49:00.001+02:00

Zdejší druhy škvorů mají hezky velký kleště.

Nejoblíbenější jídlo: spookasem

2008-09-20T08:36:00.002+02:00

Kupuju si tady zdejší obdobu cukrový vaty. Jmenuje se spookasem. Je jedovatě barevná, jako ta naše, hustší a nelepí se tak moc na prsty. a to hlavní: Stojí v přepočtu jen 50 centů. Prodává se v nafouknutých pytlíkách. Nejlepší je, že je k dostání prakticky kdykoliv. U nás aby jeden čekal až zas bude jarmark.

Programování umělý inteligence

2008-09-18T09:20:00.000+02:00

Dnes jsem musel oslavit významný krok v programování umělý inteligence v Naší hře. Napsal jsem stěžejní funkci která pomůže počítači odhadovat, jaký karty mají jeho soupeřové. (Nechci, aby se jim přímo podíval do karet. To by bylo podvádění.) Funkce je to rekurzívní. Dvanáct jednoduchejch řádků programu, ale je za tím 1,5 dne přemejšlení. Najít algoritmus, který by ty možný kombinace systematicky prošel a žádnou nevynechal, nebylo tak těžký protože byl rekurzivní, ale sepsat ho jako funkci mi dalo zabrat.

To, co jsem naprogramoval, řekne počítači všechny možný kombinace karet v rukou soupeřů. V Naší hře je před vynesením první karty 184 756 možností kombinací karet v rukou soupeřů. (Každý z hráčů totiž vidí svých 10 karet, a ví, které 2 karty byly odhozeny. Jeden soupeř má 10 z 20 zbylých karet a druhý soupeř má pak už jen to, co zbyde.) Z tohoto (z počítačovýho hlediska přehledně malýho) množství kombinací se v průběhu hry musí postupně vyškrtávat ty, který nezapadaj do průběhu sehrávky. Například není třeba zabývat se nadále možnostmi s žaludskými kartami v rukou soupeře, který nemohl ctít žaludskou barvu.

Zhruba polovinu času jsem musel věnovat stochastickým výpočtům. Karetní hry skýtají mnoho krásnejch matematickejch úkolů. Například jsem spočítal, že v Naší hře, tak jako v mariáši nebo skatu je 2 753 294 408 504 640 (2,75 biliard) možných rozdání (samozřejmě bez ohledu na pořadí karet). Nebo že sehrávek bez pravidel (kdy každý hraje libovolnout kartu) je přesně 2 375 880 867 360 000 (2,4 biliardy). Zatím nevím jak spočítat, kolik je možných sehrávek pokud se ctí barva. Je to totiž závislý na rozdání. Asi je třeba projít všechny možnosti a najít horní a dolní hranici. Ještě těžší by bylo to spočítat, kdyby se musela ctít barva a přebíjet (tak jako v Mariáši, v Naší hře se přebíjet nemusí.)

Úspěsný naprogramování jsem oslavoval tak, že jsem celou noc (8 hodin) nechal hrát počítač Naší hru. Zahrál 6,5 miliónů sehrávek (225 sehrávek za sekundu). Počítačový hráči zatím nepřemejšlej. Uměj jenom ctít barvu. Možnou kartu vybíraj náhodně. Jeden hráč tak v jedný hře uhraje průměrně 8 bodů. Z výpisu podrobných histogramů jsem zjistil, že systém bodování, který je v Naší hře zvýhodňuje štychy za 4 body. Vynásobím-li četnost štychů jejich bodovou hodnotou, jsou na tom nejlíp štychy za 4 body, hůř pak štychy za 3 nebo 5, pak za 2 nebo 6 bodů, a nejvíc podceněný jsou štychy za 1 nebo 7 bodů. Štychy za 1 bod se uhrajou často, ale jeden bod za ně je málo (rozhodně nejsou 4x častější než štychy za 4 body, aby se jim svou efektivitou vyrovnaly). Štychy za 7 bodů se podaří uhrát málokdy, a 7 bodů za ně je taky málo (jejich efektivita (četnost × hodnota) je zrovna tak malá jako u štychů za 1 bod).

Systém bodování zatím měnit nehodlám. Jsou to statistický výsledky náhodný hry a v reálu to je tak, že se nehraje náhodně. Počkám až jak se výsledky změní budou-li hrát inteligentnější přemejšlecí algoritmy.

Naše Hra 2.0 (beta)

2008-09-15T08:15:00.003+02:00

V neděli jsem přepsal všechno, co jsem v pythonu až doposud k Naší hře naprogramoval. Opravdu chci zkusit naprogramovat umělou inteligenci. Abych mohl porovnávat různý přemýšlecí algoritmy, musel jsem Naší hru přeprogramovat tak, aby zgruntu počítala s automatickým hraním. Zachytávání statistickejch dat jsem taky vyřešil přehlednějc (ikdyž ne programátorsky efektivnějc). Během jedný hry mi patnáct histogramů zaznamenává nejrůznější data o rozhodování hráců a průběhu sehrávky. Teď můžu nechat automaticky sehrát třeba milión sehrávek a v něm nechat soutěžit různý premýšlecí algoritmy. V těch vyhodnovacích histogramech pak vidím, zdali nějaká malá změna v přemýšlecím algoritmu vede k průměrně lepším hráčovým bodovým výsledkům.

Je to děsně napínavý. Sám totiž přesně nevím, jak a podle čeho se během sehrávky Naší hry rozhoduju a už vůbec nedokážu posoudit, má-li to kladný nebo záporný vliv na můj počet bodů. Jelikož v živých sehrávkách Pepa vždycky o fous vedl, dělal jsem asi něco špatně. Ale teď, když vymejšlím ty umělý mozky hráčů, určitě přijdu na něco dobrýho, a pak Pepu v utkání rozdrtím.

Novinky z Upingtonu

2008-09-13T12:55:00.001+02:00

Martině se včera rozbil externí disk na zálohy. Ulomil se uvnitř krabičky s externím diskem samičí konektor USB. Pájený spoje povolili. Naštěstí můžu martin disk vyměnit s mým, takže data z něj můžeme zkopírovat. Musí teď někde v příštích dnech sehnat nějakej novej externí disk, na kterej ty data zkopírujem. To se tady v Upingtonu snadnějc řekne než udělá. Není tu žádnej Mediamarkt, kde by takový věco prodávali.

Dostal jsem mail od kolegy Matse, že v nahrávkách nǀuuštiny objevil novej foném ǀɢ. Až doposud jsme ho považovali za variantu ǀq, ale mylně. Je to opravdu úplně jiná samostatná hláska. Známe ji z prapříbuznýho jazyka ǃXóõ. Jsem zvědav, najdeme-li i ǁɢ ǃɢ ǂɢ a ʘɢ.

Posílám Matsovi CDčko s nahrávkama, který potřebuje pro dokončení fonetický analýzy nǀuuštiny.

Nabouraný auto mě bude stát asi 100 €. Celková škoda byla za 400.

Mautbufïtē

2008-09-12T08:22:00.001+02:00

F buzra'jīh tmağ nı ťarē zdeluzďı Zuje. Se dždrmē'dzt tjī nı mamebzere ejı ŗēdğo. Nymoraň luğ nı buzïrere sēbizğı z tajīğo. Manōšo ňymağ maž zı nızra'n, ša ož nja bluzďa manē ḷēte'.

Maž ňzaŋ u'jaŕ tu Evlıği, ter ňzaŋ zı tu ňa'muğo džezubizo ımsaḷē'n, ša za hdzı zasmēni'n. Utbufňaťaŕı nı seďīŋ tfe'. Ňataŋ za nı ňafī farıdza seňïmefja. Bïža, ša ňa bzyhuruğ. Ďažīŋ za, ež seza otbufī. Zğulu fī'dz maž za ďažīŋ me utbufňať ut Zujı.

Andries s ostatníma natočen

2008-09-11T14:29:00.002+02:00

Po dobrých zkušenostech z Andriesvale jsem včera zavezl ještě dvě Upingtonský babky do Raaswateru a přepadli jsme Andriese. Byl rád, že mě vidí, zeptal jsem se ho, nechce-li si pokecat s babkama, a moh-li bych to natáčet. Mluvili skoro dvě hodiny, máme zachycenou asi půlhodinku hezkých nǀuuských dialogů. Tři osoby se mi dvěma mikrofonama natáčeli špatně. Příště si na takový situace musím rozhodně půjčit Martin zoom. Mám je i na videu. Když jsme se na to video večer s Martinou koukali, bylo nám jasný, že je krásným důkazem toho, jak jistě a plynule ti tři ještě nǀuusky uměj. Tom nám říkal, že skoro všichni mluvčí už ten jazyk zapomínaj a nemluvěj jím tak snadno. Ne, to, co máme na tom videu je pravý opak. S naprostou samozřejmostí a lehkostí si spolu popovídali v nǀuuštině.

Bude to hrůza transkribovat. Často mluvěj všichni tři najednou.
Boomp3.com

Naboural jsem půjčený auto

2008-09-10T08:36:00.000+02:00

Do Askamu jsme jeli půjčeným autem. Podařilo se mi ho v Andriesvale, uprostřed pouště, poblíž chatrčí z vlněnýho plechu, nabourat. Potřeboval jsem se obrátit, couval jsem, říkal jsem si, tady nemůžeš narazit, všude kolem nic než písek. Couvám, a narazil jsem. Do stromu. V poušti. Solitërní kousek, široko daleko, a já do něj narazím. /-: Půjčovna aut nebude mít radost. Já asi taky ne. Doufám, že to nebudu muset platit.

První spontánní dialogy zachyceny

2008-09-10T08:20:00.004+02:00

Dnešní cesta do Askhamu nebyla úspěšná pro svůj původní účel. Lenu jsme nakonec sice našli, ale ukázalo se, že ač trochu rozumí, slovo se ze sebe vydat neodváží. Babka Ainki, která nám o ní vyprávěla a která s náma za ní jela, rozhodně budila dojem, jako by si s ní pokaždý když se viděj, krásně nǀuusky pokecala. No nic. I kdyby nám to byla bábi Ainki namlouvala jenom proto, abysme ji k jejím nevlastním dcerám zavezli (je to k jedný 100 a ke druhý 200 km), udělali jsme to rádi.

Stavili jsme se totiž v Andriesvale, asi 20 km za Askamem, kde bydlí ǀUna, Griet a Simon. Když jsme přijeli k ǀUně, bylo nám jasný, že se spustí smršť nǀuuskejch babskejch tlachů. Rok se neviděli. Nǀuuský pozdravení uběhlo rychle, a když si rozjařený babky táhly kempigový stoličky do stínu pod stromem a už kvákaly, řekli jsme, že to chceme narávat. Nic proti neměly, a tak se nahrávalo. Začátek jsem samozřejmě nestih. Spustily jak dva mlejny. Byla z toho asi půlhodina nenucenýho spontánního nǀuuskýho potlachu. Většinu času mluvěj o nešvarách ostatních mluvčích a příbuznejch nebo vzpomínaj na společně prožitý mládí v sukýnkách z gazelích kůží a kasaj se, jak právě ony jsou ty nejlepší a nejušlechtilejší mluvčí. Ty samochvalný pasáže jsou pak taky převážně arfikánsky, aby tomu jó každej rozumněl — i v případě, že by ta jejich nǀuuská slova nikdo nidky nepřekládal.

Po malým oddechu se zase sesedli a zase se jelo nanovo, ikdyž už pak hodně ubíhaly do Afrikánštiny. Ale i tak se tam najde tučná čtvrthodinka nǀuuštiny.
Audionahrávky se mi docela povedly (na to, kolik nežádoucího hluku bylo všude okolo), dřepěl jsem tam před nima v písku, sluchátka na uších, mikrofony v rukou roztažených k jejich pusám. Za deset minut mě nohy brněly, svaly na rukou bolely, ale to jsou situace, kdy se prostě musí vydržet. Martina pak po chvíli vzala kameru a filmovala. Napřed asi čtvrthodinku proti světlu, takže není vidět ani zbla, ale pak přešla na druhou stranu, kde už bylo něco vidět. Bohužel to pak už byly převážně afrikánský pasáže. Nastěstí jsme nepřišli o nic extra důležitýho, kromě přirozený gestikulace. Ikdyby jsme nakonec archivovali jen zvuk, má pro nás cenu zlata. Je to první nevyžádanej nǀuuskej dialog. Těm vyžádanejm chybí šťáva a přirozenost. Taky co si maj najednou povídat dvě babky, který spolu k nám denně choděj, a kvákaj spolu a s náma v poledne u stolu. Všechny zajímavý novinky si řekli. Ikdyž je poprosíme o nějaký zážitky z mládí, není to tak úplně přirozený: ty dialogy jsou bez bohatší zpětný vazby a zvídavosti.

Boomp3.com
Ukázka nahraného rozhovoru. Pozornému posluchači neujde Afrikánké Saterdag ‘sobota’. Kde by taky nǀuuáci vzali pojem pro sobotu, že?

Už totiž když jsme letos začali tady v Upingtonu, viděli jsme v prvních dnech, jak dvě babky, který se díky nám spolu setkávaj po dlouhý, dlouho se neviděly a spolu se dobře snesou, jak si hodně a rády popovídaj nǀuusky. Za dva nebo tři dny si řeknou co si říct chtěj, prodrbaj to spolu vod vlastních zážitků, přes úmrtí, nemoci, mládež až po pomluvy známejch a příbuznejch, to všechno nǀuusky a většinou ve chvílích, kdy od nich odběhneme. Afrikánsky mluvěj spíž ze zdvořilosti, aby jsme z družnýho rozhovoru u stolu taky něco měli. Ty další dny už je to jen to každodenní kvákání o prkotinách, a to je afrikánsky. Proto jsme byli tak natěšený na setkání Ainki a ǀUny, protože jsme přesně tenhle dlouhej dialog čekali. Žel, jeho značná část je až moc pomlouvačná a pomlouvaj jednu z upingtonskejch babiček (a jejího příbuznýho, nějakýho poskoka — se zvučným titulem u křovácko-kulturního výboru), která si svou už zapomenutou nǀuuštinu jen stěží osvěžila a z nemalý části se ji naučila znova zpětně jako cizí jazyk. Je to kulturně nejvíc agilní babka. Vyhřívá se na výslunní po boku předsedů jazykových výborů a pěnězodárců pro zachování křovácký kultury. Svý slabě podprůměrný znalosti nǀuuštiny umí ze všech nejlíp prodat. Je to ta, která vyučuje ve škole, dokonce teď teď po ní jednu školu pojmenovali. Budeme to tu nahrávku asi muset nějak anonymizovat, nebo veřejně zpřístupnit jen neškodný části. Kdyby se to ti pomluvení dozvěděli, mohlo by to výst k nepěkným hádkám a narušení vztahů. Ony to babky o sobě vědí která se z kterou nemá ráda a proč, a taky vědí, co si ostatní o nich za jejich zády povídají, ale pokud je to za jejich zády, tak to neškodí, když se ty dvě dotyčný babky u nás sejdou a my s nima na něčem pracujem. Jsou od sebe jen tak důstojně distancovaný. Kdybysme jim jejich vzájemný pomluvy naservírovali a ještě je zveřejnili, aby i ti výborový předsedové slyšeli, jací jsou marnotratní budižkničemové, nedělalo by to dobrotu.

Ale i tahle chudák pomluvená babička díky svejm znovunabytejm znalostem nǀuuštiny velkou cenu. Ona je totiž velice inteligentní a má obrovskej cit pro jazyk. Dokáže gramatický věci vysvětlit hezky a přesně ví, co chceme zjistit, a na co se ptáme. Bohužel, je tohle dvousečná zbraň. Když totiž sama neví, spléhá na logiku, a odkejve nám klidně gramatickou strukturu, která je logicky správně odvozená podle něčeho podobnýho, ale jako taková se v normální nǀuuštině nevyskytuje. Musí se na ni opatrně. Ale jsme rádi, že jednu takovou máme.

Umíraj nám pod rukama

2008-09-09T08:20:00.001+02:00

Včerejší cesta do Grootdrinku byla marná. Ukázalo se, že Ráchel Andriesova sestra, kterou jsme tam hledali, nedávno umřela. Když mi o ní minulej rok Andries minulej rok vyprávěl, ještě žila. Žel, neříkal, že by uměla nǀuusky, tak jsem to dál nesledoval. Teprve bábi Ainki mi řekla, že taky mluví. Pozdě. Z rozhovorů s Grootdrinčany vyšlo najevo, že Andries pravděpodobně ani neví, že Ráchel umřela. Dneska jedeme Do Askamu za druhou (snad) ještě žijící Andriesovou dcerou Lenou. Uvidíme, jak to dopadne. Stavíme se cestou v Andriesvale, navštívit ǀUnu, Griet a Simona, oznámit jim, že tam za nima za pár tejdnů přijdem. Mezitím babky vyšlou Simona natrhat pouštního křoví, který potřebujou na něco v domácnosti.

Prtejkýř, prsatec a černonosci

2008-09-09T08:18:00.001+02:00

Jak tu teď jsme v Africe podruhý, rozumíme afrikánsky o trochu víc. Minulej rok to bylo zoufalý: překládat nǀuuský texty a nerozumět ani nǀuusky ani afrikánsky. Když teď zpětně posloucháme naše natočený rozhovory z babkama, obdivujeme jejich svatej klid, s jakým nám znova a znova překládali jednoduchý, prostiný větičky, a my jsme se jich ptali znova a znova protože jsme nerozumněli ani slovo nǀůsky, a ani slovo afrikánsky. A protože do afrikánskýho pravopisu a do zdejšího nářečí těch nejspodnějších vrstev není jen tak lehké proniknout. Hodně slovíček je v běžný mluvě tak opotřebovanejch, že se nám těžko hledaj ve slovníku. Je to asi jako kdyby se cizinec snažil najít hovorové čéče, prže nebo třea.

Noční můrou nám bylo patejkýs. Celej minulej rok jsme nevěděli, co to znamená. Minulý týden to kolem nás zase lítalo nepříjemně často, až se Martina naprdla a trvala na tom, aby nám to chudák babička vysvětlila, který to nic zlého netuše zase vyšlo z úst. Když nám to řekla hodně spisovně, slyšeli jsme prtejkýř. Těžko se jí význam slova vysvětloval. Ale z jejích příkladů mi vyšlo, že to musí znamenat někdy. (No schválně si zkuste někomu vysvětlit slovo někdy.) Po těměř celovečerním pročítání slovníků jsme to v jednom z nich našli. Je to asi dost hovorový a píše se to partykeers. Bičoval bych pravopisce, ale hlavně slovníkáře, že to do slovníků nedávaj.

Další záhadou bylo často se vyskytující jméno Tidís nebo Titís. Psali jsme to jako Tities, protože jsme to tak někde viděli. Když vůbec nevíte, co takový jméno znamená, necháte se inspirovat fantazií. Já jsem si k anglosaskýmu prsu (tit) přifařil německé zdrobňovací -ie a moderní plurál -s a rázem se mi nositel jména Tities proměnil v tělnatého prsatce. Když jsem před pár dny ofocoval stromy předků těch našich křováků, viděl jsem to psaný hodněkrát jako Tities, ale jednou to bylo napsaný jako Titus, což mě pak teprve trklo, protože v Afrikánským pravopisu se u čte většinou jako i. Teď se mi ovšem černošskej prsatec proměnil v Cézara v tóze s věnečkem na hlavě.

A dneska jsme přišli o černonosce. Ano, o lidi s černými nosy. Tak jsem si totiž vysvětlil Andriesův pojem pro černochy. Nǀuuáci a křováci vůbec nejsou černý jako uhel. Pleť mají světle hnědou snad ještě světlejší než Indové a rozhodně světlejší než ostatní černoši. Pojmem čenonosci (afrikánským pravopisem jsem to odhadoval na swartnaasi) označoval Andries všeliký osatatní nekřovácký černochy. Říkal jsem si, jak je to skoro až láskyplně utvořenej pojem. Však proč ne. Sumerové si říkali černohlavci (měli černé vlasy), tak proč by tu nemohli být čenonosci. Martina se včera večer dívala na zprávy v afrikánštině, tam něco podobnýho zaslechla, a dneska při odposlechu nějaký naší nahrávky o zdejších národech a národnostech ji to došlo. Swartnaasi neznamená černonosci ani se to tak nepíše. Je to swartnasie a znamená to černý národ, politicky neutrální označení všech zdejších nebúrskejch národů (inu černá náce). (-;. Docela nás to zachránilo před lingvistickým faux pas. Moji černonosci se v našem pracovním kolektivu těšili nemalé oblibě a já jsem to glosoval v textech jako black.noses. Kdybych to někde přednášel, určitě bych byl chtěl vtipnou poznámkou o významu tohoto slova uvolnit a rozesmát posluchače.

Těším se na Metallus

2008-09-09T08:17:00.001+02:00

Stavebnice Metallus se zdá být velmi zajímavá. Tatínek už má doma nějaký Merkury, ale stěžuje si na nepřesnost dílů. Metallus je hodně drahej, ale vypadá velice slibně.

Bude to kromě Kamenný stavebnice a Märklina další žrout peněz. Ale už se na to moc těším.

Na Vánoce přijedu do Chemnitz. Doufám, že budu mít hodně času si stavět. Chci o tom udělat jůťůbácký videjíčka.

Pak si potřebuju udělat pořádek v Märklinu. V březnu jsem objednal nějaký další věci, hlavně jeden nadupanej nákladní vagón, a ještě mi nepřišel. Tak nevím, co se děje. Byl slíbenej na letošní rok. Ovšem po skoro tříčtvrtěročním handrkování s upgradem řídící stanice mě u Märklina už nic moc nepřekvapuje.

Různé novinky

2008-09-04T10:54:00.000+02:00

Tatínek objevil, kde se prodávaj stavebnice Merkur a hned nějaký objednal. Taky se dozvěděl o stavebnici Metallus. Nemůžu se tady na internetu vybrouzdávat, připojení je tu pomalý a drahý. Ale poslal mi o Metallusu 35 MB materiálu, tak se to tu snažím stáhnout a krátím si čekání.

Na pondělí a úterý si tu chceme půjčit auto a jet se podívat do Grootdrinku, Olifantshoeku a Askhamu. Dozvěděli jsme se od jedný ze zdejších Nǀuuskejch babiček, že prej v Grootdrinku a Askhamu žijou ještě další dva mluvčí, stařenky, o kterejch zatím nic nevíme. Doufám, že si to babka nevymyslela, a že opravdu Nǀuusky uměj. Pojede s náma, protože ví, kde bydlej.

A ještě jedna programátorská novinka. Kdysi jsem se v Pascalu snažil naprogramovat Naši Hru, karetní hru, kterou jsme s Pepou vymysleli. Naprogramoval jsem ji, ale počítačovej hráč nepřemejšlel. Naprogramovat umělou inteligenci jsem neuměl. Teď si po večerech krátím dlouhý chvíle tím, že se tu karetní hru snažím naprogramovat v Pythonu. Asi před čtvrt rokem jsem se naučil základy objektovýho programování, tak tu hru teď programuju objektově a ne procedurálně. Je to o něco zajímavější, realističtější. Mám zatím objekty pro hráče, karty a štychy. Jestli naprogramuju i umělou inteligenci, to zatím nevím. Bude to fuška.

Zbrīŋ

2008-09-01T08:24:00.000+02:00

Tmazğe lēmu ňzaŋ nızrar me Zujo. Břyžru ny rīdu, ša ňzŋa ňaŋ ğenelēťı. Sedžēdğaŋ bupido f Evlıdza' ňzaŋ chu'ja džezdu' huťiŗ tu ymdalmadufī hefēlŋı ğumdlurufe'n, ňazdrı ny jagtu mabīža. Puŗē'n ňzaŋ nızrar, ša za vzdeğ z Karı srabžī e değı ňzaŋ za ďažiŗ me enaňrı ut Nelğoza'. Zuja ňzaŋ bzeŗ nēru. I ume ny nēru bzere'. Bu bēl tmağ ňzaŋ zı ufňatufıŗ, ša nı Nēlğoz ezı ňaŋ ňa'muo daňťja. Du nı břibetē chu'ja nēru. E Karı ŗağre, ša mahdza bī'n burienuḷjī, ša zı bludu manōša břadzdefı'n zza nmuo fēšjaŋžī vzdeğ. Spıre nı ňaŋ ğulasbumtaŋdza' sa Zujwo. Chazğē, nirē, era ma senirufemē. Zuja ňzaŋ bzer aneňŗı, era busťaňı ny nudz utbufïtere. Bludu ňzaŋ ledži me ymdalma'n nudz mahuťiŗ, epiğ za ďīŋ spidadžja madḷēpiŗ. Ňaŋša v bēdağ e f zupudo' ňzaŋ hďaŗ ňī'n zğumdlurufe'n aneňrı, eğulē'n ny du jykti mafıžru, bluduša piru chu'ja ňymaňh zdeluzďī. F maťaŗı neň ňeh mebu'fuḷo sefȓïmo, değža ňzaŋ seza mafňaťa'ȓ ňazdrı nı Zuje ož utbufňaťaḷa'. Pır ňzaŋ z duchu mažďez'maň. Dzīťiŗ ňzaŋ za manirufēŋ. Gtiž ňzaŋ utňīžďa'r s Janadzğe, dzīťiŗ ňzaŋ, ža za se Zujwo nēŋa ňažďa buȓē'ŋ ḷēťı'. E duchu ňzaŋ zı blēfja břazde'r pī'n ňyzda'ň, bu ďağ naňrağ zza Zujwo. Değ nja du ďīširu. Sefurerı ny luťidža', a ňē zaŋ sjar me daravumo chu'ja zno'ja. Ŗīğe'r ňzaŋ, ša du ňa ğfōḷi Zuja. E z duchu nja ňažďa fī'z sedžru puḷa'n o zldza', neğupih dzïťiŗ, ša zı za Zujwo ož mapotaıŋa bzē'ŋ e ša za ejı mapotaŋa mevžďavufe'n ež seza' poto f Janadzğo. Mebzeŗ jzaŋ Zuja sa swoveruzďı azaŋazğo, era maudbufjaťara ny. Ejy me zuoğlunī, ejı me bledzufjī džïzru'. Pıru ny tu plağo.

Druhý let do Afriky

2008-08-13T16:54:00.000+02:00

Letošní let do Afriky byl dost vyčerpávájící. V letadle jsem se moc nevyspal, sedadlo bylo nepohodlný. V pět ráno jsme přiletěli do Kapskýho města. Celej den jsme čekali na letišti, protože náš let do Upingtonu byl naplánovanej až na pozdní odpoledne. Venku byla strašná zima, asi 8 °C. V Lipsku, když jsme odlítali, bylo 36 °C. Já byl samozřejmě oblečenej podle Lipskýho počasí, takže jsem se na letišti ohříval konstantním třasem. Teprve po poledni se sluníčko prodralo krz mraky a hřálo. Teplota vystoupala asi na 23 °C, na sluníčku ještě víc.

V Upingtonu pro nás přijel Edru. Měl ve svým autíčku navigaci Garmin nüvi. S kufrem a baťohama jsme se do jeho auta sotva vešli, protože měl Erdu plnej kufr věcí pro oslavu 21. narozenin De Wittovic dcery Huibré. Slavili ji někde v Upingtonu. Pozdě večer nás pak ještě na ni zavezli, bylo to fajn, mohli jsme se tam alespoň najíst. Jídlo jsme s sebou žádný neměli. Oslava to byla velká, prej pro 130 lidí. Paní De Wittová vše potřebný navařila sama.

V sobotu jsme s Martinou zašli ke Grace, kde měla Martina uložený kolo. Bylo zdevastovaný. Píchlý, a zadní kolo zkroucený do osmičky. Gracin syn se nikterak nestyděl nám ho v takovým stavu vrátit. Grace byla na cestách, domluvili jsme se, že tam k ní v pondělí zajdem. Musíme vyjednat, aby nás někdo zavezl k babičkám na kraj města do těch slumových sídlišť. Sami už bysme k nim cestu asi nenašli. Byli jsme se podívat po levnějším ubytování. Bydlíme od pátku u nějakýho Hendrika v lehce nadprůměrným ubytování za 250 R/noc, ale v rozpočtu máme jen 120 R/noc. Moc jsme nepochodili, ale v nouzi by se to dalo snýst.

Pak jsme šli nakoupit zásoby jídla. Zjistili jsme, že naše oblíbená internetová kavárna už neexistuje. Škoda. Bývala otevřená i celou sobotu a půlku neděle. Ostatní kavárny maj otevřeno jen v pracovní dny a půlku soboty. Za ty drahý peníze, co jsme ubytovaný u Hendrika jsem si pak pozdě odpoledne alespoň užil v jeho zahradním bazénku (asi 3 x 6 m).

V neděli jsme dopoledne plánovali efektivní obchůzku hotýlků a ubytování, odpoledne jsme pak chodili od jednoho k druhýmu a ptali se na slevy při době pobytí jednoho měsíce. Většina z nich ani na tak dlouhou dobu pokoj neměla a ani po slevě cena neklesala pod 300 R/noc (pro oba), takže bysme furt byli v mínusu s naším přešetrným rozpočtem. Potřebovali jsme něco, co by nás oba dohromady nestálo víc než 7000 R/měsíc. Večer Martina volala ještě někam, kam jsme nešli, protože to bylo daleko od všeho. Je to nějaká farma přímo u řeky (Waterfront). Tam nám řekli, že nám můžou na měsíc pronajmout jeden dvoulůžkovej pokoj za 4000 R, s další místností, kde by se dalo dobře pracovat, za 5000 R. Plus daň (asi 17 %). Což se ještě hezky vejde do našeho rozpočtu. Takže jsme se tam byli hned podívat, a vypadá to, že to tady u Hendrika za tejden zabalíme a půjdeme tam na farmu.

Problém s ubytováním v Upingtonu se tedy zdá být vyřešen. Asi na tý farmě budeme pak i příští rok. Teď tam bude spolu s náma i nějakej tým filmařů.

Koupil jsem si brumli

2008-07-26T18:30:00.002+02:00

Hezky se na ni hraje. Blbnu s tím už celej den. Tu jsou podrobnosti.

Kurz lukostřelby u konce

2008-07-24T10:34:00.001+02:00

Včera jsme měli velké klání. Zůčastnili se ho absolventi lukostřeleckých kurzů tohoto semestru. Organizátoři střeleckou halu vyšperkovali gumovejma divočákama, jezevcema, bobrama a zajícema, různě poschovávanýmah ve falešným trní a seně, na který jsme pak stříleli krz květináčovou zeleň, která znevýhodňovala výhled na cíl. Zpestřením byla střelba z pokleku nebo střelba z dvojpařezu. Problém byl na něm stát, natož v takovým postoji sřílet. Nechyběla ani hra na Viléma Tella (prostřelit plyšovému krtečkovi balónek velikosti jablka na hlavě). Zajímavou disciplínou bylo vyloupení sejfu pěti přesnými zázahy na určená místa běhen jedné minuty (byl to hec, nikomu se to nepodařilo, ani učitelům ne (ikdyž jen velmi těsně)).

Žofka a já jsme klání vyhráli stejným počtem bodů. O rozstřel o absolutního vítěze jsme oba nestáli, dobře si uvědomujeme že jsme to vyhráli s nezanedbatelnou dávkou štěstí. Ale i tak nás to oba moc potěšilo.

Učitel lukostřelby se mi pak úpřímě svěřil, že když mě viděl první tři hodiny střílet nikdy by si nepomyslel, že se ze mě stane docela dobrej střelec. Klíčovým zlomem v mý úspěšnosti byl zákrok druhý instruktorky, která mou začátečnickou pa-techniku a divně zkroucenej postoj zkritizovala tak moc, až mě to pořádně zdeprimovalo. Zároveň mi ale řekla, co a jak si mám cvičit abych to zlepšil. A já si to cvičil. Ovoce to přineslo hned další hodinu, hlavně to, že mě za to pochválila. A na mých střeleckých výsledcích to bylo taky znát, což mě ujistilo v tom, že to se mnou myslela opravdu dobře a že dobrou technikou zle leccos zlepšit.

"Co dál?" Ptali se instruktoři. Oni sami žádnej další kurz příští semestr nabízet nebudou, chtějí z toho lukostřeleckýho spolku vystoupit, nesnesou se s ostatníma. Až se vrátím z Afriky, asi se zapíšu na sportovní lukostřelbu v Gohlis (Lipská čtvrť). Chci se naučit střílet z moderního luku (compoundu) se zaměřovačem a spoustou technických vymožeností.

Ukolébavka pro flamendry

2008-07-20T22:40:00.000+02:00

Zítra dřív než slunko začne hřát,
dobrou noc a spát

Nabádá tím Nohavica děti aby proflámovali noc a šli spát až zítra než začne hřát slunko?

Copyright si může trhnout nohou, je tu OFF

2008-06-30T16:15:00.003+02:00

Souborový systém OFF se naprosto geniálním způsobem vypořádal s copyrightem.

Když si uložím instalačky Photoshopu CS3 v souborovém systému OFF, nic copyrightovanýho jsem si neuložil ani nezkopíroval. Když je někomu pošlu, nic copyrightovanýho jsem mu neposlal, on Photoshop CS3 nepřijal, ale přesto ho má (i nemá zároveň) Copyright poruší asi jen tehdy, když ta data interpretuje tak, aby z nich Photoshop vznikl.

Nastanou softwarovým pirátům zlaté časy? Jak se s tím vypořádá právo? OFF se zdá být neřešitelným oříškem.

Žasnu nad lidskou genialitou. Fakt mě zajímá, jak se tohle bude právně řešit.

Podotýkám, že OFF soubory nešifruje.

Anti-Fett-Magnet

2008-06-29T11:55:00.003+02:00

Soused koupil mycí prostřededek na nádobí, Pril.

Jeho pyšný reklamní epiteton Anti-Fett-Magnet mě rozesmál. Snažil se totiž pochopit, co vlastně znamená znamená, a v tom to přišlo. Došel jsem k závěru, že Pril buď přitahuje tuky z antihmoty nebo je to prostředek proti magnetům z tuku (a že jich je, viďte?).

Snažil jsem se tedy klesnout na úrověň myšlení, pro kterou toto přízvisko asi vymysleli. Myslím, že se mi to povedlo, ale požitek z poznání to teda žádnej nebyl: Magnet přitahuje magnety jen, když jsou k němu otočený správným pólem, jinak je odpuzuje. Takže jestli Pril je magnet na antituky, bude odpuzovat jejich protipól, tedy tuky. Vypudí z nádobí všechny tuky. To je co? Nebo to mysleli jinak?